Typy organizačních struktur a jejich členění

Štábní organizační struktury

Štábní útvary, jak již bylo předesláno, plní především poradní funkci k zabezpečení kvalifikovaného rozhodování liniových vedoucích a jejich útvarových jednotek. Štábní vazby se vyskytují mezi osobním štábem liniových vedoucích (to je jejich hlavní náplní) a liniovými vedoucími, popř. i mezi odbornými vedoucími či útvary a liniovými vedoucími. Štábní skupina je tvořena specialisty nejrůznějších oborů: například ekonomy, techniky, personalisty, účetními apod.

Štábní skupinu lze rozčlenit na osobní štáb liniových vedoucích (například sekretářky, asistenti, poradci a osobní specialisté liniových vedoucích) a odborný či funkční štáb vykonávající nepřímé (odborné, funkční) řízení. Znalosti pracovníků těchto skupin jsou v příslušných odbornostech hluboké. Mají však zpravidla menší přehled o celku.

V této klasifikaci je myšleno, že štábní organizační struktura nemůže existovat samostatně, ale vždy v kombinaci s liniovou, funkční nebo jinou organizační strukturou. Štábní struktura slouží pouze jako podpůrný stavební kámen při organizačním vývoji podniku.

Růst štábu

Všeobecně lze říci, že čím větší je podnik, tím jsou obvykle skupiny funkčního štábu početnější. Malé podniky nemají někdy vůbec žádné pracovníky štábu, kromě osobního štábu představovaného osobní sekretářkou majitele či ředitele. Toto ovšem neznamená, že všechny funkce štábu, které jsou zastoupeny ve větším podniku, nejsou uplatněny u malého podniku. Znamená to pouze, že jsou považovány za součást práce linie. Tak se může stát, že majitel-ředitel sám plánuje výrobu, sám posuzuje všechny uchazeče o zaměstnání, řídí nákup atd. V případě funkcí, které vyžadují speciální školení (například účetnictví) si může najmout služby externích odborníků.

Jakmile však začne podnik růst, bude pravděpodobně potřebovat vlastního účetního, nebo alespoň kancelářskou sílu. Ostatně funkce štábu lze delegovat vedoucím liniových útvarů. Výrobní ředitel může nakupovat materiál, plánovat a kontrolovat výrobu a vybírat si své podřízené. Prodejní ředitel může vybírat a školit prodejce.

Začne-li však počet zaměstnanců podniku přesahovat několik set, bude pak nejen nutné, ale i hospodárné oddělit řadu funkcí štábu od úkolu linie. Podnik bude potřebovat nákupního agenta, specialistu pro personální záležitosti, výrobního plánovače atd.

Například zaneprázdněný prodejní ředitel si najde pracovníka specialistu pro průzkum trhu. Nový štábní útvar se s růstem podniku značně zvětší a je tendence ho postupně členit na podřízená oddělení. Například ve velkém podniku se účtárna může skládat ze skupin pro tyto činnosti: daně, účtování výdajů, vedení úvěrů, vnitřní kontrola a všeobecné účetnictví. Každá z těchto funkcí je sama o sobě specifická a bude mnohem lépe prováděna odborníkem.

Růst celosvětových trhů přinutil řadu podniků, které se původně věnovaly prodeji na domácím trhu, zaměřit se mezinárodně a pobídl ostatní podniky (které své výrobky vyvážely odjakživa) vyrábět v zahraničí nebo poskytovat zahraničním výrobcům licence na výrobu svých produktů. Proto některé společnosti vytvořily takové štábní útvary, jako například „mezinárodní plánování výrobků“ a „licence“.

Úzký zájem vlád o činnost podniků, který se nyní projevil, rovněž vyvolal vznik nových útvarů nesoucí název například „občanské a vládní vztahy“ a „veřejné záležitosti“. Vedoucí takovýchto útvarů mohou mít status náměstků prezidentů a jejich odpovědnost je mnohem větší než u běžných vedoucích oddělení public relations. Tak u jedné takovéto společnosti je náměstek ředitele pro veřejné záležitosti odpovědný jak za vládní kontakty, tak i za oddělení public relations.

Pravidelné novinky e-mailem