Přestupky a správní delikty v podnikání - správní a přestupkové řízení 

Pokračování dokumentu "Přestupky a správní delikty v podnikání", který přináší základní informace k problematice správního a přestupkového řízení.

zpět na Obsah dokumentu

Správní řízení

Správní delikty právnických osob a smíšené správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob jsou projednávány v řízení podle správního řádu. Obecná úprava správního řízení má subsidiární platnost ve vztahu k těm ustanovením zvláštních zákonů, která obsahují některé procesní odchylky – například v určení místní příslušnosti, či v zahájení řízení.

Správní řízením je řízením, jehož cílem je vydání individuálního správního aktu, tedy rozhodnutí o právech a povinnostech konkrétních subjektů práva, kdy rozhodnutí je vydáno správním orgánem. Osoby, o jejichž právech a povinnostech se rozhoduje, jsou v nerovném postavení vůči orgánu, který z pozice moci rozhoduje o jejich subjektivních právech a povinnostech. Správní orgány v daném řízení rozhodují o věcech, k nimž jsou zvláštními zákony povolány rozhodovat.

Správní řízení je obecnou úpravou řízení podle správního řádu. Správní řád se na ostatní normy správního práva vztahuje na základě subsidiarity, tedy použije se, pokud úprava ve zvláštním zákoně neobsahuje úpravu odlišnou, a to i pokud zvláštní zákon stanoví, že se úprava obsažená ve správním řádu nepoužije, a zároveň zvláštní zákon neobsahuje úpravu daného institutu. Přestupkový zákon jako zvláštní právní norma na poli správního trestání obsahuje vlastní úpravu přestupkového řízení (jak je zmíněno dále), nicméně i na ni se v některých chvílích použije úprava správního řízení. Úprava správního řízení se však v celé své šíři uplatní na správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob. Protože je však úprava správního řízení poměrně rozsáhlá a jde mimo rámec tohoto článku, omezí se autor jen na otázky a části řízení s přímým a zvláštním vztahem k právnickým osobám či podnikajícím fyzickým osobám.

Správní řízení podle správního řádu je podrobněji popsáno v dokumentu „Správní řád“ Orientace v právních úkonech portálu BusinessInfo.cz.

Správní orgány

K rozhodování ve správním řízení jsou povolány věcně příslušné správní orgány. K určení konkrétního orgánu, který bude povolán ve věci rozhodnout, je třeba také určit místní a funkční příslušnost.

Místní příslušnost je určena místem činnosti, pokud se řízení týká činnosti účastníka. Pokud se řízení týká nemovitosti, pak místem kde se nemovitost nachází. Pokud místní příslušnost nebude určena výše zmíněným způsobem, bude platit pro místní příslušnost správního orgánu, který rozhoduje v řízení týkající se právnické osoby, že je rozhodné sídlo právnické osoby, nebo místo sídla organizační složky, s níž se správní řízení vede. V řízení s podnikající fyzickou osobou je pak pro určení místní příslušnosti rozhodné místo podnikání – tedy adresa, která je zapsaná v obchodním rejstříku nebo v jiné zákonem stanovené evidenci.

Podnikatel je povinen uvádět své skutečné místo podnikání. Pokud by však stav skutečný neodpovídal stavu zapsanému, nesmí správní úřad volit místní příslušnost podle fiktivního místa podnikání, ale je povinen upozornit rejstříkový soud na nesoulad zapsaného stavu se skutečným. Na dobu, než rejstříkový soud rozhodne o zápisu skutečného místa podnikání, se správní řízení přerušuje, neboť jde o rozhodnutí o předběžné otázce posouzení kritéria místní příslušnosti. Obdobně se postupuje i v případě živnostenského rejstříku.

Účastníci

Způsobilost být účastníkem má každý, kdo je subjektem práv, má tedy způsobilost mít práva a povinnosti.

Způsobilost procesní, tedy vlastními projevy vůle nabývat práv a povinností v řízení je u fyzických osob vázána na rozumovou a volní vyspělost a dosažení určité věkové hranice. Pro právnické osoby platí, že mají procesní způsobilost v plném rozsahu.

Účastníkem řízení je ten

1. o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení rozhodnuto
2. jehož práva nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny
3. kdo tvrdí, že o jeho právech nebo povinnostech má být rozhodováno, nebo jehož práva nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny
4. komu zvláštní právní předpis postavení účastníka přiznává.

Doručování

Pro doručování právnickým a podnikajícím fyzickým osobám platí následující zvláštnosti. Právnické osobě se doručuje na adresu pro doručování, na adresu jejího sídla nebo sídla organizační složky. Právnická osoba ve správním řízení nemůže žádat o prominutí zmeškání úkonu s poukazem na to, že se na adrese jejího sídla nebo adrese sídla organizační složky nikdo nezdržuje. Pokud však není na adrese sídla nikdo zastižen, může být doručeno statutárnímu orgánu, pověřenému zaměstnanci, vedoucímu odštěpného závodu nebo prokuristovy.

Obdobně platí úprava také pro podnikající fyzické osoby, kdy takové osoby musí uvést místo podnikání na které se jim poté doručuje. Ani ony nemohou žádat o prominutí zmeškání úkonu z důvodu, že se na adrese místa podnikání nezdržují. Fyzické osobě lze doručit kdekoliv bude zastižena.

Zahájení řízení z moci úřední

Zahájit řízení může správní orgán obecně na žádost nebo z moci úřední. V případě správního trestání přichází v úvahu pouze zahájení řízení z moci úřední. Tím není vyloučeno, že správní podnět zahájí řízení z moci úřední na základě podnětu („udání“), jenž mu byl doručen. I v tomto případě však půjde o zahájení řízení z moci úřední.

Řízení z moci úřední je zahájeno dnem, kdy správní orgán oznámil zahájení řízení účastníkovi řízení doručením oznámení nebo ústním prohlášením, a není-li správnímu orgánu tento účastník znám, pak kterémukoliv jinému účastníkovi. Oznámení musí obsahovat přesné označení správního orgánu (včetně odpovědné osoby) a identifikaci věci, pro kterou se řízení vede. Ještě před zahájením řízení může správní orgán požadovat vysvětlení a zajišťovat důkazy.

Zahájení řízení u některého správního orgánu brání tomu, aby o téže věci z téhož důvodu bylo zahájeno řízení u jiného správního orgánu. Zároveň platí, že přiznat totéž právo, nebo uložit tutéž povinnost ze stejného důvodu lze jen jednou.

Dokazování

Procesem dokazování se správní orgán snaží zjistit stav věci. Jako důkaz může sloužit jakýkoli důkazní prostředek, který správní úřad za důkaz uzná a použije ve správním řízení, aby zjistil stav věci. Bude se jednat především o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek. V případě svědecké výpovědi platí, že každý kdo není účastníkem, musí vypovídat jako svědek. Odepřít výpověď může pouze ten, kdo by způsobil sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt.

V případě podnikající fyzické osoby je toto ustanovení poměrně jasné. Není však uspokojivě řešena otázka zda osoba, jejímž prostřednictvím jedná právnická osoba, tedy zřejmě jednatel či prokurista může ze stejného důvodu odepřít výpověď, kterou by vystavil nebezpečí postihu právnickou osobu, jejímž jménem jedná, a to vzhledem k oddělené právní podstatě obou subjektů.

Rozhodnutí

Účelem správního řízení je rozhodnout ve věci. Výrok rozhodnutí autoritativně řeší projednávanou věc. Zakládá, mění nebo ruší práva nebo povinnosti osob, nebo se jím prohlašuje, že určité právo či povinnost je či není. Rozhodnutí je vypracováno vždy v písemné podobě a má výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků. Nejdůležitější částí rozhodnutí je výroková část, která nově upravuje práva a povinnosti účastníků.

Právní moc rozhodnutí nastává ve chvíli, kdy bylo oznámeno a nelze proti němu podat řádný opravný prostředek (odvolání, rozklad). Takové rozhodnutí vytváří překážku věci rozhodnuté, tzn. stejnou věc nelze znovu projednávat a rozhodovat o ní. Vykonatelné je rozhodnutí nabytím právní moci, nebo pozdějším dnem uvedeným v rozhodnutí (např. uplynutím lhůty stanovené k zaplacení peněžité sankce).

Správní orgán také může rozhodnout usnesením. Usnesení je procesní správní akt, kterým se nerozhoduje ve věci samé, ale upravují se jím procesní otázky v průběhu řízení. Proti usnesení se tedy také nepodávají standardní opravné prostředky, ale přípustná je pouze stížnost.

Opravné řízení

Správní řád vychází ze zásady dvojí instance. Opravné prostředky jsou buď řádné, nebo mimořádné. Řádné opravné prostředky směřují proti nepravomocnému rozhodnutí, mezi řádné opravné prostředky patří odvolání a rozklad. Mimořádné opravné prostředky naproti tomu směřují proti pravomocnému rozhodnutí, jde o žádost o obnovu řízení.

Odvolání je opravný prostředek, který směřuje proti rozhodnutí orgánu v prvním stupni. Odvolání má (suspenzívní) odkladný účinek, kdy rozhodnutí nemůže v důsledku podaného odvolání nabýt právní moci a zároveň má účinek devolutivní, kdy pravomoc rozhodnout věc po podání odvolání přechází na odvolací orgán. Odvolací orgán může napadené rozhodnutí potvrdit, změnit či zrušit a vrátit k novému projednání orgánu, který rozhodnutí vydal. V případě odvolání se uplatňuje zásada zákazu reformace in peius, kdy v odvolacím řízení nemůže odvolací orgán uložit sankci vyšší, než uložil orgán v řízení prvého stupně.

Rozklad se podává proti rozhodnutím, které vydal ústřední správní úřad, ministr, státní tajemník, nebo vedoucí jiného ústředního úřadu v prvním stupni. O rozkladu rozhoduje ministr na základě návrhu rozkladové komise.

Do již pravomocného rozhodnutí správního orgánu může účastník zasáhnout prostřednictvím žádosti o prominutí zmeškání lhůty pro učinění úkonu, obnovou řízení, případně prostřednictvím přezkumného řízení.

zpět na Obsah dokumentu

Přestupkové řízení

Přestupky se projednávají v řízení o přestupcích. Jedná se o zvláštní druh správního řízení a jeho úprava je obsažena subsidiárně ve správním řádu, tedy obecné úpravy obsažené ve správním řádu se použije ve chvíli, kdy není v přestupkovém nebo jiném zákoně úprava řízení odlišná. Specielní právní úprava obsažená ve zvláštních zákonech má přednost před úpravou obsaženou ve správním řádu, nelze však vyloučit užití správního řádu zcela bez dalšího (a to i když tak zvláštní zákon nestanoví) a je třeba pokaždé zkoumat, zda se některá ustanovení správního řádu při řízení nepoužijí.

Přestupky jsou projednávány z úřední povinnosti nebo na návrh (návrhové přestupky jsou vzhledem k podnikání marginální, jedná se o přestupky urážky na cti a dále některé přestupky mezi osobami blízkými).

Subjekty přestupkového řízení jsou pachatelé a správní orgány.

Příslušnost

Příslušností je určen orgán, který je povinen a oprávněn ve věci rozhodnout. Příslušnost se určuje věcná, místní, funkční.

Věcná příslušnost správního orgánu, který je povinen projednat přestupek je svěřena orgánu, v jehož oboru působnosti byl přestupek spáchán. Konkrétní orgán je pak vždy stanoven zákonem.

K projednání přestupku jsou příslušné:

• obecní úřady nebo zvláštní orgány obcí.
• orgány Policie České republiky, pokud jim jejich projednání zákon svěřil
• jiné správní orgány na základě zvláštního zákona

Novelou přestupkového zákona zákonem č. 274/2008 Sb., došlo k ukončení věcné příslušnosti orgánů Policie České republiky k projednávání přestupků ve správním řízení na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, které orgány policie musí projednat a vyřešit buď ve zkráceném správním řízení, nebo předat orgánu příslušnému k jejich projednání v nezkráceném správním řízení, tedy obecním úřadům nebo zvláštním orgánům obcí. Dále se jedná i o přestupky učiněné na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, které orgány policie po jejich zjištění musí buď vyřešit na místě formou zkráceného správního řízení (blokovou pokutou), nebo předat orgánu obce k provedení nezkráceného správního řízení.

Orgány Policie České republiky vystupují jako správní orgány příslušné k provedení nezkráceného správního řízení dle zvláštních zákonů, zejména se jedná o zákon o zbraních, zákon pobytu cizinců na území České republiky.

Místní příslušnost úřadu povolaného k vedení řízení o přestupku je určena místem, kde byl přestupek spáchán, případně přestupek spáchaný v cizině projedná orgán, v jehož územním obvodu měl pachatel trvalý pobyt.

Funkční příslušnost určuje, který orgán v rámci hierarchie správních úřadů bude povolán k řízení o přestupku.

Účastníci řízení

Účastníkem v přestupkovém řízení může být pouze osoba stanovená přestupkovým zákonem. Tedy:

• Obviněný z přestupku. Tím se občan/právnická osoba stává, jakmile je učiněn vůči němu první procesní úkon. Samozřejmě platí presumpce neviny, takže se až do vynesení odsuzujícího pravomocného rozsudku hledí na obviněného jako na nevinného.
• Poškozený. Tedy fyzická či právnická osoba, které byla přestupkem způsobena majetková škoda, pokud uplatnila nárok na její náhradu. Účastník se může přestupkového řízení účastnit jen v části, kdy se projednává náhrada škody. Poškozený se tedy i může odvolat jen ve věci náhrady škody.
• Vlastník věci, která může být zabrána, nebo byla zabrána. Tyto osoby potřebují účinně hájit svá práva, protože hrozí, že jim nastane majetková újma v podobě zabrání věci. Vlastník zabrané věci může v rámci svého procesního postavení uplatňovat svá práva jen v té části řízení, která se týká zabrání věci a v tomto rozsahu i uplatnit právo na odvolání.
• Navrhovatel je ten, kdo podal v zákonné lhůtě kvalifikovaný návrh na zahájení řízení.

Průběh řízení

Vlastnímu projednání přestupku nepředchází žádné zvláštní procesní stádium, kdy by správní orgán zjišťoval, zda jsou zde důvody pro zahájení řízení. Nicméně ve fázi před zahájením řízení je každý povinen podat vysvětlení a dostavit se k prověření oznámení o přestupku. Dále se může správní orgán obracet na ostatní státní orgány a orgány policie se žádostí o provedení potřebných úkonů. A také mají orgány povinnost oznámit příslušným orgánům přestupky, o nichž se dozví, pokud sami nejsou příslušné k jejich projednání.

K zahájení řízení dochází z úřední povinnosti, dle zásady oficiality. Tedy správní orgán zahajuje řízení, určuje jeho předmět a provádí procesní úkony z úřední moci. Dále se uplatňuje zásada legality, kdy správní orgán musí stíhat všechny přestupky, o nichž se doví.

Pokud nelze věc vyřešit na místě v blokovém nebo příkazním řízení, nařídí orgán povinně ústní jednání společné pro všechny účastníky.

Účelem přestupkového řízení je zjistit, zda se skutek, který je předmětem řízení stal, zda je přestupkem a kdo je jeho pachatelem. Přitom se chrání práva a svobody jednotlivce a veřejný zájem. Je zejména třeba úplně přesně zjistit a dokázat vinu obviněného, všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí. Obviněný není povinen dokazovat skutečnosti svědčící v jeho prospěch, není povinen vypovídat a nesmí být k výpovědi ani doznání donucován.

Přezkoumávání rozhodnutí

V rámci přestupkového řízení lze ukládat pachatelům jistě citelné sankce, proto je zákonem stanovena možnost přezkoumat takové rozhodnutí. Celý proces směřuje k zajištění větší správnosti a spravedlnosti rozhodnutí o přestupku. Jako opravný prostředek zná přestupkový zákon odvolání. Mimořádným opravným prostředkem je pak zrušení rozhodnutí o přestupku orgánem, který je vydal, zjistí-li, že osoba již byla za týž skutek soudem pravomocně odsouzena nebo obžaloby zproštěna. Důvodem je zamezit dvojímu postihu za stejný skutek.

Odvolání

Proti každému rozhodnutí v přestupkovém řízení se lze odvolat, kromě rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení a v některých případech zastavení přestupkového řízení. V odvolacím řízení nemůže správní orgán změnit uloženou sankci v neprospěch obviněného z přestupku.

Odpor

Odpor je dalším z řádných opravných prostředků, tedy míří proti nepravomocnému rozhodnutí správního orgánu v přestupkovém řízení. Jeho užití je však omezené a lze ho uplatnit pouze proti rozhodnutí vydanému v příkazním řízení.

zpět na Obsah dokumentu

Zkrácené řízení

Účelem zkráceného řízení je bez předchozího formálního řízení rozhodnout o jednoduchých, méně závažných přestupcích. Takovým zkráceným řízením jsou blokové řízení a příkazní řízení.

Blokové řízení

Podstatou blokového řízení je rozhodnutí o uložení pokuty ihned po spolehlivém zjištění přestupku, její zaplacení pachatelem buď přímo na místě, nebo ve lhůtě stanovené v bloku. Uložení blokové pokuty má za následek vznik překážky věci rozhodnuté a věc tedy již nemůže být projednána v rámci přestupkového řízení, a pokud projednávání bylo zahájeno před zaplacením blokové pokuty, pak musí správní orgán řízení zastavit či věc odložit.

Blokové řízení může proběhnout, pokud přestupek je spolehlivě zjištěn, nestačí k jeho vyřešení pouze domluva a obviněný je ochoten pokutu zaplatit a zároveň se nejedná o přestupek, který lze projednat jen na návrh.

Sankcí může být v blokovém řízení pouze pokuta do výše 1000 Kč, případně vyšší, pokud je zákonem připuštěna. Správní orgán zároveň s vydáním blokové pokuty nemůže rozhodnout o ochranných opatřeních, o náhradě nákladů řízení, ani o nároku na náhradu škody.

Příkazní řízení

Podstatou příkazního řízení je vydání rozhodnutí, tedy příkazu bez provedení ústního jednání a dokazování. Protože obviněný nemá možnost v příkazním řízení uplatnit svoje procesní práva a není ani vyžadován souhlas s vydáním příkazu, má možnost podat do 15 dnů opravný prostředek – odpor, který vydaný příkaz ze zákona ruší a správní orgán musí pokračovat v prvoinstančním řízení. Lhůta pro podání odporu běží ode dne doručení příkazu a podává se orgánu, který příkaz vydal. Nebyl-li odpor obviněným podán, má příkaz účinky pravomocného rozhodnutí.

V příkazním řízení lze uložit pouze napomenutí nebo pokutu do 4000 Kč. Po podání odporu nesmí správní orgán uložit obviněnému jiný druh sankce nebo vyšší výměru sankce, než byly uloženy příkazem. Správní orgán zároveň s vydáním příkazu (stejně jako u vydání blokové pokuty) nemůže rozhodnout o ochranných opatřeních, o náhradě nákladů řízení, ani o nároku na náhradu škody.

Výkon rozhodnutí

Výkon rozhodnutí probíhá prostřednictvím exekuce. Jedná se o postup kdy ten, jemuž byla exekučním titulem uložena povinnost peněžitého nebo nepeněžitého plnění (tedy „povinný“), v určené lhůtě tuto povinnost dobrovolně nesplní. Průběh řízení není upraven v přestupkovém zákoně, ale uplatní se obecná úprava exekuce ve správním řádu.

Exekučním titulem na jehož základě dochází k exekuci je

• vykonatelné rozhodnutí správního orgánu v právní moci, nebo
• vykonatelný smír.

Rozhodnutím o přestupku mohou být pachatelem uloženy

• sankce, resp. ochranná opatření,
• jiné povinnosti jako je nahrazení způsobené škody poškozenému a uhrazení nákladů přestupkového řízení.

Sankce v přestupkovém řízení mají podobný charakter jako tresty ukládané v trestním řízení. Proto pro jejich ukládání i výkon platí podobné zásady. Vykonatelné rozhodnutí má být vykonáno ihned, aby výkon sankce – pokud možno nepřerušený následoval co nejrychleji po spáchání činu. Výkon zajišťují z úřední moci orgány, které mají ze zákona povinnost je provést. Případně může výkon rozhodnutí na požádání zajistit soud nebo soudní exekutor.

• Sankce napomenutí nevyžaduje výkon, protože samotným uložením se sankce realizuje.
• Pokuta za přestupek se řídí ustanoveními zákona o správě daní a poplatků. Tedy exekučním příkazem na přikázání pohledávky, na srážku ze mzdy, na prodej movitých věcí, na prodej nemovitostí.
• V případě propadnutí nebo zabrání věci přechází právní mocí rozhodnutí vlastnické právo na stát.
• Výkon sankce zákaz činnosti se realizuje hned poté, co nabude rozhodnutí právní moci. Orgán, který sankci uložil, kontroluje, zda pachatel zakázanou činnost nevykonává. Pokud by odsouzený pokračoval ve vykonávání zakázané činnosti, jednalo by se o trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí. Výkon sankce končí uplynutím doby, na kterou byl zákaz činnosti uložen, netřeba o tomto uplynutí doby vydávat další rozhodnutí.
• Výkon omezujícího opatření začíná právní mocí rozhodnutí, kterým bylo toto ochranné opatření uloženo. Kontrolu jeho dodržování provádí orgán, který je uložil v prvním stupni.

Související zákony

zpět na Obsah dokumentu

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Přehled všech témat Orientace v právních úkonech