Bělorusko  je  podobné  České  republice  svým počtem obyvatel i ekonomickou strukturou. Nadále platí, že je zde nižší kupní síla a místní ekonomika je méně výkonná. Specifikem běloruské ekonomiky je zásadní role státu v jejím řízení (většina podniků je ve státním vlastnictví), a také častý a nepředvídatelný vznik netarifních obchodních bariér v podobě zákazů dovozu nejrůznějšího zboží z obou stran. Bělorusko je  významné svým členstvím ve společném trhu Eurasijské ekonomické unie.

Po běloruské podpoře ruské invaze na Ukrajinu byly již tak tvrdé ekonomické sankce vůči běloruskému režimu ještě zesíleny a tento process nadále pokračuje. I nadále se v limitovaných podmínkách malých vnitřních zdrojů země daří alespoň omezeně udržovat běloruskou ekonomiku při životě, a to díky ruské ekonomické a logistické podpoře při vývozu některých místních komodit (hnojiva, ropné produkty). Bělorusko totiz zaznamenalo nárůst v sektoru zemědělství, lesní hospodářství a rybolov, a to vak pouze o necelé 1 %.  Rusko je pro Bělorusko zcela zásadním obchodním partnerem. Je otázkou, co se s běloruskou ekonomikou stane po skončení války. Závislost na export do Ruska se stále zvyšuje, ale zároveň s touto závislostí se objevují i určité problémy. S největší pravděpodobností lze očekávat ze střednědobého i dlouhodobého hlediska výrazný ekonomický propad Běloruska. Je zřejmé, že centralizace běloruské ekonomiky se bude nadále prohlubovat a bude ještě více pod státní kontrolou. Do řízení procesů se čím dál více promítají prvky sebekontroly a obavy činit rozhodnutí. Podnikatelské prostředí se tak bude spíše zhoršovat a minimálně ve střednědobém horizontu bude Bělorusko pro české exportéry a investory neperspektivní s nejistými vyhlídkami a zárukami při případném vstupu na trh. Pro české exportéry se i obtížně hledají partneři, neboť ti mají obavy spolupracovat s “nepřátelskou” zemí.

Sankce přijaté po 24. únoru 2022 zasáhly mnohé sektory ekonomiky (mj. dřevařský, cementárenský a gumárenský průmysl). Zpracovatelský prùmysl se tak propadl o 2,3% na 20,5 % HDP a těžební průmysl znaci 0,6 % HDP.  Je tak sankcionována drtivá většina potenciálně perspektivních oborů běloruské ekonomiky. Sankce byly zaměřeny proti největším a nejvýdělečnějším podnikům v Bělorusku, zejména ve strojírenském a petrochemickém průmyslu. Lze navíc očekávat, že dopad těchto sankcí bude postupně narůstat. Ve střednědobém horizontu lze očekávat značné problémy reálné ekonomiky a hlubší destabilizaci finančního sektoru země. Podle dostupných informací sice nyní rostou devizové rezervy, ale to je hlavně díky poklesu zahraničního obchodu. 

Další vývoj běloruské ekonomiky bude v mnohém záviset na případné ochotě a možnostech Ruské federace dotovat běloruský stát, který je na ruské pomoci dlouhodobě závislý, podobně jako na vývoji ruské invaze na Ukrajinu, způsobu zapojení Běloruska a s tím spojenými západními ekonomickými protiopatřeními. Sankce EU ale v současnosti stále platí a jsou opakovaně prodlužovány. Běloruskému režimu se daří i nadále udržet činnost největších státních podniků. Patrný je odliv  vysoce kvalifikovaných osob, zejména z IT sektoru. Nedostatkem pracovní síly se však Bělorusko potýká obecně. Zesíly snahy o import pracovní síly z Asie. Tyto snahy jsou však zatím neúspěšné. Proklamovaný příchod pákistánských dělníků se nekonal. Stavebnictví se tak nachází na 6,6 % HDP. 

Bělorusko nadále sankcionuje firmu Škoda auto a stále platí i zákaz dovozu českého piva. Velko i maloobchod, oprava automobilu ci motocyklu představuje pro Bělorusko zhruba 9,5 % HDP.  Velkou překážkou pro případné exportéry je komplikovaná logistika. S určitými výjimkami (léčiva, pošta, paliva, potraviny) nemohou vjet na území Běloruska nákladní vozidla z EU, a naopak běloruská/ruská vozidla nemohou vjet na území států EU. Je třeba připomenout, že v roce 2025 byly krátkodobě uzavřeny přechody do Polska i Litvy. Zejména uzavření přechodu do Litvy vyvolalo významnou krizi. Ačkoliv lze obyčejně  situacI řešit dopravou za pomocí vozidel ze třetích zemí (Srbsko, Kazachstán apod.) nebo překládkou přímo na hranicích, doprava se zcela jistě prodraží a při řešení problému přeložením zboží se i časově dosti prodlouží. Logistické služby typu FedEx nebo DHL do Běloruska i nadále nedoručují, jejich pomìr v HDP je spolu s dopravou a potou ohodnocen 5 %. Podobnou překážkou je problematický bankovní styk s běloruskými bankami, které jsou ve velké míře na sankčních seznamech nebo jsou na nich jejich mateřské banky v Rusku. Často také pozastavují, nebo minimálně prodlužují průběh platby i do nesankcionovaných běloruských bank samotné české banky. Běloruské banky se take snaží rizika spojená s platebním transakcemi plně přenést na zahraniční subjekty. Trvale klesá počet subjektů ochotných přijímat západními bankami vydané platební karty. Platební styk s Běloruskem je navíc omezen i evropskými sankcemi. Případná pracovní jednání s běloruskými podnikateli komplikuje fakticky neexistující letecké spojení s Běloruskem a pozastavení udělování víz běloruským občanům.

Nelze předpokládat, že by ekonomické sankce vůči Bělorusku a následné protisankce vůči členským státům EU byly, minimálně v krátkodobém horizontu, zrušeny, nebo alespoň zmírněny. I kdyby byla ruská invaze na Ukrajinu ukončena, je nutné mít na paměti, že většina sankcí EU vůči Bělorusku byla zavedena v souvislosti s aktivitami běloruského režimu, porušováním mezinárodních závazků a potlačováním lidských práv. Spolupráce s běloruskými subjekty tak bude i nadále velmi komplikovaná a může přinést reputační riziko.