Základní informace o zahraniční rozvojové spolupráci ČR

Základní principy české rozvojové spolupráce vycházejí z Evropského konsensu o rozvoji (2005), Pařížské deklarace o efektivnosti pomoci (2005) a Akční agendy z Akkry (2008).

• Česká ZRS je založena na partnerství s přijímajícími zeměmi, je vedena poptávkou ze strany partnerských zemí a jejich potřebami.
• ČR podporuje posilování systémů a kapacit partnerských zemí (cílem je jejich aktivnější role při formulování a realizaci vlastních rozvojových politik)
• S principem partnerství souvisí rovněž vzájemná odpovědnost  (ČR jako dárce i partnerské země mají odpovědnost za výsledky a dopady rozvojových programů vůči svým občanům a vůči sobě navzájem).
• ČR se zapojila do úsilí dárcovské komunity koordinovat svoji rozvojovou politiku (harmonizovat rozvojové aktivity teritoriálně i sektorově).
• Česká rozvojová politika je transparentní, je otevřena veřejné diskusi, která zahrnuje nestátní neziskové organizace, podnikatelskou sféru, akademickou obec a další složky občanské společnosti.

Hlavní legislativní rámec ZRS ČR představuje zákon o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci poskytované do zahraničí, který vstoupil v platnost od 1. července 2010. Schválení zákona je jasným signálem, že ČR má v úmyslu věnovat se rozvojové spolupráci a humanitární pomoci dlouhodobě a předvídatelně.

Dle zákona je zahraniční rozvojová spolupráce definována jako „souhrn činností hrazených ze státního rozpočtu, jejichž cílem je přispět k odstraňování chudoby, k ekonomickému a sociálnímu rozvoji, k ochraně životního prostředí, jakož i k podpoře demokracie, dodržování lidských práv a řádné správy věcí veřejných v rozvojových zemích“.

Zákon:

• jasně odlišuje definuje rozvojovou spolupráci a humanitární pomoc;
• v oblasti humanitární pomoci rozděluje kompetence mezi Ministerstvem zahraničních věcí a Ministerstvem vnitra, slaďuje ji s integrovaným záchranným systémem;  
• stanovuje pravomoci a působnosti všech subjektů;
• právně zakotvuje Českou rozvojovou agenturu (ČRA) jako implementační organizaci české ZRS. 

Koncepce zahraniční rozvojové spolupráce ČR na období 2010–2017, schválená vládou usnesením č. 366 ze dne 24. května 2010, určuje směřování české rozvojové spolupráce ve střednědobém horizontu. Koncepce nahradila předcházející dokument z roku 2002 a bere v úvahu změny zahraničněpolitického a ekonomického kontextu, nové závazky ČR v rámci EU a na dalších multilaterálních fórech i obecné trendy v oblasti rozvojové politiky. Aktualizuje základní cíle české rozvojové spolupráce i principy jejího poskytování a stanovuje nové teritoriální a sektorové priority.

Nové teritoriální priority

Programové země (nejvyšší kategorie partnerských zemí – prioritní země s programem spolupráce):

• Afghánistán
• Bosna a Hercegovina
• Etiopie
• Moldavsko
• Mongolsko

Projektové země (země, ve kterých jsou ve střednědobém horizontu potřebné a žádoucí rozsáhlejší rozvojové aktivity ČR):

• Gruzie
• Kambodža
• Kosovo
• Palestinská autonomní území
• Srbsko

Dosavadní prioritní země (spolupráce bude pokračovat v jiném rozsahu a zaměření než v předchozím programovém období):

• Angola
• Jemen
• Vietnam
• Zambie

Nové sektorové priority:

Nově definované sektorové priority berou v úvahu poznatky z předcházejícího období a vycházejí z komparativních výhod ČR, včetně zkušenosti s procesem politické, ekonomické a společenské transformace. Sektorové priority zároveň reflektují obecné priority mezinárodního společenství dané zejména Rozvojovými cíli tisíciletí (MDGs) a zohledňují proces dělby práce s ostatními dárci:

• životní prostředí
• zemědělství
• sociální rozvoj (včetně vzdělávání, sociálních a zdravotnických služeb)
• ekonomický rozvoj (včetně energetiky)
• podpora demokracie, lidských práv a společenské transformace

Vedle sektorových priorit se ČR snaží přispět k pozitivnímu vývoji v partnerských zemích prostřednictvím tzv. průřezových principů, které jsou zohledňovány v jednotlivých rozvojových projektech:

• řádná (demokratická) správa věcí veřejných
• šetrnost k životnímu prostředí a klimatu
• dodržování základních lidských, ekonomických, sociálních a pracovních práv příjemců projektů, včetně rovnosti mužů a žen (gender)