Myanmar proto i nadále pokračuje v úsilí o modernizaci svého zemědělského a potravinářského sektoru s důrazem na budování soběstačnosti, navýšení exportu zemědělských výrobků i přidané hodnoty své produkce. Dochází tak k dlouhodobě zvýšené poptávce po zemědělských strojích, (bio)hnojivech, biopreparátech, zavlažovacích systémech a potenciálně také po osivu a genetickém materiálu. Zvláštní důraz je v rámci modernizace kladen na živočišnou výrobu, což navíc přináší příležitosti v oblasti veterinární medicíny (léčiva, vakcíny, přístroje a vybavení) a plemenářství. Značný potenciál vzniká rovněž u výrobků vhodných pro použití v ekologickém zemědělství a služeb spojených s certifikací potravin pro evropské trhy.

Místní podnikání v zemědělství a zpracovatelství zemědělských produktů tvořilo před pandemií C-19 přibližně 45 % hrubé přidané hodnoty ve výrobě, což odpovídá asi 9 % celkové hrubé přidané hodnoty. Sektor nicméně standardně čelí obchodním a devizovým omezením, nedostatku dovážených vstupů, přerušovaným dodávkám elektrické energie, logistickým problémům souvisejících s ozbrojenými konflikty a zvýšené makroekonomické volatilitě. Zároveň ale také těží z politik nahrazování dovozu, cíleného poskytování úvěrů a přísného omezování zahraničního dovozu již zpracovaných potravin.

Podle zprávy Světové banky z roku 2025 je místní zemědělský a zpracovatelský sektor široký a rozmanitý, zahrnující jak malé, tak zavedené obchodní společnosti, které působí v několika hodnotových řetězcích napříč regiony. Největší podíl na celkové produkci obsadily zpracované potraviny ve výši 31 %, následované produkty živočišného původu s 26 %, mletou rýží ve výši 23 % a jedlými oleji (20 %). Většina podniků je nicméně malé velikosti, přičemž 64 % z nich zaměstnává 5–19 pracovníků, 26 % zaměstnává 20–49 pracovníků a pouze 10 % je klasifikovaných jako velké podniky (50 a více pracovníků). V rámci hodnotových řetězců hlásí společnosti vyrábějící produkty živočišného původu nejvyšší provozní kapacitu ve výši téměř 70 %, což pravděpodobně souvisí s obecně vyšší poptávkou na trhu a lépe synchronizovanými výrobními cykly.

Mechanizace místní výroby nicméně za regionálními sousedy zaostává, ale od roku 2010 se pomalu zvyšuje. Prakticky veškeré stroje jsou dováženy, od traktorů až po kombajny a zavlažovací pumpy. Klíčovými centry poptávky po pluzích a kultivátorech jsou Mandalay, Sagaing a Magway, zatímco regiony Ayeyarwady a Bago stimulují poptávku po kombajnech a zavlažování. Potřeba navýšení chladírenského zařízení a vybavení na zpracování plodin vzniká zejména kolem větších měst.

Tradičními dodavateli zemědělské techniky jsou v případě středních traktorů thajské a zejména indické značky jako Mahindra a Sonalika či v případě japonských kombajnů značka Kubota, zatímco japonské značky jako Yanmar se objevují spíše na trhu s opotřebovanou technikou. Své traktory do teritoria dodávají také čínské společnosti. Příležitosti ale přesto existují v oblastech vysoce kvalitních strojů pro komerční farmy, stejně jako v oblasti chladírenských řetězců, sušení plodin a zpracovatelského zařízení, kde má kvalita přednost před cenou. Financování ovšem zůstává hlavní překážkou obchodu, protože většina malých farmářů nedisponuje dostatečným kapitálem, a banky jsou po roce 2021 zdráhavé poskytovat půjčky. Na druhou stranu nově se objevující řešení, jakými jsou služby pronájmu zařízení a regionální obchod s opotřebovanou technikou, částečně tuto mezeru řeší.

Jako efektivní postup pro úspěšný vstup na tento trh se proto ukazuje cílená nabídka a dodání potřebného zemědělského zařízení prostřednictvím předem navázaného partnerství s místními distributory. Případně se mohou exportní zájemci angažovat v dodávkách svých sazenic, organických hnojiv či jiných šetrných zemědělských chemikálií drobným farmářům, kteří místní zemědělskou komunitu většinově zastupují.

Dodávky elektrické energie do země se od vojenského převratu v roce 2021 a následné občanské války prudce zhoršily. Sankce západních zemí omezily přístup k náhradním dílům a odborné technické expertíze, zatímco nedostatek zemního plynu — hlavního vstupu pro výrobu elektrické energie — zapříčinil neudržitelnost sítě uspokojit domácí poptávku. Světová banka ve své zprávě zhodnotila, že provozní kapacita se sice v roce 2025 navrátila na úroveň roku 2015, nicméně popisuje místní podmínky, zejména v oblastech postižených konfliktem, jako „katastrofální“.

Země proto skokově přechází na solární energii, neboť její válkou zničená rozvodná elektrická síť kolabuje. Nemocnice, školy, obchody i domácnosti instalují na svých střechách solární panely, aby se vyrovnaly s chronickými výpadky elektrického proudu, což je trend řízený spíše nutností než ambicemi klimatických cílů. Levné čínské panely tuto mezeru prozatím vyplňují. Podle údajů celního úřadu se dovoz v roce 2025 více než zdvojnásobil na zhruba 100 milionů USD, přičemž zásilky vzrostly osmkrát ve srovnání s úrovní před pandemií C-19. Analytici navíc uvádějí, že tři ze čtyř lidí v některých z pohraničních měst nyní spoléhají pouze na solární energii, přičemž výrobní podniky často používají dokonce vícero panelových sestav, aby vůbec udržely v chodu lednice, osvětlení či elektronické platební terminály.

Domácí instalace tak vzrostly z několika stovek v roce 2019 na přibližně 300 000 v roce 2025. Základní systém s fotovoltaikou a baterií totiž přijde na méně než 1 000 USD, což je mnohem levnější alternativou než dieselové generátory, jejichž cena může dosahovat až 7 000 USD i více bez započtení týdenních nákladů na pořízení paliva. Místní energetické společnosti předpovídají, že solární energie by mohla nakonec zásobovat až 2,5 milionu domácností. Myanmarská iniciativa v oblasti solární energie představuje klíčový krok k řešení této energetické krize. Zatímco snahy vojenské správy byly přijaty se skepticismem, potenciální přínosy solární energie v Myanmaru nelze ignorovat. Pokud budou tyto projekty efektivně spravovány, mohly by poskytnout udržitelné řešení energetických výzev a přispět k dlouhodobému rozvoji místního energetického sektoru.

Určitý pokrok ve výrobě tuzemské elektrické energie zároveň představuje zapojení nové solární elektrárny Thazi o výkonu 40 MW. Elektrárna Thabyaywa o výkonu 40 MW by měla být rovněž připojena během první poloviny roku 2026. Nadto se implementuje projekt LNG o výkonu 500 MW, realizovaný za účelem zvýšení kapacity elektrické energie alespoň po krátký časový úsek, přičemž komerční výrobu zahájil dne 14. ledna 2026.

V rámci energetického sektoru byly taktéž zahájeny pilotní projekty využívající technologii AI za účelem zvýšení těžby zemního plynu z tenkých pískových vrstev. Dále jsou ve starších ropných polích realizována joint ventures společně se soukromým sektorem na základě systému „Well by Well Basic“. Ve správní oblasti Kyaiklat v regionu Ayeyawady a správních oblastech Twantay a Kungyangon rangúnského regionu byly zároveň dokončeny dvourozměrné seismické průzkumy a probíhají další procesy v oblasti průzkumu těžby. Podepsána byla rovněž smlouva o sdílení produkce pro offshore blok M-10 (Projekt Min Ye Thu) v zálivu Mottama.

Nad výše uvedené se Myanmar snaží co nejrychleji spustit svou rafinerii č. 1 (Thanlyin), aby se stal energeticky soběstačnějším. První fáze nového projektu v Thanlyinu by měla být zahájena v letošním roce, a jednalo by se tak o první (opětovně) otevřenou rafinerii od roku 1982, kdy byla uvedena do provozu rafinerie Thanbayakan. Očekává se, že první fáze nové rafinerie Thanlyin bude schopna zpracovat až 500 000 t ropy ročně. Tato rafinerie, která dříve vyráběla benzín, naftu, letecké palivo a petrolej, pozastavila provoz v roce 2017 kvůli přezkumu s cílem zajistit soulad s hospodářskou politikou státu. Státem vlastněné rafinerie v současnosti vyrábějí pouze asi 3 % ropných produktů spotřebovaných v zemi, což v konečném důsledku vede Ministerstvo energetiky k zintenzivnění úsilí navýšit celkovou domácí produkci.

Českým energetickým společnostem se doporučuje zaměřit se v daném sektoru především na decentralizovaná a flexibilní řešení, která reagují na hlubokou energetickou krizi a omezenou funkčnost centrální sítě. Perspektivním segmentem je zejména solární energetika a segment komerčních a průmyslových instalací, kde roste poptávka po spolehlivých řešeních, včetně solárně‑hybridních mini sítí pro venkovské a odlehlejší oblasti a průmyslové zóny. České společnosti tak mohou uplatnit svou konkurenční výhodu dodávkami certifikovaných, kvalitních solárních komponentů (fotovoltaické moduly, měniče, bateriová úložiště), které mohou nahradit zařízení nižší kvality pocházející především ze sousední Číny. Další možnou příležitostí je segment menších vodních elektráren, kde Myanmar disponuje výrazným nevyužitým potenciálem a kde české společnosti mohou uplatnit své inženýrské a strojírenské know‑how a napomoci tak k zajištění dostatečného množství elektrické energie venkovským a odlehlejším oblastem.