Mexiko

Mexiko je 6. největším výrobcem a 4. největším exportérem automobilů na světě. Výrobu zde má většina světových automobilek a ročně se zde vyrobí kolem 3,5 mil. vozidel. Většina produkce je určena pro export (89 %), 80 % exportovaných vozidel míří na trh USA. Automobilový průmysl je jedním z nejvýznamnějších průmyslových odvětví v Mexiku, tvoří 20 procent HDP zpracovatelského sektoru a zaměstnává více než jeden milion lidí v celé zemi. Očekává se, že tento segment bude, přes přetrvávající výpadky zejména v dodávkách polovodičů, jednou z nejrychleji rostoucích částí trhu, tažen trhem USA a finanční rezervou mezinárodních mateřských společností mexických filiálek. 

Mezi hlavní výrobce osobních automobilů patří američtí General Motors a Ford; německé Audi, BMW a Volkswagen; nizozemská Stellantis/FCA (mj. Fiat, Alfa Romeo, Chrysler, Dodge, Jeep); japonská Honda, Mazda, Nissan a Toyota; korejská Kia; i čínská BAIC Group. Automobiloví výrobci (OEM) jsou primárně soustředěni na severu země, ve státech Baja California, Sonora, Chihuahua, Coahuila, Nuevo León a San Luis Potosí, na ně navázané dodavatelské řetězce a výrobci dílů (Tier 1 i 2) sídlí v bezprostředním okolí či přilehlých státech (Guanajuato, Aguascalientes, Jalisco, Estado de Mexico, Hidalgo, Morelos, Puebla a Veracruz).

Dohoda mezi USA, Mexikem a Kanadou (USMCA) spolu s regionalizací výroby v rámci tzv. nearshoringu přináší řadu změn v pravidlech původu pro automobilový průmysl. USMCA vyžaduje, aby 75 % obsahu vozidla (70 % u těžkých nákladních vozidel) bylo vyrobeno v Severní Americe a aby hlavní autodíly pocházely ze Spojených států, Kanady nebo Mexika. Výsledkem je přenastavení dodavatelských řetězců, které může mít negativní vliv na evropské exportéry, přináší ale současně i zajímavé příležitosti pro české investice v automobilovém průmyslu v Mexiku.

Pozornost se čím dál více zaměřuje na ekologickou ohleduplnost výroby i produktu – s postupným přechodem na alternativní zdroje pohonu se zvedá poptávka po elektromotorech či vodíkových spalovacích motorech a po znalostních produktech, jako jsou pokročilé materiály a moderní výrobní technologie (digitalizace, robotizace, automatizace).

S ohledem na požadavky dodavatelských řetězců a řízení zásob „just in time“ jsou pro české výrobce zajímavé zejména dodávky v Tier 2 a Tier 3, které lze realizovat dovozem z ČR, ale i stále častějším přenesením výroby do Mexika. Existují však příležitosti i pro výrobní stroje a zařízení, materiály, předem sestavené součásti, formy a nástroje, řezné nástroje, zařízení pro automatizační procesy, suroviny, inženýrství a design, hotové díly (ložiska, spojky, motory, převodovky, elektrické a elektronické díly včetně polovodičů, dále gumárenské, textilní a plastové díly).

Dlouhodobě špatná bezpečnostní situace nutí mexickou vládu investovat stále více nejen do vyzbrojování bezpečnostních složek a armády, ale také do ochrany kritické infrastruktury. Kromě drobné kriminality se Mexiko potýká s rozsáhlým organizovaným zločinem, na který je navázána celá škála další trestné činnosti včetně té násilné (pašování zbraní, obchod s lidmi, únosy, prostituce, korupce, nelegální migrace aj.). V neposlední řadě dochází k útokům na kritickou infrastrukturu, častým cílem útoků jsou státní ropovody či námořní ropné plošiny.

Obdobným problémům čelí i firmy (ochrana výrobní infrastruktury, IT systémů, produktů, zásilek) a soukromé osoby (osobní bezpečnost, ochrana nemovitostí a majetku), takže výdaj na zajištění bezpečnosti je bezpodmínečnou součástí i soukromých rozpočtů. I s ohledem na velikost země je proto Mexiko jedním z nejdůležitějších bezpečnostních trhů v Latinské Americe.

Mexická vláda potvrdila prioritní vnímání bezpečnosti i v rámci rozpočtu pro bezpečnostní složky (armáda, letectvo, námořnictvo a vnitro), kdy za posledních pět let svého funkčního období jejich rozpočet navýšila o 52 % na aktuálních 11,7 mld. USD ročně. Vláda také přijala Národní plán míru a bezpečnosti 2018–2024, kde si stanovuje hlavní kroky ke zlepšení bezpečnosti v zemi. Jedním z nich je vytvoření nového ozbrojeného sboru, tzv. Národní gardy, o síle 300 000 osob, která v rámci federace řeší běžnou kriminalitu, organizovaný zločin i ochranu hranic. Její vyzbrojení a akceschopnost jsou jednou z hlavních priorit mexické vlády.

Kromě zbraní, střeliva, obrněných vozidel a dalšího vojenského materiálu existuje dlouhodobá poptávka po zabezpečovacích zařízeních pro objektovou bezpečnost, ochranu infrastruktury, komunikační technologie, sledovací zařízení pro zamezení krádeže nákladu, GPS systémy, pokročilé IT řešení pro oblast vymáhání práva a vyšetřování a řešení kybernetické bezpečnosti.

Specifickou oblastí je ochrana hranic (včetně námořních), kde je poptávka po sledovacích systémech, dronech, malých letadlech, ale i IT řešeních umožňujících např. zpracování satelitních dat.

Zdravotní péče je v Mexiku poskytována jak rozsáhlou sítí státních zařízení (poskytuje zhruba 75 % služeb), tak soukromými poskytovateli. V Mexiku je celkem 4538 nemocnic, většina velkých poskytovatelů zdravotní péče je soustředěna ve státech Baja California, Querétaro a Mexico City. Veřejná (státem řízená) zdravotní péče je v Mexiku poskytována v rámci tří hlavních systémů podle zaměstnaneckého statusu, které mají oddělenou síť zdravotnických zařízení, personálu i financování. 

V roce 2019 byl přijat Národní zdravotní plán 2019–2024, který deklaruje cíl zvýšit dostupnost systému pro všechny a navýšit zdravotnický rozpočet. Pro zefektivnění systému nákupu léčiv a zdravotnického materiálu přistoupila vláda k jeho centralizaci. Změna systému, která se neobešla bez komplikací, narušila ale monopol asi 10 dodavatelů a otevřela trh pro nové subjekty. 

Soukromý zdravotnický systém funguje odděleně a soustředí se do velkých měst a příhraniční oblasti s USA, kde kvete zdravotnická turistika. Soukromé pojišťovny, z nichž nejdůležitější jsou Bupa, GNP Seguros, Royal Sun Alliance a Metlife, mají buď svá zařízení, nebo mají smlouvy se soukromými zdravotnickými zařízeními. Soukromé pojištění se většinou používá k zajištění rychlého přístupu ke kvalitní zdravotní péči a rozšíření lékařského krytí a služeb. Velká soukromá zařízení často poptávají kvalitnější zdravotnické (i cenově náročnější) vybavení a léčiva a jsou jedním z hlavních odběratelů evropské produkce.

Epidemiologická situace v Mexiku se v posledních třech desetiletích výrazně změnila – poklesl výskyt přenosných infekčních nemocí a zvýšil se výskyt nepřenosných a civilizačních chorob. Podle dat OECD trpí 73 % obyvatel Mexika nadváhou, a 28 % obyvatel (42 milionů obyvatel) dokonce obezitou. Chronické nepřenosné nemoci jako kardiovaskulární onemocnění, cukrovka, rakovina, cirhóza jater a onemocnění dýchacího ústrojí jsou nejčastějšími nemocemi vedoucími k úmrtí pacienta staršího 40 let. 

Mexiko má relativně mladou populaci, nicméně demografický trend směrem ke stárnutí populace je zřejmý, v roce 2050 by mělo být 27 % ve skupině nad 60 let. S ohledem na stárnoucí populaci a zvyšující se výskyt těchto chronických i civilizačních nemocí se proto předpokládá, že farmaceutický trh bude dále růst tempem okolo 6 % ročně. Prudce také stoupá poptávka po geriatrické péči a s ní souvisejících zařízeních a produktech.

Novým trendem je jak ve státním, tak soukromém sektoru je elektronizace zdravotnických služeb – od zdravotnických informačních systémů přes specializované programy pro robotické operace až po telemedicínu pro poskytování lékařských konzultací na dálku do odlehlých oblastí země. 

Rozsáhlé příležitosti nabízí také rozvoj nemocniční infrastruktury, po celé zemi jsou ve výstavbě nebo ve fázi záměru desítky nových nemocnic – státních i soukromých, příp. i v režimu Public-Private-Partnership (PPPs). Řadu těchto projektů zaštiťují velké soukromé nemocniční sítě nebo velké stavební společnosti, které pak také zajišťují i vybavení nemocnic. Jen v hlavním městě je aktuálně ve výstavbě šest nových nemocnic.

Mexická energetika prošla v posledních letech bouřlivým vývojem. V roce 2013 přijatá reforma otevřela trh soukromým výrobcům, kteří bez otálení začali měnit energetickou mapu Mexika. Již v roce 2015 zajišťovali soukromí výrobci 26,7 % produkce elektřiny a dnes je to téměř polovina veškeré elektrické energie v zemi. Výstavba nových elektráren také změnila portfolio energetických zdrojů. Během několika let se zásadně navýšil podíl výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů na aktuálních 31 %, který nadále roste tempem kolem 13 % ročně. 

Ačkoliv aktuální politické klima není soukromým výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů zrovna nakloněno a energetiku přimyká blíže státu, ve střednědobém horizontu se bez nich mexická energetika obejde jen těžko. 

Aktuální poptávka Mexika ve výši 330,1 TWh (2349 kWh/os.) totiž každoročně s rozmachem průmyslu, elektromobility i stoupající demografickou křivkou roste o 3,1 % a v roce 2032 již bude Mexiko potřebovat minimálně o 171 TWh elektřiny více. A takové navýšení je bez soukromých investic jen těžko realizovatelné. Zdá se, že s tím počítají i investoři, jejichž neutuchající zájem dokládá i fakt, že Mexiko je 14. největším příjemcem investic do výroby z obnovitelných zdrojů na světě.

To odráží nový vlajkový projekt, na kterém Mexiko spolupracuje s USA, tzv.  „Plán Sonora“. Jedná se o vládní plán pro energetickou soběstačnost, který má v prvé řadě využít pouštního klimatu severomexického státu Sonora k výstavbě pěti velkých fotovoltaických elektráren s celkovou kapacitou 5 GW, podobných té, kterou staví státní energetický podnik CFE v Puerto Peňasco (kapacita 1 GW; plocha 2.000 ha) a jejíž první část již prezident v únoru 2023 inauguroval. Důležitým prvkem projektu je přeshraniční využití elektrické energie (zejm. pro sousední Arizonu) a s ní související očekávané investice USA. Pro zajištění funkčnosti se počítá také se zásadní modernizací a posílením rozvodné soustavy. Vedle tohoto megaprojektu mají vzniknout menší solární a větrné elektrárny zajišťující energetickou soběstačnost místních komunit. Mimoto má ve státě Sonora vzniknout hned několik LNG terminálů a hub výroby baterií a elektrovozů.

S potřebou navýšení dodávek elektrické energie vyvstává také potřeba modernizace a rozšíření elektrizační sítě, kterou vlastní a provozuje státní podnik CFE (Federální komise pro elektřinu), ale i zvýšení efektivity celého výrobního a distribučního řetězce s využitím moderních technologií a IT řešení. Velká část starších výrobních celků CFE čeká renovace, kde vznikají příležitosti pro české dodavatele. Česká zařízení mají na trhu renomé kvality a spolehlivosti.

S ohledem na kolísavost výroby v případě obnovitelných zdrojů je jednou z důležitých otázek možnost skladování elektřiny pomocí bateriových systémů, ať už velkoobjemových řešení, nebo behind-the-meter baterií. Díky rozloze Mexika čítá přenosová a distribuční soustava přes 620 tis. km a přenáší elektrickou energii na velké vzdálenosti (200–500 km). Právě tyto vzdálenosti v oblastech s často extrémními klimatickými vlivy komplikují kontrolu a správu celé sítě a jsou příčinou častých poruch přenosu. Nabízí se proto uplatnění pro řešení založená na IoT, umožňující komunikaci se vzdálenými částmi sítě, která jsou spolu s využitím výhod pokrytí 5G cestou k elektrizační síti nové generace („smart grid“).

Rozsáhlá data, která mohou být takto ze sítě získána, jsou vhodným vstupním materiálem pro inteligentní analýzu řešeními pro Big Data. Ta by vedla k zefektivnění celého procesu výroby, distribuce a užití elektrické energie a umožnila by potřebné sesynchronizování všech procesů (např. výroba na základě předpovědi reálné spotřeby). Rozsáhlá mexická elektrizační síť potřebuje i inteligentní přístroje a systémy (Artificial Intelligence), které po vyhodnocení příchozí informace dokážou automaticky změnit své chování (např. při závadě zapnout záložní transformátor). Předešlo by se tím výpadkům dodávek, které jsou zejména v odlehlých oblastech země velmi časté.

Široké pole využití v mexické elektroenergetice má podle nedávného průzkumu také technologie Blockchain. Její použití v různých částech výroby a distribuce může zásadně přispět ke zvýšení efektivity a transparentnosti procesů. Blockchain je již v Mexiku využíván ve finančním sektoru a první pilotní projekty se rozbíhají právě i v oblasti energetiky.

Mexická administrativa si vytyčila rozvoj infrastruktury jako jeden z hlavních cílů, proto je jednou z hlavních oblastí, kam míří i v komplikovaných pandemických časech většina veřejných investic. Ve svém Programu výstavby a modernizace vláda představila čtyři prioritní projekty v celkové hodnotě přes 20 miliard USD: nové letiště pro hlavní město, dopravní koridor přes Tehuantepskou šíji, osobní a nákladní železnice „Tren Maya“ na poloostrově Yucatán a výstavba rafinérie ve státě Tabasco.

Ve snaze podpořit reaktivaci ekonomiky byly navíc přijaty další dva investiční balíčky rozvoje infrastruktury v celkové hodnotě 24,3 miliard USD, z poloviny financované privátním sektorem. Tyto investice míří do výstavby silnic a dálnic, energetické infrastruktury, železnic, přístavů, vodních děl a průmyslových parků po celé zemi.

V oblasti letecké dopravy se Mexiko dlouhodobě potýká s poddimenzovanou kapacitou. Mezi lety 2013–2018 vzrostl počet přepravených cestujících celkově o 58 %, tedy téměř o 10 % ročně. Tento růst odráží jak poptávku cestujících, tak růst dopravců obsluhujících Mexiko. Pandemie COVID-19 a pokles letecké dopravy sice výrazně ovlivnily tento růst, nicméně rychlá obnova turistického ruchu již vrátila čísla do předpandemického období. S tím souvisí i otevření  nového letiště nedaleko hlavního města a aktuální infrastrukturní projekty na jeho napojení na veřejnou dopravu města. Poptávka po rozšíření kapacit a modernizaci je ale i v regionálních centrech. Tyto projekty poptávají vyspělé technologie řízení letového provozu, řešení logistiky i vybavení terminálů.

Mexiko má podél svého pobřeží 102 přístavů, z nichž 16 jsou velké mezinárodní přístavy pro nákladní i osobní dopravu. Ve světle stále stoupajícího objemu námořní přepravy vyžadují tyto přístavy rozšíření a modernizaci, včetně výstavby doprovodných logistických, ale i navazujících průmyslových zón. Vedle rozšíření přístavů dopravního koridoru přes Tehuantepskou šíji je jednou z největších investic přístav ve městě Veracruz, kde se dokončuje první fáze výstavby v objemu 1,6 mld. USD a očekává se zahájení výstavby navazujících projektů.

Mexická vláda v současné době realizuje 21 železničních projektů v odhadované hodnotě 23 miliard USD v různých projektových fázích. Vedle výše zmíněné železnice Tren Maya o délce 1500 km a koridoru spojujícího v Tehuantepské šíji Mexický záliv a Pacifik, je to výstavba železnice mezi hlavním městem Mexico City a Querétarem a hlavním městem a Tolucou. Investice budou využity nejen na rozvoj kolejové sítě, ale i na údržbu a obnovu staršího vozového parku. Trvalá snaha o navýšení kapacity nákladní dopravy také vede k zpevňování kolejí a poptávce po dvouvrstvých kolejnicích. 

Kromě výstavby nových silničních a železničních koridorů a akvizic vozového parku pro městské hromadné dopravy se ve velké míře zaměřuje na zefektivnění současné infrastruktury za využití pokročilých technologií v řízení dopravy i vymáhání pravidel provozu.

V důsledku ekonomického rozvoje v Mexiku stoupá poptávka po pokročilých technologiích a inovativních výrobcích napříč sektory. Pandemie covidu-19 akcelerovala digitální transformaci a inteligentní automatizaci výroby. Mexiko si již před pandemií nevedlo v procesu digitalizace špatně. V průzkumu OSN týkajícím se digitální správy se Mexiko v roce 2018 umístilo na 22. místě ze 193 zemí a na 1. místě v kontextu Latinské Ameriky a Karibiku. 

V soukromém sektoru ale digitalizace probíhala nerovnoměrně – velké a mezinárodní společnosti investovaly do digitalizace velké prostředky, střední a menší firmy ale často zůstávaly pozadu. Přitom tyto malé a střední společnosti představují více než 99 % společností působících v zemi. Většina z nich (2,2 mil.) působí v obchodě, další (1,8 mil.) ve službách a téměř 600 tis. ve výrobě. Digitalizace těchto firem by dle odhadů zvýšila celkovou produkci až o 30 %. 

V procesu digitalizace jsou zřejmé určité trendy, které ovlivňují poptávku po určitých řešeních. Zásadně zrychlil růst e-commerce. Firmy adaptují své služby pro internetové prostředí a hledají vhodná IT řešení. V roce 2022 představoval e-commerce 13,4 % veškerého prodeje a do roku 2025 by měl internetový prodej představovat 24 % tržeb v maloobchodním sektoru. 

Řada podnikatelů ztratila během pandemie přímý kontakt se zákazníkem a nahradila ho personalizací služeb a digitální komunikací pro maximalizaci pozitivní zkušenosti zákazníka. Firmy poptávají technologie a řešení elektronického obchodu, správy dat a marketingu, které celý proces nákupu produktu či služby zkvalitňují. 

Další oblastí, která se skokově digitalizovala, je logistika a inteligentní řízení dodavatelského řetězce. Dynamické prostředí logistického sektoru si v době pandemie vyžádalo nové nároky na kvalitu, flexibilitu, jakož i na typy poskytovaných služeb. Spolu s neustálým tlakem na provozní náklady byly společnosti také nucené výrazně modifikovat stávající procesy za účelem zabezpečení plynulosti a spolehlivosti dodavatelského řetězce. 

Třetí oblastí, které se aktuální vlna digitalizace významně dotkla, je pokročilá správa dat. S digitalizací provozu a výroby potřebují mexické firmy zpracovávat a automatizovaně vytěžovat stále větší objemy dat. Velká poptávka je proto po systémech umožňující jak digitalizaci dokumentů, tak zpracování a analýzu velkých souborů dat. 

Nové trendy přinášejí i nové hrozby, kterým je přizpůsobit zabezpečení. Firmy i jednotlivci proto také hojně na trhu hledají spolehlivé technologie pro bezpečnou správu a sdílení dat.

Inteligentní zemědělství (ag-tech) je i v Mexiku na vzestupu s cílem vyrovnat se se zvýšenou poptávkou po potravinách a čelit nepříznivým změnám klimatu za současné ochrany životního prostředí. Část zemědělské výroby se začíná profilovat jako hi-tech obor, vznikají velké zemědělsko-průmyslové parky s intenzivní skleníkovou produkcí a zvyšuje se využití moderních forem zpracování.

Tento trend podporují i vládní rozvojové programy, řada projektů vzniká ve spolupráci mezi státem a výzkumnými centry. Pro aktuální vládu je modernizace zemědělství prioritou zejména tam, kde s sebou přináší zároveň sociální benefity nejslabší vrstvě obyvatelstva.

Do zdejšího zemědělství jsou zaváděny nejmodernější inovativní technologie určené ke zvýšení produktivity a vytvoření udržitelného zemědělství. Nejčastěji se jedná o navigační a sledovací systémy, v hojné míře se již využívají zemědělské drony. Jen postupně se přistupuje i k robotizaci či digitalizaci provozů a automatizaci produkce. Investice do těchto typů technologií brzdí i dostatek levné pracovní síly.

Tradiční i inovativní forma zemědělství nabízí zajímavé příležitosti pro české technologie. Konkrétní poptávané položky jsou zemědělská technika (traktory, žací stroje, postřikovače, provzdušňovače), stroje (konzervování, zpracování masa, balení atd.), chladící zařízení, moderní skleníky, IoT řešení či moderní zavlažovací systémy. Stejně tak by mohly být zajímavé české zkušenosti se zalesňováním a zpracováním dřeva.

Z českých potravinářských výrobků se na trhu uplatňují pektiny, tuky, obilné výrobky, živá kuřata, potravinové přípravky, chmel, lahvové pivo, výtažky z kávy, čokoláda. O proniknutí na trh se snaží několik výrobců alkoholických nápojů. Trh s potravinami by mohla dále oživit modernizovaná dohoda o volném obchodu EU/Mexiko.

S ohledem na rostoucí poptávku existuje potenciál pro zvýšení exportu českého piva, chmele a alkoholických nápojů (zvyšuje se i obliba vína), dále pak pro vývoz sýrů, čokolády, kvalitních těstovin. S ohledem na kritickou míru obezity v mexické populaci se předpokládá zvýšená poptávka po produktech zdravé výživy a také poptávka po bio produktech.

Mexiko v posledních letech zaznamenalo nárůst zájmu o investice do výzkumu a inovací, i když stále čelí velkým rozdílům kvality VVI mezi bohatšími a chudšími regiony a malému zapojení soukromého sektoru do financování výzkumu. Ten je, odlišně od většiny zemí OECD, z 76,8 % financován státem a jen z necelých 20 % soukromým sektorem. Státní rozpočtové výdaje na výzkum a vývoj (ukazatel GERD) se dlouhodobě pohybují kolem 0,3-0,4 % HDP (kolem 13 mld. USD), což je relativně nízká hodnota v porovnání s průměrem vyspělých zemí a s cílem 1 % stanoveným mexickou vládou v Národní strategii pro inovaci 2021-2024.

V Globální inovačním indexu (GII) za rok 2022 obsadilo Mexiko 58. místo z 132 hodnocených zemí, v rámci regionu Latinské Ameriky se umisťuje spolu s Brazílií a Chile na špici regionu, a to zejména v základním výzkumu.

Oblastmi výzkumu, ve kterých Mexiko vyniká, jsou biotechnologie a farmaceutický průmysl, ICT, energetika či materiály a nanotechnologie. Většina mexických výzkumných aktivit se koncentruje kolem státních univerzit a státních výzkumných center. Mexiko má 95 veřejných univerzit s výzkumnými a technologickými kapacitami, přičemž jen Mexická národní autonomní univerzita (UNAM), největší univerzita v zemi, má 71 výzkumných center. 

Hlavním federálním orgánem pověřeným podporou výzkumu a jeho financováním je Národní rada pro vědu a technologii (Consejo Nacional de Ciencia y Tecnología, CONACYT). CONACYT spravuje síť 27 výzkumných center po celé zemi, kde se soustředí zhruba tři čtvrtiny výzkumu. 

Geograficky se nejpokročilejší výzkum a inovace se sdružuje zejména ve velkých aglomeracích jako je Mexico City, Guadalajara, Quéretaro a Monterrey. Jedním z nejprogresivnějších regionů, kde se VVI těší i systematické podpoře vlády a soukromého sektoru, je stát Jalisco (hl. město Guadalajara), který se pro koncentraci VVI nazývá Silicon Valley Mexika.

Aktuální trend regionalizace výroby a nearshorigu ale do Mexika láká širokou škálu zahraničních investorů, jak z Evropy, tak z Asie. Současný boom přesunu výroby si ve střednědobém horizontu vynutí i jeho promítnutí do rozvoje VVI a vzdělávání potřebné pracovní síly, jakož i nárůst investic soukromého sektoru do výzkumu. Orientace Mexika na automobilový, elektronický a strojírenský průmysl jej již nyní spojuje s ČR právě v zaměření aplikovaného výzkumu a slibuje možnosti pro společné výzkumné projekty či akademickou výměnu.

Další oblastí zájmu je spolupráce v internacionalizaci technologických start-upů a SMEs, kdy Mexiko může sloužit jako vhodný nástupní můstek pro expanzi na severoamerický i latinskoamerický trh, a v opačném směru ČR jako hub pro mexické start-upy v Evropě.