Chorvatská průmyslová základna potřebuje modernizaci, automatizaci a zvýšení produktivity. Klíčovými sektory připravované Strategie jsou strojírenství a zpracovatelský průmysl, energetika, dopravní a technická infrastruktura, digitalizace a inovace. Strategie má podpořit rozvoj startupového ekosystému, aplikaci průmyslu 4.0 a širší využívání datových a digitálních řešení ve veřejném i soukromém sektoru. Průmysl 4.0 v Chorvatsku zatím není plošně rozvinutý. Mnoho malých a středních podniků zůstává na nižší úrovni automatizace, digitalizace výroby a datového řízení. Důležitým rámcem je Strategie digitálního Chorvatska do roku 2032, která zdůrazňuje digitální transformaci ekonomiky, rozvoj digitálních dovedností, podporu nových technologií a konceptů typu průmysl 4.0 a průmysl 5.0.

Hlavní chorvatské průmyslové segmenty, které jsou relevantní pro průmysl 4.0, zahrnují potravinářství, farmaceutický a chemický průmysl, kovovýrobu, elektrotechniku, dřevozpracující průmysl, plastové výrobky, lodní průmysl a části automobilových či strojírenských subdodávek. Tyto sektory často nejsou na nejvyšší technologické úrovni, ale mají reálnou exportní orientaci a tlak na efektivitu. Digitalizace výrobních podniků vyvolává potřebu systémů ERP, průmyslového internetu věcí, cloudových řešení, datovou analytiku a kybernetickou bezpečnost.

Chorvatsko nemá silnou domácí výrobu kompletních obráběcích strojů. Lokální firmy se orientují spíše na zakázkové obrábění, výrobu svařenců a konstrukcí, menší specializované stroje nebo upgrade starších zařízení. Poptávka po české produkci může spočívat v dodávkách soustruhů a frézek střední velikosti, portálových strojů pro obrábění svařenců, horizontálních vrtaček, komponentů či náhradních dílů. Potenciál mají repase, kde se vyplatí modernizace řídících systémů, pohonů a hydrauliky.

V případě samotného strojírenství patří mezi hlavní segmenty elektroenergetické strojírenství a výroba zařízení pro přenosové soustavy, kolejová vozidla a železniční infrastruktura, těžké strojírenství a kovovýroba, lodní průmysl, výroba technologických celků pro vodohospodářství a komunální sektor.

Chorvatské podniky jsou pod tlakem dekarbonizace, růstu cen energií a evropských klimatických pravidel modernizovat své provozy. Tyto výzvy stimulují poptávku po průmyslových tepelných čerpadel, rekuperaci tepla, úsporných motorech, systémech měření spotřeby energií, energetického managementu, kogenerace, apod. Další oblastí jsou dodávky pro dopravní a energetickou infrastrukturu, protože modernizace průmyslu bude úzce souviset s rozvojem energetiky, železnic, přístavů, skladů a logistických uzlů. Chorvatsko má zájem využít svou geografickou polohu mezi střední Evropou, Jadranem a západním Balkánem, což posiluje význam logistiky a průmyslových zón. 

Samostatnou kapitolou je investiční vstup českých firem do chorvatské výroby. Chorvatsko může být vhodné pro menší výrobní a montážní kapacity, servisní centra, regionální sklady nebo společné podniky s chorvatskými partnery. Výhodou je členství v EU, používání eura, dostupnost evropských fondů a dobrá dostupnost trhů západního Balkánu a do budoucna i širšího regionu (Iniciativa Trojmoří). Nevýhodou jsou vyšší ceny práce než v některých zemích regionu, nedostatek kvalifikovaných pracovníků a menší velikost domácího trhu.

Chorvatsko je v rámci EU do značné míry specifické strukturou spotřeby i výroby elektrické energie. Domácí zdroje pokryly v r. 2025 téměř 75 % spotřeby. Vodní energie je hlavní zdroj s podílem 40-45 % na energetickém mixu. Výroba elektrické energie má být dlouhodobě postavena na třech pilířích – vodních zdrojích, jádru a větru.

Chorvatský operátor přenosové soustavy, státní společnost HOPS (Hrvatski operator prijenosnog sustava) plánuje do roku 2034 proinvestovat až 2,7 mld. EUR v projektech zaměřených na posilování severo-jižní trasy (kontinent – pobřeží), posilování přeshraničních spojení se Slovinskem, Maďarskem, Srbskem a Bosnou a Hercegovinou, a v neposlední řadě investice do digitálního řízení, stability a kyberbezpečnosti (smart grid). V případě Chorvatska je důležitá i síťová integrace produkce energie z obnovitelných zdrojů, kdy především rychlý rozvoj větrných parků přesouvá hlavní omezení ze zdrojů na infrastrukturu.

Specifická struktura výroby a spotřeby elektrické energie v Chorvatsku vyžaduje velké investice do posilování páteřní sítě a přeshraničních spojení. V letních měsících, kdy je obvykle malý výkon vodních elektráren, musí Chorvatsko pokrývat až 50 % spotřeby importy. Naopak v jarních a podzimních měsících elektřinu exportuje. Klíčové investiční projekty do přenosové se týkají transformačních stanic a interkonektorů s vazbou na přeshraniční propojení a integraci zdrojů. Jedná se např. o projekt výstavby nové transformační stanice Lika, včetně přilehlého 2 x 400 kV vedení. Cílem je výrazné posílení páteřní přenosové sítě a propojení transformačních stanic Konjsko – Lika – Melina. Dalším projektem je posílení vazby mezi transformačními stanicemi Konjsko – Melina z důvodu velkého nárůstu žádostí o připojení obnovitelných zdrojů především v Dalmácii, což vede k velkému přetížení. Dále pak, kromě nových vysokonapěťových vedení (400 kV), se připravuje modernizace starších vedení (110 kV, 220 kV) s použitím technologií pro zvýšení přenosové kapacity bez výstavby úplně nových linek.

Pro české výrobce otevírají chorvatské plány prostor pro realizaci dodávek např. transformátorů 400/220/110 kV, rozvoden, stabilizačních prvků sítě, elementů vysokonapěťových vedení či různých druhů služeb – řešení kybernetické bezpečnosti, projektování, diagnostika, testování apod. Nejvýznamnějšími domácími výrobci z oboru jsou KONČAR Group (transformátory, generátory, vybavení elektráren, řízení a automatizace) a Dalekovod (výstavba přenosových vedení, síťová infrastruktura).

Do roku 2040 by mělo jádro tvořit 30 % energetického mixu Chorvatska, oproti současným 16 % (společné vlastnictví ve Slovinsku ležící elektrárny Krško). Ministerstvo hospodářství odhaduje, že v r. 2040 bude potřeba elektřiny v zemi dvakrát vyšší než nyní. Odborná veřejnost hovoří o nutnosti rychlých řešení, nejen s ohledem na dlouhodobost výstavby nových jaderných jednotek, ale i s ohledem na velký čistý dovoz elektřiny. Velmi živým tématem v energetické koncepci Chorvatska jsou malé modulární reaktory.

Velmi významnou roli hraje LNG terminál na ostrově Krk, který se postupně rozšiřuje a stává se jedním z klíčových bodů energetické bezpečnosti regionu střední a jihovýchodní Evropy. Tento projekt má přímý dopad na zvýšenou poptávku po plynové infrastruktuře, kompresních technologiích, měření a regulaci a bezpečnostních systémech. Chorvatsko se zároveň profiluje jako potenciální uzel pro distribuci plynu do sousedních zemí, což zvyšuje objem investic do přenosové infrastruktury. Dalším perspektivním směrem je vodík, zejména projekt North Adriatic Hydrogen Valley, který propojuje Chorvatsko se Slovinskem a Itálií.

Ztráty vody v distribučních sítích představují v některých oblastech až 40 %. Chorvatským specifikem je sezónní zatížení způsobené turismem, kdy se počet obyvatel v pobřežních oblastech během léta několikanásobně zvyšuje. To vytváří extrémní tlak na kapacity čistíren odpadních vod a vodovodních systémů. Investice do tohoto sektoru se často pohybují v rozmezí desítek až stovek milionů EUR, přičemž jednotlivé projekty jsou realizovány na úrovni měst a regionů. To znamená, že trh není koncentrovaný, ale fragmentovaný, a umožňuje vstup i středně velkým firmám. 

Pro zahraniční firmy se jedná o sektor s relativně nízkým regulatorním rizikem, stabilním financováním a dlouhodobou poptávkou po technologiích a provozních řešeních. Nabízejí se obchodní příležitosti pro firmy v segmentech technologií pro snižování ztrát vody (monitoring, senzory, chytré sítě), modernizace čistíren odpadních vod, včetně malých a středních zařízení pro obce a turistické oblasti, digitalizace vodohospodářských systémů, řešení pro opakované využití vody v průmyslu a zemědělství,  České firmy mohou nabídnout nejen dodávky technologií, ale také know-how z projektového řízení, zkušenosti s čerpáním evropských fondů a modely veřejně-soukromého partnerství (PPP), které jsou v Chorvatsku stále častěji diskutovány.

Klíčovou roli v tomto procesu hraje Ministerstvo ochrany životního prostředí a zelené transformace, které odpovídá za klimatickou politiku, vodní hospodářství a nakládání s odpady. Ministerstvo uvádí, že ročně plánuje vyhlásit nové výzvy v celkové hodnotě přibližně 200 milionů EUR, přičemž významná část prostředků bude směřovat právě do projektů environmentální infrastruktury a klimatických opatření.  Financování je dominantně z EU fondů, což zvyšuje reálnou kupní schopnost municipalit. 

V oblasti odpadového hospodářství se nabízejí příležitosti v dodávkách technologií pro mechanicko-biologickou úpravu odpadu, třídících linek a automatizovaných systémů separace, zařízení pro energetické využití odpadu a softwarových řešení pro optimalizaci sběru a logistiky odpadu.

Vedle vod a odpadu se otevírá také méně viditelná, avšak významná oblast řešení znečištění půdy a starých ekologických zátěží. Podle odhadů chorvatských úřadů existují stovky lokalit s potenciální kontaminací půdy a podzemních vod, přičemž systematicky zmapována je pouze část z nich. Jedná se zejména o bývalé průmyslové areály, staré skládky komunálního i nebezpečného odpadu a lokality ovlivněné vojenskými aktivitami z 90. let.

České firmy a výzkumné instituce mohou nabídnout technologie sanace půdy a podzemních vod, environmentální audity a rizikové analýzy či spolupráci na výzkumných a demonstračních projektech. Klíčovým faktorem je propojení technického řešení s územním rozvojem, tedy prezentovat sanace nikoli jako náklad, ale jako investici do budoucího využití území.

Sektor informačních a komunikačních technologií se v Chorvatsku těší značné podpoře, vláda chce zvýšit konkurenceschopnost tohoto sektoru. Digitální chorvatská strategie 2032 stanovuje ambiciózní cíle, které se týkají digitalizace státní správy, rozvoje inovativní digitální ekonomiky nebo rozšíření dostupnosti využití optických vláken a 5G sítí. Dle této strategie by měl ICT sektor v roce 2032 představovat 13 – 15 % HDP. Digitální transformace podniků pokračuje, ale jen kolem 56 % chorvatských malých a středních podniků dosahuje alespoň základní digitální intenzity, což vytváří prostor pro dodavatele automatizace, robotizace, cloudových řešení, kyberbezpečnosti a průmyslového softwaru. Velké podniky a exportně orientované firmy se modernizují rychleji, ale menší a střední podniky často zaostávají. Z obchodního pohledu to vytváří poptávku po škálovatelných a cenově dostupných řešeních, nikoli pouze po drahých high-end systémech

Specifickou příležitostí je digitalizace cestovního ruchu. Chorvatské destinace budou stále více potřebovat moderní rezervační systémy, digitální destinační management, mobilní aplikace, nástroje pro analýzu návštěvnosti, řízení davů, digitální vstupenky, smart parking, platební řešení, systémy pro správu hotelů a CRM nástroje. Nový důraz vlády na datově řízené řízení destinací vytváří prostor pro české IT firmy, zejména pokud nabídnou praktická řešení pro menší města, turistické svazy, národní parky, přístavy a lázeňské destinace.

V oblasti smart cities existuje široké uplatnění ICT řešení. Sektor se v Chorvatsku rychle rozvíjí, není zatím plně vyspělý. Z celkových 128 chorvatských měst více než 40 měst zavádí určitou formu chytrých řešení, zejména v oblasti veřejného osvětlení, e-governmentu, dopravy, energetických úspor a městské mobility. Mezi nejaktivnější města patří Záhřeb, Rijeka, Split, Osijek, Pula, Čakovec a Dubrovník. Čakovec patřil mezi první města s chytrým veřejným osvětlením, Pula patří mezi průkopníky e-administrace a Záhřeb rozvíjí projekty v oblasti dopravy, energetických renovací budov a digitální správy města. Strategický rámec tvoří především Strategie digitálního Chorvatska do roku 2032, která podporuje digitalizaci veřejné správy, digitální služby, datovou ekonomiku, kybernetickou bezpečnost a zavádění pokročilých technologií. 

Chorvatsko zároveň podle zprávy Digital Decade 2025 dosáhlo pokroku v digitální infrastruktuře a kyberbezpečnosti, ale stále zaostává v digitalizaci malých a středních podniků a v širším využívání pokročilých technologií. To je důležité i pro Smart Cities, protože městské projekty často vyžadují propojení veřejné správy, komunálních podniků, dopravců, energetiky a soukromých dodavatelů. 

Příležitostí je smart mobility, kdy chorvatská města řeší sezónní přetížení. To vyvolává poptávku po inteligentních dopravních systémech, řešeních digitálního řízení parkování, informační tabulích, systémech pro městské dopravce, ticketingu, řešeních sdílené ekonomiky. Z investičního pohledu je vhodné vstupovat do Chorvatska přes partnerství s městy, župami, komunálními podniky a lokálními ICT integrátory.

Poptávku po zemědělské technice v Chorvatsku spouštějí tři faktory: nedostatek pracovní síly a tlak na produktivitu, tlak na environmentální pravidla a Strategický plán 2023–2027, který explicitně míří na ekonomickou životaschopnost farem, udržitelnost a investice. Fragmentace a nízké průměrné velikosti řady hospodářství pak cílí poptávku na střední třídu strojů, sdílené využití, komunální služby a leasing. Dále pak je nutné brát v úvahu klimatickou volatilitu (sucho, přívalové srážky), kdy roste relevance závlah, půdoochranných technologií, udržitelného zpracování půdy, přesného dávkování a monitoringu.

Chorvatsko je u klíčových kategorií strojů výrazně dovozní. Odhad objemu trhu zemědělské techniky, přes přibližná dovozní data, je následující: traktory 250 mil. EUR, stroje na přípravu půdy 55 mil. EUR, další zemědělská technika 20 mil. EUR, kombajny 15 mil. EUR, sklízecí stroje na okopaniny 3 mil. EUR. Velmi konzervativní spodní odhad, který nezahrnuje řadu návazných HS kategorií, hovoří o objemu trhu ve výši 360 mil. EUR ročních nákupů. Konkurence je silně evropská, kdy Itálie, Německo, Rakousko a Slovinsko jsou dominantními dodavateli v regionu.

V oblastech intenzivní zemědělské výroby, převážně ve Slavonii, obilniny a průmyslové plodiny dominují osevům, a tedy i investicím do „field efficiency“. Je možné uplatnit půdozpracující stroje (podmítače, kypřiče, talířové brány, dlátové pluhy), secí techniku, postřikovače, sklizňové příslušenství a techniku pro logistiku na poli. Dále pak technologie do závlahových systémů v souvislosti s investičními prioritami Strategického plánu 2023-2027.

Co se týče nabídky pro malé firmy, jelikož 71 % farem hospodaří na ploše menší než 5 hektarů, může se jednat o kompaktní stroje s nabídkou sdílení doplněnou o finanční a servisní model. V případě živočišné výroby, která objemy stagnuje či dokonce klesá (chov prasat), je důrazný tlak na efektivitu, automatizaci a welfare.

Samostatnou obchodní linií jsou digitální řešení – mapování výnosů, implementace senzorů půdy, farm management software apod. V neposlední řadě se jedná o servis, náhradní díly, repase, tedy v podstatě aftermarket.

Hlavními hrozbami je velká cykličnost a citlivost trhu. Investice se v čase „shlukují“ do výzev a vysoký dovoz u klíčových kategorií ukazuje, že konkurence má zaběhlé kanály. Fragmentace pak znamená vyšší transakční náklady.

Turismus tvoří přibližně pětinu chorvatské ekonomiky, sektor je však stále výrazně sezónní a geograficky koncentrovaný. Dominantní část příjmů generuje pobřeží Jaderského moře, zejména Istrie, Kvarner, Dalmácie a Dubrovník. Chorvatská vláda proto posouvá strategii od kvantitativního růstu k vyšší přidané hodnotě, celoročnímu provozu, zelené transformaci a rozvoji kontinentálních destinací. Strategickým rámcem je Strategie udržitelného rozvoje cestovního ruchu do roku 2030, která má posílit řízení destinací na základě dat, ochranu prostoru, kvalitu života místních obyvatel a konkurenceschopnost chorvatského turismu. 

Celkově chorvatská reforma turismu do roku 2030 počítá s investicemi z evropských fondů a státního rozpočtu v řádu více než 1,2 mld. EUR. Významnou příležitostí je lázeňství, wellness a zdravotní turismus. Chorvatsko má tradici termálních lázní a zdravotních zařízení, zejména ve vnitrozemí, například v Krapinsko-zagorské župě, Varaždinských Toplicích, Stubičkých Toplicích, Daruvaru, Topusku či Lipiku. Současné investice směřují do modernizace zdravotně-lázeňské infrastruktury, energetických úspor, obnovitelných zdrojů, digitalizace služeb a rozvoje produktů s vyšší přidanou hodnotou. 

Pro české firmy se otevírá několik konkrétních oblastí. První je dodávka technologií pro hotely, kempy, mariny a resorty. Realizované a plánované investice budou vyžadovat systémy energetického managementu, úsporné vytápění a chlazení, tepelná čerpadla, LED osvětlení, chytré měření spotřeby vody a energií, systémy čištění a recyklace vody a řešení pro odpadové hospodářství. České firmy mohou nabídnout technologie pro snižování provozních nákladů ubytovacích zařízení, což je pro chorvatský trh velmi relevantní vzhledem k růstu cen energií a tlaku na udržitelnost.

Velmi zajímavou oblastí jsou lázeňské, rehabilitační a zdravotnické technologie. Dodávky rehabilitačních přístrojů, zdravotnického nábytku, vodoléčebných technologií, balneologických zařízení, saun, bazénových technologií, wellness vybavení a systémů pro fyzioterapii. Chorvatské lázeňství potřebuje modernizaci a vyšší standard služeb, aby mohlo konkurovat Slovinsku, Maďarsku, Rakousku nebo Česku. 

Chorvatsko se snaží rozšířit nabídku mimo letní sezónu, a proto roste význam cykloturistiky, pěší turistiky, outdoorových parků, vodních sportů, sportovních areálů a zážitkových produktů. Půjčovny, sportovní kluby a hotely na pobřeží jsou proslulé širokou nabídkou a kvalitou svých služeb v oblasti jachtingu, potápění, para-plachtění, kajaků na moři a prakticky všech ostatních vodních sportů. České firmy mohou dodávat cyklistickou infrastrukturu, mobiliář, značení tras, sportovní povrchy, vybavení hřišť a další volnočasové vybavení.

Samotný obranný průmysl Chorvatska generuje roční výnosy v hodnotě přibližně 600 milionů EUR. Export vojenské techniky dosahuje více než 150 milionů EUR ročně a je orientován především na trhy mimo EU. Tento sektor je charakteristický relativně vysokou mírou specializace a schopností vyvíjet vlastní produkty, zejména v oblasti ručních zbraní, ochranného vybavení a robotických systémů.

Modernizační programy chorvatských ozbrojených sil představují zásadní impuls pro další rozvoj sektoru. Z pohledu českých firem je perspektivních několik oblastí. První z nich jsou dodávky vojenské techniky a komponent kompatibilních s NATO standardy. Druhou oblastí jsou výrobní technologie, včetně obráběcích strojů, automatizace a robotizace, které jsou nezbytné pro rozvoj domácí výroby v Chorvatsku. Třetím segmentem jsou bezpečnostní systémy, zejména v oblasti kybernetické bezpečnosti a ochrany infrastruktury.

V říjnu 2025 přijal chorvatský parlament změnu Zákona o obraně a Zákona o službě v ozbrojených silách zavedením povinného základního vojenského výcviku. První účastníci výcviku nastoupili do kasáren v březnu 2026. Ročně se předpokládá pět dvouměsíčních turnusů pro 800 branců. Náklady programu, který ročně vycvičí cca 4 000 branců, se odhadují na 23,7 mil. EUR. Obsahem výcviku, kterým branci budou procházet, bude zacházení s ručními zbraněmi a s drony, bojový výcvik, ovládání komunikačních technologií a další taktické a technické dovednosti. Tento program bude rovněž generovat poptávku po široké škále produkce.

Chorvatský obranný průmysl je relativně diverzifikovaný, avšak koncentrovaný na několik klíčových segmentů: ruční zbraně a střelivo s hlavní rolí firmy HS Produkt, obrněná technika (Đuro Đaković), robotické a bezpilotní systémy (DOK-ING, Orqa), ochranné vybavení (Šestan-Busch). Zvláštní důraz je kladen na vývoj bezpilotních systémů a robotiky, kde Chorvatsko usiluje o pozici regionálního lídra, zejména v oblasti malých bojových dronů. Vedle vojenské výroby se rozvíjí i širší bezpečnostní sektor zahrnující, kybernetickou bezpečnost, ochranu kritické infrastruktury, krizové řízení, inteligentní monitorovací systémy.

Chorvatské ozbrojené síly procházejí rozsáhlou modernizací – tanky, letouny, houfnice, těžká vozidla (Tatra), systémy pro digitalizaci velení a řízení (C4ISR systémy) atd.  Přibližně 30 % obranného rozpočtu směřuje přímo do modernizačních investic. Strategickým cílem vlády je posílení soběstačnosti a zapojení domácího průmyslu do výroby a vývoje technologií, včetně transferu technologií ze zahraničí. 

Z pohledu českého exportu je perspektivních několik zásadních segmentů. Dodávky techniky a komponent: ruční zbraně, munice, optika, radarové systémy, výrobní technologie pro obranný průmysl – výrobní linky, obráběcí stroje, řešení automatizace výroby a robotizace, bezpečnostní a civilní ochranné systémy – kyberbezpečnostní řešení, monitoring kritické infrastruktury, systémy krizového řízení pro ochranu hranic a migrace.

Vhodnou příležitostí k získání povědomí o trhu obraně-bezpečnostních řešení v Chorvatsku je návštěva veletrhů ASDA či DEFCROS.