English version
Vyhýbání se rizikům
Vyhýbání se jakýmkoliv rizikům je jednou z metod řešení rizik, jedná se však o metodu spíše negativní než pozitivní. Často jde o přístup, který je pro řešení mnoha rizik zcela nevyhovující. Kdyby byla tato metoda využívána extenzivně, bylo by podnikání ochuzeno o řadu příležitostí k výdělku a zřejmě by nebylo schopno dosáhnout svých cílů. S podnikatelskými aktivitami je vždy spjato riziko, proto nelze tento přístup obecně doporučit. Aplikace metody vyhnutí se riziku je na místě, jedná-li se například o nepropracovaný podnikatelský záměr, u něhož je riziko neúspěchu neúměrně velké. Dlouhodobé vyhýbání se riziku nemůže být přístupem, který zabezpečí firmě růst.
I v oblasti veřejné správy nelze doporučit jako jedinou strategii vyhýbání se rizikům, neboť to může vést při jejím výkonu k formalismu, alibismu, ale i přímo ke vzniku hmotných škod (opět připomínáme přípravu na povodně a chování úředníků během nich).
Bohužel v přístupu některých státních orgánů se v posledních letech neustále objevuje tendence posuzovat podnikání jako činnost s minimálním rizikem, takže řada neúspěšných podnikatelských záměrů je posuzována jako trestněprávní delikty, a to zejména v důsledku téměř hypertrofických ustanovení obchodního zákoníku a zákonů souvisejících, zdůrazňujících trestní odpovědnost při nedodržení tzv. péče řádného hospodáře. Absolutním excesem jsou pak postupy některých orgánů činných v trestním řízení, které s pěti- až desetiletým odstupem a se znalostí celého vývoje až do současnosti podnikatelům doporučí, jak měli v dané době postupovat, a na základě toho vykonstruují obvinění z různých druhů hospodářské trestné činnosti. Příkladem z nepříliš dávné minulosti je obvinění managementu prosperujícího podniku na Vysočině, že neměl prodat akcie ve firmě zainteresované osobě za cenu, která byla ten den na veřejném trhu aktuální, ale za cenu, která je dnes stanovována na základě fundamentálního ocenění podniku – při znalosti následného nejméně pětiletého vývoje.
Lze tedy očekávat, že tento tlak povede k posílení principu „nepouštět se do žádného rizika“, které by mohlo být jakýkoliv způsobem později použito proti podnikateli.
Získávání dodatečných informací
Jedná se o jednu z nejdůležitějších metod snižování rizika v obchodním kontaktu firem, a to nejen v podnikatelské praxi. Situace, kdy o svém obchodním partnerovi nebo o jednající protistraně nic nevíme, je poměrně typická. Rozdílné vybavení účastníků vyjednávání informacemi je jednou z příčin selhání na trhu nebo neúspěchu při jednání. Nedostatek informací často vede při podnikání k nepříznivému výběru (kvalitní aktiva či záměry jsou vytlačeny méně kvalitními) a k morálnímu hazardu (podstupování vyššího rizika). Problematice práce s informacemi je proto věnována celá následující kapitola.
Vytváření rezerv
Rezervy jsou aktiva, určená pro použití za mimořádných okolností. Jsou jednou ze základních metod snížení rizika v podnikání (ale i ve veřejné správě). Firmy si nejčastěji vytvářejí materiálové (hmotné) a finanční rezervy. Materiálové rezervy jim umožňují eliminovat například výkyvy dodávek surovin a vstupních komponent (pojistné zásoby). Finanční rezervy firmě umožní překlenout období okamžitého nedostatku hotových finančních prostředků (nezaplacené pohledávky u obchodních partnerů, ohrožující firmu tzv. druhotnou platební neschopností). Kromě toho existují účetní rezervy, které jsou předepsány legislativou. Jsou určeny k financování nákladů v budoucnosti – například na opravy hmotného majetku, na úhradu kurzových ztrát apod. Některé firmy (jako akciové společnosti) musí podle zákona tvořit ze svého zisku rezervní fondy, ale tyto fondy nejsou obvykle postačující pro případ, kdy lze identifikovat riziko, přinášející se značnou pravděpodobností vysokou ztrátu, navíc se jedná o ryze účetní položku pasiv, která za špatné vnitřní situace ve firmě nemusí být adekvátně kryta skutečnými aktivy.
Při stanovení výše potřebných rezerv je vhodné použít auditorské metody, stanovit pravděpodobnou výši nákladů potřebných na krytí ztrát a zvolit takový způsob rezerv, který představuje optimální řešení – například místo udržování mrtvých peněz na účtu je vhodné zvolit některý krátkodobý finanční instrument s vyšší výnosností (termínový vklad, depozitní certifikát, pokladniční poukázka, vysoce likvidní cenný papír atp.).
Převzato z knihy Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích vydané nakladatelstvím Grada v roce 2013
