Island, podobně jako ostatní severské země, má ambici zařadit se mezi globální premianty přechodu k zelené ekonomice. Země se plně připojuje ke klimatickým cílům EU a chce redukovat emise do roku 2030 na 55 % oproti roku 1990. Island se také zařadil mezi země, které schválily legislativu směřující k dosažení uhlíkové neutrality do roku 2040. Jakkoli je nejisté, nakolik se cíle podaří splnit, klimatická agenda nachází tradičně velkou odezvu na politické scéně. Navýšení produkce čisté elektrické energie má Islandu zajistit naplňování ambiciózních klimatických závazků a zároveň postupně omezovat závislost na dovozu fosilních paliv, jejichž ceny v roce 2026 výrazně vzrostly v důsledku konfliktu v Íránu. V důsledku velkého množství geotermální energie a energeticky využitelných vodních toků je Island schopen pokrýt veškerou domácí poptávku po elektrické energii z obnovitelných zdrojů. S produkcí zhruba 55 000 kWh na osobu je Island touto optikou největším producentem elektrické energie na světě. Nicméně potenciál využití obnovitelných zdrojů energie je v zemi stále značný – aktuálně je podíl jejich využití odhadován asi na jednu třetinu. Navíc poptávka po elektřině v dalších letech významně poroste. Dostatečně ilustrativní je v tomto smyslu růst elektromobility. Podíl vozů s elektrifikovaným pohonem tvoří 80 % prodejů, přičemž čisté elektromobily tvoří něco přes 30 % všech nových registrací. Vláda proto investuje dalších 500 mil. ISK do nabíjecích stanic v bytových domech a ubytovacích zařízeních. Prudký rozvoj produkce energie na Islandu může dále podnítit projekt podmořského energetického kabelu mezi Islandem a Velkou Británií, který je již ve fázi realizace a měl by být dokončen do roku 2030.

Existuje proto prostor k dalšímu rozvoji produkce elektrické energie z domácích ekologických zdrojů. Značný potenciál k rozvoji skýtá rovněž větrná energie. Podíl tohoto energetického zdroje je na Islandu zatím prakticky nulový, přitom místní klima nabízí k provozování větrných elektráren ideální podmínky. Na Islandu zatím stojí jen několik zkušebních turbín, jejichž provoz potvrdil  řadu výhod tohoto zdroje energie. V současnosti existují plány na výstavbu asi 40 větrných parků po celé zemi, a to jak na pevnině, tak na moři. Ne všechny zřejmě budou realizovány, nicméně první velký park Búrfellslundur (28 turbín o výkonu 120 MW) by měl dosáhnout plného provozu v roce 2027.

Také síť stávajících vodních a geotermálních elektráren je postupně rozšiřována a prochází modernizací (některé z nich pocházejí ze 60. či 70. let minulého století). Cílem je, aby tato zařízení zanechávala minimální uhlíkovou stopu a uměla vyprodukované emise CO₂ zachytit k dalšímu využití či uskladnění, což již začíná mít komerční využití na Islandu (vzhledem ke geologickému složení podloží má Islandu velký potenciál pro zachycování a ukládání CO₂). Jak budoucí rozvoj větrné energie, tak modernizace stávajících hydro a geotermálních elektráren přináší poptávku po klíčových komponentech. Patří mezi ně mimo jiné elektrické motory a generátory, transformátory, statické měniče a induktory, vodní turbíny, elektroinstalace, technologie pro hloubkové vrty a podobně. Široké využití na Islandu najdou také „zelená“ řešení a technologie umožňující omezování emisí – tepelná čerpadla, elektrolyzéry, vodíkové články a podobně.

Zásadní změnu představuje vládní návrh nového dopravního plánu pro období 2026-2040, jehož schválení se očekává v létě 2026. Tento ambiciózní rámec počítá s největší proměnou silniční sítě v historii země. Stojí zejména na rozsáhlé výstavbě tunelů (např. Fljótagöng, Súðavíkurgöng) a na novém systému financování prostřednictvím kilometrového mýtného, zavedeného k 1. lednu 2026.

Islandská vláda má v úmyslu podpořit místní stavebnictví několika významnými investicemi. Připravuje se například rozšiřování bytové výstavby v oblasti Reykjavíku, kde má být do roku 2033 postaveno přes 16 000 bytů. Celkově má být na Islandu během 10 let postaveno 35 000 nových bytových jednotek, k čemuž přispívá i potřeba přesídlení obyvatel z oblastí ohrožených sopečnou aktivitou, konkrétně z Grindavíku. Dále bude do roku 2030 dle odhadů magistrátu nezbytné vybudovat ročně také 50–60 tisíc m² nebytových prostor pro komerční využití. Uplatnění proto najde široká škála stavebních materiálů a komponent.

V souladu s programovým prohlášením vlády pokračují investice do dalších projektů silniční infrastruktury (mj. výstavba či modernizace tunelů a mostů). Paralelně s tím probíhá rozsáhlá modernizace mezinárodního letiště Keflavík, kde bylo v březnu 2025 otevřeno nové východní křídlo o rozloze 25 000 m². Připravují se rovněž projekty na výstavbu či modernizaci regionálních letišť (Akureyri, Egilsstadir), které na Islandu mají velmi významnou roli pro konektivitu napříč ostrovem. 

České firmy mohou realizovat plánované dopravní projekty, či jejich části, nebo dodávat materiál a komponenty pro stavbu. Z konkrétních příkladů lze zmínit mimo jiné výrobky stavebního truhlářství a tesařství, plastová potrubí, keramické komponenty, stavební desky, hliníkové konstrukce, ale i dodávky nábytku a designového vybavení pro hotely, restaurace i soukromé spotřebitele. Vzhledem k plánované modernizaci infrastruktury roste poptávka po mýtných softwarech, telematice a technologie v oblasti řízení tunelů. Široké uplatnění najdou i realizace montovaných staveb (průmyslové haly, datová centra a podobně) či technologie využitelné pro stavbu dopravní infrastruktury (tunely, mosty a další). Kvůli clům uvaleným USA na islandské výrobky může Island hledat alternativní dodavatele v Evropě. Vzhledem ke specifikům místního klimatu se uplatní také konstrukce skleníků a souvisejících technologií.

Do 400 studijních programů je na Islandské univerzitě aktuálně zapsáno asi 14 000 studentů, z toho asi 2300 zahraničních. Strategický plán univerzity na období 2021-26 mimo jiné hovoří o cíli navýšit počet společně organizovaných studijních programů se zahraničními vysokými školami, podpořit nárůst mobility studentů a zintenzivnit vědecko-výzkumnou spolupráci se zahraničními partnery. 

Univerzita nabízí studium v širokém spektru oborů, nicméně nejvíce vědeckých pracovišť je zaměřeno na přírodní vědy. Jedná se zejména o biologii (včetně molekulární biologie, mikrobiologie či genetiky), geografii arktických oblastí, geologii (včetně vulkanologie a seismologie) či environmentální studia (včetně studia dopadů cestovního ruchu na životní prostředí). Pro všechny výše uvedené obory má univerzita vlastní specializovaná výzkumná pracoviště.

Česká a islandská odborná pracoviště, akademická sféra a technologická centra zaměřená na výše uvedené obory mají otevřené dveře ke spolupráci, k čemuž přispívá i vynikající jazyková vybavenost islandských vědců a výzkumníků, otevřenost vůči zahraniční spolupráci a i přes (na evropské poměry) větší geografickou vzdálenost absence administrativních překážek, neboť Island je členem Evropského hospodářského prostoru. Některé projekty se navíc mohou rozvíjet formou bilaterální spolupráce v rámci Fondů EHP, do nichž Island také přispívá. V řadě případů lze spolupráci navázat v rámci bilaterálních projektů Fondů EHP, jejichž nové programové období se nyní rozbíhá. V rámci tohoto období získá ČR 225 milionů EUR (přibližně 5,5 mld. CZK). Nové projekty budou vyhlašovány od druhé poloviny roku 2026.

Potřeba posílení bezpečnosti je umocněna i incidenty, jako byla podezřelá aktivita dronů v blízkosti letiště Keflavík v září 2025. Vedle bezpečnosti se ICT řešení prosazují napříč celou ekonomikou. Nová vláda klade důraz na digitalizaci státní správy pro zvýšení transparentnosti a existuje vysoká poptávka po pokročilých systémech pro monitoring energetických sítí, řízení technologicky náročné akvakultury či zajištění distanční lékařské péče. Vláda navíc plánuje poskytovat daňové pobídky pro podporu inovací, což má dále posílit konkurenční postavení islandského technologického průmyslu.