Whistleblowing

Na půdě Poslanecké sněmovny je právě projednáván návrh v českém právním řádu doposud zcela absentujícího zákona o ochraně oznamovatelů neboli whistleblowerů před jakýmkoli protiprávním jednáním uvnitř organizací vybraných zaměstnavatelů.

Zákonem má dojít k implementaci Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, oznamujících porušení práva, a to do 17. prosince 2021.

Článek seznamuje čtenáře jednak s problematikou tzv. whistleblowingu v kontextu unijní právní úpravy, ale také s kolizemi unijního pojetí této problematiky v rámci Směrnice o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie ve srovnání s tuzemským návrhem zákona o ochraně oznamovatelů.

Související zákony:

Dne 23. října 2019 byla schválena Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2019/1937 o ochraně oznamovatelů, která zavádí opatření na ochranu osob oznamujících porušení práva Unie. Směrnice stanovuje transpoziční lhůtu do 17. prosince 2021. Dále Směrnice přichází s mechanismy, které mají státy, a především pak vybraní zaměstnavatelé povinnost zavést, a to do konce března roku 2022.

Právní úprava whistleblowingu

Na rozdíl od jiných vyspělých zemí problematika whistleblowingu a jeho právní úprava doposud v České republice nemá obdoby. Přestože ochrana oznamovatelů je poměrně ožehavým tématem s potenciálně velmi pozitivními dopady, impulsem pro přijetí zákona o ochraně oznamovatelů v České republice bylo až přijetí Směrnice č. 2019/1937 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie.

Tento návrh zákona ovšem není prvním pokusem o zakotvení ochrany oznamovatelů do českého právního řádu. Veškeré dosavadní pokusy byly zmařeny skončením funkčního období vlády. I přes pozdržení implementace Směrnice v mnohých členských státech kvůli pandemii nemoci SARS-CoV-2 Evropská unie prodloužení transpoziční lhůty neplánuje, a tak podobný scénář jako u předchozích pokusů hrozí i u toho letošního, neboť volební období současné vlády brzy skončí. Přitom letos v únoru byla Česká republika, co se průběhu transpozice Směrnice týče, nejdále.

Nepodaří-li se přijmout zákon současné vládě, bude na té další, aby celý proces transpozice dokončila. Dotčení zaměstnavatelé by se tedy i přesto měli připravit a zavést vnitřní oznamovací systém.

Oblast působnosti, definice pojmů, podmínky ochrany

Věcná působnost

Co se týče věcné působnosti, Směrnice stanoví společné minimální normy pro ochranu osob oznamujících porušení aktů Unie ve Směrnicí taxativně vymezených oblastech. Těmito oblastmi jsou:

  • zadávání veřejných zakázek;
  • finanční služby, produkty a trhy a předcházení praní peněz a financování terorismu;
  • bezpečnost a soulad výrobků s předpisy;
  • bezpečnost dopravy;
  • ochrana životního prostředí;
  • radiační ochrana a jaderná bezpečnost;
  • bezpečnost potravin a krmiv, zdraví a dobré životní podmínky zvířat;
  • veřejné zdraví;
  • ochrana spotřebitele;
  • ochrana soukromí a osobních údajů a bezpečnost sítí a informačních systémů.

Do věcné působnosti zákona dále spadají porušení ohrožující finanční zájmy Unie a porušení týkající se vnitřního trhu Unie včetně porušení unijních pravidel hospodářské soutěže a státní podpory, jakož i porušení týkající se vnitřního trhu v souvislosti s jednáními, která porušují pravidla týkající se daně z příjmů právnických osob, nebo s mechanismy, jejichž účelem je získání daňové výhody, která maří předmět nebo účel příslušného práva v oblasti daně z příjmů právnických osob.

Směrnice rovněž nevylučuje pravomoc členských států rozšířit ochranu podle vnitrostátního práva i na další oblasti nebo jednání Směrnicí neupravené. Existuje-li zvláštní odvětvová právní úprava, použijí se ustanovení této Směrnice subsidiárně.

Pro transpozici Směrnice do vnitrostátních právních řádů je pojetí předmětu oznámení coby porušení unijního práva krajně nepraktické. Vládní návrh zákona tedy předmět oznámení rozšiřuje také o vnitrostátní právní úpravu a vymezuje jej jako protiprávní jednání, které má buď znaky trestného činu, přestupku nebo jakkoli porušuje národní nebo unijní právní předpis opět v rámci zákonem vymezených oblastí.

Vedle korektivu předmětu oznámení je tedy podle vládního návrhu nezbytné, aby jednání naplňovalo znaky protiprávnosti. Taková právní identifikace může být pro oznamovatele poměrně problematická a bude tedy záviset na externím subjektu, aby naplňoval předestřenou roli poradního orgánu a poskytoval oznamovatelům v případě pochybností bezplatné stanovisko.

Osobní působnost

Směrnice poskytuje také výčet osob, na něž se ochrana vztahuje. Jedná se o osoby pracující v soukromém nebo veřejném sektoru, které získaly informace o porušení v pracovním kontextu, alespoň v rozsahu:

  • osob, které mají status pracovníka ve smyslu čl. 45 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, včetně státních zaměstnanců;
  • osob, které mají status osob samostatně výdělečně činných ve smyslu článku 49 Smlouvy o fungování EU;
  • akcionářů a osob náležejících do správního, řídicího nebo dohledového orgánu podniku, včetně nevýkonných členů, jakož i dobrovolníků a placených či neplacených stážistů;
  • veškerých osob, které pracují pod dohledem a podle pokynů zhotovitelů, subdodavatelů a dodavatelů.

Vládní návrh zákona vymezuje okruh oznamovatelů poměrně široce a hovoří ve prospěch fyzických osob, které takové oznámení učiní v souvislosti s výkonem práce nebo jiné obdobné činnosti. Vedle hlavních skupin oznamovatelů, jakými jsou zaměstnanci a pracovníci ve služebním poměru, se ochrany budou moci domáhat také osoby samostatně výdělečné činné, fyzické osoby coby členové orgánů právnických osob, dále dobrovolníci, stážisté, uchazeči o zaměstnání a další. Pro tyto skupiny přichází vládní návrh zákona se zvláštními druhy ochrany před odvetnými opatřeními.

Směrnice poskytuje ochranu také oznamovatelům porušení práva, k němuž došlo v rámci pracovního poměru, a to i tehdy, pokud v mezidobí dotčený pracovní poměr skončil. Obdobně pak i u v budoucnu nastoupivších zaměstnanců, mělo-li dojít k porušení práva nebo získání informací o něm v rámci přijímacího řízení či jiných předsmluvních jednání.

Definice pojmů

Pro účely Směrnice se se rozumí:

  • „porušením“ jednání nebo opomenutí, jež:
    • je protiprávní a týká se aktů Unie a oblastí spadajících do věcné působnosti uvedené v článku 2; nebo
    • maří předmět nebo účel pravidel stanovených v aktech Unie a oblastech spadajících do věcné působnosti uvedené v článku 2;
  • „informacemi o porušení“ informace, včetně důvodných podezření, o skutečných či možných porušeních, k nimž došlo nebo velmi pravděpodobně dojde v organizaci, ve které oznamující osoba pracuje nebo pracovala, či v jiné organizaci, s níž oznamující osoba je nebo byla v kontaktu na základě své pracovní činnosti, a o pokusech o utajení takových porušení;
  • „oznámením“ či „oznamováním“ ústní či písemné poskytnutí informací o porušení;
  • „interním oznámením“ ústní či písemné poskytnutí informací o porušení v rámci právního subjektu ve veřejném nebo soukromém sektoru;
  • „externím oznámením“ ústní nebo písemné poskytnutí informací o porušení příslušným orgánům;
  • „zveřejněním“ či „zveřejňováním“ zpřístupnění informací o porušení veřejnosti;
  • „oznamující osobou“ fyzická osoba, která oznámí či zveřejní informace o porušení, jež získala v souvislosti s činnostmi souvisejícími s prací;
  • „prostředníkem“ fyzická osoba, která pomáhá oznamující osobě při oznamování v pracovním kontextu a jejíž pomoc by měla být důvěrná;
  • „pracovním kontextem“ stávající či minulé pracovní činnosti ve veřejném nebo soukromém sektoru, jejichž prostřednictvím osoby, bez ohledu na povahu těchto činností, získají informace o porušení a v jejichž rámci by tyto osoby mohly být postiženy odvetnými opatřeními, pokud takové informace oznámí;
  • „dotčenou osobou“ fyzická nebo právnická osoba, která je v oznámení či zveřejnění uvedena jako osoba, jíž se porušení přičítá nebo s níž je tato osoba spojována;
  • „odvetnými opatřeními“ jakékoli přímé či nepřímé jednání nebo opomenutí, k němuž dochází v pracovním kontextu, které je vyvolané interním či externím oznámením nebo zveřejněním a které oznamující osobě působí nebo může způsobit neoprávněnou újmu; dnů, které za státní svátek nebo ostatní svátek označí zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, v platném znění.
  • „následnými opatřeními“ jakákoli opatření přijatá příjemcem oznámení nebo jakýmkoli příslušným orgánem za účelem posouzení pravdivosti tvrzení uvedených v oznámení a případně k řešení oznámeného porušení, mimo jiné prostřednictvím opatření, jako je interní šetření, vyšetřování, stíhání, opatření k zpětnému získání finančních prostředků a ukončení řízení;
  • „zpětnou vazbou“ poskytnutí informací oznamujícím osobám o plánovaných či přijatých opatřeních a o důvodech těchto následných opatření;
  • „příslušným orgánem“ kterýkoli vnitrostátní orgán, který je určen přijímat oznámení v souladu s kapitolou III a poskytovat oznamujícím osobám zpětnou vazbu anebo který je určen k plnění povinností stanovených v této směrnici, zejména co se týká následných opatření.

Podmínky ochrany oznamujících osob

Ne všechny osoby mají automaticky nárok na dovolání se ochrany. Za tímto účelem jsou vymezeny podmínky, které musí takový oznamovatel naplnit.

Oznamovatel musel mít oprávněné důvody se domnívat, že:

  • oznámené informace o porušení byly v době učinění oznámení pravdivé;
  • tyto informace spadaly do oblasti působnosti Směrnice;
  • zároveň podal oznámení buď interně nebo externě, nebo takové informace zveřejnil (viz níže).

Naopak ochrany před odvetnými opatřeními se nemůže domáhat osoba, která vědomě podala oznámení nepravdivé, čímž zákonodárce pamatuje na případy, kdy by se tato osoba chtěla vyhnout pracovněprávním postihům prostřednictvím statutu oznamovatele.

Členským státům je rovněž ponechán prostor pro uvážení, zda budou přijímat anonymní oznámení o porušení práva Unie či nikoli, a to při zachování stávajících povinností ohledně umožnění anonymního oznamování. Pokud by takové osoby byly posléze identifikovány, i tehdy se mohou dovolávat ochranných opatření podle kapitoly VI Směrnice.

Vládní návrh zákona zpočátku možnost anonymního oprávnění upravoval výslovně, postupně však bylo toto ustanovení opět vypuštěno. Obecně však platí, že v českém právním řádu možnost anonymního oznámení vyloučena není a v důvodové zprávě je dokonce explicitně deklarována. Z hlediska ochrany oznamujících osob ale nelze anonymitu takového oznámení označit za pragmatickou, a to s ohledem na výkon dohledu nad přijatými následnými odvetnými opatřeními.




• Témata: Právní průvodce | Právo
• Oblasti podnikání: Právo, právní služby
• Teritorium: Česká republika