V Kanadě jsou nemocnice financovány federální a provinční vládou, přičemž většina nemocnic je vlastněna a provozována regionálními veřejnými zdravotnickými a neziskovými organizacemi. Zadávání veřejných zakázek je upraveno odlišně v jednotlivých provinciích. Odhadované výdaje na zdravotnictví v Kanadě v roce 2025 dosáhly 12,7 % HDP země. Celkově náklady dosahují 399 miliard CAD (2025), tj. přes 9626 CAD na hlavu. Tempo jejich růstu přesahuje 5 % ročně. Kanada tak ve srovnání s ostatními vyspělými zeměmi OECD s univerzálním zdravotním pojištěním vykazuje celkově nejvíce prostředků na zdravotnictví. Navzdory tomu je výkon a efektivita kanadského zdravotnictví hodnocena jako omezená, a to i v rámci srovnávací studie zemí OECD. Počet lékařů činí pouze 2,7 na 1000 obyvatel, zatímco průměr OECD je 3,9, a podobně i počet nemocničních lůžek je nižší (2,5 na 1000 obyvatel oproti průměru 4,2). Nízké statistiky Kanada vykazuje i v oblasti přístrojového vybavení, například počet MRI přístrojů a CT skenerů je na polovině průměru zemí OECD, tedy 26 kusů na milion obyvatel. Fakt, že se Kanada zároveň řadí nad průměr OECD ve výdajích na zdravotnictví oproti HDP i na hlavu, ukazuje na nízkou efektivitu sektoru. Tyto nedostatky se odrážejí i ve vnímání veřejnosti. Se zdravotnickým systémem je spokojeno přibližně 50 % Kanaďanů, zatímco průměr OECD dosahuje zhruba 64 %. Spokojenost se tak ve srovnání s devadesátými lety propadla téměř o polovinu.

Systém čelí řadě tlaků. Kanadská populace díky silné imigraci v poslední dekádě narostla o téměř 15 %, což se nicméně plně nepromítlo do nárůstu kapacit zdravotnického systému. V dnešní době nemá téměř 22 % Kanaďanů svého rodinného lékaře (ekvivalent obvodního lékaře v ČR), což jim stěžuje přístup k zdravotní péči, především preventivní. Až 40 % kanadských pacientů trápí příliš dlouhé čekací doby na specializované vyšetření – podle studie Fraser Institute se průměrná čekací doba od roku 1993 zvýšila o 220 %. Světovým trendem je stoupající důraz na preventivní a proaktivní medicínu, která zajišťuje holistický přístup k péči. Kanadský systém je nicméně nadále především reaktivní a téměř 80 % prostředků vynakládá na náklady spojené až s léčbou nemocí. Jedna třetina nákladů je vynaložena na chronické nemoci (kardiovaskulární choroby, diabetes, obezita) a na péči o duševní zdraví. Do roku 2030 se navíc očekává, že Kanadě bude chybět až 78 000 lékařů a až 117 000 zdravotních sestřiček. Téměř 80 % kanadské veřejnosti se domnívá, že systém se stal s poslední dekádě příliš byrokratický. Významných faktorem začíná být i nárůst stárnoucí populace, která zvyšuje poptávku po geriatrické péči. V roce 2018 byl podíl Kanaďanů starších 65 let necelých 16 %, v roce 2030 překročí 22 %, do roku 2040 pak dosáhne téměř čtvrtinového podílu.

Zlepšení zdravotní péče je proto tématem, který federální i provinční vlády vnímají jako jednu ze svých priorit. Premiér Mark Carney přislíbil dodatečné investice ve výši 4 miliard dolarů do výstavby a rekonstrukce zdravotnické infrastruktury v komunitách, včetně zařízení dlouhodobé péče a komunitních klinik. Vláda liberálů přislíbila již zkraje funkčního období v roce 2025, že se hodlá zaměřit na zlepšení dostupnosti péče, služeb duševního zdraví a nákladných zdravotnických technologií jako jsou přístroje MRI. Zároveň se bude snažit zefektivnit a sjednotit zdravotnické formuláře a rozšířit využití digitálních nástrojů včetně umělé inteligence, aby došlo k snížení administrativní zátěže lékařů, a to například cestou zavedení elektronických receptů a žádanek na vyšetření u specialistů.  V této souvislosti začátkem roku 2026 vláda předložila návrh legislativy, která zajistí, aby měli Kanaďané bezpečný přístup ke svým (digitalizovaným) zdravotním údajům a to v rámci zákona Connected Care for Canadians.. Od června 2025 došlo i k podstatnému rozšíření i pojištění pokrývající zubní péči (tzv. Canadian Dental Care Plan), čímž vláda tuto péči zpřístupnila i téměř 9 milionů Kanaďanů, kteří si privátní zdravotní pojištění nemohli dovolit. Ale i rozjezd stomatologické péče není snadný, sektor čelí personální krizi, který se promítá do vážného nedostatku zubních specialistů, včetně zubařů, dentálních hygienistek, zubních asistentek a recepčních. V kanadské stomatologii dnes chybí téměř 5 000 pracovníků. V roce 2026 pak federální vláda pokračovala v oblasti investic do zdravotnické infrastruktury, mj. skrze fond pro podporu komunit Build Communities Strong Fund, který alokuje 5 milard dolarů na investice do modernizace a rozšiřování zdravotnických kapacit včetně nemocnic, pohotovostních služeb, paliativní péče, center duševního zdraví a dalších. Pro zahraniční společnosti je pak významným faktorem, že na tyto investice se vztahuje politika podpory domácích firem ve veřejných zakázkách Buy Canadian. Jednotlivé provincie také doplňují plánované investice v rámci vlastních rozpočtů. V roce 2025 vyhlásila provincie Ontario investice do zdravotnické infrastruktury ve výši 64 miliard dolarů v příští dekádě, kterým podpoří přes 50 nemocnic a 3000 nových nemocničních lůžek a v roce 2026 oznámila další navýšení o více než miliardu jen pro nadcházející rok. Zaměřuje se také na zvýšení dostupnosti praktických lékařů a podporu dlouhodobé péče.

Stav kanadského zdravotnictví a snaha federální i provinčních vlád o jeho zlepšení v této dekádě vytváří zajímavé příležitosti i pro české firmy v oblasti zdravotnických prostředků a řešení. S rostoucím počtem starších občanů stoupá poptávka po službách a produktech, jako jsou medicínská zařízení pro chronická onemocnění, asistenční technologie a řešení dlouhodobé péče.  Kritický nedostatek pracovníků ve zdravotnictví vytváří příležitosti pro firmy nabízející technologie, které usnadňují a optimalizují pracovní postupy. To jde ruku v ruce s nástupem digitálního zdravotnictví a telemedicíny, kdy jsou poptávány inovativní digitální řešení včetně telemedicínských platforem, elektronických zdravotních záznamů a diagnostiky poháněné umělou inteligencí.

Aktivity provinčních vlád se promítají do konkrétních projektů. V řadě míst tak od covidové doby probíhá nebo se plánuje výstavba velkých nemocnic. Všechny tyto velké nemocnice (a zároveň s tím desítky menších klinik, které se připravují k výstavbě či renovaci) budou potřebovat příslušné vybavení. Kanada v současnosti dováží téměř 70% zdravotnické techniky ze zahraničí, především z USA (40 %) a Číny (10 %).  Nemocnice a další poskytovatelé zdravotní péče v Kanadě mohou pořizovat vybavení, materiál a služby samostatně nebo prostřednictvím skupinového nákupu (GPO) či organizací sdílených služeb (SSO). Největší podíl na zdravotnickém sektoru mají provincie Ontario a Québec: 29,3 % nemocnic v zemi se nachází v Ontariu a 17,7 % v Québecu. Významnými odběrateli jsou také zdravotničtí odborníci, jako zubaři, specialisté na oční péči a další profesionálové v domovech pro seniory a zařízeních s rezidenční péčí. Roste také poptávka po zdravotnickém vybavení v soukromých klinikách a ambulantních zařízeních – zejména po přístrojích, nástrojích a spotřebním materiálu.

Čeští dovozci musí vést v patrnosti, že zdravotnické prostředky jsou v Kanadě regulovány Úřadem pro zdravotnické prostředky (Medical Device Bureau) spadajícím pod Ředitelství pro terapeutické produkty (Therapeutic Products Directorate) a podléhají Zákonu o potravinách a léčivech (Food and Drugs Act) a Nařízení o zdravotnických prostředcích (Medical Device Regulations). Podle těchto předpisů jsou všechny zdravotnické prostředky rozděleny do čtyř tříd a výrobci prostředků tříd II, III a IV musí mít kanadskou licenci pro zdravotnické prostředky (Medical Device License – MDL) a být certifikováni prostřednictvím Jednotného auditu zdravotnických prostředků (Medical Device Single Audit Program – MDSAP), aby si mohli licenci udržet

Příležitosti přináší také farmaceutický sektor. Kanadský farmaceutický trh je 6. největší na světě s hlavními centry v Torontu, Montréalu a Vancouveru. Mezi historické úspěchy se řadí například objev inzulinu na University of Toronto. V současnosti investice do výzkumu ze strany farmaceutických firem přesahují miliardu dolarů a opírají se také o úzkou spolupráci s univerzitami i o podporu biotechnologických startupů. Kanadský trh je přitom závislý na dovozech léčiv. V roce 2024 představovala Evropská unie přes polovinu dovozů do Kanady, dalších 31 procent putovalo z USA.  Klíčový dozor nad dovozem farmaceutických látek vykonává federální Health Canada, který dohlíží na soulad výroby s požadovanými procesy. EU a Kanada zároveň dále rozšiřují spolupráci v tomto sektoru během provádění obchody CETA, v roce 2026 byla dále posílena regulatorní spolupráce rozšířením protokolu GMP (Good Manufacturing Practices) o inspekce aktivních farmaceutických látek.

Elektromobilita byla v poslední dekádě hlavním strategickým směrem rozvoje sektoru, avšak její dynamika  od roku 2025 zpomalila. Předchozí vláda premiéra Trudeaua aktivně rozvoj elektromobility podporovala a přilákala od roku 2018 přes 46 miliard investic do výroby elektromobilů a baterií. Na rozvoj elektromobility oblasti se dlouhodobě zaměřuje především hlavní automobilová provincie Ontario, jež si vytyčila v rámci programu Driving Prosperity cíl dosáhnout do roku 2030 úroveň výroby 400 000 elektromobilů a vozů s hybridním pohonem ročně, produkce se má také opírat zejména o domácí dodavatelské řetězce. Ontario nabízí komplexní vizi transformace automobilového sektoru, který staví také na přístupu ke kritickým nerostným surovinám, které jsou nezbytné mj. pro výrobu baterií a nachází se v rozsáhlých ložiscích v Kanadě. Mezi nejvýznamnější přísliby investic z poslední doby patřily investice Hondy ve výši 15 mld. CAD do výroby v Ontariu, investice Volkswagenu ve výši 7 mld. CAD do závodu St. Thomas, jakožto první mimoevropské gigafactory koncernu. Významný projekt plánoval spustit také Stellantis spolu s LG Energy Solution ve výši 5 mld. CAD. Jeden z posledních oznámených projektů bylo rozšíření výroby pro elektromobily společnosti Linamar v Ontariu ve výši miliardy dolarů, oznámené v lednu 2025. Organizace Ontario Vehicle Innovation Network (OVIN) také v roce 2024 navázala průlomovou spolupráci se společností Mercedes-Benz v podobě nového inkubátorového programu zaměřeného na rozvoj nových automobilových technologií a technologií mobility nové generace.

Řada z těchto investic byla nicméně odložena nebo pozastavena s ohledem na nestabilitu vztahů s USA od roku 2025 a nižší poptávku na severoamerickém trhu. V Kanadě tvořila bezemisní vozidla v roce 2024 přibližně 15 % nových registrací, zatímco v 1. čtvrtletí 2025 jejich podíl klesl na 8,7 % v důsledku pozastavení federálního dotačního programu iZEV a zvýšené nejistoty na trhu. Zároveň se Kanada od nástupu administrativy Donalda Trumpa potýkala s nejistotou dodatečných cel uvalených na dovozy z Kanady i nejistotu vyjednávání o prodloužení dohody USMCA / CUSMA (v červnu 2026). Již v roce 2024 oznámily odklad budování kapacit pro elektromobily firmy Ford a Umicore, velkým zásahem bylo odložení investice Hondy v Ontariu oznámené na jaře 2025. General Motors v roce 2025 zrušil produkci elektrických nákladních vozů v Ontariu a Stellantis, jakožto vlajkový investiční partner, oznámil přesun výroby z ontarijského Bramptonu do USA v jasné reakci na nejistotu způsobenou americkou administrativou.

Kanadský premiér Mark Carney proto představil v roce 2026 novou strategii pro automobilový sektor zaměřenou na snížení závislosti země na Spojených státech a posílení odolnosti domácího průmyslu. V jejím rámci vláda plánuje investovat miliardy dolarů do výroby elektromobilů, zpřísnit emisní normy a zároveň upravit regulatorní rámec tak, aby automobilky měly větší flexibilitu, mimo jiné i zrušením povinných kvót dostupnosti elektromobilů. Strategickým cílem je, aby elektromobily tvořily přibližně 75 % prodejů do roku 2035 a až 90 % do roku 2040. Důležitou součástí strategie je podpora poptávky a rozvoj infrastruktury. Pětiletý program v hodnotě 2,3 miliardy dolarů počítá s dotacemi až 5 000 dolarů na nákup plně elektrických vozidel, přičemž vláda zároveň investuje 1,5 miliardy dolarů do budování celostátní sítě nabíjecích a vodíkových stanic. Přestože Kanada již disponuje téměř 60 tisíci veřejnými i soukromými nabíječkami, cílem je dále rozšířit infrastrukturu, snížit obavy z omezeného dojezdu a posílit důvěru spotřebitelů. Strategie se zaměřuje také na ochranu pracovních míst v období transformace odvětví. Nové programy mají podpořit rekvalifikaci a adaptaci až 66 tisíc pracovníků na nové technologie, přičemž vláda na tyto účely vyčlenila 570 milionů dolarů. Současně dochází k rozšiřování programů typu Work-Sharing, které mají pomoci firmám udržet zaměstnance a omezit propouštění během přechodu na elektrifikovanou a digitalizovanou výrobu.

I přes rozkolísanou situaci Kanada představuje nadále významného hráče v globální automobilové produkci. Mimo jiné disponuje zásadními nerostnými zdroji pro výrobu baterií, což slibuje relevanci pro další fáze rozvoje sektoru elektromobility i v dalších letech. Kanada proto sází na celkový životní cyklus baterií a elektromobilů. Mezi nerostné suroviny těžené v Kanadě s uplatněním v bateriových technologiích patří lithium, kobalt, nikl, grafit, mangan, měď a další zdroje. Kanada se i proto soustředí na další investice do rozvoje projektů těžby a zpracování těchto zdrojů do bateriových komponent právě s uplatněním v elektromobilitě. Dalším pilířem je pochopitelně existující výrobní infrastruktura automobilového sektoru a její významné inovace, na nichž bude země stavět i v budoucnu. Kanada je celkově aktivní v rozvoji disruptivních technologií automobilového průmyslu, do rozvoje autonomní a konektivní automobility investovaly v Kanadě či do kanadských future mobility startupů společnosti jako GM, Ford, Uber, Google i Nvidia a rozjezd autonomních jízd zde s kanadskými partnery přislíbili Waymo či Rivian. Rozvoj oblasti těží i z významného ekosystému v umělé inteligenci v Kanadě. Nabízí se tak možnost pro uplatnění společností nabízející niche řešení umělé inteligence, ADAS, senzoriky, kyberbezpečnosti a dalších.

Velký potenciál růstu má v Kanadě má také sdílená mobilita relevantní pro aglomerace s vysokou hustotou a velkým počtem obyvatel, ideálním příkladem je tak širší oblast Toronta, která se navíc potýká s nespolehlivou a nedostatečně rozvětvenou městskou hromadnou dopravou. Dle analýzy Council of Canadian Academies podpořené kanadskou vládou v roce 2021 má dostatečnou hustotu i počet obyvatel přes 1000 oblastí v Kanadě s pokrytím až 70 % obyvatel, což tedy představuje velmi atraktivní velikost trhu pro relevantní řešení. Nástup sdílené mobility lze očekávat postupně v dlouhodobějším horizontu i více než příštích 10 let. Zájem o tato řešení má především generace mileniálů, která stále častěji vnímá vlastnictví vozidla jako finanční zátěž a využívání roste. Ve velkých městech jako Vancouver, Montréal, Toronto rychle přibývají vozidla car-sharingových společnosti jako Communauto, Zipcar, Evo,nejrychleji roste ale P2P sdílení jako nabízí například platforma Turo. Ride-hailing služby (Uber, Lyft apod.) byly k dispozici ve 140 městech a dále se rozšiřují. Například v roce 2025 v Torontu přibyla nová služba Hopp od estonské společnosti Bolt. Pro její implementaci v rámci městské mobility lze předpokládat využití public-private partnerships. Zároveň se přirozeně rozvíjí s nárůstem elektromobility a představuje komponentu dekarbonizace dopravy. České společnosti tak mohou uspět se softwarovými řešeními a aplikacemi pro tuto oblast konkrétně v MaaS (Mobility as a Service), ride sharing, car sharing, micromobility, microtransit .

Kanada zůstává jedním z největších světových trhů v leteckém průmyslu. Zaujímá první místo ve výrobě civilních leteckých simulátorů, druhé místo ve výrobě business jetů, třetí místo ve výrobě turbovrtulových motorů a čtvrté místo ve výrobě velkých civilních letadel a helikoptér. Kanadský letecký průmysl zaměstnává celkem 225 000 pracovníků (přímé, nepřímé i indukované dopady) ve více než 600 leteckých společnostech a přispívá kanadskému HDP 34,2 miliardami kanadských dolarů (celkový ekonomický dopad v roce 2024).

Přibližně 83 % kanadského leteckého a kosmického průmyslu je zaměřeno na civilní sektor a 17 % na obranu. Montréal je po Seattlu a Toulouse třetím největším leteckým centrem na světě a podílí se více než 75 % na kanadském leteckém výzkumu a vývoji (R&D). Na Kanadu rovněž připadá významný podíl celosvětových tržeb v leteckém a kosmickém průmyslu. Kanadský letecký průmysl je velmi proexportně orientovaný – vyváží téměř 27 miliard CAD do 166 zemí světa, přes 70 % příjmů z výroby je generováno vývozem. Primární exportní destinací zůstávají USA, kam míří 63 % kanadské produkce. V roce 2025 však 4 kusy Airbus 220 z montreálské produkce zamířily rovněž na české nebe, a to do služeb společnosti Smartwings.

V provincii Québec a specificky kolem Montréalu se koncentruje 61 % kanadské aerospace produkce. Mezi největší firmy s výrobními a R&D centry v Kanadě patří Bell Helicopter – Textron Canada Ltd., Bombardier Aviation, CAE, Pratt & Whitney Canada, Latecoere Aerostructures Canada, Héroux-Devtek, Magellan Aerospace Corp., MHI Aerospace, Safran Helicopter Engines, Thales Canada. S 23 % produkce pak následuje provincie Ontario, 12 % pak západ Kanady (výrobní zaměstnanost)

Letecký průmysl je nejinovativnějším kanadským odvětvím s vysokým podílem výzkumu a vývoje, do kterého investuje stále více než kterékoliv jiné odvětví (jeho intenzita R&D je 2,8x vyšší než výrobní průměr a podíl zaměstnanosti v oborech STEM je 2,3x vyšší). Roční výdaje na R&D dosahují 1,205 miliardy CAD (2024).

Důležitost leteckého průmyslu v Kanadě si uvědomuje i kanadská vláda, která v rámci post-covidové obnovy sektoru v rámci rozpočtu 2021 vyčlenila na období 7 let finanční prostředky ve výši 1,75 miliardy CAD na výdaje a daňové úlevy za účelem snižování emisí skleníkových plynů a s tím související podporu vývoje čistých technologií.
 V rámci „Strategic Innovation Fund“, který poskytuje významné investice do inovativních projektů bylo prozatím podpořeno 16 velkých projektů v oblasti leteckého a vesmírného průmyslu, které se mají zaměřit na klíčové technologické oblasti, a to hybridní a alternativní pohon, architekturu letadel a integraci systémů, přechod na alternativní paliva a podpůrnou infrastrukturu a provoz letadel a podporu satelitní komunikace. V roce 2024 byl prodloužen i projekt Clean Fuel Fund, který do roku 2030 poskytne podporu přibližně 776 milionů CAD na výzkum v oblasti alternativních paliv.

Kanadská obranná strategie přijatá koncem roku 2024 (Our North, Strong and Free) rovněž počítá s masivním posílením federálních výdajů na vybudování globální telekomunikační sítě, akvizici nových taktických helikoptér, letadel včasného varování či na projekty výcviku leteckého personálu Royal Canadian Air Force, přičemž se počítá, že velkou část potřebných technologií dodají domácí integrátoři.

Kromě podpory ze strany federální vlády podporují svůj stěžejní sektor i jednotlivé provincie, z nichž nejaktivnější je Québec. Jedním z významných zprostředkovatelů mezinárodní spolupráce v oblasti inovativních projektů je právě québecký CRIAQ, což je konsorcium pro výzkum a inovace v oblasti letectví a kosmonautiky, se kterým se v rámci projektů na podporu ekonomické diplomacie řeší i možnosti zapojení českých firem do výzkumných a inovativních projektů kanadských firem, které hledají partnery pro své realizace.
 V celé zemi existuje také řada iniciativ zaměřených na poskytování přímé finanční podpory školám, podnikům a organizacím působícím v oblasti leteckého průmyslu s cílem usnadnit odbornou přípravu a budování ekosystému v oblasti leteckého průmyslu. Tyto iniciativy mimo jiné podněcují inovace v kanadském leteckém a kosmickém sektoru, přičemž klíčovým trendem jsou oblasti jako udržitelné letectví, digitální transformace (včetně umělé inteligence, digital twins a datová analytika), výzkum vesmíru, pokročilá letecká mobilita včetně UAV, což jsou všechno sektory s velkým potenciálem růstu a možné spolupráce i s českými firmami.

Využití bezpilotních letounů a dronů v Kanadě se v poslední dekádě rozšířilo do sektorů jako inspekce infrastruktury, zemědělství, filmový průmysl, monitoring životního prostředí a bezpečnost. Stále větší roli budou mít drony i pro kanadské ozbrojené složky a to i s ohledem na snahy rozšířit prezenci na severu. Regulace od roku 2025 rozvolnila přísné podmínky pro využití UAV včetně rozšíření letů mimo přímý vizuální dohled operátorů, zároveň zdůraznila potřebu protidronových opatření k ochraně vzdušného prostoru. Licenci k provozování komerčních dronů má dnes více než 50 000 Kanaďanů. V zemi působí i více než 200 firem a startupů v oblasti UAVs či VTOL (Vertical Take-off and Landing). Průmysl podporuje silně i kanadská vláda. V roce 2024 byla oznámena investice 2,49 miliardy dolarů do vojenských bezpilotních letounů a základen pro drony. Stále více pozornosti je věnováno i ochraně proti dronům (C-UAV). Přes 46 milionů CAD pak bude věnováno na prostředky boje proti dronům pro použití na ochranu kanadských ozbrojených složek. V březnu 2026 navíc vláda oznámila investici přes 900 milionů CAD do výzkumu a vývoje dronů a leteckých technologií v rámci nové Obranné průmyslové strategie (Defence Industrial Strategy), včetně zřízení nového Drone Innovation Hub v Ottawě a Montréalu prostřednictvím National Research Council of Canada (NRC) a nákupu letounu Bombardier Global 6500 pro testování a vývoj pokročilých platforem. Kanada se stala teprve pátou zemí NATO, která proti dronům vyzkoušela laserové a mikrovlnné technologie. Celému sektoru UAV z globálního pohledu dominují čínští výrobci, což je z pohledu národní bezpečnosti stále rizikovější. To i v Kanadě vytváří tlak na podporu lokálních schopností, což vytváří další příležitosti pro vstup evropských, resp. českých podniků na kanadský trh, a to v oblasti poskytování softwaru, komponentů nebo komplexních řešení pro drony a jejich využití, a to včetně protidronových technologií.

Prudce se rozvíjí i kanadský vesmírný průmysl, zejména s ohledem na rostoucí význam vesmírných technologií pro telekomunikace a využití dat o Zemi z vesmíru. Průmysl již dnes v Kanadě zaměstnává přibližně 13 900 pracovníků přímo (2023) ve více než 200 organizacích (firmy, univerzity, výzkumná centra) a generuje 5,1 mld. CAD příjmů při příspěvku 3,4 mld. CAD k HDP. Podporuje dalších přibližně 12 600 pracovních míst v širší ekonomice. Vláda i tento sektor strategicky podporuje. Kanada je jako jediná neevropská země zapojena do Evropské kosmické agentury (ESA). V prosinci 2025 vláda oznámila, že Kanada zvýší své investice do programů ESA o 528,5 milionu CAD, což představuje desetinásobné navýšení oproti dosavadním příspěvkům. Kanadská kosmická agentura je zapojena do amerického programu Artemis II. Zapojení Kanady do Mezinárodní vesmírné stanice ISS bylo prodlouženo do roku 2030. Jedna miliarda dolarů z federálního rozpočtu byla přidělena na posílení programu RADARSAT+ s cílem vybudovat sít mikrosatelitů pro použití při zvládání katastrof (WildFireSat), monitoringu moře a sledování změn klimatu s cílem mít operační systém do roku 2029. V roce 2024 Kanada oznámila plány na vytvoření „National Space Council“ jakožto nástroje na posílení podpory výzkumu vesmíru a jeho využití, rozvoje technologií a podpory bezpečnosti, a to cestou zajištění větší koherence mezi komerční, civilní a vojenskými doménami. V březnu 2026 pak kanadská vláda oznámila schválení investice 200 mil. CAD v horizontu deseti let na vytvoření domácího kosmodronu u města Canso v Novém Skotsku, který by měl být plně funkční po roce 2028. Paralelně s tím se Kanada zapojí i do projektu NATO STARLIFT, kterým se má země zapojit mezi ty členy, kteří mají kapacity kosmických startů.

Pro české podniky se nabízí možnosti v oblasti výzkumu pokročilých materiálů a satelitních technologií pro využití v oblasti pozorování Země a využití dat, navigace či telekomunikace. 

Těžební sektor je jednou z nejvýznamnějších oblastí kanadské ekonomiky. V roce 2024 dosáhla kanadská těžební produkce hodnoty 64,3 mld. CAD (přes 988 mld. Kč), polovinu této hodnoty tvoří těžba kovů a nejvíce zlato (26 %). Kanada se nadále drží na první světové příčce v těžbě potaše, na druhém místě v těžbě uranu a na třetím v těžbě platinových kovů. Nerostné suroviny tvoří přímo 4 % kanadského HDP. Celý sektor přírodních zdrojů pak tvořil v roce 16 % HDP. Rozvoj kanadských těžebních projektů bude v reakci na ceny komodit pokračovat, podle Natural Resources Canada (Mineral Exploration Bulletin 2024–2025) dosahují plánované výdaje na průzkum přibližně 4,1 mld. CAD a i nadále se očekává jejich meziroční růst o 5,1 %. Nejrychleji rostou investice do kritických surovin, jako jsou lithium, kobalt a vzácné zeminy, kde se předpokládá nárůst o 5,7 %, zatímco přibližně 33 % celkových výdajů směřuje do uranu a základních kovů. V období 2024–2034 je plánováno přibližně 140 projektů v hodnotě 117 mld. CAD. Zhruba polovina z nich je zaměřena právě na rozvoj kritických surovin. Nové těžební projekty těchto surovin mohou přinášet další příležitosti pro české firmy v podobě tradičních dodávek důlní techniky, environmentálních řešení nebo technologií pro zpracování. Významným partnerem mohou být také s ohledem na klíčové kompetence v těžebním sektoru vybrané provincie, které jsou často otevřené strategické spolupráci.

Kromě rozvoje projektů tradičně produkovaných nerostných surovin bude v dalším období hrát významnou roli i snaha kanadské vlády o dosažení významné pozice v oblasti kritických nerostných surovin. V roce 2022 byla zveřejněna federální Strategie pro kritické nerostné suroviny, která klade za cíl udělat z Kanady preferovaného světového dodavatele kritických nerostných surovin. Dokument se soustředí na podporu geologického průzkumu, výzkumu a inovací, urychlení rozvoje projektů a budování udržitelné infrastruktury. Strategie pak především určuje seznam 31 kritických minerálů dle definice kanadské vlády, z nichž šest považuje Kanada za prioritní pro ekonomický růst země a domácí výrobu: lithium, grafit, nikl, kobalt, měď a vzácné zeminy. (V roce 2024 byl tento seznam aktualizován a přibyly 3 další kritické minerály – vysoce čistá železná ruda, fosfor a metalurgický křemík). Strategie počítá se 3,8 miliardami dolarů podpory pro její naplňování, významnou část tvoří Strategický inovační fond na projekty související s těžbou kritických nerostných surovin s prioritními vazbami na pokročilou výrobu, zpracovávání a řešení pro recyklaci. Projekty a lákání investic mají podpořit 30% daňové úlevy na specifické výdaje průzkumu kritických nerostných surovin. Mezi finančními nástroji lze zmínit Fond pro infrastrukturu kritických nerostných surovin (CMIF), který poskytne do roku 2030 až 1,5 miliardy dolarů z federálních zdrojů na projekty čisté energie a dopravní infrastruktury v těžebním sektoru, nebo Program výzkumu, vývoje a demonstrací kritických nerostů (CMRDD). Kanada bude také usilovat o užší spolupráci se zahraničními partnery, již v roce 2021 uzavřela strategické partnerství pro kritické nerostné suroviny s EU a je také součástí formátu Mineral Security Partnership.

V roce 2026 oznámila federální vláda další investice ve výši 3,6 miliard dolarů se zaměřením na podporu těžebních projektů, infrastruktury a zpracovatelských kapacit. Hlavní součástí je fond First and Last Mile Fund s alokací 1,5 miliard dolarů na rozvoj těžebních projektů kritických nerostných surovin. Na něj naváže také Critical Minerals Sovereign Fund, který umožní investice v příštích pěti letech v celkové výši 2 miliard dolarů, přičemž se týká ekvity, dluhových nástrojů a podpory smluv na offtake. Kritické nerostné suroviny jsou zohledněné také v nové Strategii obranného průmyslu Kanady. Kanada se také soustředí na diverzifikaci zahraničních vztahů a partnerství s Evropskou unií, s níž má uzavřeno Strategické partnerství v nerostných surovinách a je také partnerem pro implementaci Critical Raw Materials Act. Ve spolupráci s Evropou cílí také na R&D partnerství, které umožňuje asociační status Kanady v programu Horizon Europe, ale například i nový program RAMP. Investice do kritických a dalších nerostných surovin podporují i jednotlivé provincie. Premiér Ontaria oznámil v roce 2025 investici půl miliardy dolarů do fondu podporu investic v oblasti úpravnictví kritických nerostných surovin (Critical Minerals Processing Fund). Strategie pro kritické nerostné suroviny navazuje na předchozí federální strategii Mines to Mobility zaměřením na kompletní hodnotový řetězec od průzkumu až po recyklaci. Významným krokem je také urychlování povolovacích procesů, na nichž aktivně pracuje většina provincií a např. Ontario v roce 2026 představilo politiku One Project One Process.

Těžba kritických nerostných surovin se bude rozvíjet i v provinciích jako Alberta s tradičním zaměřením na energetické suroviny, kde je ale velký potenciál například v těžbě lithia. Rozvíjí se také úpravnictví, například jedinečná technologie na zpracování vzácných zemin Saskatchewan Research Council dosáhla v roce 2024 již úrovně pro průmyslovou produkci. V Kanadě se již nyní rozvíjí společnosti v oblasti recyklace baterií – firmy jako Li-Cycle a Lithion Technologies dosáhly až 95% míry recyklace a kvalita získaných materiálů se vyrovná těžbě nových, firma Euromanganese přišla s technologií zisku manganu z odpadu ze starých těžební hald a jeho zušlechtění pro použití v elektrobateriích, přičemž tato technologie má být využita i v ČR. Díky důrazu na udržitelnost a etiku při získávání surovin je Kanada považována za jeden z nejperspektivnějších trhů v oblasti zelených technologií. Pro české společnosti tak může jít o zajímavou příležitost ke vstupu do rychle rostoucího segmentu.

Kanada je dlouhodobě lídrem v těžbě energetických nerostných surovin. Kanada produkuje přibližně 24 % světové produkce uranu, který je zčásti navázán na jaderné reaktory kanadské technologie CANDU, ale 90 % jde na vývoz. Hlavní těžební společnost Cameco se bude i díky zapojení do vlastnické struktury Westinghouse pravděpodobně čím dál více zapojovat do dodávek pro reaktory na lehkou vodu. Kanada má významná ložiska vysoké kvality až s 20% obsahem a v Saskatchewanu se připravují další těžební projekty. Těžba ropy stoupla od roku 2010 o 67 % s většinou vývozu směřující do USA, kde jsou rafinerie na těžkou ropu. Rok 2024 byl podle dostupných statistik rekordní s meziročním nárůstem produkce o více než 4 %. Obdobně je Kanada významným vývozcem zemního plynu a v roce 2025 spustila nový exportní terminál v Britské Kolumbii a další rozšiřování kapacit je v přípravě. Zároveň v reakci na kroky Trumpovy druhé administrativy Kanada aktivně řeší možné rozšíření vnitrostátní infrastruktury a další diverzifikaci exportu nerostných a energetických surovin. V listopadu 2025 podepsala provincie Alberta memorandum s federální vládou ohledně výstavby nových produktovodů v rámci federální podpory strategickým projektům národního zájmu. Plánovaná infrastruktura a vybrané trasy se nicméně potýkají s kritikou environmentálních a společenských dopadů a bude dále předmětem jednání s vládou Britské Kolumbie. Alternativu představuje další navyšování kapacit existujícího ropovodu Transmountain. S ohledem na význam fosilních paliv v kanadské ekonomice je zásadním trendem také dekarbonizace a zachytávání uhlíku. Mezi strategickými národními projekty podpořenými v roce 2025 je proto i další podpora zachytávání uhlíku v albertských ropných píscích. Kanada se zavázala k uhlíkové neutralitě do roku 2050 a budou proto stanoveny pětileté cíle na snižování emisí z ropy a zemního plynu, do roku 2030 přestane být v Kanadě produkována elektřina z uhlí a země ve stejné lhůtě přestane termální uhlí exportovat (nevztahuje se na metalurgické uhlí). Za poslední dekádu proto poklesla produkce uhlí o třetinu, nicméně 67 % současné produkce představuje metalurgické uhlí, které bude nadále relevantní pro výrobu oceli. Export uhlí za posledních deset let fluktuuje, přičemž hlavním odběratelem jsou asijské země.

Zajímavé příležitosti související s ambicemi ve snižování emisí budou technologie pro zachytávání a uchovávání uhlíku, těžební společnosti budou usilovat o snižování uhlíkové stopy dodavatelských řetězců v těžebním sektoru. Již nyní těžební společnosti přijímají řadu opatření pro naplňování tzv. ESG priorit. Dochází také upevňování standardů jako je iniciativa Towards Sustainable Mining, kterou zaštiťuje Těžební asociace Kanady a kterou přijala řada zahraničních i evropských zemí. Udržitelnost bude mít také přesah k udržitelným zdrojům elektřiny, kterou doly využívají. Budou tak relevantní inovativní řešení pro těžbu v severních oblastech Kanady a zajištění odlehlé infrastruktury s decentralizovanými či zcela samostatnými elektrickými sítěmi. Tranzice těžby fosilních paliv směrem k udržitelnosti ale skýtá i příležitosti například pro výrobu modrého vodíku a rozvoj vodíkové ekonomiky, s největšími ambicemi soustředěnými v Albertě, která již disponuje a dále rozvíjí technologie pro zachytávání uhlíku při produkci vodíku ze zemního plynu. Zkraje roku 2023 společnost Imperial Oil oznámila investici do největšího závodu na obnovitelnou naftu v Kanadě v Albertě v rafinerii Strathcona. Společnost Strathcona Resource společně s Canada Growth Fund v roce 2024 také oznámila investici ve výši 2 miliard dolarů na vybudování infrastruktury na trvalé zachytávání uhlíku v ropných píscích v Saskatchewanu a Albertě. V neposlední řadě bude trvající důraz na ekologické aspekty těžby vyžadovat další rozvoj technologií pro dekontaminaci, stejně jako bude pokračovat zahlazování následků těžby z historických projektů a opuštěných dolů.

Poslední zásadní oblastí, která nabízí příležitosti pro české dodavatele, je problematika digitalizace a technologických inovací v dolech. V roce 2021 kanadská vláda investovala 40 mil. CAD (přes 660 mil. Kč) do rozvoje Centra excelence pro inovace v těžbě v Ontariu, přičemž nová řešení by měla podpořit i výše zmíněnou těžbu kritických nerostných surovin. Díky této investici také vznikla síť MICA (Akcelerátor komercializace těžebních inovací), který během března 2025 získal finanční prostředky ve výši 10 milionů dolarů. Dle průzkumu PWC je hlavní výzvou pro růst kanadských těžebních společností využití transformativních technologií, včetně umělé inteligence, cloudových výpočtů a datové analýzy. Lze proto využít poptávky po těchto řešení či navázat spolupráci s dodavateli inovativních řešení pro těžební sektor uvnitř Kanady.

Odvětví informačních a komunikačních technologií (ICT), které tvoří zhruba 5 % kanadského HDP a zaměstnává přes 800 000 Kanaďanů, je důležitou součástí kanadské ekonomiky a je hnací silou inovací, produktivity a konkurenceschopnosti v různých odvětvích. Díky bohatému ekosystému technologických společností, výzkumných institucí a kvalifikované pracovní síly se Kanada etablovala jako lídr v oblasti komunikačních technologií a inovací. 

V Kanadě působí více než 45 000 společností v oblasti ICT, z nichž naprostá většina z kategorie SME. Tyto podniky, včetně společností BlackBerry, Shopify, OpenText a konglomerátu Constellation Software, působí převážně v oblasti softwaru a počítačových služeb. Kanada sice představuje relativně malou část globálního trhu, ICT se však v rámci země stalo jedním z hlavních hnacích motorů inovací a hospodářského růstu. Nejúspěšnějšími jsou primárně sub-sektory ICT, jako je software development, zpracování a analytika dat, kybernetická bezpečnost, poskytování počítačových služeb, ale dynamicky opět rostou i sektory typu fintech (sektor finančních služeb a technologií), healthtech, future mobility a obecně ICT orientované startupy. 

Kanadské ICT podniky jsou rozmístěny po celé zemi, přičemž některá z nejvýznamnějších ICT center se nacházejí v Montrealu (superklastry MILA a SCALE AI, tisíce podniků, včetně výzkumných a vývojových středisek Google, Microsoft a Meta AI, vývoj videoher), Ottawě (největší technologický park v Kanadě), regionu Toronto-Waterloo (přední univerzity a vysoká koncentrace technologických firem, inkubátorů a startupů) a Vancouveru (strategická poloha na pobřeží Tichého oceánu podporující spolupráci a investice s Asií, nejrychlejší růst počtu pracovních míst v oblasti špičkových technologií v Severní Americe, startup hub s veletrhem Websummit).

Kanada je považována za globálního lídra v oblasti umělé inteligence díky dlouholetým investicím do výzkumu a vývoje a cílené podpory silného ekosystému akademického sektoru, firem a nevládních organizací. Kanada byla také první zemí, která zavedla národní strategii k rozvoji umělé inteligence. V rámci Pan-Canadian Artificial Intelligence Strategy federální vláda již investovala v řádu stovek milionů CAD do rozvoje AI jakožto sektoru se zaměřením na podporu komercializace AI, rozvoj talentu a nastavení globálních standardů. Montréal díky tomu vyrostl v jedno z nejdůležitějších AI center na světě díky přítomnosti institutu MILA (Quebec Artificial Intelligence Institute), který vede světově uznávaný odborník na bezpečnost umělé inteligence Yoshua Bengio. V Torontu zároveň vznikl díky laureátovi Nobelovy ceny za AI Geoffrey Hintonovi Vector Institute, zaměřený na aplikace AI v různých průmyslových odvětvích. V Edmontonu pak funguje jako třetí pilíř Alberta Machine Intelligence Institute (Amii), který se soustředí na pokročilý výzkum v oblasti strojového učení. Neustále se rozšiřující škála praktického využití AI pro logistiku, medicínu, finance, robotiku a výrobu, údržbu a servis nabízí českým technologickým firmám se zaměřením na řešení v oblasti AI řadu zajímavých příležitostí. 

V dubnu 2026 byla přijata nová strategie umělé inteligence Canadian Sovereign AI Compute Strategy, na jejímž základě přislíbila kanadská vláda strategické investice do veřejného a komerčního sektoru. Soustředí se zejména na podporu výstavby další infrastruktury. Právě výstavba datových center mj. pro podporu dalšího rozvoje umělé inteligence byla již součástí národního rozpočtu roku 2025, který vyčlenil téměř miliardu dolarů na podporu rozvoje datové infrastruktury i takzvaného Suverénního kanadského cloudu. Většina plánovaných datových center odvisí od dostupnosti levné energie, naprostá většina kapacit se proto má koncentrovat v energeticky silné Albertě, která má ambici stát se lídrem Kanady v umělé inteligenci, doplněné dalšími urbánními centry s již historicky existující infrastrukturou (viz mapování z roku 2025). Kanada má těmito investicemi dále posílit svou vůdčí pozici v umělé inteligenci, spolu s ní také podporuje rozvoj kvantových technologií. Obranná průmyslová strategie alokuje přes 300 milionů dolarů na podporu rozvoje quantum computing. Staví také na Národní kvantové strategii z roku 2023, která podpořila výzkum, rozvoj talentu a komercializaci.

S rostoucím významem digitální dimenze a stále větší přítomností a rolí zařízení Internet of Things se zvyšuje i potřeba zajištění kybernetické bezpečnosti, která je jednou z hlavních výzev ve vládních a podnikových organizacích. Kybernetická hrozba je přitom čím dál sofistikovanější za pomoci AI a využití např. k phishingu. Rostoucím rizikem je i ransomware. Zranitelnost a související rizika, kterým čelí kanadská kybernetická bezpečnost, zvyšuje v Kanadě i omezeným počet pracovníků, což dává českým firmám příležitost využít nedostatečné kapacity domácích kanadských firem a nabídnout svá řešení.  

Fintech je další oblast s významnými příležitostmi pro české ICT firmy. Konsolidace kanadského bankovního sektoru v rámci oligopolu „big 5“ kanadských bank, které kvůli nedostatku konkurence nemusely dlouhou dobu inovovat, vedla ke stagnaci, což však zároveň vedlo k nárůstu malých dynamických fintech firem, které nabízejí nové produkty a služby, zejména v souvislosti s digitalizací osobních financí. Došlo k rychlému přijetí produktů, jako jsou aplikace pro obchodování s akciemi a další digitální finanční nástroje, zejména mezi mladými Kanaďany. Partnerství mezi bankovní „velkou pětkou“ a malými inovativními fintech společnostmi se tak stalo do jisté míry běžným jevem, banky samotné navíc začaly podstatně více investovat do svých vlastních produktů, přičemž důraz kladou na uživatelsky přívětivě aplikace a API, pro své vnitřní systémy pak investují do široké oblasti  systémů od správy dat po fraud detection. Kanada má také regulační rámec, který umožňuje fintech společnostem v omezené míře testovat své finanční produkty a služby, aniž by musely projít celým regulačním procesem. Nejedná se však jen o digitální bankovnictví, finanční technologie se více dostávají do nových odvětví, jako jsou kryptoměny, investice, B2B obchodování či wealth management (správa majetku). V oblasti správy majetku a investic existuje významná poptávka po personalizovaném poradenství podporovaném digitálními nástroji, což vede například nasazení robo-advisor technologií založených na umělé inteligenci a profilování na základě dat z transakcí.

Dynamická povaha odvětví ICT znamená, že překotný vývoj v této oblasti ovlivňuje všechny aspekty společnosti a ekonomiky, což přináší českým podnikům mnoho příležitostí. Digitální transformace pokračuje také ve veřejném sektoru, zemědělství nebo u průmyslových odvětví, kde vysoce inovativní čeští dodavatelé mohou uspět se specializovanými řešeními. Velký potenciál skýtá rovněž oblast výzkumu a vývoje, kde je největším investorem soukromý ICT sektor.

Sektor energetiky přispívala v roce 2025 do kanadského HDP celými 9,8 %. V roce 2025 tvořily energetické vývozy z Kanady 27 % celkového objemu exportu zboží Kanady ve výši 198 miliard dolarů. USA přitom představují 85 % celkového vývozu energetiky Kanady.  Kanada je také významným producentem a vývozcem elektřiny. V roce 2025 vzrostla meziročně produkce elektřiny o 2,6 % na 625 TWh v roce 2024 vyvezla do Spojených států přibližně 35,7 TWh elektřiny v hodnotě zhruba 3,1 miliardy USD. Tyto exporty byly o 28 % nižší než v roce 2023, což představuje nejnižší úroveň od roku 2004 v důsledku sucha, vyšší domácí poptávky a zvýšené výroby elektřiny v USA. Kanada je i nadále čistým vývozcem elektřiny do USA, v roce 2024 však klesl čistý vývoz na 12-15 TWh. Energetický mix ovlivňují zásoby energetických nerostných surovin, Kanada je 4. největším producentem ropy, 5. největším producentem zemního plynu a 2. největším producentem uranu. Příznivé přírodní podmínky však nahrávají i bezemisním zdrojům energie a celkově probíhá útlum fosilních zdrojů energie a posilování bezemisní energetiky a dekarbonizace. Kanada má již nyní díky přírodním podmínkám vysoký podíl obnovitelných zdrojů energie, do roku 2030 má z bezemisních zdrojů pocházet 90 % kanadské elektřiny. Ke splnění tohoto cíle mají napomoci vládní opatření, jako je federální závazek k postupnému ukončení tradiční uhelné energetiky v celé zemi do roku 2030 a realizace nových projektů vodních elektráren. K roku 2025 jsou na uhelném spalování pro výrobu elektřiny závislé pouze tři provincie – Saskatchewan, Nový Brunšvik a Nové Skotsko.

Díky přírodnímu bohatství v oblasti energetických zdrojů má federální vláda Kanady ambice vybudovat ze země energetickou supervelmoc. Tento cíl vyhlásil na jaře 2025 premiér Mark Carney v reakci na cla a nestabilní obchodní vztahy s USA. Vláda se proto chce soustředit na energetickou bezpečnost, posilování konkurenceschopnosti a obchodní diverzifikaci. Investuje do rozvoje kritických nerostných surovin skrze First and Last Mile Fund a podporuje rozvoj čisté energetiky spoluprací s prvními národy a provinciemi. Zejména se pak soustředí na vybudování energetického koridoru skrze Kanadu a na projekty národního zájmu, které mají být urychleně schvalovány do dvou let. V roce 2025 již byla vybrána první skupina těchto národních projektů, z nichž se většina týká energetiky a přírodních zdrojů. Zahrnují tak LNG infrastrukturu, rozvoj větrné energetiky v Atlantiku, malé modulární reaktory v Darlingtonu a rozvoj vybraných těžebních projektů. V dubnu 2026 pak tyto iniciativy doplnil národní fond Canada Strong Fund, který bude investovat po boku privátních investorů do čisté i konvenční energie, kritických nerostných surovin, zemědělství i infrastruktury.

I přes tento významný impulz pro rozvoj kanadské energetiky platí, že se mix v jednotlivých provinciích liší a energetika je nadále v Kanadě určovaná zejména na subfederální úrovni. V Britské Kolumbii, Manitobě, Québecu, Newfoundlandu, Labradoru a Yukonu pochází více než 80 % elektřiny z vodních elektráren. Ontario, Nový Brunšvik a Severozápadní teritoria se spoléhají na různé kombinace jaderné, vodní, větrné energie, biomasy, uhlí, zemního plynu a ropy. Alberta, Saskatchewan, Nové Skotsko a Nunavut vyrábějí většinu elektřiny z fosilních paliv, jako je uhlí, zemní plyn nebo ropa. V jurisdikci provincií je většina politik týkajících se tvorby cen i typů používané výroby elektřiny. Každá provincie má pravomoc nad výrobou, přenosem a distribucí elektřiny uvnitř provincie, zatímco federální vláda má pravomoc nad některými aspekty výroby elektřiny z jaderných elektráren, vývozem elektřiny a určenými mezinárodními a meziprovinčními přenosovými linkami.

Obnovitelné zdroje energie v Kanadě jsou zastoupeny především již zmíněnými vodními zdroji zajišťujícími 65 % elektřiny. V roce 2024 byla Kanada třetím největším producentem vodní energie na světě. Zároveň však toto znamená, že kanadskou energetiku ovlivňují sucha, která zapříčinila pokles elektřiny z vodních zdrojů v roce 2023 o 8,4 %. Dochází však i k rozvoji dalších odvětví. V roce 2024 tvořily větrná a solární energie přibližně 8–9 % výroby elektřiny (oproti ~7 % v roce 2023) a jejich význam postupně roste. Navzdory tomu zůstává podíl fosilních paliv relativně vysoký. V roce 2024 činil přibližně 20–21 % výroby elektřiny, především kvůli využívání zemního plynu. Kanadská federální vláda v letech 2023–2025 výrazně navýšila podporu transformace energetiky, když v rozpočtu na rok 2023 vyčlenila přibližně 40 mld. CAD na čistou elektřinu a v roce 2024 na něj navázala dalšími investicemi, přičemž klíčový program Smart Renewables and Electrification Pathways financuje desítky infrastrukturních projektů a byl dále posílen o miliardové prostředky i podporu chytrých sítí. Současně byla v roce 2024 zveřejněna první národní Clean Electricity Strategy, která počítá s dlouhodobými investicemi do roku 2030 ve výši až 58 mld. CAD ročně a s dalším růstem významu bezemisní energetiky v kanadské ekonomice.   Pro české společnosti se tak otevírají příležitosti napříč prakticky všemi odvětvími energetiky, které podpoří další veřejné i soukromé investice.

Kanada také sází na cestě k dekarbonizaci na vodíkové technologie. V roce 2020 přijala vodíkovou strategii, která nastiňuje význam vodíku pro dosažení environmentálních   cílů do roku 2050. Kanada se už nyní řadí mezi 10 hlavních producentů vodíku na světě, přičemž momentálně produkuje vodík zejména z fosilních zdrojů. Cílem Kanady je však diverzifikovat produkci napříč energetickými zdroji s posilováním pozice zeleného vodíku, odhaduje se také, že by do roku 2050 mohl vodík sloužit k dodávkám až 30 % veškeré domácí spotřeby energie. Kanada kromě celkové podpory těchto technologií také vnímá exportní potenciál vodíku, od nějž si slibuje dvojnásobnou hodnotu než od domácí produkce. Od přijetí vodíkové strategie v roce 2020 dosáhla Kanada významného pokroku v rozvoji nízkouhlíkového vodíkového hospodářství. Do roku 2024 bylo oznámeno přibližně 80 projektů s potenciálem investic přesahujících 100 miliard dolarů a byla spuštěna první výrobní zařízení. Vláda zavedla investiční daňové úlevy na podporu výroby vodíku, čistých technologií a systémů pro zachycování uhlíku (CCUS). Na mezinárodní úrovni Kanada posílila spolupráci zejména s Německem prostřednictvím dohody o vytvoření transatlantického vodíkového koridoru, podpořené investicí ve výši 600 milionů dolarů. I přes tento pokrok však sektor čelí řadě výzev, včetně zpoždění ve vyplácení vládních pobídek, nedostatečné infrastruktury a absenci jednotné definice „čistého“ vodíku. Regionální rozvoj zůstává nerovnoměrný – Britská Kolumbie a Québec využívají především vodní energii (až 90 %), zatímco Alberta se orientuje na transformaci metanu. Kanada zároveň usiluje o roli významného exportéra vodíku a souvisejících technologií, o které projevují zájem zejména evropské a asijské státy. Celkově je zřejmé, že technologie obnovitelných zdrojů energie včetně vodíku se v Kanadě budou nadále významně rozvíjet a přináší tak příležitosti pro české firmy.

Přechod k bezemisní ekonomice je výzvou zejména pro provincie s méně příznivými přírodními podmínkami a vysokou závislostí na fosilních palivech. Provincie Alberta jako hlavní producent ropy a zemního plynu se soustředí zejména na snižování emisí a zachytávání uhlíku, spolu s rozvojem některých bezemisních technologií včetně vodíku. Provincie Ontario sází hlavně na jadernou energetiku. Zpráva Pathways to Decarbonisation vydaná ontarijskou provinční organizací IESO v závěru roku 2022 představuje významné argumenty pro směřování provincie Ontario k bezemisní energetice za využití jádra. Pokud má být dosaženo dekarbonizovaného elektrického sektoru do roku 2050, pak by se za předpokladu významné elektrifikace provincie měla zdvojnásobit energetická produkce s náklady zhruba 400 mld. CAD (6,4 bn. CZK). Investice by měly směřovat do nových technologií na produkci energie, stejně jako do rozvodných sítí.

Kanada je v současnosti lídrem v jaderné energetice, v roce 2025 zajišťovala 13 % energetické produkce země (meziroční pokles o 2 % způsobila zejména odstávka a modernizace řady jaderných elektráren). Kanadské jaderné elektrárny na těžkou vodu CANDU jsou umístěny převážně v provincii Ontario, kde je v provozu 18 reaktorů, jeden se nachází v Novém Brunšviku a 10 mimo Kanadu. Kanada zároveň zajišťuje cca 24 % světové produkce uranu s většinou směřující na vývoz. S ohledem na další potřeby bezemisní energetiky provádí momentálně Ontario modernizaci vybraných jaderných elektráren (v roce 2025 byla dokončena modernizace elektrárny Darlington, byla spuštěna modernizace elektrárny Pickering). Hlavně však sází na malé modulární reaktory, do roku 2029 má být spuštěn první reaktor tohoto typu na světě v Darlingtonu s technologií GE Hitachi. Zkraje roku 2025 dosáhl projekt klíčového milníku udělení stavební licence. Kanada usiluje také o vybudování robustního dodavatelského řetězce pro tuto technologii a navazuje mezinárodní spolupráce v oblasti malých modulárních reaktorů. Provincie Saskatchewan (která momentálně závisí na fosilních zdrojích) a Nový Brunšvik se k Ontariu připojily také ve společném Strategickém plánu na zavádění malých modulárních reaktorů, který vydaly v roce 2022. Federální vláda také poskytla finanční podporu pro výzkum bezpečného a komerčního rozvoje malých modulárních reaktorů skrze program Natural Resources Canada’s Enabling Small Modular Reactors. S ohledem na otevřenost Kanady a Ontaria v této oblasti se právě v jaderné energetice objevuje řada příležitostí s českými společnostmi i výzkumníky, jelikož se bude segment nadále dynamicky vyvíjet.

Do budoucna lze očekávat další růst významu tohoto sektoru, a to zejména v souvislosti s rostoucí populací země, zvyšující se globální poptávkou po potravinách a snahou Kanady posilovat svou roli při zajišťování globálního potravinového zabezpečení. Významným faktorem bude rovněž diverzifikace exportních trhů, jelikož Kanada se snaží snížit svou závislost na americkém trhu a rozvíjet obchodní vztahy zejména v oblasti Indo-Pacifiku a Evropy. Tento trend je posilován i dynamickým a nejistým vývojem mezinárodního obchodního prostředí.

Zemědělský a potravinářský průmysl v Kanadě však čelí celé řadě strukturálních výzev. Vedle dlouhodobých dopadů klimatické změny, jako jsou častější sucha a extrémní výkyvy počasí, se jedná především o nedostatek pracovních sil a stárnutí zemědělské populace. Sektor je zároveň vystaven tlaku rostoucích nákladů, narušení dodavatelských řetězců a silné zahraniční konkurence. Budoucí rozvoj proto bude záviset na schopnosti přilákat pracovní sílu, včetně zahraničních sezónních pracovníků, podpoře vzdělávání v zemědělství, a především na rychlosti zavádění inovací a nových technologií vedoucích k vyšší efektivitě a udržitelnosti.

Jedním z hlavních dlouhodobých trendů je rostoucí využití moderních technologií a chytrých řešení. Dochází k rychlému rozvoji precizního zemědělství založeného na využití umělé inteligence, datové analytiky, senzorů a automatizace. Stále větší roli hrají autonomní stroje, robotizace a mobilní aplikace umožňující detailní monitoring půdy, výnosů i klimatických podmínek. Tyto trendy jsou již v Kanadě dobře etablované a dále se rozvíjejí prostřednictvím specializovaných inovačních center a spolupráce mezi výzkumnými institucemi a soukromým sektorem.

Dalším významným trendem je posun směrem k vyšší přidané hodnotě produkce. Kanada se snaží omezit export surovin a posílit domácí zpracovatelský průmysl, zejména v oblasti potravinářství. Roste význam produktů na rostlinné bázi, především alternativ k živočišným bílkovinám, kde má Kanada díky produkci luštěnin silnou výchozí pozici. Rozvoj tohoto segmentu je podporován jak veřejnými investicemi, tak soukromým sektorem, a představuje jednu z klíčových oblastí budoucího růstu. 

Zvyšující se význam má rovněž vertikální a městské zemědělství, které reaguje na potřebu zvýšení soběstačnosti, zkrácení dodavatelských řetězců a omezení dopadů klimatických změn. V Kanadě již vznikají moderní plně automatizované vertikální farmy, které minimalizují potřebu lidské práce a umožňují celoroční produkci. Zajímavým trendem je také využívání nevyužitých městských prostor, například kancelářských budov, pro zemědělskou produkci.

Významnou oblastí je rovněž udržitelnost a efektivní využívání přírodních zdrojů. Roste důraz na hospodaření s vodou, optimalizaci využívání hnojiv a snižování emisí skleníkových plynů. Federální i provinční vlády podporují zavádění udržitelných zemědělských postupů prostřednictvím různých programů a iniciativ. Tyto aktivity jsou úzce spojeny s klimatickými závazky Kanady a budou v následujících letech dále posilovat.

Rostoucí populace Kanady bude i nadále zvyšovat domácí poptávku po potravinách a zemědělských produktech, což vytvoří další tlak na rozšiřování produkce i dovozu. Současně bude důležité reagovat na měnící se spotřebitelské preference a demografickou strukturu obyvatelstva, zejména prostřednictvím inovativních a specializovaných produktů.

Z pohledu České republiky existuje na kanadském trhu řada zajímavých příležitostí. Mezi tradiční exportní položky patří alkoholické nápoje, cukrovinky, potravinové přípravky, pekařské výrobky a krmiva pro domácí zvířata. Rostoucí potenciál má zejména segment nealkoholických nápojů a prémiových potravin. Perspektivní je rovněž oblast pivovarnictví, a to jak z hlediska exportu technologií, tak surovin, zejména v souvislosti s dynamickým rozvojem řemeslných pivovarů. Další příležitosti se otevírají v oblasti zemědělské techniky a technologií, automatizace, umělé inteligence, vertikálního zemědělství a efektivního hospodaření s vodou.

Celkově lze konstatovat, že kanadský zemědělsko-potravinářský sektor má silný růstový potenciál, avšak jeho další rozvoj bude podmíněn schopností reagovat na technologické, environmentální i demografické výzvy. Klíčovou roli přitom sehraje inovace, udržitelnost a schopnost adaptace na měnící se globální podmínky.

Výsledkem je přetížení dopravní infrastruktury, zhoršující se dopravní dostupnost a rostoucí politický tlak na rozvoj hromadné dopravy. K tomu se přidává i širší snaha o podporu fyzické exportní infrastruktury a strategická úvaha o infrastrukturním napojení severních částí jednotlivých provincií a teritorií, což by mělo zpřístupnit významná naleziště kritických surovin a umožnit jejich těžbu a transport / export.

Federální vláda reaguje prostřednictvím rozsáhlých investičních programů zaměřených na rozvoj infrastruktury.  V rámci rozpočtu Budget 2025 alokuje částku 6 miliard dolarů během sedmi let na dva specializované fondy pro infrastrukturu. Fond pro diverzifikaci obchodních koridorů obdrží 5 miliard dolarů a zaměří se na posílení obchodních koridorů v oblasti přístavů, železnic a silnic s cílem zajistit efektivní přepravu kanadských produktů na světové trhy. Od roku 2017 přitom Fond pro národní obchodní koridory již schválil 214 strategických projektů.  Arktický infrastrukturní fond získá 1 miliardu dolarů, která má podpořit dopravní projekty s dvojím využitím – civilním / komunitním a obranným – jež posilují suverenitu Kanady, umožňují regionální hospodářský rozvoj a propojují severní a domorodé komunity.

Ruku v ruce s tím se i municipality snaží vysokou míru individuální dopravy zvrátit silnou podporou rozvoje hromadné dopravy. Plánují se veřejné zakázky na městskou a příměstskou kolejovou a autobusovou dopravu v mnoha kanadských aglomeracích. Největší investice do linek metra a příměstských tratí jsou v plánu v torontské aglomeraci. Od roku 2025 se rozbíhá projekt prvního kanadského rychlovlaku ALTO spojujícího Toronto, Ottawu, Montréal a Quebec City, který má patřit mezi  projekty národního zájmu, které vláda Marka Carneyho představila jako zásadní transformační počiny své vlády. Přestože je dokončení jeho realizace plánováno až na druhou polovinu třicátých let, již v současnosti vznikají příležitosti v oblasti projektování, technologií a přípravných prací a budoucna pak v oblasti dodávek železniční infrastruktury včetně kolejí, výhybek, řešení integrace operačních systémů a ICT, kybernetické bezpečnosti, sdílené mobility a last-mile solutions. 

Kanadský průmysl železniční dopravy významně přispívá k růstu kanadského HDP a zaměstnanosti. Dává práci 40 tisícům Kanaďanů a generuje přibližně 20 mld. CAD ročně, z čehož 95 % pochází ze soukromé nákladní železniční dopravy a přibližně 5 % z příměstské, meziměstské a turistické osobní železniční dopravy ve velkých městských centrech, koridorech a regionech.

Přestože je síť využívána především pro nákladní dopravu, existuje zde i vnitrostátní osobní železnice provozovaná státem vlastněnou společností VIA Rail, jejíž síť o délce přibližně 12 tis. km je doplňována městskou a příměstskou kolejovou dopravou ve velkých městech (Toronto, Montréal, Ottawa, Vancouver, Calgary, Edmonton). 

Kanadský železniční sektor je nicméně dlouhodobě podfinancovaný, a to především v oblasti osobní dopravy. Nedostatečné investice Kanady do meziměstských a regionálních železnic a nákladních vlaků, které mají přednost před osobními vlaky, způsobily, že v roce 2025 mělo více než 70 % osobních vlaků VIA Rail zpoždění. V poslední dekádě množství zpožděných vlaků navíc narostlo o celou čtvrtinu. K nápravě některých dlouhodobých problémů kanadské osobní železnice se plánuje nebo již probíhá řada investic, projektů a dalších veřejných zakázek do městské a příměstské kolejové dopravy, jedné z mála možností, jak ulevit přetíženým aglomeracím a přetížené silniční dopravě.

V posledních letech se do zlepšení a zabezpečení železniční infrastruktury investuje téměř 3 miliardy CAD ročně, což se projevilo i v celkovém poklesu nehod o 10 %. S cílem zvýšit bezpečnost se v posledních letech využívají big data, díky kterým kanadské železniční doprava významně pokročila v oblasti automatizovaných kontrol a prediktivní analytiky. Kromě investic do dohledu nad železnicí jsou v plánu i řešení nových, například kybernetických bezpečnostních rizik.

Největší investice do veřejné železniční dopravy v současnosti probíhají v rámci největší kanadské aglomerace Toronta, kde žije pětina kanadského obyvatelstva. Největší federální investice ve výši 11 miliard dolarů do čtyř velkých projektů podpoří především linky torontského metra a příměstských tratě. Kromě toho jsou v okolí největší kanadské aglomerace Toronta již schváleny další miliardy dolarů na připravované posílení regionální vlakové dopravy, rozšiřování jejich tratí a zvyšování počtu vlaků. 

Stárnoucí vozový park příměstských vlaků společnosti VIA Rail spolu s jejími plány na vytvoření specializované infrastruktury pro regionální a meziměstskou osobní dopravu znamená, že bude muset i nadále pořizovat nové osobní vlaky. Z více než 450 lokomotiv bylo téměř 100 vyrobeno v polovině minulého století.

Kromě Toronta se realizují či připravují projekty dopravní infrastruktury v dalších velkých kanadských městech, které plánují nové linky či rozšiřují ty stávající (kolejové tratě, tramvaje, LTR, mosty, tunely, silnice a příslušná infrastruktura včetně zabezpečení a digitálních sítí), v rámci nichž mají šanci se podílet subdodávkami i české firmy. 

V provincii Alberta probíhá největší projekt v historii města Calgary v podobě rozšíření jedné z páteřních linek městské hromadné dopravy (tzv. Green Line) ve výši téměř 1,5 mld. CAD s dokončením v roce 2031. Další stále aktuální příležitosti se nabízejí v rámci čtrnáctikilometrového meziměstského železničního projektu nedaleko Vancouveru v provincii Britská Kolumbie tzv. Surrey-Langley Sky Train v hodnotě 6 mld. CAD, jehož dokončení se plánuje na rok 2029. V Montréalu probíhá východní rozšíření tramvají, tzv. REM de l’Est s datem dokončení v roce 2027, a to v hodnotě 6,7 mld. CAD. V Québecu se nabízí zapojení do výstavby tramvajové linky v hodnotě 7,6 mld. CAD, která má být zahájena v roce 2027 s plánovaným dokončením v roce 2033. Mezi další příležitosti může patřit zvažované vybudování tramvajového spojení mezi hlavním městem Ottawou a přiléhajícím quebeckým městem Gatineau. Příležitosti skýtá rovněž komplexní projekt nadzemní a podzemní městské dráhy v Edmontonu (Valley Line: West a Metro Line: Northwest) s dokončením do 2028.

V Kanadě se také začalo s vývojem lokomotiv na vodíkový pohon, a to díky zdejšímu silnému vodíkovému klastru. V roce 2025 byly vodíkové lokomotivy zařazeny do pravidelné služby pro přepravu nákladu v Britské Kolumbii. Kanada zaujímá pozici potenciálního lídra na světovém trhu s vodíkem a ve výzkumu vodíkových palivových článků, a zdroj paliva pro vlaky tak může být další oblastí, kde může být vodík konkrétním přínosem. Veliká rozloha Kanady totiž výrazně ztěžuje elektrifikaci kvůli rozsáhlým oblastem s nízkou hustotou obyvatelstva, kterými musí vlaky projíždět. K dnešnímu roku je celkem v Kanadě 50 000 km tratí a jen 80 km z nich je elektrifikovaných. Vodík by mohl být alternativou k těžko přístupným elektrifikovaným tratím a nadzemnímu vedení, které je v mnoha oblastech země obtížné udržovat. Z tohoto důvodu představuje integrace vodíkové technologie do vlakových souprav jedinečnou výzvu a příležitost i pro české výrobce i v oblasti těchto technologií. 

Omezený domácí železniční průmysl, kdy většinu železničních vozidel a jejich součástí musí Kanada dovážet, nabízí českému průmyslu dobrou perspektivu, a to zejména cestou spolupráce s kanadskými integrátory. Obecně platí, že v Kanadě se vyrábějí pouze některé specifické díly a provádí se konečná montáž vozidel, přičemž významné výrobní/montážní kapacity mají pouze společnosti Alstom a Siemens Mobility. Příležitosti pro české podniky představuje také související rozvoj infrastruktury, jako je projektování a výstavba. Pro české podniky se tak nabízejí zajímavé příležitosti k dodávkám regionálních a meziměstských vlaků, dílů a odborných znalostí, jakož i služeb souvisejících s plánováním a rozvojem specifické železniční infrastruktury, zejména v souvislosti s chystanou první vysokorychlostní železnicí, se kterou nejsou v zemi žádné zkušenosti.

Zajímavé příležitosti v kanadském sektoru veřejné dopravy jsou dnes i v dodávce nízkonákladových autobusů (zejména kategorie mini do délky 40 stop/12metrů) s krátkými dodacími lhůtami, a to především elektrických. Tyto autobusy jsou žádané po celé Kanadě, zejména však ve východních atlantických provinciích, kde jsou městské samosprávy velmi citlivé na cenu. Průměrné stáří kanadských autobusových flotil se od roku 2020 zvýšilo z přibližně 8 na 9,5 roku. To znamená, že je nutné rychle obnovit vozové parky a zajistit kapacitu pro budoucí poptávku po veřejné dopravě.

Výrobci autobusů v Kanadě a Spojených státech se přitom primárně zaměřují na výrobu větších autobusů, dodavatelů menších busů je mnohem méně. Počet velkovýrobců autobusů obecně v Kanadě se navíc v poslední dekádě snížil a aktuálně působí na trhu pouze dva tzv. OEM. Zároveň platí, že na tyto trhy – dříve dominované místními a americkými producenty, nově – a úspěchem, vstupují i hráči z Evropy.  

Celkově lze kanadský sektor dopravní infrastruktury charakterizovat jako stabilní, veřejně financovaný a dlouhodobě rostoucí trh s vysokou poptávkou po technologických inovacích. Pro české firmy představuje atraktivní příležitosti zejména v oblastech železničních technologií, digitalizace dopravy, alternativních pohonů, městské mobility a subdodávek pro velké infrastrukturní projekty. Klíčovým faktorem úspěchu je technologická specializace, flexibilita a schopnost spolupracovat s lokálními partnery v rámci komplexních projektů.

Kanada se řadí mezi nejvyspělejší země z pohledu výzkumu, vývoje a inovací. V roce 2025 dosáhly hrubé domácí výdaje na výzkum a vývoj 58,6 mld. CAD (894 mld. CZK); hlavní investice proběhly ze soukromého sektoru (49 % tzv. hrubých domácích výdajů, gross domestic expenditures), dále pak z federálních zdrojů (15 %) a z vysokých škol (16 %), ze zahraničních zdrojů (10 %) a z provinčního financování (4 %). Podle Global Innovation Index se Kanada v roce 2025 umístila na 17. příčce. Silnými stránkami Kanady jsou především kvalitní univerzitní systém a výzkumná základna, velmi dobrá spolupráce mezi univerzitami a průmyslem (6. místo globálně) a rozvinutý venture kapitál a startupové prostředí. V horní stovce nejlepších vysokých škol dle Times Higher Education má Kanada čtyři vysoké školy a pět vysokých škol je na prvních 100 příčkách v inženýrských oborech. Silné klastry výzkumných aktivit jsou zejména v oblasti Waterloo / Kitchener, Torontu, Montréalu, Calgary a Vancouveru. Mezi nejvýznamnější vysoké školy patří University of Toronto, University of British Columbia, McGill University, McMaster University, University of Montréal, University of Alberta, University of Ottawa a v technických oborech vyniká University of Waterloo. Kanadské univerzity se nicméně potýkají s rozpočtovou krizí od roku 2024, kdy federální vláda začala se zásadním omezením počtu víz pro zahraniční studenty, jejichž školné tvořilo zásadní zdroj příjmu pro kanadské vysoké školství.

Politiku výzkumu, vývoje a inovací provádí federální agentura National Research Council, která podléhá ministrovi pro inovace, vědu a hospodářský rozvoj. Výzkum, vývoj a inovace jsou institucionálně financovány z řady především federálních zdrojů. Mezi hlavní financující organizace patří tři agentury: Canadian Institutes of Health Research (CIHR), Natural Sciences and Engineering Research Council (NSERC), Social Sciences and Humanities Research Council (SSHRC); ty doplňuje pro soukromé společnosti Innovation, Science and Economic Development Canada (ISED). V roce 2018 federální vláda podpořila vznik inovačních superklastrů (přejmenovaných na global innovation clusters) zaměřených na digitální technologie, pokročilou výrobu, umělou inteligenci, proteinový výzkum a výzkum oceánů. Značnou podporu má aktuálně výzkum spojený s těžbou kritických nerostných surovin s návazností na dodavatelské řetězce pro nové technologie a například elektromobilitu. V létě 2023 začal působit federálně financovaný Canada Growth Fund, který má podpořit především soukromé investice do výzkumu, vývoje a inovací, se zaměřením na oblasti jako životní prostředí a obrana. Kanadská federální vláda také posiluje financování transformativního výzkumu skrze program New Frontiers in Research Fund, poskytuje také podporu excelentním výzkumníkům na kanadských univerzitách skrze tzv. Canada Research Chairs. Federální vláda také alokovala významné prostředky na podporu výzkumu v kvantových technologiích v rámci implementace Národní kvantové strategie. Obdobně již dlouhodobě implementuje podporu výzkumu umělé inteligence v návaznosti na Celokanadskou strategii pro umělou inteligenci z roku 2017.

Kanada zvyšuje důraz na podporu inovací a špičkového výzkumu i na pozadí geopolitické nestability posledních let. Na konci roku 2025 také Kanada posílila programy na přilákání více jak tisícovky předních světových výzkumníků, zejména Canada Global Impact+ Research Talent Initiative s rozpočtem 1,7 miliard dolarů. Výzkum a inovace jsou také významnou složkou Strategie obranného průmyslu vyhlášené federální vládou v roce 2026. Přináší mj. kapitálové investice do inovací malých a středních firem, plánuje vznik Hubu pro inovace dronů, vznik nové kanceláře pro podporu průlomového výzkumu a inovací v obraně BOREALIS (Bureau of Research, Engineering and Advanced Leadership in Innovation and Science) a posiluje podporu v klíčových sektorech jako umělá inteligence, kvantové technologie a vesmírné technologie. Na podporu domácích inovací má také navázat podpora exportu produktů a technologií s vysokou přidanou hodnotou. V posledních dvou letech kanadská vláda také významně rozšířila investice do umělé inteligence a kvantových technologií, strategie Canadian Sovereign AI Compute Strategy se zaměřila na budování infrastruktury superpočítačů s rozpočtem dvou miliard dolarů. V roce 2025 federální vláda také rozšířila investice o více než půl miliardy dolarů skrze Research Support Fund zejména pro pozice výzkumníků na univerzitách, tzv, Research Chairs. V letech 2026 – 2027 je plánováno také spuštění Canadian Innovation Corporation, která bude mít za cíl posílení zejména investice do výzkumu a vývoje napříč soukromým sektorem.

Velký potenciál pro posílení spolupráce s EU přineslo zapojení Kanady do programu Horizon Europe. Od roku 2024 mají oficiálně kanadští výzkumníci plný přístup do Pilíře II programu díky statusu asociované země. Kanadské instituty mohou být jak členy, tak i lídry konsorcií podpořených z programu. Univerzity aktivně řeší rozšiřování spolupráce s evropskými partnery pro tyto účely a posilují interní kapacity pro administraci projektů. Významná je také například spolupráce Canadian Space Agency a European Space Agency. Aktuální příležitosti pro spolupráci mohou vznikat v oblastech jako je energetika (např. vodíkové technologie, smart grid, oblast malých modulárních reaktorů), environmentální technologie (např. zachytávání uhlíku, čištění vody), pokročilá výroba a automatizace, pokročilé materiály a nanotechnologie, kvantové technologie, umělá inteligence, kybernetická bezpečnost, vesmírné technologie, elektromobilita, zdravotnictví, biologie, telemedicína, farmacie (Kanada je známá např. objevy v léčbě diabetes), zemědělský výzkum (díky inovacím v přesném zemědělství i výzkumných aktivitách v prérijních zemědělských provinciích) a další. Kanada má silné aktivity rovněž v oblastech jako antarktický výzkum či výzkum oceánů. Příležitost skýtá také sdílení zkušeností z transferu technologií. Kanadské vysoké školy často praktikují systém tzv. „coop“, tedy zařazení opakované několikaměsíční praxe ve firmách při technických oborech. Krom toho mají také některé kanadské vysoké školy (například University of Waterloo) odlišný přístup k právům duševního vlastnictví, kdy toto zůstává ve vlastnictví autora / výzkumníka. Aktivně jsou také podporovány spin-offy skrze asistenční programy uvnitř univerzit.

Kanadští výzkumníci jsou celkově otevření spolupráci, ale je potřeba ji zpravidla stavět na osobních vazbách. Dobrým nástrojem jsou proto mezinárodní konference. Dále lze budovat spolupráci s univerzitami, kde působí čeští krajané, či s nimi mají zastupitelské úřady nadstandardní vztahy, jako jsou například University of Toronto, University of Waterloo, Conestoga Polytechnic nebo University of Alberta. Nejefektivnější pro meziuniverzitní spolupráci je přímá spolupráce konkrétních výzkumných skupin s využitím nástrojů mobility a omezeně i financování výzkumné spolupráce. Čeští výzkumníci mohou využít některé výzvy v cofundových nástrojích, zmíněném Horizon Europe, programu EUREKA, pro aplikovaný výzkum za podmínky firmy jako hlavního účastníka projektu. V programu TAČR SIGMA s provinciemi Québec a Alberta byly dříve vyhlašovány výzvy, ale aktuálně není spolupráce aktivně podporovaná. Zpravidla je však nalezení dostupného finančního nástroje pro výzkumné projekty obtížné a je relativně zapotřebí individuální národní financování na obou stranách. Některé další evropské země jako Francie či Německo těží z alokace specifických prostředků na spolupráci přímo s Kanadou, čímž ČR v současné době v takové      míře nedisponuje. Relativně dostupné je financování mobility zejména za využití programu Erasmus + / Erasmus Mundus, Marie Curie Sklodowska (Horizon Europe) a od dubna 2025 je pro spolupráci s Českou republikou dostupná podpora kanadské agentury Mitacs.

Pro firemní spolupráci je vhodná zejména EUREKA (včetně Eurostars). Celkově je značný potenciál přímé spolupráce na inovacích v rámci dodavatelského řetězce, a to s ohledem na centrály či pobočky významných průmyslových firem v Kanadě, díky kterým je země lídrem v řadě inovačních oblastí od jaderné energetiky, zdravotnictví, těžby, po automobilový a letecký průmysl. České inovační firmy mohou v Kanadě investovat za využití pobídek na R&D v podobě daňových úlev, startupy mohou využít tzv. startup visa. Kanada nabízí také rozsáhlou síť inkubátorů, které umožní vstup na severoamerický trh. Vstup do nich je však často relativně náročný s ohledem na obrovský mezinárodní zájem o zapojení, je proto zapotřebí vhodně zvolit sektorové zaměření inkubátoru. Mezi nejvyhlášenější inkubátory a akcelerátory patří MaRS, Creative Destruction Lab, DMZ, VentureLAB, Founder Institute, InnovateBC, NextAI, Velocity a další. České startupy se také mohou účastnit technologického veletrhu Web Summit, který ve Vancouveru od roku 2025 navázal na předchozí konferenci Collision pořádanou v Torontu do roku 2024. Inovativní firmy se také mohou účastnit jiných sektorových akcí, s jejichž vytipováním mohou pomoci české zastupitelské úřady v Kanadě.