Cash management



Náklady držení hotovosti

Hotovost držená na běžných účtech přináší minimální zhodnocení a nepřímo způsobuje pokles rentability investovaného kapitálu. Z toho důvodu, ve smyslu teorie nákladů ušlé příležitosti, je nákladem držení hotovosti ušlý výnos z alternativního použití volných peněžních prostředků, jehož se vedení podniku vzdává rozhodnutím ponechat peněžní prostředky v méně výnosné formě aktiv.

Pokud má podnik nedostatečnou hotovost, musí si peníze obstarat prodejem krátkodobých obchodovatelných cenných papírů nebo čerpáním úvěru. Tím dochází ke vzniku akvizičních (obstarávacích) nákladů (viz např. Valach, 1999). Jsou to náklady na obchodování s cennými papíry, jejichž výše je pro jeden obchod (tranši) konstantní. V případě čerpání úvěru jsou to jednak úrokové náklady, které se mění podle výše zůstatku, a poplatky za vedení účtu.

Ross, Westerfield, Jaffe (2008) píšou o tzv. trading costs, tj. nákladech obchodování. Kromě již uvedených akvizičních nákladů pod tímto pojmem označují i náklady na nákup krátkodobých cenných papírů, k němuž dochází v případě překročení maximální stanovené hranice hotovosti. K nákupu krátkodobých cenných papírů dochází z důvodu nízké výnosnosti držené hotovosti. Nalezení optimálního stavu hotovosti představuje kompromis mezi výhodami a náklady držení hotovosti. Výhodou likvidity je komfort, který držení hotovosti nabízí např. v podobě pohotovosti dostát svým závazkům, a tím mít dobré vztahy s věřiteli. Nákladem držení hotovosti jsou zejména úroky , které podnik mohl obdržet při krátkodobém investování do cenných papírů.