Metody operační analýzy jako nástroje snižování podnikatelského rizika

Operační analýza a lineární programování mohou být dalšími metodami pro snižování podnikatelského rizika.



Poměrně klíčové postavení v procesu racionálního snižování rizika při podnikání má velká skupina metod operační analýzy (dále také jen OA), které jsou založeny na tzv. deterministických modelech. Při aplikaci metod OA do procesu podnikání může dojít ke snížení rizika:

již před výpočtem modelu(sběrem a následným vyhodnocením všech relevantních dat a informací, nutných pro tvorbu a výpočet modelu),

po výpočtu modelu (správnou interpretací výstupních parametrů modelu získáme kvalitativně vyšší informace, čímž máme šanci v reálném podnikatelském procesu snížit riziko na únosnou míru).

Chápeme-li riziko z pozitivní stránky jako naději na úspěch, šanci pro získání vyššího zisku, pak je zřejmé, že role modelů operační analýzy je v tomto procesu nezastupitelná. Chápeme-li riziko z negativní stránky jako pravděpodobnost ztráty, která souvisí například s rozhodováním managementu firmy, pak může praktické využití modelů OA tuto pravděpodobnost výrazně snížit.

Tyto modely se používají zejména při snižování rizika rozhodovacích problémů, které se opakovaně řeší obvykle na operativní nebo na střední úrovni řízení. Cílem našeho rozhodování je nalézt optimální řešení (tj. minimální náklady nebo maximální zisk) rozhodovacího problému, který má následující vlastnosti:

  • je algoritmizovatelný,
  • problém je řešen opakovaně (nejčastěji na operativní nebo na střední úrovni řízení),
  • existuje rutinní řešení,
  • najdeme optimální řešení, respektující podmínku dosažení minimálních nákladů nebo maximálního zisku (pokud existuje).

Současný úspěch či neúspěch závisí na správném nebo chybném rozhodnutí ve firmě. Manažer se proto orientuje zejména na řešení operativních problémů, které přinášejí firmě okamžitý efekt, například na řešení problému optimálního řízení výroby, případně optimálního řízení skladů, vytvoření informační databáze firmy (orientované například na cash management), či řadu dalších aplikací, které jsou z hlediska současnosti kritické.[1]Podle McFarlanova modelu aplikačního portfolia tyto programové prostředky patří v podniku mezi tzv. podpůrné aplikace, na nichž je každá firma natolik závislá, že při jejich poškození dojde rychle k jejímu celkovému zastavení.[2]Pro řešení uvedených firemních rozhodovacích problémů, které se vyskytují nejčastěji na operativní úrovni řízení a u nichž jsou vztahymezi vstupními a výstupními proměnnýmimodelu (reprezentující sledovaný ekonomický jev nebo proces) jednoznačně určeny, se používají tradiční deterministické modely operační analýzy.[3]Nejčastěji se v praxi používají modely na bázi lineárního programování, metod síťové analýzy a modelů hromadné obsluhy.

[1]    Do těchto aplikací směřuje převážná většina současných investic v oblasti programových prostředků (například ve Velké Británii je to více než 80 % z celkového objemu všech aplikací).
[2]    Blíže viz například Molnár, Z.: Efektivnost informačních systémů. Grada Publishing, Praha 2000.
[3]    Viz např. Rais, K.; Doskočil, R.: Operační a systémová analýza I. Operační a systémová analýza I. AKADEMICKÉ NAKLADATELSVÍ CERM, s.r.o., Brno 2011. s. 1-125. ISBN: 978-80-214-4364- 8 a Operační a systémová analýza II. Operační a systémová analýza II. Akademické nakladatelství CERM, Brno 2007. ISBN: 978-80-214-3371- 7.

Převzato z knihy Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích vydané nakladatelstvím Grada v roce 2013

Pravidelné novinky e-mailem