Pracovněprávní problematika

V článku jsou přehledně vysvětleny pojmy a instituty jako např. bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP), hlavní a vedlejší pracovní poměr, pracovní řád, pracovní cesta a zaměstnávání fyzických osob se zdravotním postižením. Opomenuty nezůstaly ani záležitosti pracovněprávních vztahů mezi manžely nebo výše odstupného a odchodného.

Podrobný obsah

Související zákony

Související právní průvodci

Úvod do problematiky

Od 1. ledna 2007 je v účinnosti zákoník práce, zákon č. 262/2006 Sb. (dále jen „zákoník práce“). Na rozdíl od právní úpravy obsažené v předchozím zákoníku práce, vychází stávající zákoník práce z principu: „Co není zákonem zakázáno, je dovoleno,“ tedy z principu, kterým je ovládáno celé právo soukromé, a který měl do pracovněprávních vztahů vnést tolik požadovanou smluvní volnost a liberalizaci těchto vztahů.

Smluvní volnost v pracovněprávních vztazích je však limitována v tom smyslu, že odchylná úprava míry práv nebo povinností v pracovněprávních vztazích nesmí být nižší nebo vyšší, než je míra daného práva nebo povinnosti, kterou stanoví zákoník práce nebo kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustnou. K odchylné úpravě pak může dojít jednak smlouvou, nebo vnitřním předpisem; k úpravě povinností zaměstnance však smí dojít jen smlouvou mezi ním a zaměstnancem. Dále platí, že od ustanovení, do kterých se promítají předpisy Evropské unie, je možné se odchýlit jen ve prospěch zaměstnance.

Vzdá-li se zaměstnanec práva, které mu tento zákon, kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis poskytuje, nepřihlíží se k tomu.

Zákoník práce dále výslovně zakotvuje, nelze-li na pracovněprávní vztahy použít zákoník práce, řídí se tyto vztahy občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

Na pracovněprávní vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli se tedy použijí ustanovení občanského zákoníku:

  • nevylučuje-li to zákoník práce výslovně, a
  • nemá-li zákoník práce vlastní použitelnou úpravu.

Způsob použití právní úpravy občanského zákoníku přitom musí být v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů, jimiž jsou zejména (i) zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance, (ii) uspokojivé bezpečné podmínky pro výkon práce, (iii) spravedlivé odměňování zaměstnance, (iv) řádný výkon práce zaměstnancem v souladu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele a (v) rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Pravidelné novinky e-mailem