Jaké jsou tedy motivace firem k podvodnému jednání a jak mohou zjistit, že agentura, která zaměstnance nabízí, jedná podvodně a vystavuje je riziku vysokých pokut nebo trestněprávního stíhání? Způsobů je několik.     

Jen vloni Státní úřad inspekce práce uložil při kontrolách na stavbách, v průmyslových areálech a ve větších výrobních provozech pokuty ve výši 150 milionů korun, což je o 33 milionů korun více než v předchozím roce. Firmě hrozí v případě pochybení pokuty až 10 milionů korun a zákaz činnosti až na 2 roky. Zásadně utrpí i reputace.

Agenturní zaměstnávání pomáhá firmám řešit nedostatek vlastních zaměstnanců při větších zakázkách i čelit zamrzlému trhu práce především v manuálních profesích. Z této situace však bohužel těží nelegální zprostředkovatelé, často se zahraničními vlastníky, kteří nabízejí zaměstnance za hranicemi zákona. Bez povinných odvodů, na úkor zaměstnance i státu. Jejich metody jsou přitom stále sofistikovanější, často zneužívají smlouvy o dílo nebo dohody o provedení práce.  

Legální versus podvodná agentura práce 

Základní podmínkou k legální činnosti agentury je licence, která ji opravňuje k dočasnému přidělování zaměstnanců pro výkon práce dalším firmám a kterou vydává Ministerstvo práce a sociálních věcí.  

„Registr licencovaných agentur je veřejně přístupný a firmy by si na něm měly licenci partnera, se kterým spolupracují, vždy prověřit a zkontrolovat. Určitě neuškodí, budou-li tak činit průběžně a pravidelně, protože licence má časově omezenou platnost,“ uvádí ředitel české pobočky agentury Randstad Martin Jánský. 

Index prosperity: Český trh práce je v rámci EU na 15. příčce. Brzdí ho nejen genderové rozdíly

Vydání licence je podmíněno tím, že agentura dodržuje pravidla – od řádné registrace, přes odvody sociálního a zdravotního pojištění, až po srovnatelné pracovní podmínky a dodržování pracovněprávních předpisů. Srovnatelné pracovní podmínky agenturních a kmenových zaměstnanců přitom zahrnují nejen mzdy na porovnatelných pozicích, ale třeba i nárok na dovolenou nebo některé benefity jako příspěvek na stravování.  

Podezřele levní pracovníci 

Nejspolehlivějším signálem, že nabídka pracovní síly není v souladu se zákonem a stojí za ní nelegální agentura, je ovšem cena. Náklady na zaměstnance totiž netvoří pouze mzda, ale i povinné odvody a další zákonem stanovené náklady. Pokud agentura nabízí zaměstnance příliš levně, je téměř jisté, že někde podvádí, obvykle právě na odvodech. 

Zástupci ověřených legálních pracovních agentur, které se sdružují v Asociaci poskytovatelů personálních služeb (APPS), se shodují, že ve výběrových řízeních si firmy-zákazníci opravdu mnohdy vybírají podle ceny. Někdy sice vedení firmy má zájem jednat eticky, nicméně ve chvíli, kdy se výběr agentury dostane na nákupní oddělení, vyhrává nižší cena. Stejně tak je někdy výběr dodavatelů ponechán na jednotlivých provozovnách, byť centrála je důslednější. 

V některých případech firmy dokonce samy ani netuší, že spolupracují s nelegálním poskytovatelem pracovní síly, dokud nepřijde kontrola z inspektorátu práce nebo z cizinecké policie.

„Někdy je situace na trhu tak těžká, že klient upřednostní dodavatele, který mu slíbí cokoliv a už se mu pak nedaří kontrolovat, jaká je realita. A velmi rychle se ocitne ve spirále výměn dodavatelů, rozšiřování jejich sítě. Tím se ke klientovi dostanou jak firmy, které mají vše v pořádku, tak i ty druhé,“ uvádí obchodní ředitel personální agentury Index Nosluš pro ČR a SK Jindřich Hodek, člen APPS. 

Jak si podezřelou agenturu prověřit? 

V prvním kroku by si měla firma spočítat, jaké by měly být při započtení všech zákonných odvodů a splnění dalších podmínek minimální náklady na zaměstnance, a konfrontovat dodavatele s otázkou, jak je možné, že nabízí zaměstnance tak levně. Pokud není schopna uspokojivé vysvětlení poskytnout, je obezřetnost určitě na místě. „Firma si také může na dodavateli vyžádat výplatní pásky agenturních zaměstnanců a porovnat je se mzdami kmenových pracovníků. Setkáváme se ale bohužel i s případy, kdy jsou pracovní pásky falešné,“ doplňuje Martin Jánský z Randstadu. 

Další možností proto je požádat agenturu, aby uhrazené sociální a zdravotní pojištění za zaměstnance doložila. I když agentura nemá povinnost tuto informaci poskytnout, případná neochota je jasným varovným signálem. V krajním případě se lze obrátit přímo na úřady a nechat agenturu prověřit. 

Pozor na smlouvy o dílo a DPP 

Někteří nelegální zprostředkovatelé obcházejí licence tím, že zaměstnance nabízejí firmám na základě smlouvy o dílo a pro zaměstnání pracovníků využívají dohody o provedení práce. Nejrozšířenější je tento postup ve výrobě, stavebnictví, úklidových pracích, v sektoru automotive, logistice nebo v potravinářském průmyslu.  

„V takovém případě se prakticky jedná o takzvané skryté agenturní zaměstnávání. Dodavatel by měl mít pro provoz této činnosti příslušnou licenci a pak musí dodržet srovnatelné podmínky, a naopak nesmí pracovníky přidělovat uživateli na základě DPP. V praxi se však děje přesný opak,“ uvádí Martin Jánský z agentury Randstad, která je členem APPS. 

Změny v zákoníku práce oslabily zájem o brigádníky: Jaké daně z příjmu a kdy dohodáři platí?

Podle zákona je přitom zaměstnavatelem firma, u které pracovník vykonává činnost, nikoli firma, v níž je zaměstnán „papírově“. Úřady proto zkoumají při kontrolách nejen pracovněprávní dokumentaci, ale i to, kdo zaměstnance úkoluje, kdo mu vydává pracovní pomůcky nebo kdo s ním řeší bezpečnost na pracovišti. 

Nejčastější jsou případy, kdy nelegální zprostředkovatelé podvádějí s DPP a odpracovaný fond navíc rozdělují mezi více subjektů, nezřídka se společným majitelem. Jádro podvodu spočívá v tom, že takto se vyhnou placení sociálního a zdravotního pojištění, a to jak za zaměstnance, tak i za zaměstnavatele. 

Reputace firmy na prvním místě 

Řada firem si důsledky, jaké mohou nastat při spolupráci s nelegální agenturou, neuvědomuje. Podle zkušeností některých členů APPS je však už při výběrovém řízení důležité naslouchat možným rizikům, která vyvstanou až později. „Firmě je třeba vysvětlit, že krátkodobá úspora u nelegální agentury může vést k dlouhodobým problémům,“ uvádí generální ředitel Trenkwalderu pro Česko a Slovensko Michal Veselý, člen APPS. 

„Několikrát jsme dokázali přesvědčit firmu, aby upřednostnila nás (legální agenturu) před neoficiálním či pochybným poskytovatelem. Nejčastěji šlo o firmy ve výrobě nebo v logistice. Velmi často k tomu ale došlo až ve chvíli, kdy firma vybrala tohoto „poskytovatele“ již v minulosti a až během další diskuze s námi začala zjišťovat, co správný dodavatel má plnit, co má umět, co může nabídnout za pojistky spolupráce a tak dále,“ vysvětluje Jindřich Hodek z Index Nosluš. 

Efekt „špatné zkušenosti“ fungoval i v několika případech, se kterými se setkali v Trenkwalderu. „Známe firmy, které byly pokutovány za nelegální zaměstnávání a zpětně si uvědomily, že podcenily rizika spojená s výběrem neprověřeného dodavatele. Jsme rádi, že nyní můžeme být ti, kdo jim pomůže nastavit spolupráci v souladu se zákonem a pomůže jim vyřešit nedostatek kvalitních, a hlavně spokojených zaměstnanců,“ dodává Michal Veselý. 

Mnohdy však ale ani pokuta firmu nepoučí. Podle Jindřicha Hodka z Index Nosluš existují firmy, které navzdory pokutám fungují nadále s pochybnými dodavateli, protože pokuta pro ně není zásadní. Více je však zabolí ztráta dobré reputace. „Co se v poslední době ukazuje je to, že poškození jejich jména tyto firmy už bolí výrazně více,“ uzavírá Hodek. 

Je zřejmé, že krátkodobý zisk může být pro firmu díky spolupráci s pochybným dodavatelem kvůli pokutám, zákazu činnosti či trestněprávnímu postihu likvidační. Vyplatí se proto být obezřetný.   

Jak vypadá podvádění na odvodech

Nejspolehlivějším signálem, že nabídka pracovní síly není v souladu se zákonem a stojí za ní nelegální agentura, je cena. Náklady na zaměstnance totiž netvoří pouze mzda, ale i povinné odvody a další zákonem stanovené náklady. Pokud agentura nabízí zaměstnance příliš levně, je téměř jisté, že někde podvádí, obvykle právě na odvodech. 

Srovnání výpočtu ceny práce u legální a nelegální agentury:

Legální pracovní agentura 

Pokud má legální, ministerstvem licencovaná agentura dodržet srovnatelné podmínky, nabídne zaměstnanci hrubou mzdu například 180 Kč za hodinu, což při běžném pracovním fondu činí 29 340 Kč měsíčně. 

• Při započtení všech zákonných odvodů a poplatků dostane zaměstnanec měsíční čistou mzdu 148 Kč za hodinu a náklady zaměstnavatele dosáhnou výše 241 Kč za hodinu. 
• Cena fakturovaná agenturou tak nemůže být nižší než 241 Kč za hodinu. K této částce je třeba připočíst přiměřenou marži agentury (25–30 Kč z hodiny). 
• Výsledná cena práce tak vzroste na 265–270 Kč za hodinu. 

Částka se ještě může zvýšit přičtením nákladů na povinné zdravotní prohlídky, pracovní oděvy, stravování či rezervou na dovolenou a státní svátky. Pak by cena obvykle překročila hranici 300 Kč, ale to v tuto chvíli pro náš příklad není zásadní. 

Nelegální pracovní agentura 

Nelegální zprostředkovatel, který se na povinné srovnatelné podmínky s kmenovými zaměstnanci neohlíží, vyplatí často stejnému zaměstnanci jen minimální mzdu 20 800 Kč. 

• Čistá mzda zaměstnance tak bude představovat pouze 109 Kč a náklad zaměstnavatele 171 Kč na hodinu. 
• S cílem kompenzovat nízkou mzdu vyplatí podvodná agentura na druhé straně zaměstnanci na ruku nebo tzv. cesťákem dalších 60 Kč za hodinu, v tomto případě ale již bez jakýchkoli odvodů. 

Zaměstnanec tak dostane čistou mzdu 169 Kč za hodinu (o 14 % více než u poctivé agentury práce), zatímco firma zaplatí dodavateli i s běžnou 30 Kč marží 261 Kč. Oproti předchozímu příkladu je výsledná cena o 10 Kč nižší. 

Co z toho vyplývá 

Sečteno a podtrženo, u příkladu nelegální agentury vydělají všichni – zaměstnanci, nelegální zprostředkovatel i firma – s výjimkou státu, kterému unikají s přihlédnutím k objemu agenturního zaměstnávání miliardové částky. 

Jak se podvádí prostřednictvím smluv o dílo a DPP 

V článku upozorňujeme, že někteří nelegální zprostředkovatelé obcházejí licence tím, že zaměstnance nabízejí firmám na základě smlouvy o dílo a pro zaměstnání pracovníků využívají dohody o provedení práce. 

Nejčastější jsou případy, kdy nelegální zprostředkovatelé podvádějí s DPP a odpracovaný fond navíc rozdělují mezi více subjektů, nezřídka se společným majitelem. Jádro podvodu spočívá v tom, že takto se vyhnou placení sociálního a zdravotního pojištění, a to jak za zaměstnance, tak i za zaměstnavatele. 

Příklad z praxe 

• Model funguje tak, že podvodná agentura nabídne zaměstnanci 160 Kč za hodinu a jeho výdělek navíc rozdělí mezi například mezi tři různé společnosti. 
• Při úvazku na 210 hodin (také nelegálním) měsíčně pobírá zaměstnanec v každé z nich za 70 hodin práce 11 200 Kč, ze kterých ale nemusí – vzhledem ke stávajícímu limitu 11 500 Kč – zaměstnanec ani zaměstnavatel odvádět sociální ani zdravotní pojištění. 
• Výhody se zdají být jasné. Vydělá zaměstnanec, který dostane čistou mzdu 160 Kč za hodinu, což reprezentuje při 210 odpracovaných hodinách čistou měsíční mzdu 33 600 Kč, zhruba o 15 % vyšší než u poctivé agentury. 

Náklad zaměstnavatele (podvodné firmy) je také bez odvodů jen 160 Kč. Může si tak k této částce dovolit přičíst i vysokou marži 60 Kč a stále bude cena velmi nízká ve výši 220 Kč za hodinu. To je o desítky korun na hodinu méně, než nabízí poctivá agentura práce.

Vydělá nelegální zprostředkovatel, jehož nabídka 220 Kč bude i s dvojnásobnou šedesátikorunovou marží vždy levnější než u legální konkurence. A zdánlivě vydělá i firma, která jí za hodinu práce zaměstnance zaplatí 220 Kč, čili výrazně méně, než by platila s povinnými odvody a ve srovnání se srovnatelnou mzdou kmenových zaměstnanců. 

Na druhé straně: kontrolní orgány, ať už inspektoráty práce nebo finanční úřady, tuto podvodnou praxi znají a dokážou ji odhalit, takže krátkodobý zisk může být pro firmu kvůli pokutám, zákazu činnosti či trestněprávnímu postihu likvidační. Vedle státu tratí v tomto případě i zaměstnanci, za které zaměstnavatel neodvádí žádné sociální a zdravotní pojištění. 

Redakčně upravená tisková zpráva Asociace poskytovatelů personálních služeb