Mediace jako alternativa k soudnímu řízení

Soudem nařízené setkání s mediátorem

Je-li to dle úvahy soudu vhodné a účelné (zdaleka ne u všech případů), může soud v rámci soudního řízení stranám usnesením nařídit setkání s mediátorem. To je vhodné zejména u případů, kde je skutková nebo právní situace nepřehledná a složitá, nebo také v situacích, kde existuje zájem stran na řešení sporu a narovnání vzájemných práv a povinností bez veřejného projednávání. Zde se může jednat například o obchodní tajemství či jiná citlivá obchodní data.

Je-li setkání s mediátorem soudem nařízeno, jsou strany povinny mediátora kontaktovat během stanovené lhůty (zpravidla jeden měsíc od doručení předmětného usnesení, proti němuž není přípustné odvolání) a následně se zúčastnit nařízeného setkání s mediátorem v délce 3 hodin. Pokud si strany samy bez zbytečného odkladu některého ze zapsaných mediátorů nezvolí, je jim určen soudem.

Když soud v rámci své činnosti učiní takové opatření, je soudní řízení na určitou dobu, nejdéle však na 3 měsíce, přerušeno. Cena za soudem nařízené setkání s mediátorem činí podle vyhlášky o zkouškách a odměně mediátora 400 Kč za každou započatou hodinu.

První nařízené setkání s mediátorem samotnou mediací ještě není. Smyslem tohoto prvního setkání je seznámení stran sporu s účelem, principy a výhodami mediace a zjištění zda by účastníci byli ochotni se mediace účastnit. Následně je až v druhém stádiu zahájena mediace uzavřením smlouvy o provedení mediace.

Nic však nebrání tomu, aby již po úvodním představení metody mediace ze strany mediátora strany rovnou podepsaly smlouvu o provedení mediace a ta byla ihned zahájena. Navíc, dle praxe, úvodní informativní setkání s mediátorem netrvá více než jednu hodinu a prostor k samotné mediaci zpravidla zbývá. Účastníci si však k samotné mediaci nemusí zvolit mediátora ustanoveného soudem, ale pro mediační jednání si mohou zvolit jiného mediátora, ke kterému mají například větší důvěru. To samé platí pro situaci, kdy ustanovený mediátor je časově vytížen či hrozí jeho podjatost vůči jedné ze stran.

Na mediátora v tomto případě soudce nedeleguje svoji zákonem svěřenou pravomoc rozhodnout ve věci, jelikož mediátor nečiní žádné skutkové či právní rozhodnutí. Mediační dohodu uzavřenou v rámci mediace a upravující mezi stranami jejich práva a povinnosti může v rámci smírčího řízení schválit soud jako smír, pokud jsou pro to splněny předpoklady dle § 67 občanského soudního řádu. Takový schválený smír má účinky pravomocného rozsudku.

Pokud se strany k prvnímu setkání s mediátorem nedostaví, čelí možné sankci podle ustanovení § 150 občanského soudního řádu. Platí, že odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního soudem nařízeného setkání s mediátorem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti takovému účastníkovi přiznat.

Mediace z rozhodnutí stran konfliktu

Dobrovolná mediace je nejlepší variantou, jelikož dobrá vůle stran a jejich ochota přivést vzájemný spor k přijatelné mediační dohodě je základem úspěšné mediace. Mediaci může navrhnout jakákoliv ze stran konfliktu, případně její právní zástupce.

Jedním ze způsobů, jak zajistit, aby se strany v případě nastalého konfliktu nejprve pokusily řešit spor prostřednictvím mediace, je skrze tzv. mediační doložku ve smlouvě. Obsah konkrétních mediačních doložek je různý, například si strany rovnou mohou zvolit osobu mediátora, anebo si volí postup jeho volby, časový rozvrh, do kdy musí být mediátor osloven, mediační pravidla, podmínky v oblasti důvěrnosti informací, aj.

Nad rámec toho může takové smluvní ujednání obsahovat také sankce pro případ, kdy jedna ze smluvních stran odmítne řešit spor metodou mediace. Platné mediační doložky jsou závazné podobně jako jiná ujednání hmotného práva a jsou tedy rovněž vynutitelné.

Stejně tak může být ve smlouvě výslovně upravena vůle stran prostřednictvím tzv. vícestupňové doložky, kterou se smluvní strany zaváží, že se nejprve pokusí řešit nastalý spor smírně, a teprve pokud nebudou schopny vyřešit svůj spor vzájemnou komunikací a vyjednáváním v první fázi, obrátí se předtím, než podniknou jakékoli jiné právní kroky nebo budou řešit spor v rámci rozhodčího nebo soudního řízení, na mediátora.

Pokud není mezi stranami mediace předem smluvně upravena, mohou se strany mimo rozsah smlouvy či své dohody rozhodnout pro metodu mediace, jejímž prostřednictvím budou své spory řešit. Taková dohoda může být uzavřena i v rámci soudního řízení, aniž by bylo setkání s mediátorem nařízeno soudem.

Velmi důležitý je výběr osoby mediátora, kterého by si strany bez ohledu na to, zda bylo setkání s mediátorem nařízeno soudem či se strany pro mediaci dobrovolně rozhodly, měly zvolit tak, aby v něj měly bezpodmínečnou důvěru a při výběru mediátora pak zohlednit především jeho sídlo, případně doporučení svých známých, aj., přičemž lze rovněž doporučit výběr mediátora ze seznamu zapsaných mediátorů vedeného Ministerstvem spravedlnosti ČR, jelikož takto zapsaný mediátor postupuje podle zákona o mediaci a je garantována jeho náležitá odbornost.

Zásady při mediaci

Mediační proces není podřízen zcela přísným pravidlům o vedení řízení nebo dokazování, není závazný a strany se jej účastní dobrovolně. Naopak si strany s pomocí mediátora nastavují pravidla komunikace samy a mediaci mohou kdykoliv ukončit.

Základními zásadami mediace jsou dobrovolnost, bezformálnost, důvěrnost (neveřejnost). Neméně důležitá je neutralita mediátora a princip zachování rovného postavení stran. Jedním z principů mediace je také vytváření podmínek pro vzájemné respektování účastníků bez toho, aby byl kladen nepřiměřený důraz na hledání viníka konfliktu.

Jak již bylo uvedeno, mediační setkání trvá většinou 3 hodiny, avšak i tuto zvyklost je možné dle dohody stran upravit dle potřeb a požadavků smluvních stran. Výjimku můžeme ilustrovat na příkladu dvou obchodních korporací majících mezi sebou spor o náhradu škody, kdy členové statutárních orgánů či jiní plnou mocí vybavení zástupci korporace chtějí vyřešit spor co nejdříve, na mediační jednání si vyhradí celý den a jejich snahou je s pomocí mediátora konflikt vyřešit a uzavřít mediační dohodu během jediného dne.

Taková jednání mohou být psychicky náročná, avšak pokud jsou na tento styl práce účastníci zvyklí a vyžadují jej, není problémem, aby se mediátor stranám přizpůsobil. Při standardní délce trvání mediace v rozsahu tří hodin je většinou spor vyřešen pře 2 až 6 mediačních sezeních, přičemž opět platí, že vše se vyvíjí dle složitosti sporu a míry spolupráce stran.

Přítomnost advokátů při mediaci

Mediátoři by neměli bránit právu stran mít s sebou při mediačním setkání svého právního zástupce, které jim nelze upírat ani v mimosoudním řešení sporu. Bude-li tedy jedna ze stran podmiňovat účast na mediačním jednání tím, že bude probíhat bez právních zástupců a druhá strana toto neakceptuje, nebude možné mediaci realizovat s ohledem na zásadu dobrovolnosti. Provádění mediace je totiž dobrovolné a pravidla pro mediační jednání si strany s pomocí mediátora nastavují samy.

Naopak pokud je na jedné straně přítomen právní zástupce, je vhodné se ujistit, zda to straně, která není právně zastoupena, nevadí. Většinou však jsou při mediaci přítomni buď právní zástupci obou stran, nebo je mediační jednání vedeno zcela bez jejich přítomnosti.

Obecně lze říci, že přítomnost právního zástupce při mediaci může být v některých případech nadbytečná, jelikož jde o to, aby strany samy dle svých potřeb a požadavků dospěly k přijatelnému závěru. Na druhou stranu mediátor musí být ze zákona nestranný a nesmí stranám udělovat právní poradenství, a to i když je vedle mediátora též advokátem (roli mediátora a advokáta musí striktně oddělovat). Proto si strany samozřejmě mohou nechat právně poradit od svých právních zástupců.

• Témata: Právní průvodce | Právo
• Oblasti podnikání: Právo, právní služby | Služby
• Teritorium: Česká republika