English version
Společné zdanění manželů je zrušeno a tak naštěstí odpadá nutnost vysvětlovat rozdíly mezi spolupracující osobou a společným zdaněním. Základním předpokladem pro využití institutu spolupracující osoby je v první řadě existence živnosti. Poplatník musí podnikat anebo provozovat jinou samostatně výdělečnou činnost.
Pouze osoby žijící v domácnosti s poplatníkem
Bez ohledu na pracovní nasazení se mohou stát spolupracující osobou pouze osoby, které s poplatníkem provozujícím podnikání nebo jinou samostatnou výdělečnou činnost žijí ve společné domácnosti. Pokud taková podmínka není splněna, tak lze živnostníkovi doporučit příslušného pracovníka zaměstnat (buď na běžný pracovní poměr anebo na některou z dohod konaných mimo pracovní poměr).
Na druhé straně u manželky zainteresované do podnikání možnost pracovního poměru odpadá (zaměstnat manžela možné není) a spolupracující osoba je v podstatě jedinou možností, jak ji standardním způsobem zahrnout do podnikání a odměňovat ji.
Jiné to je u ostatních osob žijících ve společné domácnosti s poplatníkem. Tam se nabízí varianty obě. Je možné člověka využít jako spolupracující osobu anebo je možné ho zaměstnat v rámci pracovního práva (buď na dohody anebo u prací rozsáhlejšího charakteru na běžnou pracovní smlouvu). Do kategorie ostatních osob žijících ve společné domácnosti s živnostníkem se většinou řadí děti. Někoho v této souvislosti asi může napadnout otázka ohledně věku nutného pro spolupracující osobu. Aby se mohlo dítě stát spolupracující osobou živnostníka, musí mít ukončenou povinnou školní docházku a zároveň na něj nesmí živnostník pobírat daňové zvýhodnění.
Na manželku lze přesunout až 50 % příjmů a výdajů. Na ostatní až 30 % Pokud je manželka jedinou spolupracující osobou, lze na ni vyčlenit podíl až 50 % příjmů a výdajů. Co to v praxi znamená? Podnikatel na konci zdaňovacího období spočítá dosažené příjmy a výdaje a celou polovinu na ni převede. Je samozřejmě na rozhodnutí podnikatele, kolik na manželku převede (klidně se mohou dohodnout na jakémkoli podílu v intervalu nula až padesát procent).
Zákon o daních z příjmů bohužel omezuje v absolutní rovině rozdíl mezi příjmy a výdaji převedenými na manželku. Platí zde podmínka, že částka připadající na spolupracujícího manžela nebo manželku (bráno jako rozdíl mezi příjmy a výdaji) nesmí činit více než 45 000 Kč měsíčně (v ročním vyjádření rozdíl mezi příjmy a výdaji nesmí přesáhnout 540 000 Kč).
Co z toho vyplývá? U velmi ziskových živnostníků prostě na manželku nemůžete převést až poloviční příjmy a výdaje, avšak pouze v takové míře, aby byl zachován výše zmíněný rozdíl 540 000 Kč. U ostatních spolupracujících osob (potenciálně všichni v domácnosti s výjimkou manželky nebo manžela) podíl činí v úhrnu 30 % příjmů a výdajů. Podobně jako u manželky je i v tomto případě stanovena maximální částka pro rozdíl mezi příjmy a výdaje převáděné na ostatní spolupracující osobu. Je jím pouze částka 15 000 měsíčně (v ročním vyjádření 180 000 Kč).
Podstatné je si uvědomit, že nejvýhodnější limit (50 % podíl a „zisk“ 45 000 Kč měsíčně) přísluší manželce (manželovi) pouze v případě, že je jedinou spolupracující osobou. Jakmile se okruh spolupracujících osob rozroste na dvě a více osob, musí spolupracující manželka (manžel) vystačit jen se stejnou částí jako u ostatních spolupracující ch osob. Jinými slovy se příjmy a výdaje pak rozdělí maximálně jako 30 % pro všechny spolupracující osoby dohromady.
Podobné povinnosti jako běžná OSVČ
Jestliže jste se rozhodli, že společně s manželem nebo rodičem vytvoříte vztah poplatníka a spolupracující osoby, asi si lámete hlavu s tím, na které úřady jít dříve či komu takový úmysl vůbec hlásit. Shrnout to lze asi následovně. Spolupracující osoba by měla oznámit zahájení spolupráce svému místně příslušnému správci daně (do 30 dnů od zahájení spolupráce). Platí to i pro takové spolupracující osoby, které mají vedle příjmů z této spolupráce ještě příjmy ze závislé činnosti.
Jakmile se stanete spolupracující osobou, nutně budete muset podávat daňové přiznání. Kromě cesty na finanční úřad byste také měli zajít na příslušnou zdravotní pojišťovnu a Okresní správu sociálního zabezpečení, kde zahájení spolupráce také oznámíte. Pro účely zdravotního a sociálního pojištění se na všechny spolupracující osoby nahlíží stejně jako na osoby samostatně výdělečně činné se standardním režimem placení záloh a výše příslušného pojistného.
Komu lze spolupracující osobu doporučit?
Bezpochyby živnostníkům, kteří provozují rodinné podniky. Tak například může jít o provozování restaurace, kiosku, penzionu, farmy apod. Převedením části příjmů na spolupracující osoby mají tyto osoby samozřejmě nárok na různé formy daňových zvýhodnění, na které by jinak nárok neměly.
Převzato z podnikatelského týdeníku PROFIT. Autor článku: Vladimír Zdražil
