Přestupky a správní delikty v podnikání

Správní delikty právnických osob a fyzických osob – podnikatelů

Hlavní rozdíl mezi přestupkem a správním deliktem smíšené povahy (podnikatelů) je tedy subjekt (osoba pachatele), který jej může spáchat. Zatímco pachatelem přestupku může být pouze fyzická osoba, pak pachatelem správního deliktu podnikatelů může být jen právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, pokud porušení právního předpisu souvisí s výkonem její podnikatelské činnosti.

Jiné správní delikty právnických osob

Podle platných zákonů lze stíhat právnickou osobu a ukládat tresty právnické osobě pouze za správní delikty, nikoli za přestupky nebo trestné činy. Správní delikt právnické osoby tedy odlišuje od dalších správních deliktů především znak odpovědné osoby. Právnická osoba jedná v právních vztazích prostřednictvím statutárních orgánů, zaměstnanců, členů apod. Subjektem odpovědnosti je však právnická osoba jako celek, nikoli její statutární orgány, jednotliví zaměstnanci nebo členové. Ti mohou být dále v souvislosti se stejným jednáním subjektem odpovědnosti za přestupek nebo jiný správní delikt fyzické osoby.

Správním deliktem právnické osoby se rozumí protiprávní jednání právnické osoby, jehož znaky jsou stanoveny zákonem a za které ukládá správní úřad sankci stanovenou zákonem.

Subjektem deliktu je právnická osoba, je-li deliktně způsobilá. Za právnické osoby jsou dle NOZ považovány:

1. sdružení fyzických a právnických osob,
2. účelová sdružení majetku,
3. jednotky územní samosprávy,
4. jiné subjekty, o nichž to stanoví zákon.

Deliktní odpovědnost právnických osob se realizuje tak, že jednání fyzické osoby (statutární orgán, zaměstnanci, členové) poruší právní povinnost a toto jednání se přičte právnické osobě.

Jiné správní delikty podnikatelů

Toto označení provází určitá nepřesnost, protože právnické osoby odpovídají za správní delikt bez ohledu na to, zda jsou podnikateli či nikoli.

Pachatelem správního deliktu podnikatelů tedy mohou být právnické osoby a podnikající fyzické osoby, pokud se porušení zákona dopouštějí v souvislosti s výkonem podnikání.

Ani správní delikty podnikatelů nejsou jednotně kodifikovány. Pramenem právní úpravy jsou zvláštní zákony (v současnosti asi 200 zákonů obsahuje úpravu správních deliktů právnických osob a podnikajících fyzických osob) – například celní zákon, stavební zákon, živnostenský zákon, zákon o obcích, zákon o pojišťovnictví, katastrální zákon, zákon o ochraně spotřebitele, zákon o státní statistické službě, zákon o cenách, zákon o lesích, zákon o elektronických komunikacích, zákon o státní památkové péči, zákon o léčivech, zákon o pozemních komunikacích, zákon o silničním provozu, zákon o ovzduší, zákon o civilním letectví a mnohé další. Právní úprava se omezuje zpravidla na výčet skutkových podstat a sankce, lhůty pro jejich ukládání a určení orgánu, který o nich rozhoduje.

Subjekt

Pro správní delikty podnikatelů platí, že se vztahují na protiprávní jednání právnických osob a fyzických podnikajících osob, kdy v případě fyzických podnikajících osob rozhodujícím kritériem, zda se dopustily správního deliktu nebo přestupku, je to, zda k protiprávní činnosti došlo v souvislosti s jejich podnikatelskou činností, či nikoliv. Pokud protiprávní jednání souvislost s podnikatelskou činností fyzické podnikající osoby nemá, jde v jejím případě o přestupek.

Způsobilost podnikající fyzické osoby by se pak analogicky řídila ustanovením § 5 zákona o přestupcích. Pro způsobilost podnikatele však platí, že podnikatel musí být ve zvláštním postavení. Často je takové postavení vyjádřeno vydáním povolení, souhlasu či koncese.

Podnikající fyzické osobě se přičítá, stejně jako právnické osobě, protiprávní jednání jejích zaměstnanců, příp. dalších osob, které za ni jednají.

Objekt

Objektem správních deliktů právnických osob (chráněným statkem) a smíšených správních deliktů je – stejně jako u správních deliktů vůbec – řádný výkon veřejné správy, řádné plnění jejích úkolů a plnění veřejnoprávních povinností.

Subjektivní stránka

Pro odpovědnost podnikatele za správní delikt se zásadně nevyžaduje zavinění. Zavinění je vnitřní, psychický vztah pachatele k protiprávnímu jednání a jeho následku. V tomto smyslu se zavinění obtížně podnikateli prokazuje. Porušení povinnosti právnickou osobou je často řetězem rozhodnutí jednotlivců, jejichž složení navíc není stálé a jejich konkrétní podíl na rozhodnutí a následném jednání je i vzhledem ke vztahu nadřízených a podřízených pracovníků problematické.

Odpovědnost podnikatelů za správní delikt je tedy objektivní. Jediná možnost jak dosáhnout, aby právnická osoba, nebo podnikající fyzická osoba za správní delikt neodpovídala, je prokázání, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. Prokazovat vynaložení potřebného úsilí musí právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba.

Zánik trestnosti

Situace, kdy dojde ke ztrátě oprávnění delikt postihnout, se označují jako zánik trestnosti. Kdy k němu dojde, upravují vždy konkrétní zvláštní zákony. Zánik trestnosti, tedy i odpovědnosti, může nastat pouze zánikem právnické osoby a smrtí fyzické osoby (přestal existovat subjekt deliktu) nebo uplynutím určité doby. Zákony stanoví buď lhůtu pro uložení pokuty, nebo lhůtu pro zahájení řízení o jejím uložení; případně se jedná o kombinaci obou možností – tj. stanoví, do kdy lze zahájit řízení o deliktu a do kdy nejpozději musí být pokuta uložena.

Lhůty pak mohou být buď subjektivní, kdy čas běží ode dne, kdy se správní orgán o porušení dozvěděl, nebo objektivní, které běží ode dne, ve kterém došlo k protiprávnímu jednání. Lhůty jsou prekluzivní (propadné), takže jejich běh se ani nepřerušuje ani nestaví s výjimkou doby řízení před soudem podle soudního řádu správního. Procesním důsledkem zániku trestnosti je povinnost správního orgánu nezahajovat, případně zastavit řízení o takovém deliktu.

Sankce

Sankcí za správní delikty podnikatelů je zpravidla peněžitý trest, v některých případech lze uložit i propadnutí věci či kontrolovaného zboží (podle celního zákona) či zákaz činnosti (podle zákona č. 246/1992 Sb.). Výše pokuty je často definována v závislosti na závažnosti protiprávního jednání. Maximální hranice sankce je vždy stanovena zákonem. Některé zákony umožňují upuštění od potrestání či snížení nebo prominutí pokuty nebo odklad jejího zaplacení.

Řízení o správních deliktech podnikatelů se koná podle zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Vždy je ale nutno kontrolovat jestli zvláštní zákon neupravuje určitou část řízení odchylně (např. určení místní příslušnosti správního orgánu, zahájení řízení, uložení povinnosti odstranit nedostatky a závady jako povinná součást výroku rozhodnutí apod.). V takovém případě má právní úprava zvláštního zákona přednost před úpravou obsaženou ve správním řádu.

Skutkové podstaty jiných správních deliktů podnikatelů podle zvláštních zákonů

Skutkové podstaty správních deliktů musí být stanoveny zákonem, nikoli právním předpisem nižší právní síly, tedy například vyhláškou ministerstva. Lze však konkretizovat skutkovou podstatu správního deliktu prostřednictvím prováděcího předpisu.

I vzhledem k tomu, že úprava správních deliktů je obsažena v tolika různých zákonech, uvádíme jen některé skutkové podstaty správních deliktů podnikatelů podle vybraných zákonů.

Živnostenský zákon (č. 455/1991 Sb.)

Živnostenský zákon (zákon č. 455/1991 Sb.) obsahuje (vzhledem k jiným zákonům) poměrně podrobnější úpravu správních deliktů podnikatelů.

Podle § 62 ŽZ se právnická osoba jako podnikatel nebo podnikající fyzická osoba dopustí správního deliktu tím, že v rozporu se zákonem:

1. nezajistí výkon činností, u živností u kterých to zákon vyžaduje, pouze fyzickými osobami splňujícími požadavky odborné způsobilosti nebo nevede a neuchovává po zákonem stanovenou dobu o těchto osobách evidenci anebo neuchovává po zákonem stanovenou dobu kopie dokladů o jejich odborné způsobilosti,
2. neoznámí živnostenskému úřadu ustanovení odpovědného zástupce pro živnost ohlašovací nebo ukončení výkonu jeho funkce,
3. nepředloží živnostenskému úřadu ke schválení ustanovení odpovědného zástupce pro živnost koncesovanou nebo neoznámí živnostenskému úřadu ukončení výkonu jeho funkce,
4. neustanoví nového odpovědného zástupce, je-li k tomu povinna,
5. v rozporu s § 17 odst. 3 ŽZ
   • neprokáže pro živnost koncesovanou nebo neoznámí živnostenskému úřadu ukončení výkonu jeho funkce,
   • neoznámí předem zahájení nebo ukončení provozování živnosti v provozovně
6. neustanoví osobu odpovědnou za činnost provozovny,
7. neoznačí provozovnu dle příslušných ustanovení ŽZ,
8. umožní prodejem zboží nebo poskytováním služeb pomocí automatů obsluhovaných spotřebitelem získat určité druhy zboží osobám chráněným zvláštními právními předpisy,
9. poruší některou z podmínek stanovených nebo změněných živnostenským úřadem pro provozování koncesované živnosti,
10. v rozporu se ŽZ,
    • neoznačí sídlo nebo organizační složku závodu, nebo
    • neprokáže kontrolnímu orgánu způsob nabytí prodávaného zboží nebo materiálu,
11. neidentifikuje účastníka smluvního vztahu nebo předmět smluvního vztahu, nebo nevede evidenci o účastnících nebo předmětu smluvního vztahu, nebo nemá tuto evidenci přístupnou v provozovně, v níž dochází k identifikaci a kde se toto zboží nachází,
12. neeviduje nebo neuchovává identifikační údaje podle § 31 odst. 6 ŽZ,
13. v rozporu s § 31 odst. 7 ŽZ koupí zboží nebo ho přijme do zástavy nebo zprostředkuje jeho nákup,
14. nezajistí, aby v provozovně určené pro prodej zboží nebo poskytování služeb spotřebitelům byla v prodejní nebo provozní době určené pro styk se spotřebiteli přítomna osoba splňující podmínku znalosti českého nebo slovenského jazyka,
15. nezajistí, aby jeho zaměstnanci prokázali splnění podmínky bezúhonnosti,
16. neoznámí přerušení provozování živnosti,
17. neoznámí živnostenskému úřadu pokračování v provozování živnosti,
18. nevydá na žádost zákazníka doklad o prodeji zboží nebo poskytnutí služby, nebo na dokladu neuvede zákonem stanovené údaje,
19. v rozporu s § 31 odst. 15 ŽZ nesdělí na žádost živnostenského úřadu, zda provozuje živnost, nebo nedoloží doklady prokazující provozování živnosti,
20. neoznámí při ukončení činnosti v provozovně živnostenskému úřadu adresu místa, kde lze vypořádat případné závazky,
21. zaměstnává zaměstnance, kteří nemají způsobilost pro výkon povolání stanovenou zvláštními právními předpisy nebo znalost bezpečnostních předpisů anebo předpisů upravujících ochranu veřejného zdraví,
22. neoznámí živnostenskému úřadu ve stanovené lhůtě změny a doplnění týkající se údajů a dokladů, které jsou stanoveny pro ohlášení živnosti, nebo nepředloží doklady o nich, s výjimkou neoznámení změny oboru činnosti u živnosti volné,
23. neoznámí živnostenskému úřadu ve stanovené lhůtě změny a doplnění týkající se údajů a dokladů, které jsou stanoveny jako náležitosti žádosti o koncesi, nebo nepředloží doklady o nich.

Podnikatel se také dopustí správního deliktu, pokud provozuje živnost, aniž by měl živnostenské oprávnění.

Sankcí za nesplnění povinnosti může být pokuta, a to s horní hranicí v rozmezí od 1 000 000 Kč do 10 000 Kč podle provinění. Některé správní delikty lze vyřešit uložením blokové pokuty do 5 000 Kč.

Podnikatel za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránil. Odpovědnost podnikatele za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl správní delikt spáchán.

K projednání správního deliktu podle živnostenského zákona jsou v prvním stupni příslušné obecní živnostenské úřady.

Celní zákon

Zvláštní skutkovou podstatu jiného správního deliktu, která pro podnikatele obsahuje úpravu odlišnou od ostatních pachatelů, obsahuje zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon. Konkrétně v § 294 určuje jednání, které je celním přestupkem, pokud se ho dopouští fyzická osoba. Stejné jednání, kterého se dopustí právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, je pak celním deliktem. Protože náš článek směřuje více do sféry podnikatelské, pojednáváme dále jen o celním deliktu.

Celním deliktem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a není zároveň trestným činem. K odpovědnosti postačí i zavinění z nedbalosti.

Skutkovou podstatu celního deliktu naplní ten, kdo:

1. doveze, vyveze nebo přepraví zboží v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti celnictví,
2. předloží celnímu orgánu nepravý, pozměněný nebo padělaný doklad,
3. poruší některou z povinností stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti celnictví pro propuštění zboží do režimu nebo pro nakládání se zbožím,
   • i. propuštěným do režimu s podmíněným osvobozením od cla,
   • ii. propuštěným do režimu vývozu,
   • iii. propuštěným do režimu volného oběhu se zvýhodněným sazebním zacházením z důvodu jeho zvláštního použití,
   • iv. zajištěným k projednání správního deliktu,
   • v. dočasně uskladněným,
   • vi. umístěným ve svobodném pásmu nebo ve svobodném skladu,
   • vii. pro které bylo zřízeno zástavní právo,
   • viii. propuštěným do režimu tranzitu, nebo
   • ix. vstupujícím na celní území Společenství, vystupujícím z celního území Společenství nebo předkládaným k celnímu řízení,
4. poruší některou z povinností stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti celnictví pro propuštění zboží do navrhovaného režimu za použití zjednodušených postupů,
5. poskytne celnímu orgánu nesprávný údaj nebo doklad důležitý pro jeho rozhodnutí nebo pro jiné použití celních předpisů v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti celnictví,
6. uvede nesprávné údaje v žádosti o vydání osvědčení o původu zboží nebo sám osvědčí původ zboží v rozporu s mezinárodní smlouvou v oblasti sazebních opatření,
7. odejme zboží celnímu dohledu v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti celnictví,
8. jako osoba, která je podle přímo použitelného předpisu Evropské unie odpovědná za poskytování informací o obchodu se zbožím mezi členskými státy Evropské unie a Českou republikou, nesdělí celnímu úřadu stanovené údaje,
9. přechovává zboží, jehož dovozem nebo tranzitem byl spáchán správní delikt.

Jako sankce může být uložena pokuta nebo propadnutí zboží, případně obě tyto sankce vedle sebe.

Celní zákon stanoví také zvláštní liberační důvod, a sice že osoba, která učinila chybu v podaném celním prohlášení a prokázala, že učinila veškeré kroky potřebné k zajištění správných a přesných údajů, nebo jestliže k porušení celních předpisů došlo v důsledku vyšší moci, nehody nebo jiných okolností, které nemohla dotčená osoba ovlivnit, a tyto skutečnosti byly celním orgánům prokázány.

Vyslovit propadnutí zboží lze, jestliže zboží náleží právnické osobě, která se dopustila celního deliktu, a zboží bylo ke spáchání celního deliktu užito nebo určeno, anebo bylo celním deliktem získáno nebo bylo nabyto za zboží celním deliktem získané. Vlastníkem propadlého zboží se stává stát.

Daňový řád (zákon č. 280/2009 Sb.)

Daňový řád nehovoří přímo o správním deliktu podnikatelů. Povinnosti, které tento zákon stanoví, jsou závazné pro každého plátce daně. Nicméně o správní delikty, které se podnikatelů významně dotýkají, se bezpochyby jedná.

Podnikateli, který nesplní ve stanovené lhůtě povinnost nepeněžité povahy vyplývající z daňového řádu nebo zvláštního daňového zákona nebo povinnost mu uloženou správcem daně, může správce daně opakovaně uložit pokutu do výše 500 000 Kč. Opakovaně lze pokutu uložit, nevedlo-li dosavadní uložení pokuty k nápravě a protiprávní stav trvá.

Pokutu lze uložit, nejpozději do tří let ode dne, ve kterém došlo k porušení povinnosti.

Pokuta za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy je splatná do 15 dnů ode dne právní moci rozhodnutí o jejím uložení.

Tuto pokutu lze uložit i v tzv. zjednodušeném řízení, a to v případě, že tato nepřesahuje 5 000 Kč a pokud ten, komu je pokuta ukládána, její důvody a výši uzná a současně pokutu uhradí na místě. Taková pokuta je pak splatná zaprotokolováním rozhodnutí – v protokolu musí být uvedena výše a důvody ukládané pokuty. Osoba, které byla takto uložena pokuta, obdrží stejnopis protokolu i bez vyžádání. Proti rozhodnutí o udělení pokuty ve zjednodušeném řízení se nelze odvolat.

Zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu č. 253/2008 Sb.

Dalším zákonem, který obsahuje zvláštní ustanovení o správních deliktech podnikatelů je zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.

Skutkové podstaty jednotlivých správních deliktů jsou upraveny v ust. § 43 – 53 tohoto zákona, namátkou lze uvést například:

• Nesplnění povinností k prevenci (§ 48),
• Porušení povinností při převodu peněžních prostředků (§ 49),
• Neplnění oznamovací povinnosti při přeshraničních převozech (§ 50).

Pachatelem zde může být pouze osoba, která je nadána zvláštními pravomocemi, či se dopouští jednání podle tohoto zákona.

Zákon o působnosti orgánů Celní správy České republiky v souvislosti s vymáháním práv duševního vlastnictví č. 355/2014 Sb.

Dalším zákonem, který obsahuje zvláštní ustanovení o správních deliktech právnických osob a podnikajících fyzických osob je zákon o působnosti orgánů Celní správy České republiky v souvislosti s vymáháním práv duševního vlastnictví č. 355/2014 Sb., který nahrazuje dosavadní zákon o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví č. 191/1999 Sb.

I. Podnikatel se dle § 33 zákona č. 355/2014 Sb. dopustí správního deliktu na úseku dozoru nad dodržováním povinností a zákazů v souvislosti s vymáháním práv duševního vlastnictví tím, že:

• a) nakládá se zbožím porušujícím právo duševního vlastnictví,
• b) jako osoba, které bylo celním úřadem pozastaveno propuštění zboží nebo ponecháno zadržené zboží, které je podezřelé z porušení práva duševního vlastnictví, s takovým zbožím nakládá,
• c) jako osoba, která poskytla jistotu bankovní zárukou, neposkytne novou jistotu tak, jak stanoví § 25 zákona č. 355/2014 Sb.

Sankce, kterou lze za správní delikt podle písm. a) a b) uložit, je pokuta do výše 10 000 000 Kč. Za správní delikt podle písm. c) je možno uložit pokutu ve výši neposkytnuté jistoty.

II. Dále se podnikatel dle § 34 zákona č. 355/2014 Sb. dopustí správního deliktu na úseku opatření v souvislosti s vymáháním práv duševního vlastnictví v součinnosti s držitelem rozhodnutí pro vnitrostátní trh nebo s držitelem rozhodnutí tím, že:

1. jako držitel rozhodnutí pro vnitrostátní trh:
   • a) neoznámí určenému celnímu úřadu skutečnost, která může být důvodem zrušení rozhodnutí pro vnitrostátní trh, nebo změnu údajů uvedených v tomto rozhodnutí, nebo tuto skutečnost nebo změnu údajů neoznámí ve stanovené lhůtě nebo stanoveným způsobem,
   • b) použije informace poskytnuté celním úřadem v rozporu s § 12 odst. 3 zákona č. 355/2014 Sb., nebo
   • c) v rozporu s § 17 odst. 3 zákona č. 355/2014 Sb. nevrátí celnímu úřadu vzorky zboží nebo neprokáže celnímu úřadu jejich zničení nebo poškození.
2. jako držitel rozhodnutí se podnikatel dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s nařízením Evropské unie:
   • a) neoznámí určenému celnímu úřadu skutečnost, která může být důvodem zrušení rozhodnutí, nebo změnu údajů uvedených v rozhodnutí,
   • b) použije informace poskytnuté celním úřadem, nebo
   • c) nevrátí celnímu úřadu vzorky zboží.

Za správní delikt spáchaný podle § 34 uvedeného zákona se uloží pokuta do výše 500 000 Kč.

III. Podle § 35 zákona č. 355/2014 Sb. se podnikatel dopustí správního deliktu na úseku bezúplatného převodu padělků tím, že:

1. jako právnická osoba a jako přejímající organizace:
   • a) nepřijme opatření k zabránění zneužití padělků a jejich opětovnému uvedení na trh,
   • b) nevyužívá padělky pouze ke stanoveným humanitárním účelům, nebo
   • c) nezajistí úpravu padělků převedených k humanitárním účelům.
2. jako právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba nakládá se zbožím v rozporu s podmínkami jeho bezúplatného převodu k humanitárním účelům

Za správní delikt je v tomto případě možno uložit pokutu do výše 500 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a) nebo c); nebo pokutu do výše 1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. b) nebo odstavce 2.

Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích

Dalším zákonem, který obsahuje zvláštní ustanovení o správních deliktech právnických osob a podnikajících fyzických osob je zákon o provozu na pozemních komunikacích.

Ustanovení § 125d zákona o provozu na pozemních komunikacích upravuje sankce ve vztahu se spácháním správních deliktů tak, že pokuta bude uložena:

• právnické osobě nebo fyzické osobě podnikající podle živnostenského zákona, která jako provozovatel vozidla:
  • neoprávněně přikáže nebo dovolí, aby bylo v provozu na pozemních komunikacích použito vozidla, které nesplňuje podmínky stanovené právním předpisem,
  • neoprávněně svěří řízení vozidla osobě, která nesplňuje požadované podmínky,
  • nezajistí, aby barevné provedení a označení vozidla bylo provedeno tak, aby nebylo zaměnitelné se zvláštním barevným provedením a označením vozidel Vojenské policie, policie, celní správy, obecní policie a Vězeňské služby,
  • neoprávněně přikáže řízení vozidla nebo svěří vozidlo osobě, o níž nezná údaje potřebné k určení její totožnosti,
  • neoprávněně použije antiradar.

Lze uložit pokutu až do výše 100 000 Kč.

Je také zakotvena povinnost provozovatele vozidla (s výjimkou zpravodajské služby) a osoby, které provozovatel svěřil vozidlo, na výzvu policie, krajského úřadu nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností, sdělit skutečnosti potřebné k určení totožnosti řidiče vozidla podezřelého z porušení ustanovení zákona o provozu na pozemních komunikacích. Z této povinnosti platí výjimka při podání vysvětlení:

1. Každý je povinen podat správním orgánům nezbytné vysvětlení k prověření došlého oznámení o přestupku; podání vysvětlení může být odepřeno, jestliže by takovým osobám nebo osobám jim blízkým hrozilo nebezpečí postihu za přestupek, popřípadě za trestný čin nebo by porušily státní nebo služební tajemství anebo zákonem výslovně uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti.
2. Tomu, kdo se bez závažných důvodů nedostaví na výzvu ke správnímu orgánu k podání vysvětlení podle odstavce 1, nebo tomu, kdo bezdůvodně podání vysvětlení odmítá, může správní orgán uložit pořádkovou pokutu až do výše 5 000 Kč.

Osobou blízkou se rozumí příbuzný v pokolení přímém, osvojitel, osvojenec, sourozenec a manžel, partner (dle zákona o registrovaném partnerství); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké jen tehdy, kdyby újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá právem pociťovala jako újmu vlastní.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.