Už nyní se ale ukazuje, že národní finanční instituce, která by se zaměřila na rozvoj investičních potřeb českých firem, zejména pokud jde o jejich obchodní partnery v mírně industrializovaných zemích (zpracovatelský průmysl, potravinářství, strojírenství apod.) by byla vhodným řešením pro znalostní, manažerské a finanční krytí celé šíře rizik pro domácí soukromý sektor, a tím i pro konkrétní firmy a jejich účast v těchto programech.
Publikace ke stažení
Současná podpora pro kombinaci grantů a půjček ve vnějších vztazích EU [pdf, 1013 kB]
Cílem práce bylo prozkoumat podmínky úspěšné účasti podnikatelských subjektů na rozvojových investičních projektech s podporou veřejných prostředků. Na základě analýzy celého rozsahu rizik podnikatelských aktivit v rozvojové zemi upozornit na okolnosti, které mohou ohrozit efektivnost veřejné podpory investičních projektů v rizikových zemích a uvést možnosti, jak tato rizika omezit na přijatelnou míru.
Studie v závěru stručně charakterizuje potřeby exportérů a investorů do třetích zemí (mimo EU), které dosud nejsou zcela pokryty veřejnou (a to ani nefinanční) podporou.
Úvod analýzy
1. Diskuse o účasti soukromého kapitálu v rozvojové pomoci se v poslední dekádě svým zaměřením přesunuje z intervenčních projektů na projekty investiční. Dlouhodobé trendy v přímých finančních investicích naznačují, že racionální přístup soukromého sektoru přináší více účinnosti a hospodárnosti.
2. Pokud je zároveň pod kontrolou řádná formulace účelu projektu z hlediska mezinárodně uznávaných principů rozvojové pomoci, jsou projekty financované společně veřejným a soukromým kapitálem mnohem úspěšnější, než projekty financované z bilaterálních či multilaterálních veřejných prostředků.
3. V přístupech veřejných i občanských organizací však stále přežívá mylný dojem, že soukromý kapitál investovaný do projektů je projevem dobročinnosti a podnikatel se jeho poskytnutím vzdává jakéhokoliv dalšího vlivu na implementaci projektu. Tento ne příliš jasně definovaný rozpor odrazuje podnikatelské subjekty k účasti na projektech, kde spolupůsobí veřejné a soukromé prostředky.
4. Celosvětová ekonomická krize zasáhla veřejné rozpočty a snížila rozsah prostředků poskytovaných rozvojovým zemím. Jejich potřeba však zůstává stejná, ne-li větší. Proto je multiplikace prostředků k těmto účelům žádoucí a soukromý sektor je v tomto přirozeným partnerem.
5. Kromě participace různých investičních fondů je třeba otevřít možnost účasti na financování projektů také pro jednotlivé podniky či oborová sdružení firem. Jejich účast a zainteresovanost na výsledcích i dopadech investic může přinést vyšší stupeň odpovědnosti při implementaci celého projektu včetně kvalitního ošetření celkových rizik. To vše pak při významné míře přenosu kompetencí a technologického knowhow potřebného pro výsledky projektu a tedy i pro investiční návratnost.
6. Bude však potřebné dořešit některé vztahové otázky mezi veřejným a soukromým sektorem, např.:
- Jak omezit negativní národně-politické vlivy dárcovské země při intervenci do ekonomického rozvoje partnerské země;
- Jaké sankce používat při nedodržené odpovědnosti za řízení a kontrolu v průběhu implementace projektů;
- Jak preventivně bránit zneužívání projektových výsledků jednotlivci na straně příjemce;
- Jak správně definovat uspokojení rozvojové potřeby ve vztahu k udržitelnosti výsledků a dopadů rozvojového projektu;
- Jak přistupovat k návratnosti soukromých investic do rozvojových projektů ve vztahu k podílu veřejných prostředků věnovaných do stejného projektu atp.
7. Podniky svobodně zvažující své vlastní proexportní a investiční možnosti v rozvojových zemích, mohou být prozatím podpořeny vhodným způsobem v rámci současných pravidel nastavených v EU3 anebo v rámci pravidel hospodářské soutěže nastavených v ČR v případě českého subjektu.
8. Tato práce se zabývá dvěma základními kameny pro rozhodování zainteresovaných subjektů. Prvním je pohled na rizika vstupu a existence na novém trhu a druhým je finanční podpůrný rámec pro podobnou aktivitu, přičemž se zvažuje finanční podpora neomezená pravidly hospodářské soutěže, tj. podpora rozvoje podnikání v zemích mimo EU.