Mexiko je aktuálně 7. největším výrobcem a 5. největším exportérem automobilů na světě. Výrobu zde má většina světových automobilek. V roce 2024 se v Mexiku vyrobilo 3,99 milionu vozidel (z toho jen cca 5 % elektromobilů) a v roce 2025 by to mělo být poprvé přes 4 miliony – nový rekord. 85-90 % produkce je určena pro export, a to především do Severní Ameriky (80 % všech vývozů do USA). Automobilový průmysl patří k nejvýznamnějším průmyslovým odvětvím Mexika: v roce 2024 tvořil 4,5 % celkového HDP země a 20 % HDP zpracovatelského sektoru. Zaměstnává přímo či nepřímo 3 miliony lidí. Očekává se, že tento segment bude nadále jednou z nejrychleji rostoucích částí trhu, protože je poháněn trhem USA a finanční rezervou mezinárodních mateřských společností mexických filiálek. Otázkou však zůstává, jak sektorem zamávají cla Trumpovy administrativy. 

Mezi hlavní výrobce osobních automobilů patří američtí General Motors a Ford; německé Audi, BMW, Volkswagen a Mercedes-Benz; nizozemský koncern Stellantis (Fiat, Alfa Romeo, Chrysler, Dodge, Jeep); japonská Honda, Mazda, Nissan a Toyota; korejská Kia; i čínská BAIC Group. Automobiloví výrobci jsou primárně soustředěni na severu země blízko hranic s USA ve státech Nuevo León, Coahuila, Chihuahua, Sonora, Baja California a San Luis Potosí. Na ně navázané dodavatelské řetězce a výrobci dílů (Tier 1 i 2) sídlí v bezprostředním okolí či ve střední industrializované části země (Guanajuato, Aguascalientes, Jalisco, Estado de México, Hidalgo, Puebla a Veracruz). V roce 2023 oznámila americká Tesla výstavbu gigafactory ve státě Nuevo León, nicméně projekt je nyní pozastavený a jeho budoucnost nejasná.

Dohoda mezi USA, Mexikem a Kanadou (USMCA) spolu s regionalizací výroby v rámci nearshoringu přináší řadu změn v pravidlech původu pro automobilový průmysl. USMCA vyžaduje, aby 75 % obsahu vozidla (70 % u těžkých nákladních vozidel) bylo vyrobeno v Severní Americe a aby hlavní autodíly pocházely z USA, Kanady nebo Mexika. Výsledkem je přenastavení dodavatelských řetězců, které může mít negativní vliv na evropské exportéry. Zároveň ale přináší zajímavé příležitosti pro české investice v automobilovém průmyslu v Mexiku.

Pozornost se čím dál více zaměřuje na ekologickou ohleduplnost výroby i produktu – s postupným přechodem na alternativní zdroje pohonu se zvyšuje poptávka po elektromotorech či vodíkových spalovacích motorech a po znalostních produktech, jako jsou pokročilé materiály a moderní výrobní technologie (digitalizace, robotizace, automatizace). Elektromobilita v Mexiku sice roste, ovšem pomaleji, než se čekalo.

S ohledem na požadavky dodavatelských řetězců a řízení zásob „just in time“ jsou pro české výrobce zajímavé zejména dodávky v Tier 2 a Tier 3, které lze realizovat dovozem z ČR, ale i přenesením výroby do Mexika (např. ALBAform). Existují příležitosti také pro výrobní stroje a zařízení, materiály, formy, předem sestavené součásti, řezné nástroje, zařízení pro automatizační procesy, inženýrství, design i hotové díly (ložiska, spojky, motory, převodovky, elektrické a elektronické díly včetně polovodičů, dále gumárenské, textilní a plastové díly).

Dlouhodobě špatná bezpečnostní situace nutí mexickou vládu investovat nejen do vyzbrojování bezpečnostních složek a armády, ale také do ochrany kritické infrastruktury. Kromě drobné kriminality se Mexiko potýká s rozsáhlým organizovaným zločinem, který mají na svědomí hlavně drogové kartely. Na něj je navázána celá škála další trestné činnosti včetně té násilné (pašování zbraní, obchod s lidmi, únosy, prostituce, korupce, nelegální migrace). Od konce pandemie covidu-19 se však došlo v Mexiku k určitému zlepšení aspoň co se týče statistiky počtu vražd na 100 tisíc obyvatel.

Bezpečnostním problémům čelí rovněž firmy (ochrana výrobní infrastruktury, IT systémů, produktů, zásilek) a soukromé osoby (osobní bezpečnost, ochrana nemovitostí a majetku). Výdaje na zajištění bezpečnosti jsou tudíž bezpodmínečnou součástí soukromých rozpočtů. I s ohledem na velikost země je proto Mexiko jedním z nejdůležitějších bezpečnostních trhů v Latinské Americe. Povolení k nákupu zbraní v Mexiku lze získat na základě federálního zákona pouze prostřednictvím ministerstva národní obrany (SEDENA).

Nová mexická vláda prezidentky Sheinbaum se opírá o Národní strategii veřejné bezpečnosti 2024-2030, která stojí na čtyřech pilířích: řešení příčin násilí (chudoba, nerovnost, nedostatek příležitostí), konsolidace Národní gardy vytvořené v r. 2019, posílení zpravodajských služeb a vyšetřování, a úzká spolupráce mezi federální vládou a jednotlivými státy federace. Rozpočet ministerstva obrany v r. 2025 lehce přesahuje 8 mld. USD, což je o 40 % méně než v r. 2024 za vlády ex-prezidenta Lópeze Obradora. Tento rodzíl odráží změnu vládních priorit, jež více cílí na sociální programy a civilní rozvoj. Prezidentka nehodlá obnovovat tažení proti “narcos” minulých vlád, ale zato posílit schopnost státu čelit organizovanému zločinu.

Kromě zbraní, střeliva, obrněných vozidel a dalšího vojenského materiálu existuje dlouhodobá poptávka po zabezpečovacích zařízeních pro objektovou bezpečnost, ochranu infrastruktury, komunikační technologie, sledovací zařízení pro zamezení krádeže nákladu, GPS systémy, pokročilé IT řešení pro oblast vymáhání práva a řešení kybernetické bezpečnosti. V té má zatím Mexiko rozhodně co dohánět a naskýtá se zde značný prostor pro investice.

Specifickou oblastí je ochrana hranic (včetně námořních), kde je poptávka po sledovacích systémech, dronech, malých letadlech a také IT řešeních umožňujících např. zpracování satelitních dat. Vzhledem k blízkosti USA a provázanosti ekonomik naráží evropští výrobci v tomto sektoru na silnou americkou konkurenci.  

Zdravotní péče je v Mexiku poskytována jak rozsáhlou sítí státních zařízení, tak soukromými poskytovateli. Především soukromý sektor ve zdravotnictví expanduje a počet zdravotnických zařízení neustále stoupá. Počet doktorů na 1000 obyvatel se dokonce pomalu přibližuje k průměru zemí OECD (2,5 vs. 3,7). V Mexiku existuje přes 5 000 nemocnic, z nichž je zhruba dvakrát  víc soukromých než státních. Ty však mají vysoký počet lůžek, pokrývají dvě třetiny celkové kapacity a kvalita péče je překvapivě dobrá. Polovinu všech soukromých nemocnic a klinik najdeme ve státech Estado de México, Mexico City, Jalisco, Guanajuato, Michoacán, Veracruz a Puebla. Veřejná (státem řízená) zdravotní péče je v Mexiku poskytována v rámci několika systémů podle zaměstnaneckého statusu (největší IMSS a ISSSTE), které mají oddělenou síť zdravotnických zařízení, personálu i financování. 

Soukromý zdravotnický systém funguje odděleně a soustředí se do velkých měst, přímořských letovisek a příhraniční oblasti s USA, kde kvete lékařská turistika. Soukromé pojišťovny, z nichž nejdůležitější jsou Grupo Nacional Provincial (GNP) Seguros Monterrey New York Life, Axa, Mapfre, MetLife, Inbursa, Banorte a Zurich Santander, mají buď svá vlastní zařízení, nebo smlouvy s předními soukromými nemocnicemi. Soukromé pojištění lidé většinou využívají k zajištění rychlého přístupu ke kvalitní zdravotní péči a rozšíření lékařského krytí a služeb. Díky rostoucí střední třídě ho má stále více Mexičanů, kteří neváhají investovat do zdraví svého a svých blízkých. Velká soukromá zařízení často poptávají kvalitnější, tedy cenově náročnější zdravotnické vybavení a léčiva, proto jsou hlavním odběratelem evropské produkce.

Epidemiologická situace v Mexiku se v posledních třech desetiletích výrazně změnila. Poklesl výskyt přenosných infekčních nemocí, které vystřídaly nepřenosné a civilizační choroby. Až 75 % dospělých obyvatel Mexika trpí nadváhou a 37 % dokonce obezitou, což Mexiko staví na druhé místo mezi zeměmi OECD. Chronické nepřenosné nemoci jako cukrovka (18 % populace – nejvíce v OECD), kardiovaskulární onemocnění, rakovina, cirhóza jater a respirační onemocnění jsou nejčastějšími nemocemi vedoucími k úmrtí pacienta staršího 40 let. 

Mexiko má relativně mladou populaci, nicméně demografický trend směrem ke stárnutí populace je zřejmý: v roce 2050 by mělo být 27 % ve skupině nad 60 let. S ohledem na stárnoucí obyvatelstvo a zvyšující se výskyt civilizačních nemocí se předpokládá až 25% zvýšení poptávky po lécích. Farmaceutický trh bude tedy nadále růst. V Mexiku působí většina největších farmaceutických společností světa jako Pfizer či Novartis, které nyní sází na inovace a udržitelnost. Prudce také stoupá poptávka po geriatrické péči a s ní souvisejících zařízeních a produktech.

Novým trendem ve státním i soukromém sektoru je elektronizace zdravotnických služeb – od zdravotnických informačních systémů přes specializované programy pro robotické operace až po telemedicínu pro poskytování lékařských konzultací na dálku do odlehlých oblastí země. Zahraniční firmy nabízející inovativní řešení zde mají dveře otevřené. 

Rozsáhlé příležitosti nabízí rozvoj nemocniční infrastruktury. Po celé zemi jsou ve výstavbě nebo ve fázi přípravy desítky nových nemocnic – státních, soukromých, případně v režimu Public-Private-Partnership. Řadu těchto PPP projektů zaštiťují velké soukromé nemocniční sítě či velké stavební společnosti, které pak nemocnice rovněž vybavují. 

Ministerstvo zdravotnictví na konci roku 2024 představilo novou transparentní elektronickou platformu nákupu léků pro veřejný systém zdravotnictví. Jde o modernizaci předchozího systému, který byl revoluční, protože narušil monopol asi 10 dodavatelů a otevřel trh novým subjektům. Vláda ex-prezidenta Lópeze Obradora každý rok zvyšovala výdaje na zdravotnictví a investovala, ovšem dostupnost péče se v Mexiku nezlepšila – statistiky ukazují spíše opak (v r. 2022 bylo přes 50 milionů lidí bez přístupu k základním zdravotním službám).

Mexická energetika prošla v posledních letech bouřlivým vývojem. Reforma přijatá v r. 2013 otevřela trh soukromým výrobcům, kteří bez otálení začali měnit energetickou mapu Mexika. Již v roce 2015 zajišťovali soukromí výrobci 26,7 % produkce elektřiny a dnes je to téměř polovina veškeré elektrické energie v zemi. Výstavba nových elektráren také změnila portfolio energetických zdrojů. Postupně se zvýšil podíl výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů až na 31,2 % (2022) hlavně díky vodním, větrným a solárním elektrárnám. Prezidentka Sheinabum prohlásila, že tento podíl má vyrůst až na 45 % v roce 2030, což však nepůjde bez zásadních změn a nahrazování fosilních zdrojů. 

Energetická politika nové vlády má šest priorit: posílení energetické nezávislosti s cílem snížit závislost na dovozu, posílení státních společností Pemex a CFE (54% podíl na trhu garantovaný zákonem oproti 46 % pro soukromý sektor), snížení energetické náročnosti bez dopadu na ceny, zajištění všeobecného a cenově dostupného přístupu ke zdrojům energie, snížení emisí znečišťujících látek a skleníkových plynů, a řešení energetických potřeb venkovských oblastí s cílem odstranit používání palivového dřeva. Kromě toho bylo stanoveno, že sazby za elektřinu se nezvýší nad úroveň inflace a dotace pro nejzranitelnější domácnosti budou zachovány. Prezidentka do své politiky energetické suverenity začlenila také koncept udržitelného rozvoje, který se zaměřuje na přechod k obnovitelným zdrojům energie a menší závislost na fosilních palivech.

Ačkoli aktuální politické klima není soukromým výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů příliš nakloněno a energetiku si stát prozatím velmi hlídá, ve střednědobém horizontu se bez nich mexický energetický sektor obejde jen těžko. Obzvlášť pro solární elektrárny je Mexiko ideální destinací kvůli době slunečního svitu a vysokým teplotám přesahujícím 40 °C především na severu země.

V Mexiku se v r. 2024 vyrobilo 352 TWh elektrické energie. Očekává se, že poptávka po energii v letech 2025-2027 poroste tempem 3 % za rok, což souvisí s rozmachem průmyslu, elektromobility i stoupající demografickou křivkou. Podle propočtů má být v roce 2037 potřeba minimálně 511 TWh a takové navýšení je bez soukromých investic jen těžko realizovatelné. Zdá se, že s tím počítají i investoři, jejichž neutuchající zájem dokládá fakt, že Mexiko je 14. největším příjemcem investic do výroby z obnovitelných zdrojů na světě. To odráží “Plán Sonora”, vlajkový projekt bývalého prezidenta, na němž Mexiko spolupracuje s USA. Má podpořit energetickou soběstačnost a využít pouštního klimatu severomexického státu Sonora, kde již probíhá výstavba pěti velkých fotovoltaických elektráren s celkovou kapacitou 5 GW. Mimoto tam má vzniknout několik LNG terminálů a hub pro výrobu baterií a elektrovozů.

S potřebou navýšení dodávek elektrické energie vyvstává také nutnost modernizace a rozšíření elektrizační soustavy, kterou vlastní a provozuje CFE (Federální komise pro elektřinu), ale i zvýšení efektivity celého výrobního a distribučního řetězce s využitím moderních technologií. Velká část starších výrobních celků CFE čeká renovace, kde se naskýtají příležitosti i pro české dodavatele. Česká zařízení mají na trhu renomé kvality a spolehlivosti.

S ohledem na kolísavost výroby v případě obnovitelných zdrojů je jednou z důležitých otázek možnost skladování elektřiny pomocí bateriových systémů, ať už velkoobjemových řešení, nebo BTM baterií. Vzhledem k rozloze Mexika dosahuje přenosová a distribuční soustava téměř 1 milionu kilometrů a přenáší elektrickou energii na velké vzdálenosti (200–500 km). Ty v oblastech s často extrémními klimatickými vlivy komplikují kontrolu a správu celé sítě a jsou příčinou opakovaných poruch přenosu. Nabízí se proto uplatnění pro řešení založená na IoT umožňující komunikaci se vzdálenými částmi sítě, která jsou spolu s využitím výhod pokrytí 5G cestou k elektrizační síti nové generace (“smart grid”).

Rozsáhlá data, jež mohou být takto ze sítě získána, jsou vhodným vstupním materiálem pro inteligentní analýzu a řešení. Big Data tak mohou vést k zefektivnění celého procesu výroby, distribuce a využití elektrické energie. Umožnila by potřebnou synchronizaci všech procesů (např. výroba na základě předpovědi reálné spotřeby). Rozlehlá mexická elektrizační soustava potřebuje moderní systémy na bázi umělé inteligence, které po vyhodnocení příchozí informace dokážou automaticky změnit své chování (např. při závadě zapnout záložní transformátor). Předešlo by se tím výpadkům dodávek, k nimž dochází zejména v odlehlých oblastech země.

Široké pole využití v mexické elektroenergetice má podle průzkumů také technologie blockchain. Její použití v různých částech výroby a distribuce může zásadně přispět ke zvýšení efektivity a transparentnosti procesů. Blockchain již v Mexiku našel uplatnění ve finančním sektoru a první pilotní projekty se rozbíhají právě v oblasti energetiky.

Mexická administrativa si vytyčila rozvoj infrastruktury jako jeden ze svých cílů. Bývalá vláda Lópeze Obradora zrealizovala čtyři megaprojekty v celkové hodnotě přes 35 mld. USD: nové letiště AIFA pro hlavní město (v provozu od r. 2022), mezioceánský dopravní koridor skrze Tehuantepeckou šíji (železnice inaugurována v prosinci 2023), 1 554 km dlouhá železnice “Tren Maya” na poloostrově Yucatán vedoucí přes 5 mexických států (všechny úseky v provozu od prosince 2024) a rafinérie Dos Bocas ve státě Tabasco (zatím nefunguje na 100 %).

Kvůli velkým vzdálenostem a rostoucí kupní síle obyvatel je v Mexiku stále více jako dopravní prostředek využíváno letadlo. Počet přepravených cestujících již překonal předpandemická čísla, komerční letecká doprava se ale dlouhodobě potýká s poddimenzovanou kapacitou. V roce 2024 zaznamenalo toto odvětví značný růst, který se vyznačoval významnými investicemi do letištní infrastruktury, aby bylo možné uspokojit zvyšující se poptávku po přepravě osob i carga. Společnost Grupo Aeroportuario del Pacífico (GAP) oznámila pětiletý investiční plán v hodnotě 2,5 mld. USD s cílem rozšířit a zmodernizovat 12 letišť. V nedávné době kromě AIFA začalo sloužit také nové letiště Tulum na mayské riviéře. České firmy mohou budoucím projektům nabídnout technologie řízení letového provozu, řešení logistiky nebo vybavení terminálů. Narůstá i zájem o soukromé létání (Mexiko má čtvrtý nejvyšší počet letišť na světě), s čímž souvisí velký rozvoj leteckých škol a příležitosti pro firmy nabízející ultralehká letadla.  

Mexiko v současné době zažívá železniční boom. Vláda realizuje či připravuje čtyři projekty osobní železniční dopravy za několik miliard dolarů. Jde o spojení na letiště AIFA s Mexico City (dokončuje se) a na druhé straně s Pachucou, meziměstskou železnici Mexico City – Querétaro, Querétaro – Irapuato a trasu Saltillo – Nuevo Laredo. Investice budou využity nejen na rozvoj kolejové sítě, ale i na nákup nových vozidel, případě údržbu a obnovu staršího vozového parku. Trvalá snaha o navýšení kapacity nákladní dopravy vede též ke zpevňování kolejí a poptávce po dvouvrstvých kolejnicích.

V Mexiku najdeme 102 námořních přístavů a 15 mezinárodních terminálů pro nákladní i osobní dopravu (Manzanillo, Lázaro Cárdenas, Ensenada, Veracruz, Altamira). Ve světle stále stoupajícího objemu námořní přepravy vyžadují tyto přístavy rozšíření a modernizaci, včetně výstavby doprovodných logistických a průmyslových zón. V prosinci 2024 mexická vláda oznámila investice ve výši 1,6 mld. USD do modernizace šesti z nich. Dále probíhá expanze přístavů Coatzacoalcos a Salina Cruz v rámci mezioceánského dopravního koridoru. 

Kromě výstavby nových silnic, dálnic, železnic a akvizic vozového parku pro městskou hromadnou dopravu (vč. elektrifikace systémů MHD) se Mexiko ve velké míře zaměřuje na zefektivnění současné infrastruktury za využití pokročilých technologií. To se týká řízení dopravy, odbavování cestujících, platbu jízdného či vymáhání pravidel provozu (některé české firmy již na mexickém trhu působí). Do popředí se v dopravě dostává také udržitelnost a multimodalita, kterou vláda silně propaguje. 

V důsledku ekonomického rozvoje v Mexiku stoupá poptávka po pokročilých technologiích a inovativních výrobcích napříč sektory. Pandemie covidu-19 akcelerovala digitální transformaci a inteligentní automatizaci výroby. Mexiko si již před pandemií nevedlo v procesu digitalizace špatně. V průzkumu OSN týkajícím se digitální správy Mexiko v roce 2018 obsadilo 22. místo ze 193 zemí a 1. místo v rámci Latinské Ameriky a Karibiku. 

V soukromém sektoru ale digitalizace probíhala nerovnoměrně – velké národní a nadnárodní společnosti investovaly do digitalizace obrovské prostředky, zatímco střední a menší firmy často zůstávaly pozadu. Přitom SMEs představují více než 99 % všech firem působících v Mexiku, jsou zodpovědné za 52 % HDP země a zaměstnávají 68 % aktivní populace. Nejvíce z nich působí v obchodě (přes 2 miliony), další ve službách a ve výrobě. Digitalizace těchto firem by dle odhadů zvýšila celkovou produkci až o 30 %. 

V procesu digitalizace jsou zřejmé určité trendy, které ovlivňují poptávku po konkrétních řešeních. Zásadně zrychlil růst e-commerce. Firmy adaptují své služby pro internetové prostředí a hledají vhodná IT řešení. V roce 2024 představoval e-commerce v Mexiku 15,8 % veškerého maloobchodního prodeje a 84 % obyvatelstva koupilo aspoň někdy něco přes internet, což výrazně převyšuje globální průměr (60 %). Firmy poptávají technologická řešení internetového obchodu, správy dat a marketingu, jež celý proces nákupu produktu či služby zkvalitňují a zrychlují. V následujících letech bude podíl e-commerce ještě narůstat.

Další oblastí, která se skokově digitalizovala, je logistika a inteligentní řízení dodavatelského řetězce. Dynamické prostředí logistického sektoru si v době pandemie vyžádalo nové nároky na kvalitu, flexibilitu, jakož i na typy poskytovaných služeb. Spolu s neustálým tlakem na snižování provozních nákladů byly společnosti také nuceny výrazně modifikovat stávající procesy za účelem zabezpečení plynulosti a spolehlivosti dodavatelského řetězce. 

Třetí oblastí, které se aktuální vlna digitalizace významně dotkla, je pokročilá správa dat. S digitalizací provozu a výroby potřebují mexické firmy zpracovávat a automatizovaně využívat stále větší objemy dat. Velká poptávka je proto po systémech umožňující jak digitalizaci dokumentů, tak zpracování a analýzu objemných souborů dat.

Mexiko se rovněž chlubí velkými plány v oblasti e-governmentu. Prezidentka Shienbaum představila novou Agenturu pro digitální transformaci, která má zjednodušit postupy a zamezit korupci. Jedním z prvních nástrojů je platforma Llave MX (“Klíč MX”), on-line portál podobný českému Portálu občana umožňující distanční komunikaci se státní správou a vyřizování potřebných dokumentů.

Nové trendy přinášejí zároveň nové hrozby, kterým je třeba přizpůsobit zabezpečení. Firmy i jednotlivci proto na trhu hojně hledají spolehlivé technologie pro bezpečnou správu a sdílení dat. Dříve opomíjená kyberbezpečnost se stala naléhavým tématem, protože Mexiko čelí pořád většímu množství kyberútoků. Oblíbenými praktikami jsou hlavně ransomware a phishing.

Mexiko patří mezi deset největších výrobců a vývozců zemědělsko-potravinářských produktů na světě. Jako hlavní vyvážené 100% mexické produkty konečné spotřeby s vysokou přidanou hodnotou lze označit pivo, avokádo a tequilu. Mexiko je největším světovým producentem chilli papriček, avokád, bílé kukuřice, limetek a agáve (základní surovina pro tequilu a mezcal). Ačkoli je podíl zemědělsko-potravinářského sektoru na celkovém HDP poměrně malý (pod 5 %), toto odvětví hraje strategickou roli v zaměstnanosti na venkově.

Inteligentní zemědělství (ag-tech) je i v Mexiku na vzestupu s cílem vyrovnat se se zvýšenou poptávkou po potravinách. Zároveň se snaží čelit nepříznivým změnám klimatu a být šetrné k životnímu prostředí. Část zemědělské výroby se začíná profilovat jako hi-tech obor, vznikají velké zemědělsko-průmyslové parky s intenzivní skleníkovou produkcí (např. Agropark v Querétaru) a zvyšuje se využití moderních forem zpracování.

Tento trend podporují i rozvojové programy vytvořené bývalou mexickou administrativou, v nichž dále pokračuje nová vláda prezidentky Sheinbaum: Produkce pro blahobyt, Hnojiva pro blahobyt, Garantované výkupní ceny či Sembrando Vida (reforestace). Řada projektů vzniká ve spolupráci mezi státem a výzkumnými centry. Vládní prioritou je podpora malých a středních zemědělců, zajištění potravinové soběstačnosti a udržitelný rozvoj venkova. Propagace moderního zemědělství hodně souvisí se sociální otázkou, aby z něj profitovaly zejména nejzranitelnější vrstvy obyvatelstva.

Do mexického zemědělství jsou zaváděny nejmodernější inovativní technologie určené ke zvýšení produktivity a vytvoření udržitelného zemědělství. Nejčastěji se jedná o navigační a sledovací systémy, v hojné míře se již využívají zemědělské drony. Jen postupně se přistupuje k robotizaci či digitalizaci provozů a automatizaci produkce. Investice do těchto typů technologií brzdí i dostatek levné pracovní síly.

Tradiční stejně jako inovativní forma zemědělství nabízí zajímavé příležitosti pro české technologie. Konkrétní poptávané položky jsou zemědělská technika (traktory, žací stroje, postřikovače, provzdušňovače), stroje (konzervování, zpracování masa, balení atd.), chladící zařízení, moderní skleníky, IoT řešení nebo moderní zavlažovací systémy. Stejně tak by mohly být zajímavé české zkušenosti se zalesňováním a zpracováním dřeva.

Z českých potravinářských výrobků se na trhu uplatňují pektiny, tuky, obilné výrobky, živá kuřata, potravinové doplňky, chmel, lahvové pivo, výtažky z kávy a cukrovinky. O proniknutí na trh se snaží několik výrobců alkoholických nápojů. Trh s potravinami by mohla ještě více oživit modernizovaná dohoda o volném obchodu EU-Mexiko, která má být podepsána v roce 2025.

Díky rostoucí poptávce existuje potenciál pro zvýšení exportu českého piva, chmele, pivovarských technologií i vína, jehož obliba roste, dále pak pro vývoz vepřového masa, uzenin, sýrů a kvalitní čokolády. Prosperující střední třída je ochotna si za lepší kvalitu potravin připlatit. Kvůli kritické míře obezity v mexické populaci se zvyšuje poptávka po produktech zdravé výživy, doplňcích stravy (např. bylinné čaje) a také po bioproduktech.

Podpora vědy, výzkumu a inovací je jednou z priorit nové vlády prezidentky Sheinbaum. Po jejím nástupu došlo k významným změnám v tomto sektoru. Jedním z klíčových kroků bylo povýšení bývalé Rady pro vědu a technologie (CONAHCYT) na nově vytvořené Ministerstvo vědy, humanitních věd, technologií a inovací (od 1. 1. 2025), jež vede evoluční bioložka Rosaura Ruiz Gutiérrez. Její resort si klade za cíl posílit spolupráci mezi vládou, akademickou sférou a soukromým sektorem, a tím podpořit technologický rozvoj země, který zaručí dlouhodobý ekonomický růst. Mezi hlavní plánované mexické projekty patří vývoj mexického elektromobilu Olinia, návrh a výroba bezpilotních letounů, vývoj metod pro těžbu lithia a AI.

Mexiko v posledních letech zaznamenalo nárůst zájmu o investice do VVI, ačkoli stále čelí velkým rozdílům kvality VVI mezi bohatšími a chudšími regiony. Přestože Sheinbaum slíbila zvýšení investic do VVI, rozpočet na rok 2025 počítá s méně prostředky pro nové ministerstvo a s 11% poklesem rozpočtu státních výzkumných center, což vyvolává obavy mezi výzkumníky, kteří očekávali po předchozích škrtech velké oživení. Komplikaci také představuje malé zapojení soukromého sektoru do financování výzkumu, který je na rozdíl od většiny zemí OECD ze zhruba 70 % financován státem. Ten přitom dává na VVI (ukazatel GERD) jen kolem 0,3 až 0,4 % HDP, což je relativně nízká hodnota v porovnání s průměrem vyspělých zemí a s národním cílem 1 %. 

V Globální inovačním indexu (GII) za rok 2024 obsadilo Mexiko 56. místo z 133 hodnocených zemí, což znamená zlepšení o dvě místa oproti roku 2023. V rámci Latinské Ameriky se umisťuje spolu s Brazílií a Chile na špici regionu. Oblastmi výzkumu, v nichž Mexiko vyniká, jsou biotechnologie, farmaceutický průmysl, ICT, energetika, nanotechnologie a pokročilé materiály. Většina výzkumných aktivit se koncentruje kolem státních univerzit a 27 státních výzkumných center. Mexiko má přibližně stovku veřejných univerzit s výzkumnými a technologickými kapacitami. Největší z nich je Mexická národní autonomní univerzita (UNAM). 

Nejpokročilejší výzkum a inovace se sdružuje zejména ve velkých aglomeracích jako Mexico City, Guadalajara, Quéretaro a Monterrey. Jedním z nejprogresivnějších regionů, kde se VVI těší i systematické podpoře vlády a soukromého sektoru, je stát Jalisco a jeho hlavní město Guadalajara, jemuž se říká Silicon Valley Mexika kvůli vysoké koncentraci technologických firem, start-upů a inovačních center. Ve městě je dostatek kvalifikované pracovní síly a nacházejí se tam jasně definované průmyslové klastry: vývoj softwaru, výroba elektroniky, automobilový a letecký průmysl. Právě s Jaliscem ČR už několik let spolupracuje.

Aktuální trend regionalizace výroby a nearshoring ale do Mexika láká širokou škálu zahraničních investorů jak z Evropy, tak z Asie. Současný boom přesunu výroby se ve střednědobém horizontu promítne do rozvoje VVI a vzdělávání potřebné pracovní síly, jakožto i nárůstu investic soukromého sektoru do výzkumu. Orientace Mexika na automobilový, elektronický a strojírenský průmysl jej již nyní spojuje s ČR právě v zaměření na aplikovaný výzkum, což otevírá příležitosti pro společné výzkumné projekty či akademickou výměnu.

Další oblastí zájmu je spolupráce v internacionalizaci technologických start-upů a SMEs, kdy Mexiko může být vstupní branou pro expanzi na severoamerický i jihoamerický trh. V opačném směru ČR může sloužit jako hub pro mexické start-upy v Evropě.