Osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ) získá nárok na starobní penzi po dosažení důchodového věku a potřebné doby důchodového pojištění. Zpravidla musí získat alespoň 35 let pojištění, případně 30 let bez započtení náhradních dob.

Výše starobní penze OSVČ se neodvíjí přímo od tržeb ani od skutečného zisku z podnikání. Rozhodují především vyměřovací základy, ze kterých podnikatel odváděl pojistné, a celková délka důchodového pojištění.

OSVČ s hlavní samostatnou výdělečnou činností musí odvádět pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Nízké odvody však zpravidla znamenají také nižší budoucí starobní penzi.

U vedlejší samostatné výdělečné činnosti může povinnost platit sociální pojištění záviset na dosaženém zisku. Období bez účasti na důchodovém pojištění se do budoucí penze z této činnosti nezapočítá..