V Kanadě jsou nemocnice financovány federální a provinční vládou, přičemž většina nemocnic je vlastněna a provozována regionálními veřejnými zdravotnickými a neziskovými organizacemi. Zadávání veřejných zakázek je upraveno odlišně v jednotlivých provinciích. Výdaje na zdravotnictví v Kanadě přesahují 12 % HDP země. Celkově náklady překračují 372 miliard CAD (2024), tj. přes 9054 CAD na hlavu. Tempo jejich růstu přesahuje 5 % ročně. Navzdory tomu je výkon a efektivita kanadského zdravotnictví hodnocena jako omezená, a to i v rámci srovnávací studie zemí OECD. Kanada měla ve srovnání s ostatními vyspělými zeměmi OECD s univerzálním zdravotním pojištěním jeden z nejnižších počtů lékařů (28. místo z 30 zemí), nemocničních lůžek (23. místo z 29), dostupnosti diagnostických technologií, jako jsou MRI přístroje (25. místo z 29), a CT skenery (26. místo z 30). Prvenství měla Kanada pouze v množství celkově vynaložených prostředků na zdravotnictví, což poukazuje na nízkou efektivitu. To se promítá i do hodnocení Kanaďanů  zdravotnictví obecně. Spokojena s dnešním stavem je méně než polovina občanů. Spokojenost se tak ve srovnání s devadesátými lety propadla téměř o polovinu.

Systém čelí řadě tlaků. Kanadská populace díky silné imigraci v poslední dekádě narostla o téměř 15 %, což se nicméně plně nepromítlo do nárůstu kapacit zdravotnického systému. V dnešní době nemá téměř 22 % Kanaďanů svého rodinného lékaře (ekvivalent obvodního lékaře v ČR), což jim stěžuje přístup k zdravotní péči, především preventivní. Až 40 % kanadských pacientů trápí příliš dlouhé čekací doby na specializované vyšetření – podle studie Fraser Institute se průměrná čekací doba od roku 1993 zvýšila o 220 %. Světovým trendem je stoupající důraz na preventivní a proaktivní medicínu, která zajišťuje holistický přístup k péči. Kanadský systém je nicméně nadále především reaktivní a téměř 80 % prostředků vynakládá na náklady spojené až s léčbou nemocí. Jedna třetina nákladů je vynaložena na chronické nemoci (kardiovaskulární choroby, diabetes, obezita) a na péči o duševní zdraví. Do roku 2030 se navíc očekává, že Kanadě bude chybět až 78 000 lékařů a až 117 000 zdravotních sestřiček. Téměř 80% kanadské veřejnosti se domnívá, že systém se stal s poslední dekádě příliš byrokratický. Významných faktorem začíná být i nárůst stárnoucí populace, která zvyšuje poptávku po geriatrické péči. V roce 2018 byl podíl Kanaďanů starších 65 let necelých 16 %, v roce 2030 překročí 22 %, do roku 2040 pak dosáhne téměř čtvrtinového podílu.

Zlepšení zdravotní péče je proto tématem, který federální i provinční vlády vnímají jako jednu ze svých priorit. Premiér Mark Carney přislíbil dodatečné investice ve výši 4 miliard dolarů do výstavby a rekonstrukce zdravotnické infrastruktury v komunitách, včetně zařízení dlouhodobé péče a komunitních klinik. Nová vláda se hodlá zaměřit na zlepšení dostupnosti péče, služeb duševního zdraví a nákladných zdravotnických technologií jako jsou přístroje MRI.  Zároveň se bude snažit zefektivnit a sjednotit zdravotnické formuláře a rozšířit využití digitálních nástrojů, ab došlo k snížení administrativní zátěže lékařů, a to například cestou zavedení elektronických receptů a žádanek na vyšetření u specialistů. Vláda plánuje i předložení legislativy, která zajistí, aby měli Kanaďané bezpečný přístup ke svým (digitalizovaným) zdravotním údajům. Od června 2025 došlo i k podstatnému rozšíření i pojištění pokrývající zubní péči (tzv. Canadian Dental Care Plan), čímž vláda tuto péči zpřístupnila i téměř 9 milionů Kanaďanů, kteří si privátní zdravotní pojištění nemohli dovolit. Ale i rozjezd stomatologické péče není snadný, sektor čelí personální krizi, který se promítá do vážného nedostatku zubních specialistů, včetně zubařů, dentálních hygienistek, zubních asistentek a recepčních. V kanadské stomatologii dnes chybí téměř 5 000 pracovníků.

Stav kanadského zdravotnictví a snaha federální i provinčních vlád o jeho zlepšení v této dekádě vytváří zajímavé příležitosti i pro české firmy v oblasti zdravotnických prostředků a řešení. S rostoucím počtem starších občanů stoupá poptávka po službách a produktech, jako jsou medicínská zařízení pro chronická onemocnění, asistenční technologie a řešení dlouhodobé péče.  Kritický nedostatek pracovníků ve zdravotnictví vytváří příležitosti pro firmy nabízející technologie, které usnadňují a optimalizují pracovní postupy. To jde ruku v ruce s nástupem digitálního zdravotnictví a telemedicíny, kdy jsou poptávány inovativní digitální řešení včetně telemedicínských platforem, elektronických zdravotních záznamů a diagnostiky poháněné umělou inteligencí. 

Aktivity provinčních vlád se promítají do konkrétních projektů. V řadě míst tak od covidové doby probíhá nebo se plánuje výstavba velkých nemocnic. Například ve Vancouveru (Britská Kolumbie) se za 2 miliardy CAD staví komplex St. Paul’s, který má být plně vybavenou nemocnicí akutní péče a integrovaným zdravotnickým kampusem, který bude domovem několika špičkových provinčních programů a specializovaných referenčních center, včetně péče o srdce a plíce, léčby ledvin, poruch příjmu potravy, specializovaných operací a transplantací. V Surrey (Britská Kolumbie) probíhá za téměř 3 miliardy CAD výstavba nové nemocnice a onkologického centra, které by měly být zprovozněny v roce 2030. Nemocnice v Burnaby (Britská Kolumbie) bude budovat novou lůžkovou věž a integrované onkologické centrum v hodnotě 1,7 miliardy dolarů. Provincie Ontario v rozpočtu na rok 2025 zahrnula 50 nemocničních projektů a nákup 3 tisíc nových nemocničních lůžek. V Missisauze (město v rámci Greater Toronto Area) se připravuje projekt nemocnice Peter Gilgan, který představuje úplnou náhradu stávající nemocnice. Nová budova téměř ztrojnásobí velikost současné nemocnice  a nabídne více než 950 lůžek, 23 operačních sálů a nové urgentní oddělení. Součástí nové nemocnice budou také moderní zařízení pro diagnostické zobrazování, nová lékárna a klinická laboratoř. Po dokončení se stane největší nemocnicí v celé Kanadě. V Ottawě (Ontario) probíhá výstavba The Ottawa Hospital’s (TOH) New Campus Development za téměř 2 miliardy CAD s výhledem otevření v roce 2028. Provincie Quebec oznámila plány na pokračování modernizace nemocnice Maisonneuve-Rosemont. Projekt by měl trvat osm až deset let a mohl by stát až 4 miliardy dolarů. Zahrnuje renovaci a rozšíření několika částí budovy z 50. let a navýšení počtu lůžek na 720. 

Všechny tyto velké nemocnice (a zároveň s tím desítky menších klinik, které se připravují k výstavbě či renovaci) budou potřebovat příslušné vybavení. Kanada v současnosti dováží téměř 70% zdravotnické techniky ze zahraničí, především z USA (40 %) a Číny (10 %).  Nemocnice a další poskytovatelé zdravotní péče v Kanadě mohou pořizovat vybavení, materiál a služby samostatně nebo prostřednictvím skupinového nákupu (GPO) či organizací sdílených služeb (SSO). Největší podíl na zdravotnickém sektoru mají provincie Ontario a Québec: 29,3 % nemocnic v zemi se nachází v Ontariu a 17,7 % v Québecu. Významnými odběrateli jsou také zdravotničtí odborníci, jako zubaři, specialisté na oční péči a další profesionálové v domovech pro seniory a zařízeních s rezidenční péčí. Roste také poptávka po zdravotnickém vybavení v soukromých klinikách a ambulantních zařízeních – zejména po přístrojích, nástrojích a spotřebním materiálu. 

Čeští dovozci musí vést v patrnosti, že zdravotnické prostředky jsou v Kanadě regulovány Úřadem pro zdravotnické prostředky (Medical Device Bureau) spadajícím pod Ředitelství pro terapeutické produkty (Therapeutic Products Directorate) a podléhají Zákonu o potravinách a léčivech (Food and Drugs Act) a Nařízení o zdravotnických prostředcích (Medical Device Regulations). Podle těchto předpisů jsou všechny zdravotnické prostředky rozděleny do čtyř tříd a výrobci prostředků tříd II, III a IV musí mít kanadskou licenci pro zdravotnické prostředky (Medical Device License – MDL) a být certifikováni prostřednictvím Jednotného auditu zdravotnických prostředků (Medical Device Single Audit Program – MDSAP), aby si mohli licenci udržet.

Kanadská obrana stojí před zásadní transformací způsobenou geopolitickými tlaky, závazky vůči NATO a domácí bezpečnostní poptávkou. Ministerstvo národní obrany a Kanadské ozbrojené složky se chystají na rozsáhlou reformou a modernizaci, tak aby získaly schopnosti reagovat na nové hrozby, především v oblasti severu, kybernetické bezpečnosti a kontinentální obrany. Nové postupy a technologie jsou potřeba i pro zajištění vnitřní bezpečnosti Kanady. 

Obrana je významným sektorem kanadské ekonomiky. V roce 2022 kanadský obranný průmysl přispěl do HDP částkou přibližně 9,6 miliardy CAD a vytvořil 81 000 pracovních míst. Kanadská vláda je největším odběratelem obranných produktů a služeb, přičemž tvoří 72 % domácích příjmů tohoto odvětví. V rámci partnerství Five Eyes (Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Velká Británie, USA) představují Spojené státy nejvýznamnější exportní trh pro kanadský obranný průmysl, a to s podílem 49,1 %. Kanadský obranný sektor se zaměřuje na tři hlavní oblasti: námořní, pozemní a vzdušné/vesmírné systémy. Ze čtyř geografických center obranného průmyslu v Kanadě se provincie Ontario zaměřuje na výrobu bojových vozidel, letadel a jejich součástí, leteckých senzorů, systémů řízení palby a prostředků elektronické ochrany; Québec se specializuje na vývoj letadel, jejich součástí a na údržbu, opravy a generální opravy (MRO); západní a severní regiony Kanady se pak soustředí na stavbu a návrh námořních lodí, MRO letadel a námořních plavidel; atlantická Kanada se pak zaměřuje na stavbu a návrh námořních lodí a MRO činností v oblasti letectví.  

Kanada podporuje inovace v obranném průmyslu prostřednictvím investic do výzkumu a vývoje. V roce 2022 vynaložil obranný průmysl na výzkum a vývoj 440 milionů CAD, přičemž 77 % bylo financováno firmami a 14 % vládou. Podpora je realizována ve spolupráci s agenturami, jako je Defence Research and Development Canada (DRDC), která spravuje program IDEaS (Innovation for Defence Excellence and Security), jenž má během příštích dvou dekád investovat 1,6 miliardy CAD do inovací v oblasti obrany.Programy jako Industrial and Technological Benefits (ITB) a Defence Capabilities Blueprint (DCB) dále podporují rozvoj klíčových průmyslových schopností, včetně pokročilých technologií v oblasti letectví, kybernetické bezpečnosti a autonomních systémů. V roce 2024 byla v Halifaxu otevřena severoamerická kancelář inovačního akcelerátoru NATO Defence Innovation Accelerator for the North Atlantic (DIANA), která má podpořit testovací centra a akcelerátory DIANA v Severní Americe. Tyto programy společně podporují vývoj obranných a duálně využitelných technologií v různých sektorech tím, že poskytují prostředky pro výzkum i pro rozvoj podnikání. 

Sektor obrany nicméně v Kanadě donedávna patřil k hluboce podfinancovaným. Na obranu Kanada ještě v roce 2023 vydala méně než 1,3 % HDP. Dlouhodobě omezené rozpočty přispěly k podstatnému zhoršení stavu kanadské obrany. Letectvo bylo dle vlastních analýz Ministerstva národní obrany z roku 2024 v nejhorším stavu ze všech složek Kanadských ozbrojených sil (CAF), přičemž 55 % letadel bylo považováno za neprovozuschopné. Námořnictvo zaostávalo jen těsně, 54% jeho plavidel nebylo v provozuschopném stavu. Celých 46% vybavení pozemní armády bylo považováno za nepoužitelné. Nedostatky byly i v dostupnosti náhradních dílů a munice. Velkou výzvou byl i podstav personálu – CAF chybělo 15 % zaměstnanců včetně vojáků a technické podpory. 

Navzdory těmto výzvám se Kanada zapojila do operace NATO Reassurance v Pobaltí a do podpory Ukrajiny. Od roku 2022 poskytla Ukrajině celkovou pomoc ve výši přes 19,5 miliardy CAD, z toho dosud 4,5 miliardy CAD tvořila vojenská pomoc. Ta zahrnuje bojové tanky, obrněná podpůrná vozidla, protitankové zbraně, ruční palné zbraně, houfnice M777 a související munici. Na realizaci zakázek se podílela i např. COLT Canada vlastněná českou společností COLT CZ GROUP. Kanada se zapojila i do české muniční iniciativy. Došlo i k prohloubení spolupráce kanadských obranných firem s českými, např. přední kanadský výrobce obrněných vozidel Roschel uzavřel  dohodu s českou firmou Omnipol o založení společného podniku a zahájení lokalizované výroby obrněnců v ČR.  

V roce 2024 Kanada představila novou strategii Our North, Strong and Free: A Renewed Vision for Canada’s Defence, která měla přinést odpovědi na špatný stav ozbrojených složek a hlavně přinést dlouhodobé závazky včetně předurčených finančních prostředků. V materiálu se vláda zavázala k investicím ve výši 73 miliard dolarů na období následujících 20 let. Strategie uznala, že s tím, jak se vody v Arktidě v důsledku dopadů klimatických změn stávají stále více splavnými, bude Kanada na severu vystavena novým zranitelnostem, přičemž tento region zároveň představuje severní a západní křídlo NATO. Materiál proto nastínil řadu oblastí, kde bude Kanada muset masivně investovat k získání potřebných kapacit. Plány zahrnují mimo jiné závazek investice 1,4 miliardy dolarů na pořízení specializovaných námořních senzorů pro sledování oceánů, které budou využívány k monitorování kanadských námořních přístupových cest, včetně Arktidy a severních oblastí. Až 18,4 miliardy dolarů bude určeno na pořízení modernějších, mobilnějších a účinnějších taktických vrtulníků, které poskytnou CAF potřebnou rychlost a kapacitu pro vzdušný transport a reakci na přírodní katastrofy a mimořádné události po celé zemi. Přes dvě stě milionů dolarů bude určeno na podporu operačních center v severních oblastech (Northern Operational Support Hubs) za účelem lepšího zajištění kanadské suverenity prostřednictvím celoroční přítomnosti v Arktidě. Za 307 milionů dolarů budou pořízeny letouny pro včasné varování ze vzduchu. Téměř deset miliard dolarů bude určeno na zajištění udržitelnosti námořních flotil, což bude zahrnovat prodloužení životnosti fregat třídy Halifax a zachování schopnosti doplňování paliva na moři u Královského kanadského námořnictva. Více než 5,5 miliardy dolarů poputuje na získání komplexní celosvětové satelitní komunikační kapacity, které mají umožnit armádě efektivně působit kdekoli na světě, včetně lepší ochrany komunikace před rušením či útoky protivníků při nasazení. Za 2,8 miliardy dolarů má být posílena kanadská kybernetická operační kapacita ve spolupráci s Úřadem pro bezpečnost komunikací (Communications Security Establishment). Téměř tři miliardy dolarů utratí Kanada na pořízení schopností střel s dlouhým doletem. To vše jde nad rámec již dříve oznámených či již probíhajících tendrů na náhradu a rozšíření existující kapacit (mj. náhrada letounů F/A 18 Hornet stroji F-35 včetně zajištění výcviku pilotů, posílení kapacit detekčního systému NORAD pořízením Over the Horizon Radar či náhrada ponorek třídy Victoria plánovaná na polovinu 30. let).  

Nový kanadský premiér Carney v červnu 2025 oznámil, že obranný sektor čeká další zrychlení transformace. Kanada oznámila novou ambici dosáhnout cíle NATO ve výši 2% výdajů na obranu do března 2026, tj. o 5 let dříve, než bylo původně plánováno. Pro zemi to bude znamenat dalších vice než 9,3 miliard CAD v nových výdajích. Plán má poskytnout kanadským ozbrojeným silám řadu nových specifických schopnosti, které jsou i výsledkem lessons learned z ruské agrese na Ukrajině, mj. nutnost posílení kapacit v boj proti dronům, zajištění podpůrných plavidel, schopnosti přesného úderu na dlouhou vzdálenost, zvýšení domácí výroby munice, zajištění obrněných vozidel včetně dodatečných logistických užitkových vozidel. Sníženo má být dosavadní téměř výhradní spoléhání na import obranných technologií a prostředků z USA, kam dosud putovalo 75% výdajů na veřejné zakázky v tomto sektoru. Vláda v této souvislosti plánuje zefektivnění procesů zadávání veřejných zakázek založením nové agentury pro zadávání obranných zakázek s ambicí výrazně zkrátit veřejné tendry (z průměrného trvání 5-10 let na 6 měsíců). Usilovat bude i o rozvoj svého obranného průmyslu, aby snížila technologickou závislost na USA a podpořila domácí kanadský průmysl. Tato strategie má zahrnovat i posílení spolupráce s evropskými spojenci na industrializaci obrany a zadávání zakázek prostřednictvím iniciativy ReArm Europe. Vláda se rovněž ještě více zaměří na kybernetickou bezpečnost a urychlí vývoj kvantových výpočtů a nasazení umělé inteligence v obraně, což má zastřešit nový Úřad pro výzkum, inženýrství a pokročilé vedení v oblasti inovací a věd (BOREALIS).  

Kanadský obranný a bezpečnostní sektor v nejbližších letech čeká dynamický růst s rychle rostoucími obrannými výdaji v souladu se závazky NATO a tlakem USA. To vše vytváří zajímavé příležitosti pro české firmy v oblasti obranného a bezpečnostní průmyslu, které samy či v partnerství s kanadskými / evropskými firmami nabízejí inovativní či osvědčená řešení, které budou reagovat na specifické kanadské potřeby včetně potřebné funkcionality v arktickém prostředí. Pro české firmy často hovoří i například extenzivní zkušenosti s nasazením českých technologií na Ukrajině, české akvizice do obranného průmyslu v Severní Americe, ale též snaha Kanady snížit svou závislost na dodavatelích z USA.  

Transformací neprochází pouze kanadské ozbrojené síly. Rovněž kanadské bezpečnostní složky procházejí modernizací, tak aby byly schopny zajistit bezpečnost v rychle se měnícím prostředí včetně důrazu na cybersecurity a zareagovat na politická zadání v oblasti posílení ochrany hranic a boje proti drogám či podpory resilience a zvládání přírodních katastrof. Nová strategie RCMP z roku 2025 “A New Policing Vision for Canada: Modernizing the RCMP” konstatuje, že Kanada čelí hrozbám jako terorismus, zahraniční vměšování, organizovaný zločin a násilný extremismus, které se vzájemně prolínají a k jejich odhalování jsou zapotřebí nové dovednosti a strategie (například v souvislosti s kriminálním zneužitím deepfake technologií).  

Proměna bezpečnostního klimatu tak vyžaduje nové technologie a postupy. Situace v Kanadě je komplikovanější o to, že v zemi má policie víceúrovňovou strukturu: federální (RCMP), provinční (pouze Ontario, Québec, New Foundland), městskou (např. Toronto Police Service) a také speciální policejní sbory pro domorodá území. RCMP je zároveň federální i smluvní provinční a místní policie v řadě oblastí. Kromě RCMP mají některé federální agentury pravomoci vymáhání práva v konkrétních oblastech, např. CBSA (Canada Border Services Agency) v oblasti ochrany hranic. Za celkovou koordinaci veřejné bezpečnosti je pak v Kanadě zodpovědné federální ministerstvo Public Safety Canada, které formuluje bezpečnostní politiku a dohlíží nad federálními bezpečnostními agenturami (RCMP, CBSA aj.), spravuje krizové řízení a financuje bezpečnostní programy. Celkové roční výdaje Kanady na policejní a bezpečnostní složky se pohybují v rozmezí přibližně 20 až 25 miliard kanadských dolarů, přičemž největší část představují výdaje na městské policejní sbory. Přibližně 15–20 % kanadských výdajů na policejní složky tvoří kapitálové výdaje na nákup techniky, vybavení, vozidel, IT systémů, zbraní, ochranných pomůcek a výstavbu nových zařízení. Ročně se jedná o částku přibližně 3 až 5 miliard kanadských dolarů, přičemž nákupy probíhají prostřednictvím veřejných zakázek na federální, provinční i městské úrovni. Stále více jsou poptávány moderní IT řešení pro forenzní analýzy, správu digitálních důkazů, bezpečnou komunikaci a kyberbezpečnost, ochranné prostředky pro policii (balistika, helmy, štíty, transportní systémy), speciální vozidla, mobilní velitelská stanoviště, vybavení zásahových týmů, výcvikové systémy, simulátory střelby a krizových situací, detekční a monitorovací systémy (např. pro kritickou infrastrukturu a letiště).   

Rostoucím problém s významnou zahraniční dimenzí je obchod s drogami a zejména krize spojená fentanylem a dalšími syntetickými drogami, které si od roku 2016 vyžádaly život nejméně 50 000 Kanaďanů. Pod tlakem administrativy Donalda Trumpa přistoupila Kanada v roce 2025 k posílení ochrany hranic a zesílení boje proti pašování fentanylu a nelegálních přechodu hranic cestou nepřetržitého monitorování hranice. Strategie The Government of Canada’s Border Plan přijatá v prosinci 2024 obsahuje závazek investovat 1,3 miliardy dolarů do posílení bezpečnosti na hranicích a zefektivnění imigračního systému, mimo jiné cestou investic do nových pilotovaných i nepilotovaných (dronových) vzdušných zpravodajských a monitorovacích platforem pro podporu operativního zásahu a sledování událostí a vzorců na hranicích v reálném čase. Tyto systémy mají být doplněny mobilními monitorovacími věžemi, podpůrnými nástroji umělé inteligence a technologiemi proti dronům, které mají zajistit komplexnější dohled v oblastech mezi hraničními přechody. 

Kromě výzev v oblasti bezpečnosti zažívá Kanada i prudký nárůst katastrof souvisejících s klimatem, zejména povodní, sucha, vln veder, pobřežních bouří a rekordních lesních požárů. Během sezóny lesních požárů v roce 2024 došlo k 5 686 požárům, které spálily 5,4 milionu hektarů, přičemž desítky tisíc lidí musely být evakuovány a pojištěné škody dosáhly stovek milionů kanadských dolarů. Pojištěné ztráty z klimatických katastrof vzrostly na 2,3 miliardy CAD ročně (2011–2020) oproti 440 milionům CAD ročně (1983–2000). Náklady na zvládání lesních požárů přesáhly 1 miliardu CAD v šesti z posledních deseti let. Rozpočet Public Safety na období 2024–25 zahrnuje 1,6 miliardy CAD na bezpečnost komunit a krizové řízení. V rámci zvládání katastrof jsou poptávány pokročilé systémy detekce a reakce na lesní požáry včetně technologie dronů a satelitního monitoringu (na rok 2029 je připravován domácí satelitní systém WildFireSat), varovné systémy před povodněmi a bouřemi, komponenty chytré infrastruktury: sítě senzorů, systémy odolnosti založené na 5G, monitorovací platformy řízené umělou inteligencí, prostředky pro hašení lesních požárů: mobilní jednotky, komunikační systémy, integrovaná koordinace leteckých a pozemních sil. I tento sektor tak představuje zajímavé příležitosti pro české firmy.  

Kanadský automobilový sektor tvoří významnou složku kanadské ekonomiky a ve výrobě lehkých osobních vozů se Kanada drží na 13. místě na světě. V kanadském automotive koridoru se nalézají všichni klíčoví severoameričtí výrobci, na které je uvnitř Kanady navázán ekosystém 700 dodavatelů včetně globálních hráčů jako Magna International, Linamar, Martinrea. Dohromady vyrobí v kanadských továrnách Stellantis, Ford, GM, Honda a Toyota cca 1,4 milionů vozů ročně. Automobilky v Kanadě se však v poslední době přeorientovávají na elektromobilitu a přizpůsobují tomu výrobu. Tento trend podpořila vlna nových zahraničních investic do produkce elektromobilů a baterií v posledních letech. Zároveň ale zůstává významným faktorem provázanost automobilové produkce napříč severoamerickým trhem podpořená regionální obchodní dohodou CUSMA/USMCA s přísnými pravidly původu, na jejímž základě automobily vyvážené z Kanady do USA musí splňovat vysoký podíl severoamerických součástek pro preferenční zacházení. Díky dohodě a provázanosti také jednotlivé komponenty automobilů během výroby překročí hranici USA, Kanady a Mexika přibližně osmkrát. Téměř 85% kanadské produkce automobilů bylo dosud určeno na export do USA, zároveň pouze 12% automobilů prodaných v Kanadě bylo v Kanadě i vyrobeno. 

Hrozba zatížení sektoru dodatečnými cly a částečné kroky americké administrativy v tomto směru v prvních měsících roku 2025 vedly k velké destabilizaci. Nepředvídatelnost pak způsobila i pozastavení výroby např. v ontarijské továrně firmy Stellantis. Americká administrativa zkraje května sice oznámila výjimku pro součástky vyráběné v souladu s CUSMA/USMCA, lze však očekávat, že situace se bude dál významně vyvíjet a měnit a bude nezbytné sledovat dopady i na investiční prostředí. V případě opakované eskalace by kanadský automobilový sektor významně utrpěl a odhaduje se ztráta až ve výši stovek tisíc pracovních míst. Zároveň však tato situace otevírá další příležitosti pro spolupráci s evropskými společnostmi a potenciálně i dodavateli, jelikož Kanada v reakci na obchodní spory s USA cílí na diverzifikaci obchodu směrem k EU a dalším partnerům. Doporučujeme proto věnovat pozornost dalšímu vývoji a v případě potřeby nejaktuálnějších informací kontaktovat zastupitelské úřady

I přes nestabilní situaci platí, že mezi dlouhodobými trendy kanadského automobilového sektoru převládá snaha o snižování emisí a rozvoj elektromobility. Premiér Trudeau oznámil již v roce 2022 ambici vytvořit z Kanady velmoc v produkci baterií do elektromobilů, spolu s tím se vláda soustředila doposud na celkovou podporu ekosystému elektromobility. Kanada tak již upevňuje pozici ve světě, kdy od roku 2020 přilákala přes 46 miliard dolarů v investicích do výroby elektromobilů a baterií. V rozpočtu pro rok 2024 federální vláda implementovala desetiprocentní daňové pobídky pro investice do výroby elektromobilů, baterií pro elektromobily a výroby materiálů pro katody. V roce 2024 kanadský trh s elektromobily vzrostl o 17,2 %, což ukazuje trvalý pokrok směrem k zavádění elektromobilů. Téměř každý šestý nově prodaný vůz v Kanadě byl v roce 2024 elektromobil či hybrid. Spolu s tím se země zaměřuje na posilování domácích dodavatelských řetězců pro elektromobily, což ukazuje i projekt celokanadského elektromobilu Arrow, jehož prototyp byl odhalen v prosinci 2022. Kanadský ekosystém tvořený téměř šedesátkou lokálních dodavatelů již připravuje Arrow 2.0, který se má zaměřit na řešení výzev jako výpadky dodavatelských řetězců či kyberbezpečnost.  

Na rozvoj elektromobility oblasti se zaměřuje především hlavní automobilová provincie Ontario, jež si vytyčila v rámci programu Driving Prosperity cíl dosáhnout do roku 2030 úroveň výroby 400 000 elektromobilů a vozů s hybridním pohonem ročně, produkce se má také opírat zejména o domácí dodavatelské řetězce. Ontario nabízí komplexní vizi transformace automobilového sektoru, který staví také na přístupu ke kritickým nerostným surovinám, které jsou nezbytné mj. pro výrobu baterií a nachází se v rozsáhlých ložiscích v Kanadě. Mezi nejvýznamnější investice z poslední doby patří investice Hondy ve výši 15 mld. CAD do výroby v Ontariu, která byla oznámena v dubnu 2024, navazuje na investice Volkswagenu ve výši 7 mld. CAD do závodu St. Thomas, jakožto první mimoevropské gigafactory koncernu. Významný projekt plánoval spustit také také Stellantis spolu s LG Energy Solution ve výši 5 mld. CAD. Jeden z posledních oznámených projektů bylo rozšíření výroby pro elektromobily společnosti Linamar v Ontariu ve výši miliardy dolarů, oznámené v lednu 2025. Již dříve přitom oznámily investice i další automobilky: Ford s výrobou baterií pro elektromobily v Oakville a 5 novými modely elektromobilů, Stellantis s rozšířením výroby elektromobilů ve Windsoru, GM oznámil výrobu elektrododávek BrightDrop v Kanadě, která se rozběhla již v roce 2023. Společnost Ontario Vehicle Innovation Network (OVIN) také v roce 2024 navázala průlomovou spolupráci se společností Mercedes-Benz v podobě nového inkubátorového programu zaměřeného na rozvoj nových automobilových technologií a technologií mobility nové generace. V  roce 2024 byla rovněž spuštěna výroba bateriových modulů v závodě NexStar Energy. V posledních letech má úspěchy s lákáním investic do elektromobility i Québec, rovněž bohatý na nerostné zdroje do výroby baterií. V roce 2023 oznámil sedmimiliardový projekt výroby baterií Northvolt (avšak vyhlášení bankrotu společnosti koncem roku 2024, ve které drží 20% podíl i Volkswagen,  přineslo otazníky ohledně budoucnosti projektu), ve městě Bécancourt byly již dříve oznámeny projekty konsorcií Ford, EcoProBM a SK On; rovněž General Motors a POSCO Future M Co., Ltd.

Související oblastí, která se aktuálně prudce rozvíjí, je také budování infrastruktury pro vozy s alternativním pohonem. S ohledem na velké vzdálenosti uvnitř Kanady a dosavadní dojezd elektromobilů je dostatek čerpacích stanic nezbytnou podmínkou pro zajištění dostatečné poptávky u spotřebitelů. Federální vláda spustila program na vybudování dostatečné infrastruktury nazvaný Zero Emission Vehicle Infrastructure Program. V roce 2022 byl program posílen, s přibližně trojnásobným rozpočtem má probíhat až do roku 2027 s celkovou podporou ve výši 680 mil. CAD (10,7 mld. Kč). Financování směřuje na dobíjecí elektrické stanice a čerpací stanice pro vodíkový pohon. Do roku 2029 chce kanadská vláda docílit infrastruktury v rozsahu 84 500 dobíjecích stanic a 45 vodíkových stanic. Kanadská vláda rovněž v roce 2024 provedla konzultace ohledně ochrany domácích pracovníků a elektromobilového průmyslu před neférovými obchodními praktikami Číny, jejichž výsledkem bylo uvalení 100% na dovoz čínských elektromobilů. Od 1. října 2024 jsou v rámci programu ZEVIP podporovány pouze produkty pocházející ze zemí, které mají s Kanadou uzavřenou dohodu o volném obchodu.

Kanada je celkově aktivní v rozvoji disruptivních technologií automobilového průmyslu, do rozvoje autonomní a konektivní automobility investovaly v Kanadě či do kanadských future mobility startupů společnosti jako GM, Ford, Uber, Google i Nvidia. Rozvoj oblasti těží i z významného ekosystému v umělé inteligenci v Kanadě. Nabízí se tak možnost pro uplatnění společností nabízející niche řešení umělé inteligence, ADAS, senzoriky, kyberbezpečnosti a dalších. Velký potenciál růstu má v Kanadě má také sdílená mobilita relevantní pro aglomerace s vysokou hustotou a velkým počtem obyvatel, ideálním příkladem je tak širší oblast Toronta, která se navíc potýká s nespolehlivou a nedostatečně rozvětvenou městskou hromadnou dopravou. Dle analýzy Council of Canadian Academies podpořené kanadskou vládou v roce 2021 má dostatečnou hustotu i počet obyvatel přes 1000 oblastí v Kanadě s pokrytím až 70 % obyvatel, což tedy představuje velmi atraktivní velikost trhu pro relevantní řešení. Nástup sdílené mobility lze očekávat postupně v dlouhodobějším horizontu i více než příštích 10 let. Zájem o tato řešení má především generace mileniálů, která stále častěji vnímá vlastnictví vozidla jako finanční zátěž a využívání roste. Ve velkých městech jako Vancouver, Montréal, Toronto rychle přibývají vozidla car-sharingových společnosti jako Communauto, Zipcar,  Evo,nejrychleji roste ale P2P sdílení jako nabízí například platforma Turo. Ride-hailing služby (Uber, Lyft apod.) byly k dispozici ve 22 městech a dále se rozšiřují. Například v roce 2025 v Torontu přibyla nová služba Hopp od estonské společnosti Bolt. Pro její implementaci v rámci městské mobility lze předpokládat využití public-private partnerships. Zároveň se přirozeně rozvíjí s nárůstem elektromobility a představuje komponentu dekarbonizace dopravy. České společnosti tak mohou uspět se softwarovými řešeními a aplikacemi pro tuto oblast konkrétně v MaaS (Mobility as a Service), ride sharing, car sharing, micromobility, microtransit..

Kanada zůstává jedním z největších světových trhů v leteckém průmyslu. Zaujímá první místo ve výrobě civilních leteckých simulátorů, turbovrtulových a vrtulníkových motorů, druhé místo ve výrobě business jetů, třetí místo ve výrobě civilních leteckých motorů a čtvrté místo ve výrobě civilních letadel. Kanadský letecký průmysl zaměstnává více než 218 000 pracovníků ve více než 600 leteckých společnostech a přispívá kanadskému HDP 29 miliardami kanadských dolarů. 

Přibližně 88 % kanadského leteckého a kosmického průmyslu je zaměřeno na civilní sektor a 12 % na obranu. Montréal je po Seattlu a Toulouse třetím největším leteckým centrem na světě a podílí se více než 75 % na kanadském leteckém výzkumu a vývoji (R&D). Na Kanadu rovněž připadá 5 % celosvětových tržeb v leteckém a kosmickém průmyslu. Kanadský letecký průmysl je velmi proexportně orientovaný – vyváží do 186 zemí světa, téměř 75% příjmů je generováno vývozem. Primární exportní destinací byly dosud USA, kam mířilo téměř 60% kanadské produkce.

V provincii Québec a specifiky kolem Montréalu se koncentruje 61% kanadské aerospace produkce. Mezi největší firmy s výrobními a R&D centry v Kanadě patří Bell Helicopter – Textron Canada Ltd., Bombardier Aviation, CAE, Pratt & Whitney Canada, Latecoere Aerostructures Canada, Héroux-Devtek, Magellan Aerospace Corp., MHI Aerospace, Safran Helicopter Engines, Thales Canada, . V Montréalu u letiště Mirabel má svůj produkční závod i Airbus s projektem výroby A220. S 25% produkce pak následuje provincie Ontario, 12% pak západ Kanady. 

Letecký průmysl je nejinovativnějším kanadským odvětvím s vysokým podílem výzkumu a vývoje, do kterého investuje stále více než kterékoliv jiné odvětví (jeho intenzita a podíl zaměstnanosti v oborech STEM jsou 3,6x vyšší než výrobní průměr. Roční výdaje na R&D přesahují 1,2 miliardy CAD. 

Důležitost leteckého průmyslu v Kanadě si uvědomuje i kanadská vláda, která v rámci post-covidové obnovy sektoru v rámci rozpočtu 2021 vyčlenila na období 7 let finanční prostředky ve výši 1,75 miliardy CAD na výdaje a daňové úlevy za účelem snižování emisí skleníkových plynů a s tím související podporu vývoje čistých technologií. 

V rámci „Strategic Innovation Fund“, který poskytuje významné investice do inovativních projektů bylo prozatím podpořeno 16 velkých projektů v oblasti leteckého a vesmírného průmyslu, které se mají zaměřit na klíčové technologické oblasti, a to hybridní a alternativní pohon, architekturu letadel a integraci systémů, přechod na alternativní paliva a podpůrnou infrastrukturu a provoz letadel a podporu satelitní komunikace. V roce 2024 byl prodloužen i projekt Clean Fuel Fund, který do roku 2030 poskytne podporu 775 mil CAD na výzkum v oblasti alternativních paliv. 

Nová kanadská obranná strategie přijatá koncem roku 2024 (Our North, Strong and Free) rovněž počítá s masivním posílením federálních výdajů na vybudování globální telekomunikační sítě, akvizici nových taktických helikoptér, letadel včasného varování či na projekty výcviku leteckého personálu Royal Canadian Air Force, přičemž se počítá, že velkou část potřebných technologií dodají domácí integrátoři. 

Kromě podpory ze strany federální vlády podporují svůj stěžejní sektor i jednotlivé provincie, z nichž nejaktivnější je Québec. Jedním z významných zprostředkovatelů mezinárodní spolupráce v oblasti inovativních projektů je právě québecký CRIAQ, což je konsorcium pro výzkum a inovace v oblasti letectví a kosmonautiky, se kterým se v rámci projektů na podporu ekonomické diplomacie řeší i možnosti zapojení českých firem do výzkumných a inovativních projektů kanadských firem, které hledají partnery pro své realizace. 

V celé zemi existuje také řada iniciativ zaměřených na poskytování přímé finanční podpory školám, podnikům a organizacím působícím v oblasti leteckého průmyslu s cílem usnadnit odbornou přípravu a budování ekosystému v oblasti leteckého průmyslu. Tyto iniciativy mimo jiné podněcují inovace v kanadském leteckém a kosmickém sektoru, přičemž klíčovým trendem jsou oblasti jako udržitelné letectví, digitální transformace (včetně umělé inteligence, digital twins a datová analytika), výzkum vesmíru, pokročila letecká mobilita včetně UAV, což jsou všechno sektory s velkým potenciálem růstu a možné spolupráce i s českými firmami.

Využití bezpilotních letounů a dronů v Kanadě se v poslední dekádě rozšířilo do sektorů jako inspekce infrastruktury, zemědělství, filmový průmyslu, monitoring životního prostředí a bezpečnost. Stále větší roli budou mít drony i pro kanadské ozbrojené složky a to i s ohledem na snahy rozšířit prezenci na.  Regulace od roku 2025 rozvolnila přísné podmínky pro využití UAV včetně rozšíření letů mimo přímý vizuální dohled operátorů, zároveň zdůraznila potřebu antidrone opatření k ochraně vzdušného prostoru. Licenci k provozování komerčních dronů má dnes více než 50 000 Kanaďanů. V zemi působí i více než 200 firem a startupů v oblasti UAVs či VTOL (Vertical Take-off and Landing). Průmysl podporuje silně i kanadská vláda. V roce 2024 byla oznámena investice 2,49 miliardy dolarů do vojenských bezpilotních letounů a základen pro drony. Stále více pozornosti je věnováno i ochraně proti dronům (C-UAV). Přes 46 milionů CAD pak bude věnováno na prostředky boje proti dronům pro použití na ochranu kanadských ozbrojených složek. V této souvislosti probíhá i intenzivní vývoj a výzkum, přičemž Kanada se stala teprve pátou zemí NATO, která proti dronům vyzkoušela laserové a mikrovlnné technologie. Celému sektoru UAV z globálního pohledu dominují čínští výrobci, což je z pohled národní bezpečnosti stále rizikovější. To i v Kanadě vytváří tlak na podporu lokálních schopností, což vytváří další příležitosti pro vstup evropských resp. českých podniků na kanadský trh, a to v oblasti poskytování softwaru, komponentů nebo komplexních řešení pro drony a  jejich využití a to včetně protidronových technologií. 

Prudce se rozvíjí i kanadský vesmírný průmysl, a to s ohledem na rostoucí význam vesmírných technologií pro telekomunikace a využití dat o Zemi z vesmíru. Průmysl již dnes v Kanadě zaměstnává více než deset tisíc osob ve více než 80 firmách a generuje 3,2 mld. CAD. Vláda i tento sektor strategicky podporuje. Kanadská kosmická agentura získala z federálního rozpočtu 2,5 miliardy CAD na podporu vesmírné stanice Gateway, zapojení Kanady do Mezinárodní vesmírné stanice ISS bylo prodlouženo do roku 2030. Jedna miliarda dolarů z federálního rozpočtu byla přidělena  na posílení programu RADARSAT+ s cílem vybudovat trio satelitů pro použití při zvládání katastrof (WildFireSat), monitoring moře a sledování změn klimatu. V roce 2024 Kanada oznámila plány na vytvoření „National Space Council“ jakožto nástroje na posílení podpory výzkumu vesmíru a jeho využití, rozvoje technologií a podpory bezpečnosti a to cestou zajištění větší koherence mezi komerční, civilní a vojenskými doménami. Pro české podniky se nabízí možnosti v oblasti výzkumu pokročilých materiálů a satelitních technologií pro využití v oblasti pozorování Země a využití dat, navigace či telekomunikace.

Těžební sektor je jednou z nejvýznamnějších oblastí kanadské ekonomiky. V roce 2023 dosáhla kanadská těžební produkce hodnoty 72 mld. CAD (přes 1146 mld. Kč), polovinu této hodnoty tvoří těžba kovů a nejvíce zlato (20 %). Kanada se nadále drží na první světové příčce v těžbě potaše, na druhém místě v těžbě uranu a na třetím v těžbě platinových kovů. Nerostné suroviny tvoří přímo i nepřímo 6 % kanadského HDP. Rozvoj kanadských těžebních projektů bude v reakci na ceny komodit pokračovat, průzkumná činnost v letech 2021 a 2022 významně narůstala, přičemž výdaje v roce 2022 byly druhé nejvyšší v historii 4,1 mld. dolarů. V roce 2023 došlo k mírnému poklesu na 3,9 mld CAD, ale ve vybraných nerostných surovinách, zejména lithiu, kobaltu a vzácných zeminách, je pro 2024 odhadován nárůst výdajů na průzkumnou činnost 5,7 %. Většina výdajů za 2023 se zaměřila na možnou těžbu vzácných kovů a směřovala do Québecu, Ontaria a Britské Kolumbie, 33 % projektů pak do uranu a základních kovů. Nové těžební projekty těchto surovin mohou přinášet další příležitosti pro české firmy v podobě tradičních dodávek důlní techniky, environmentálních řešení nebo technologií pro zpracování. Významným partnerem mohou být také s ohledem na klíčové kompetence v těžebním sektoru vybrané provincie, které jsou často otevřené strategické spolupráci.

Kromě rozvoje projektů tradičně produkovaných nerostných surovin bude v dalším období hrát významnou roli i snaha kanadské vlády o dosažení významné pozice v oblasti kritických nerostných surovin. V prosinci 2022 byla zveřejněna federální Strategie pro kritické nerostné suroviny, která klade za cíl udělat z Kanady preferovaného světového dodavatele kritických nerostných surovin. Dokument se soustředí na podporu geologického průzkumu, výzkumu a inovací, urychlení rozvoje projektů a budování udržitelné infrastruktury. Strategie pak především určuje seznam 31 kritických minerálů dle definice kanadské vlády, z nichž šest považuje Kanada za prioritní pro ekonomický růst země a domácí výrobu: lithium, grafit, nikl, kobalt, měď a vzácné zeminy. (V roce 2024 byl tento seznam aktualizován a přibyly 3 další kritické minerály – vysoce čistá železná ruda, fosfor a metalurgický křemík). Strategie počítá se 3,8 miliardami dolarů podpory pro její naplňování, významnou část tvoří Strategický inovační fond na projekty související s těžbou kritických nerostných surovin s prioritními vazbami na pokročilou výrobu, zpracovávání a řešení pro recyklaci. Projekty a lákání investic mají podpořit 30% daňové úlevy na specifické výdaje průzkumu kritických nerostných surovin. Mezi finančními nástroji lze zmínit Fond pro infrastrukturu kritických nerostných surovin (CMIF), který poskytne do roku 2030 až 1,5 miliardy dolarů z federálních zdrojů na projekty čisté energie a dopravní infrastruktury v těžebním sektoru, nebo Program výzkumu, vývoje a demonstrací kritických nerostů (CMRDD). Kanada bude také usilovat o užší spolupráci se zahraničními partnery, již v roce 2021 uzavřela strategické partnerství pro kritické nerostné suroviny s EU a je také součástí formátu Mineral Security Partnership.

Souvisejícím impulzem je snaha vybudovat významné postavení Kanady v elektromobilitě a produkci baterií. V listopadu 2021 pověřil tehdejší premiér Trudeau ministra pro inovace naplňováním strategie Mines to Mobility a rozvojem těžby kritických surovin. Toto odvětví těžby již rozvíjí i některé provincie, především Québec, Ontario a Saskatchewan podporují rozvoj projektů na těžbu kritických surovin, zpracovávání vzácných zemin a výrobu elektromobilů a baterií. Provincie Ontario přilákala i díky nerostnému bohatství mezi lety 2022 a 2025 několik zásadních projektů na výrobu baterií, včetně investic firem Honda, Stellantis a Volkswagen. Probíhá proto další průzkum ložisek a velké naděje jsou nadále vkládány do ložisek v oblasti Ring of Fire v severním Ontariu. Ačkoli těžba zatím nezapočala kvůli chybějící infrastruktuře, federální i provinční vlády plánují investice až ve výši 1 miliardy CAD do výstavby silnic a v březnu 2025 ale premiér Ontaria potvrdil zájem o urychlení spuštění přípravy projektu. Těžba kritických nerostných surovin se bude rozvíjet i v provinciích jako Alberta s tradičním zaměřením na energetické suroviny, kde je ale velký potenciál například v těžbě lithia. Rozvíjí se také úpravnictví, například jedinečná technologie na zpracování vzácných zemin Saskatchewan Research Council dosáhla v roce 2024 již úrovně pro průmyslovou produkci. Premiér Ontaria oznámil také v roce 2025 investici půl miliardy dolarů do fondu podporu investic v oblasti úpravnictví kritických nerostných surovin (Critical Minerals Processing Fund). Strategie pro kritické nerostné suroviny navazuje na Mines to Mobility zaměřením na kompletní hodnotový řetězec od průzkumu až po recyklaci. V Kanadě se již nyní rozvíjí společnosti v oblasti recyklace baterií – firmy jako Li-Cycle a Lithion Technologies dosáhly až 95% míry recyklace a kvalita získaných materiálů se vyrovná těžbě nových, firma Euromanganese přišla s technologií zisku manganu z odpadu ze starých těžební hald a jeho zušlechtění pro použití v elektrobateriích, přičemž tato technologie má být využita i v ČR. Díky důrazu na udržitelnost a etiku při získávání surovin je Kanada považována za jeden z nejperspektivnějších trhů v oblasti zelených technologií. Pro české společnosti tak může jít o zajímavou příležitost ke vstupu do rychle rostoucího segmentu.

Kanada je dlouhodobě lídrem v těžbě energetických nerostných surovin. Kanada produkuje přibližně 13 % světové produkce uranu, který je zčásti navázán na jaderné reaktory kanadské technologie CANDU, ale 85 % jde na vývoz. Hlavní těžební společnost Cameco se bude i díky zapojení do vlastnické struktury Westinghouse pravděpodobně čím dál více zapojovat do dodávek pro reaktory na lehkou vodu. Kanada má významná ložiska vysoké kvality až s 20% obsahem a v Saskatchewanu se připravují další těžební projekty. Těžba ropy stoupla od roku 2010 o 67 % s většinou vývozu směřující do USA, kde jsou rafinerie na těžkou ropu. Obdobně je Kanada významným vývozcem zemního plynu a v roce 2025 spustila nový exportní terminál v Britské Kolumbii a další rozšiřování kapacit je v přípravě. Zároveň v reakci na kroky Trumpovy druhé administrativy Kanada aktivně řeší možné rozšíření vnitrostátní infrastruktury a další diverzifikaci exportu nerostných a energetických surovin. S ohledem na význam fosilních paliv v kanadské ekonomice je zásadním trendem také dekarbonizace a zachytávání uhlíku. Kanada se zavázala k uhlíkové neutralitě do roku 2050 a budou proto stanoveny pětileté cíle na snižování emisí z ropy a zemního plynu, do roku 2030 přestane být v Kanadě produkována elektřina z uhlí a země ve stejné lhůtě přestane termální uhlí exportovat (nevztahuje se na metalurgické uhlí). I přesto od momentu tohoto závazku liberální vlády za poslední tři roky vzrostl vývoz termálního uhlí o 20 % (jen v roce 2023 o 7 %) a cíl omezit vývoz do konce dekády se dle mnohých komentátorů nepodaří naplnit. 

Zajímavé příležitosti související s ambicemi ve snižování emisí budou technologie pro zachytávání a uchovávání uhlíku, těžební společnosti budou usilovat o snižování uhlíkové stopy dodavatelských řetězců v těžebním sektoru. Již nyní těžební společnosti přijímají řadu opatření pro naplňování tzv. ESG priorit. Dochází také upevňování standardů jako je iniciativa Towards Sustainable Mining, kterou zaštiťuje Těžební asociace Kanady a kterou přijala řada zahraničních i evropských zemí. Udržitelnost bude mít také přesah k udržitelným zdrojům elektřiny, kterou doly využívají. Budou tak relevantní inovativní řešení pro těžbu v severních oblastech Kanady a zajištění odlehlé infrastruktury s decentralizovanými či zcela samostatnými elektrickými sítěmi. Tranzice těžby fosilních paliv směrem k udržitelnosti ale skýtá i příležitosti například pro výrobu modrého vodíku a rozvoj vodíkové ekonomiky, s největšími ambicemi soustředěnými v Albertě, která již disponuje a dále rozvíjí technologie pro zachytávání uhlíku při produkci vodíku ze zemního plynu. Zkraje roku 2023 společnost Imperial Oil oznámila investici do největšího závodu na obnovitelnou naftu v Kanadě v Albertě v rafinerii Strathcona. Společnost Strathcona Resource společně s Canada Growth Fund v roce 2024 také oznámila investici ve výši 2 milard dolarů na vybudování infrastruktury na trvalé zachytávání uhlíku v ropných píscích v Saskatchewanu a Albertě. V neposlední řadě bude trvající důraz na ekologické aspekty těžby vyžadovat další rozvoj technologií pro dekontaminaci, stejně jako bude pokračovat zahlazování následků těžby z historických projektů a opuštěných dolů. 

Poslední zásadní oblastí, která nabízí příležitosti pro české dodavatele, je problematika digitalizace a technologických inovací v dolech. V roce 2021 kanadská vláda investovala 40 mil. CAD (přes 660 mil. Kč) do rozvoje Centra excelence pro inovace v těžbě v Ontariu, přičemž nová řešení by měla podpořit i výše zmíněnou těžbu kritických nerostných surovin. Díky této investici také vznikla síť MICA (Akcelerátor komercializace těžebních inovací), který během března 2025 získal finanční prostředky ve výši 10 milionů dolarů. Dle průzkumu PWC je hlavní výzvou pro růst kanadských těžebních společností využití transformativních technologií, včetně umělé inteligence, cloudových výpočtů a datové analýzy. Lze proto využít poptávky po těchto řešení či navázat spolupráci s dodavateli inovativních řešení pro těžební sektor uvnitř Kanady.

Odvětví informačních a komunikačních technologií (ICT), které tvoří zhruba 5 % kanadského HDP a zaměstnává přes 800 000 Kanaďanů, je důležitou součástí kanadské ekonomiky a je hnací silou inovací, produktivity a konkurenceschopnosti v různých odvětvích. Díky bohatému ekosystému technologických společností, výzkumných institucí a kvalifikované pracovní síly se Kanada etablovala jako lídr v oblasti komunikačních technologií a inovací. 

V Kanadě působí více než 45 000 společností v oblasti ICT, z nichž naprostá většina z kategorie SME. Tyto podniky, včetně společností BlackBerry, Shopify, OpenText a konglomerátu Constellation Software, působí převážně v oblasti softwaru a počítačových služeb. Kanada sice představuje relativně malou část globálního trhu, ICT se však v rámci země stalo jedním z hlavních hnacích motorů inovací a hospodářského růstu. Nejúspěšnějšími jsou primárně sub-sektory ICT, jako je software development, zpracování a analytika dat, kybernetická bezpečnost, poskytování počítačových služeb, ale dynamicky opět rostou i sektory typu fintech (sektor finančních služeb a technologií), healthtech, future mobility a obecně ICT orientované startupy. 

Kanadské ICT podniky jsou rozmístěny po celé zemi, přičemž některá z nejvýznamnějších ICT center se nacházejí v Montrealu (superklastry MILA a SCALE AI, tisíce podniků, včetně výzkumných a vývojových středisek Google, Microsoft a Meta AI, vývoj videoher), Ottawě (největší technologický park v Kanadě), regionu Toronto-Waterloo (přední univerzity a vysoká koncentrace technologických firem, inkubátorů a startupů) a Vancouveru (strategická poloha na pobřeží Tichého oceánu podporující spolupráci a investice s Asií, nejrychlejší růst počtu pracovních míst v oblasti špičkových technologií v Severní Americe, startup hub s veletrhem Websummit).

Kanada je považována za globálního lídra v oblasti umělé inteligence díky dlouholetým investicím do výzkumu a vývoje a cílené podpory silného ekosystému akademického sektoru, firem a nevládních organizací. Kanada byla také první zemí, která zavedla národní strategii k rozvoji umělé inteligence. V rámci Pan-Canadian Artificial Intelligence Strategy  federální vláda již investovala v řádu stovek milionů CAD do rozvoje AI jakožto sektoru se zaměřením na podporu komercializace AI, rozvoj talentu a nastavení globálních standardů. Montréal díky tomu vyrostl v jedno z nejdůležitějších AI center na světě díky přítomnosti institutu MILA (Quebec Artificial Intelligence Institute), který vede světově uznávaný odborník na bezpečnost umělé inteligence Yoshua Bengio. V Torontu zároveň vznikl díky laureátovi Nobelovy ceny za AI Geoffrey Hintonovi Vector Institute, zaměřený na aplikace AI v různých průmyslových odvětvích. V Edmontonu pak funguje jako třetí pilíř Alberta Machine Intelligence Institute (Amii), který se soustředí na pokročilý výzkum v oblasti strojového učení. Neustále se rozšiřující škála praktického využití AI pro logistiku, medicínu, finance, robotiku a výrobu, údržbu a servis nabízí českým technologickým firmám se zaměřením na řešení v oblasti AI řadu zajímavých příležitostí. 

S rostoucím významem digitální dimenze a stále větší přítomností a rolí zařízení Internet of Things se zvyšuje i potřeba zajištění kybernetické bezpečnosti, která je jednou z hlavních výzev ve vládních a podnikových organizacích. Kybernetická hrozba je přitom čím dál tím více sofistikovanější za pomoci AI a využití např. k phishingu. Rostoucím rizikem je i ransomware. Zranitelnost a související rizika, kterým čelí kanadská kybernetická bezpečnost, zvyšuje v Kanadě i omezeným počet pracovníků, což dává českým firmám příležitost využít nedostatečné kapacity domácích kanadských firem a nabídnout svá řešení.  

Cloud computing není již žádnou novinkou, ale novým standardem, který pohání rychlý nástup 5G sítí a nasazení umělé inteligence. Pandemie COVID-19 způsobila nárůst digitalizace a tento trend stále pokračuje. Během pandemie si mnoho především malých a středních firem, ale též státní správa uvědomily důležitost implementace digitálních platforem za účelem zvýšení konkurenceschopnosti a poskytnutí lepších služeb, což mělo a stále má za následek rostoucí výdaje do technologií. Fungování cloud computingu nicméně vyžaduje stále rychlejší a robustnější datovou infrastrukturu, ale též potřebu zajištění kybernetické bezpečnosti a důvěryhodnosti přenosu dat i zajištění autentifikace. 

Fintech je další oblast s významnými příležitostmi pro české ICT firmy. Konsolidace kanadského bankovního sektoru v rámci oligopolu „big 5“ kanadských bank, které kvůli nedostatku konkurence nemusely dlouhou dobu inovovat, vedla ke stagnaci, což však zároveň vedlo k nárůstu malých dynamických fintech firem, které nabízejí nové produkty a služby, zejména v souvislosti s digitalizací osobních financí. Došlo k rychlému přijetí produktů, jako jsou aplikace pro obchodování s akciemi a další digitální finanční nástroje, zejména mezi mladými Kanaďany. Partnerství mezi bankovní „velkou pětkou“ a malými inovativními fintech společnostmi se tak stalo do jisté míry běžným jevem, banky samotné navíc začaly podstatně více investovat do svých vlastních produktů, přičemž důraz kladou na uživatelsky přívětivě aplikace a API, pro své vnitřní systémy pak investují do široké oblasti  systémů od správy dat po fraud detection. Kanada má také regulační rámec, který umožňuje fintech společnostem v omezené míře testovat své finanční produkty a služby, aniž by musely projít celým regulačním procesem. Nejedná se však jen o digitální bankovnictví, finanční technologie se více dostávají do nových odvětví, jako jsou kryptoměny, investice, B2B obchodování či wealth management (správa majetku). V oblasti správy majetku a investic existuje významná poptávka po personalizovaném poradenství podporovaném digitálními nástroji, což vede například nasazení robo-advisor technologií založených na umělé inteligenci a profilování na základě dat z transakcí.

Dynamická povaha odvětví ICT znamená, že překotný vývoj v této oblasti ovlivňuje všechny aspekty společnosti a ekonomiky, což přináší českým podnikům mnoho příležitostí. Digitální transformace pokračuje také ve veřejném sektoru, zemědělství nebo u průmyslových odvětví, kde vysoce inovativní čeští dodavatelé mohou uspět se specializovanými řešeními. Velký potenciál skýtá rovněž oblast výzkumu a vývoje, kde je největším investorem soukromý ICT sektor.

Sektor energetiky přispívá do kanadského HDP celými 10,3 %. Kanada je čistým vývozcem elektřiny do USA, v roce 2024 klesl čistý vývoz na 27,2 TWh (oproti 49,4 TWh v roce 2023). Energetický mix ovlivňují zásoby energetických nerostných surovin, Kanada je 4. největším producentem ropy, 5. největším producentem zemního plynu a 2. největším producentem uranu. Příznivé přírodní podmínky však nahrávají i bezemisním zdrojům energie a celkově probíhá útlum fosilních zdrojů energie a posilování bezemisní energetiky a dekarbonizace. Kanada má již nyní díky přírodním podmínkám vysoký podíl obnovitelných zdrojů energie, do roku 2030 má z bezemisních zdrojů pocházet 90 % kanadské elektřiny. Ke splnění tohoto cíle mají napomoci vládní opatření, jako je federální závazek k postupnému ukončení tradiční uhelné energetiky v celé zemi do roku 2030 a realizace nových projektů vodních elektráren. K roku 2024 jsou na uhelném spalování pro výrobu elektřiny závislé pouze tři provincie – Saskatchewan, Nový Brunšvik a Nové Skotsko. 

Energetika je v Kanadě určovaná zejména na subfederální úrovni, energetický mix jednotlivých provincií a teritorií se také výrazně liší. V Britské Kolumbii, Manitobě, Québecu, Newfoundlandu, Labradoru a Yukonu se zpravidla vyrábí více než 80 % elektřiny z vodních elektráren. Ontario, Nový Brunšvik a Severozápadní teritoria se spoléhají na různé kombinace jaderné, vodní, větrné energie, biomasy, uhlí, zemního plynu a ropy. Alberta, Saskatchewan, Nové Skotsko a Nunavut vyrábějí většinu elektřiny z fosilních paliv, jako je uhlí, zemní plyn nebo ropa. V jurisdikci provincií je většina politik týkajících se tvorby cen i typů používané výroby elektřiny. Každá provincie má pravomoc nad výrobou, přenosem a distribucí elektřiny uvnitř provincie, zatímco federální vláda má pravomoc nad některými aspekty výroby elektřiny z jaderných elektráren, vývozem elektřiny a určenými mezinárodními a meziprovinčními přenosovými linkami.

Obnovitelné zdroje energie v Kanadě jsou zastoupeny především již zmíněnými vodními zdroji zajišťujícími 62 % elektřiny. V roce 2023 měla Kanada čtvrtý největší instalovaný výkon vodní energie na světě. Zároveň však toto znamená, že kanadskou energetiku ovlivňují sucha, která zapříčinila pokles elektřiny z vodních zdrojů v roce 2023 o 8,4 %. Dochází však i k rozvoji dalších odvětví, přičemž větrná a solární energetika představovala v roce 2023 7,2 % energetického mixu. Nárůst těchto zdrojů znamená, že oproti roku 2016 byla v roce 2023 produkce elektřiny z větrných a solárních elektráren o 37,4 % vyšší. Zároveň ale výroba ze spalování fosilních paliv a biomasy představovala v roce 2023 stále přes 20 % energetického mixu. V rozpočtu roku 2023 přislíbila kanadská vláda 40 mld. CAD na podporu čisté elektřiny skrze daňové pobídky, veřejné financování a granty. Smart Renewables and Electrification Pathways Program už přislíbil finance pro 74 projektů energetické infrastruktury, v roce 2023 byly přislíbeny další 3 miliardy dolarů na tento program a 100 milionů na Smart Grid program. Rozpočet roku 2024 navazoval a doplňoval rozsáhlé finanční podporu z předchozího roku. Významné je, že federální vláda v roce 2024 zveřejnila první Strategii pro čistou elektřinu. Pro české společnosti se tak otevírají příležitosti napříč prakticky všemi odvětvími energetiky, které podpoří další veřejné i soukromé investice.

Kanada také sází na cestě k dekarbonizaci na vodíkové technologie. V roce 2020 přijala vodíkovou strategii, která nastiňuje význam vodíku pro dosažení environmetálních cílů do roku 2050. Kanada se už nyní řadí mezi 10 hlavních producentů vodíku na světě, přičemž momentálně produkuje vodík zejména z fosilních zdrojů. Cílem Kanady je však diverzifikovat produkci napříč energetickými zdroji s posilováním pozice zeleného vodíku, odhaduje také, že by do roku 2050 mohl vodík sloužit k dodávkám až 30 % veškeré domácí spotřeby energie. Kanada kromě celkové podpory těchto technologií také vnímá exportní potenciál vodíku, od nějž si slibuje dvojnásobnou hodnotu než od domácí produkce. Od přijetí vodíkové strategie v roce 2020 dosáhla Kanada významného pokroku v rozvoji nízkouhlíkového vodíkového hospodářství. Do roku 2024 bylo oznámeno přibližně 80 projektů s potenciálem investic přesahujících 100 miliard kanadských dolarů a byla spuštěna první výrobní zařízení. Vláda zavedla investiční daňové úlevy na podporu výroby vodíku, čistých technologií a systémů pro zachycování uhlíku (CCUS). Na mezinárodní úrovni Kanada posílila spolupráci zejména s Německem prostřednictvím dohody o vytvoření transatlantického vodíkového koridoru, podpořené investicí ve výši 600 milionů dolarů. I přes tento pokrok však sektor čelí řadě výzev, včetně zpoždění ve vyplácení vládních pobídek, nedostatečné infrastruktury a absenci jednotné definice „čistého“ vodíku. Regionální rozvoj zůstává nerovnoměrný – Britská Kolumbie a Québec využívají především vodní energii (až 90 %), zatímco Alberta se orientuje na transformaci metanu. Kanada zároveň usiluje o roli významného exportéra vodíku a souvisejících technologií, o které projevují zájem zejména evropské a asijské státy. Celkově je zřejmé, že technologie obnovitelných zdrojů energie včetně vodíku se v Kanadě budou nadále významně rozvíjet a přináší tak příležitosti pro české firmy.

Přechod k bezemisní ekonomice je výzvou zejména pro provincie s méně příznivými přírodními podmínkami a vysokou závislostí na fosilních palivech. Provincie Alberta jako hlavní producent ropy a zemního plynu se soustředí zejména na snižování emisí a zachytávání uhlíku, spolu s rozvojem některých bezemisních technologií včetně vodíku. Provincie Ontario sází hlavně na jadernou energetiku. Zpráva Pathways to Decarbonisation vydaná ontarijskou provinční organizací IESO v závěru roku 2022 představuje významné argumenty pro směřování provincie Ontario k bezemisní energetice za využití jádra. Pokud má být dosaženo dekarbonizovaného elektrického sektoru do roku 2050, pak by se za předpokladu významné elektrifikace provincie měla zdvojnásobit energetická produkce s náklady zhruba 400 mld. CAD (6,4 bn CZK). Investice by měly směřovat do nových technologií na produkci energie, stejně jako do rozvodných sítí.

Kanada je v současnosti lídrem v jaderné energetice, v roce 2024 zajišťovala 15 % energetické produkce země (s meziročním nárůstem o 2,8 %). Kanadské jaderné elektrárny na těžkou vodu CANDU jsou umístěny převážně v provincii Ontario, kde jich je v provozu 18, jeden se nachází v Novém Brunšviku a 10 mimo Kanadu. Kanada zároveň zajišťuje cca 13 % světové produkce uranu s většinou směřující na vývoz. S ohledem na další potřeby bezemisní energetiky provádí momentálně Ontario modernizaci vybraných jaderných elektráren (Darlington, v přípravě Pickering). Hlavně však sází na malé modulární reaktory, do roku 2029 má být spuštěn první reaktor tohoto typu na světě v Darlingtonu s technologií GE Hitachi. Zkraje roku 2025 dosáhl projekt klíčového milníku udělení stavební licence. Kanada usiluje také o vybudování robustního dodavatelského řetězce pro tuto technologii a navazuje mezinárodní spolupráce v oblasti malých modulárních reaktorů. Provincie Saskatchewan (která momentálně závisí na fosilních zdrojích) a Nový Brunšvik se k Ontariu připojily také ve společném Strategickém plánu na zavádění malých modulárních reaktorů, který vydaly v roce 2022. Federální vláda také poskytla finanční podporu pro výzkum bezpečného a komerčního rozvoje malých modulárních reaktorů skrze program Natural Resources Canada’s Enabling Small Modular Reactors. S ohledem na otevřenost Kanady a Ontaria v této oblasti se právě v jaderné energetice objevuje řada příležitostí s českými společnostmi i výzkumníky, jelikož se bude segment nadále dynamicky vyvíjet.

Zemědělský a potravinářský průmysl v Kanadě však bude čelit vedle dlouhodobých klimatických výzev a transformačních trendů také výzvám v podobě rostoucího nedostatku pracovních sil a stárnutí zemědělské populace, problémům dodavatelského řetězce, zahraniční konkurence a aktuálně velmi složitého a dynamického mezinárodního obchodního prostředí. Jeho budoucnost tak bude záviset na podpoře zaměstnanosti a vzdělávání v oblasti zemědělství, přílivu zahraničních sezónních pracovníků, na ochotě a především rychlosti zavádění nových technologií a obecně vybudování udržitelnějšího a odolnějšího systému zemědělství. 

Jedním z hlavních dlouhodobých trendů bude využití moderních technologií a chytrých řešení.  Jedná se o větší využití umělé inteligence, zrychlení a zefektivnění automatizace výroby. Důležitou roli hrají mobilní aplikace, které slouží k mapování pozemků, pomocí chytrých senzorů ke sledování výnosů jednotlivých plodin, půdních vlastností atd. Tyto trendy jsou již viditelné v posledních letech, například v Manitobě působí již od roku 2016 akcelerátor AI řešení pro zemědělství EMILI (Enterprise Machine Intelligence & Learning Initiative) nebo v Albertě Food Processing Development Centre. 

Dalším trendem nabízejícím zajímavé příležitosti je zvýšený zájem o podporu vyššího podílu zpracovatelského průmyslu a vytváření produktů s vyšší přidanou hodnotou, které nahradí živočišné bílkoviny. Vhodnými nástroji v této souvislosti mohou být genetické modifikace, podpora zahraničních investorů, podpora investic do infrastruktury či zvýšení zpracovatelských kapacit, zvláště u potravin na rostlinné bázi (plant-based produkty). V této souvislosti hraje důležitou roli kanadský superklastr proteinového průmyslu (Protein Industries Canada), který má Kanadě pomoci stát se světovým lídrem na rostoucím trhu s rostlinnými bílkovinami. 

Velkým tématem zůstává vertikální zemědělství, a to i s ohledem na zkušenosti během pandemie, extrémní sucha či související narušení dodavatelských řetězců. V provozu jsou již první vertikální farmy bez použití ruční práce, kde se všechny zemědělské operace od setí až po sklizeň provádějí bez přímého lidského zapojení. Zajímavým trendem je i využití volných kancelářských prostor v centrech měst a jejich přeměna na vertikální farmy. Zájem o vertikální zemědělství v Kanadě obecně roste, což přináší zajímavé příležitosti zahraničním poskytovatelům výrobků, služeb a technologií. 

Příležitosti se nabízejí i v oblasti efektivnějšího nakládání s vodou a zavlažování, keré reagují jednak na hrozbu nedostatku vody, ale také na výzvu zlepšit výnosy plodin. Federální a provinční vlády jako takové kladou větší důraz na hospodaření s vodou prostřednictvím různých programů, jejichž cílem je zlepšit udržitelné zemědělské postupy v celé zemi. Vývoj klimatické změny a s tím související kanadské závazky v oblasti snižování emisí skleníkových plynů budou klást čím dál větší důraz na zelenější technologie a postupy. Bude pokračovat důraz na využívání postupů, které optimalizují využití hnojiv a chemikálií v zemědělství.

Populace Kanady se i nadále zvyšuje, čímž poroste poptávka po zemědělských a potravinářských produktech. Důležité bude reflektovat demografický trend Kanady a představit specifické a inovativní produkty jednotlivým skupinám obyvatel. 

Mezi hlavní položky zemědělského a potravinářského dovozu z pohledu ČR do Kanady patří dlouhodobě alkoholické nápoje (pivo, víno, destiláty), cukrovinky a čokolády, potravinové přípravky, pekařské výrobky nebo krmiva pro psy a kočky (pro maloobchodní prodej). Velmi zajímavé příležitosti se objevují v segmentu nealkoholických nápojů, které spotřebitelé čím dál více vyhledávají. Sektor pivovarnictví i nadále nabízí velké možnosti výrobcům technologií a exportéry surovin, a to zejména s ohledem na dynamicky rostoucím sektorem minipivovarů. Velikost kanadského trhu a kapacit potvrzuje zájem také o zemědělské stroje a technologie, ale také výzkumnou a vědeckou spolupráci. Zájem o české produkty a chytré řešení se může navýšit s ohledem na kanadskou snahu více diverzifikovat dodavatelské řetězce a hledat nové trhy a partnery z důvodu aktuální obchodní politiky USA.

Kanadský průmysl železniční dopravy významně přispívá k růstu kanadského HDP a zaměstnanosti. Dává práci 40 tisícům Kanaďanů a generuje přibližně 20 mld. CAD ročně, z čehož 95 % pochází ze soukromé nákladní železniční dopravy a přibližně 5 % z příměstské, meziměstské a turistické osobní železniční dopravy ve velkých městských centrech, koridorech a regionech.

Přestože je síť využívána především pro nákladní dopravu, existuje zde i vnitrostátní osobní železnice provozovaná státem vlastněnou společností VIA Rail, jejíž síť o délce přibližně 12 tis. km je doplňována městskou a příměstskou kolejovou dopravou ve velkých městech (Toronto, Montréal, Ottawa, Vancouver, Calgary, Edmonton). 

Kanadský železniční sektor je nicméně dlouhodobě podfinancovaný, a to především v oblasti osobní dopravy. Nedostatečné investice Kanady do meziměstských a regionálních železnic a nákladních vlaků, které mají přednost před osobními vlaky, způsobily, že v roce 2024 mělo více než 40% osobních vlaků VIA Rail zpoždění. V poslední dekádě množství zpožděných vlaků navíc narostlo o celou čtvrtinu. K nápravě některých dlouhodobých problémů kanadské osobní železnice se plánuje nebo již probíhá řada investic, projektů a dalších veřejných zakázek do městské a příměstské kolejové dopravy, jedné z mála možností, jak ulevit přetíženým aglomeracím a přetížené silniční dopravě.

V posledních letech se do zlepšení a zabezpečení železniční infrastruktury investuje téměř 3 miliardy kanadských dolarů ročně, což se projevilo i v celkovém poklesu nehod o 10%. S cílem zvýšit bezpečnost se v posledních letech využívají big data, díky kterým kanadské železniční doprava významně pokročila v oblasti automatizovaných kontrol a prediktivní analytiky. Kromě investic do dohledu nad železnicí jsou v plánu i řešení nových, například kybernetických bezpečnostních rizik.

Největší investice do veřejné železniční dopravy v současnosti probíhají v rámci největší kanadské aglomerace Toronta, kde žije pětina kanadského obyvatelstva. Největší federální investice ve výši 11 miliard dolarů do čtyř velkých projektů podpoří především linky torontského metra a příměstských tratě. Kromě toho jsou v okolí největší kanadské aglomerace Toronta již schváleny další miliardy dolarů na připravované posílení regionální vlakové dopravy, rozšiřování jejich tratí a zvyšování počtu vlaků. 

Stárnoucí vozový park příměstských vlaků společnosti VIA Rail spolu s jejími plány na vytvoření specializované infrastruktury pro regionální a meziměstskou osobní dopravu znamená, že bude muset i nadále pořizovat nové osobní vlaky. Z více než 450 lokomotiv bylo téměř 100 vyrobeno v polovině minulého století. Obnova probíhá po etapách – koncem roku 2024 byl například vyhlášen tendr na dodávku lokomotiv a vagónů pro trať Québec City – Montréal – Toronto – Windsor, kde část dopravy dosud zajišťovaly vagony staré sedmdesát let.  

Kromě Toronta se realizují či připravují projekty dopravní infrastruktury v dalších velkých kanadských městech, které plánují nové linky či rozšiřují ty stávající (kolejové tratě, tramvaje, LTR,  mosty, tunely, silnice a příslušná infrastruktura včetně zabezpečení a digitálních sítí), v rámci nichž mají šanci se podílet subdodávkami i české firmy. 

V provincii Alberta probíhá největší projekt v historii města Calgary v podobě rozšíření jedné z páteřních linek městské hromadné dopravy (tzv. Green Line) ve výši téměř 1,5 mld. CAD s dokončením v roce 2027. Další stále aktuální příležitosti se nabízejí v rámci meziměstského železničního projektu nedaleko Vancouveru v provincii Britská Kolumbie tzv. Surrey-Langley Sky Train v hodnotě 6 mld. CAD, jehož dokončení se plánuje na rok 2029. V Montréalu probíhá východní rozšíření příměstského vlaku, tzv. REM de l’Est s datem dokončení v roce 2027, a to v hodnotě 6,7 mld. CAD. V Québecu se nabízí zapojení do výstavby tramvajové linky v hodnotě 7,6 mld. CAD, která má být zrealizována do začátku třicátých let. Mezi další příležitosti patří vybudování tramvajového spojení mezi hlavním městem Ottawou a přiléhajícím quebeckým městem Gatineau; se spuštěním provozu se počítá do roku 2035. Příležitosti skýtá rovněž komplexní projekt nadzemní a podzemní městské dráhy v Edmontonu (Valley Line: West a Metro Line: Northwest) s dokončením do 2027.

Novinkou pro rok 2025 je představení ambiciózního návrhu federální vlády projektu kanadského „shinkanzenu“ – rychlodráhy Toronto-Ottawa-Montréal-Québec, pro jehož realizaci vznikla státem vlastněná korunní korporace ALTO. Půjde o tisíc kilometrů nové, plně elektrifikované trati s vlaky dosahujícím rychlosti 300 km/h. Z pohledu Kanady jde o největší infrastrukturní projekt od druhé světové války. Praktická realizace a zprovoznění je však otázkou až druhé poloviny třicátých let. 

V Kanadě se také začalo s vývojem lokomotiv na vodíkový pohon, a to díky zdejšímu silnému vodíkovému klastru. V roce 2025 byly vodíkové lokomotivy zařazeny do služby pro přepravu nákladu v Britské Kolumbii, testovány jdou od letošního roku rovněž pro dopravu nákladu v Albertě. Kanada zaujímá pozici potenciálního lídra na světovém trhu s vodíkem a ve výzkumu vodíkových palivových článků, a zdroj paliva pro vlaky tak může být další oblastí, kde může být vodík konkrétním přínosem. Veliká rozloha Kanady totiž výrazně ztěžuje elektrifikaci kvůli rozsáhlým oblastem s nízkou hustotou obyvatelstva, kterými musí vlaky projíždět. K dnešnímu roku je celkem v Kanadě 50 000 km tratí a jen 80 km z nich je elektrifikovaných. Vodík by mohl být alternativou k těžko přístupným elektrifikovaným tratím a nadzemnímu vedení, které je v mnoha oblastech země obtížné udržovat. Z tohoto důvodu představuje integrace vodíkové technologie do vlakových souprav jedinečnou výzvu a příležitost i pro české výrobce i v oblasti těchto technologií. 

Omezený domácí železniční průmysl, kdy většinu železničních vozidel a jejich součástí musí Kanada dovážet, nabízí českému průmyslu dobrou perspektivu a to zejména cestou spolupráce s kanadskými integrátory. Obecně platí, že v Kanadě se vyrábějí pouze některé specifické díly a provádí se konečná montáž vozidel, přičemž významné výrobní/montážní kapacity mají pouze společnosti Alstom a Siemens Mobility. Příležitosti pro české podniky představuje také související rozvoj infrastruktury, jako je projektování a výstavba. Pro české podniky se tak nabízejí zajímavé příležitosti k dodávkám regionálních a meziměstských vlaků, dílů a odborných znalostí, jakož i služeb souvisejících s plánováním a rozvojem specifické železniční infrastruktury, zejména v souvislosti s chystanou první vysokorychlostní železnicí, se kterou nejsou v zemi žádné zkušenosti.

Zajímavé příležitosti v kanadském sektoru veřejné dopravy jsou dnes i v  dodávce nízkonákladových autobusů (zejména kategorie mini do délky 40 stop/12metrů) s krátkými dodacími lhůtami a to především elektrických. Tyto autobusy jsou žádané po celé Kanadě, zejména však ve východních atlantických provinciích, kde jsou městské samosprávy velmi citlivé na cenu. Průměrné stáří kanadských autobusových flotil se od roku 2020 zvýšilo z přibližně 8 na 9,5 roku. To znamená, že je nutné rychle obnovit vozové parky a zajistit kapacitu pro budoucí poptávku po veřejné dopravě.

Výrobci autobusů v Kanadě a Spojených státech se přitom primárně zaměřují na výrobu větších autobusů, dodavatelů menších busů je mnohem méně. Počet velkovýrobců autobusů obecně v Kanadě se navíc v poslední dekádě snížil a aktuálně působí na trhu pouze dva tzv. OEM. Zároveň platí, že na tyto trhy – dříve dominované místními a americkými producenty, nově – a úspěchem, vstupují i hráči z Evropy.  

Projekty pro sektor dopravní infrastruktury v Kanadě obecně nabízejí zajímavé příležitosti pro evropské společnosti, včetně českých, které se mohou i díky dohodě CETA zapojovat prakticky plně do veřejných zakázek (s výjimkou určitých požadavků na místní obsah v provinciích Ontario a Québec). Výhodou všech projektů je v tomto směru také jejich financování z veřejných prostředků a skutečnost, že jejich realizace je plánovaná dekády dopředu..

Kanada se řadí mezi nejvyspělejší země z pohledu výzkumu, vývoje a inovací. V roce 2024 dosáhly hrubé domácí výdaje na výzkum a vývoj 55 mld. CAD (875 mld. CZK); hlavní investice proběhly ze soukromého sektoru (44 % tzv. hrubých domácích výdajů, gross domestic expenditures), dále pak z federálních zdrojů (19 %) a z vysokých škol (19 %), ze zahraničních zdrojů (10 %) a z provinčního financování (4 %). Podle Global Innovation Index se Kanada v roce 2023 umístila na 15. příčce, v horní stovce nejlepších vysokých škol dle Times Higher Education má Kanada čtyři vysoké školy a pět vysokých škol je na prvních 100 příčkách v inženýrských oborech. Silné klastry výzkumných aktivit jsou zejména v oblasti Waterloo / Kitchener, Torontu, Montréalu, Calgary a Vancouveru. Mezi nejvýznamnější vysoké školy patří University of Toronto, University of British Columbia, McGill University, McMaster University, University of Montréal, University of Alberta, University of Ottawa a v technických oborech vyniká University of Waterloo.

Politiku výzkumu, vývoje a inovací provádí federální agentura National Research Council, která podléhá ministrovi pro inovace, vědu a hospodářský rozvoj. Výzkum, vývoj a inovace jsou institucionálně financovány z řady především federálních zdrojů. Mezi hlavní financující organizace patří tři agentury: Canadian Institutes of Health Research (CIHR), Natural Sciences and Engineering Research Council (NSERC), Social Sciences and Humanities Research Council (SSHRC); ty doplňuje pro soukromé společnosti Innovation, Science and Economic Development Canada (ISED). V roce 2018 federální vláda podpořila vznik inovačních superklastrů (přejmenovaných na global innovation clusters) zaměřených na digitální technologie, pokročilou výrobu, umělou inteligenci, proteinový výzkum a výzkum oceánů. Značnou podporu má aktuálně výzkum spojený s těžbou kritických nerostných surovin s návazností na dodavatelské řetězce pro nové technologie a například elektromobilitu. V létě 2023 začal působit federálně financovaný Canada Growth Fund, který má podpořit především soukromé investice do výzkumu, vývoje a inovací, se zaměřením na oblasti jako životní prostředí a obrana. Kanadská federální vláda také posiluje financování transformativního výzkumu skrze program New Frontiers in Research Fund, poskytuje také podporu excelentním výzkumníkům na kanadských univerzitách skrze tzv. Canada Research Chairs. Federální vláda také alokovala významné prostředky na podporu výzkumu v kvantových technologiích v rámci implementace Národní kvantové strategie. Obdobně již dlouhodobě implementuje podporu výzkumu umělé inteligence v návaznosti na Celokanadskou strategii pro umělou inteligenci z roku 2017. 

Velký potenciál pro posílení spolupráce s EU přineslo zapojení Kanady do programu Horizon Europe. Od roku 2024 mají oficiálně kanadští výzkumníci plný přístup do Pilíře II programu díky statusu asociované země. Kanadské institute mohou být jak členy, tak i lídry konsorcií podpořených z programu. Univerzity aktivně řeší rozšiřování spolupráce s evropskými partnery pro tyto účely a posilují interní kapacity pro administraci projektů. Významná je také například spolupráce Canadian Space Agency a European Space Agency. Aktuální příležitosti pro spolupráci mohou vznikat v oblastech jako je energetika (např. vodíkové technologie, smart grid, oblast malých modulárních reaktorů), environmentální technologie (např. zachytávání uhlíku, čištění vody), pokročilá výroba a automatizace, pokročilé materiály a nanotechnologie, kvantové technologie, umělá inteligence, kybernetická bezpečnost, vesmírné technologie, elektromobilita, zdravotnictví, biologie, telemedicína, farmacie (Kanada je známá např. objevy v léčbě diabetes), zemědělský výzkum (díky inovacím v přesném zemědělství i výzkumných aktivitách v prérijních zemědělských provinciích) a další. Kanada má silné aktivity rovněž v oblastech jako antarktický výzkum či výzkum oceánů. Příležitost skýtá také sdílení zkušeností z transferu technologií. Kanadské vysoké školy často praktikují systém tzv. „coop“, tedy zařazení opakované několikaměsíční praxe ve firmách při technických oborech. Krom toho mají také některé kanadské vysoké školy (například University of Waterloo) odlišný přístup k právům duševního vlastnictví, kdy toto zůstává ve vlastnictví autora / výzkumníka. Aktivně jsou také podporovány spin-offy skrze asistenční programy uvnitř univerzit.

Kanadští výzkumníci jsou celkově otevření spolupráci, ale je potřeba ji zpravidla stavět na osobních vazbách. Dobrým nástrojem jsou proto mezinárodní konference. Dále lze budovat spolupráci s univerzitami, kde působí čeští krajané, či s nimi mají zastupitelské úřady nadstandardní vztahy, jako jsou například University of Toronto, University of Waterloo, Conestoga Polytechnic nebo University of Alberta. Nejefektivnější pro meziuniverzitní spolupráci je přímá spolupráce konkrétních výzkumných skupin s využitím nástrojů mobility a omezeně i financování výzkumné spolupráce. Čeští výzkumníci mohou využít některé výzvy v cofundových nástrojích, zmíněném Horizon Europe, programu EUREKA, pro aplikovaný výzkum za podmínky firmy jako hlavního účastníka projektu. V programu TAČR SIGMA s provinciemi Québec a Alberta byly dříve vyhlašovány výzvy, ale aktuálně spolupráce neběží. Zpravidla je však nalezení dostupného finančního nástroje pro výzkumné projekty obtížné a je relativně zapotřebí individuální národní financování na obou stranách. Některé další evropské země jako Francie či Německo těží z alokace specifických prostředků na spolupráci přímo s Kanadou, čímž ČR v současné době v takovéto míře nedisponuje. Relativně dostupné je financování mobility zejména za využití programu Erasmus + / Erasmus Mundus, Marie Curie Sklodowska (Horizon Europe) a od dubna 2025 je pro spolupráci s Českou republikou dostupná podpora kanadské agentury Mitacs.

Pro firemní spolupráci je vhodná zejména EUREKA (včetně Eurostars). Celkově je značný potenciál přímé spolupráce na inovacích v rámci dodavatelského řetězce, a to s ohledem na centrály či pobočky významných průmyslových firem v Kanadě, díky kterým je země lídrem v řadě inovačních oblastí od jaderné energetiky, zdravotnictví, těžby, po automobilový a letecký průmysl. České inovační firmy mohou v Kanadě investovat za využití pobídek na R&D v podobě daňových úlev, startupy mohou využít tzv. startup visa. Kanada nabízí také rozsáhlou síť inkubátorů, které umožní vstup na severoamerický trh. Vstup do nich je však často relativně náročný s ohledem na obrovský mezinárodní zájem o zapojení, je proto zapotřebí vhodně zvolit sektorové zaměření inkubátoru. Mezi nejvyhlášenější inkubátory a akcelerátory patří MaRS, Creative Destruction Lab, DMZ, VentureLAB, Founder Institute, InnovateBC, NextAI, Velocity a další. České startupy se také mohou účastnit technologického veletrhu Web Summit, který ve Vancouveru od roku 2025 navázal na předchozí konferenci Collision pořádanou v Torontu do roku 2024. Inovativní firmy se také mohou účastnit jiných sektorových akcí, s jejichž vytipováním mohou pomoci české zastupitelské úřady v Kanadě.