Národní plán rozvoje dopravy na období 2025-2036 proto zahrnuje rozsáhlé projekty. Největší podíl investic směřuje do silniční a železniční infrastruktury. Norsko chce být lídrem v implementaci nových digitálních dopravních řešení v oblasti automatizace a elektrifikace dopravy, nulových emisí, sdílené mobility a konektivity dopravních řídicích systémů. Související tendry jsou průběžně zveřejňovány na norském portálu veřejných zakázek Doffin. Státní dopravní společnosti, které za projekty zodpovídají, pořádají tematické webináře za účelem prezentace jednotlivých infrastrukturních projektů.

Norsko postupně modernizuje páteřní silniční komunikace, jako např. E16, E18, E6, E39 či E136, vedle toho probíhá modernizace silničních i železničních tunelů na celém území. České subjekty se mohou ucházet například o zakázky na stavbu či údržbu tunelů či mostních konstrukcí, mohou dodávat související technologie (razící stroje, zpracování suti a podobně), uplatnění najdou také stavební řešení poskytující zvýšenou ochranu proti sesuvům půdy či lavinám. Město Bodø realizuje vybudování zcela nového letiště s navazující infrastrukturou. 

Země nadále zůstává světovým lídrem a současně průkopnickým trhem v čisté mobilitě. Registrace osobních elektromobilů a dodávek se v roce 2025 blížily 100 %. Vláda aktuálně cílí na to, aby do roku 2029 tvořily elektromobily 100 % všech nově prodaných vozů. 

V oblasti železniční infrastruktury se pozornost soustředí zejména na zdvojení některých částí vytížených železničních tratí v okolí Oslo (Vestfold, Østfold), mezi Oslo a Trondheimem, v úsecích Bergen-Voss a Narvik-Kiruna. Současně probíhá elektrifikace menších tratí v regionech. Posiluje se kapacita pro nákladní dopravu mezi Oslem a Bergenem. Plánuje se významné prodloužení tramvajové tratě v Bergenu. Pokračuje instalace nového signalizačního systému ERTMS, který by se měl do roku 2034 rozšířit na všechny norské železnice. V současné době jde o jeden z největších ICT projektů v Norsku. Zvýšení kapacity drah v Norsku vyvolá potřebu nových hnacích vozidel i vagonů pro veřejnou dopravu. Příležitosti existují také v oblasti dodávek konstrukčních materiálů pro stavbu železničních a tramvajových tratí a jejich součástí či signalizačních zařízení.

Samostatnou kapitolou jsou pak příležitosti v oblasti inteligentních dopravních systémů, digitálních řešení, elektrifikace hromadné i osobní dopravy (například rozšiřování sítě dobíjecích stanic pro nákladní elektromobily, elektrifikace lodní dopravy) či senzorových technologií.

Norsko zůstává ropnou a plynovou velmocí, ale zároveň, podobně jako ostatní severské země, má ambici zařadit se mezi globální lídry přechodu k zelené ekonomice. Místní petrolejářský průmysl stále produkuje značné uhlíkové emise, a přestože stát investuje významné prostředky do „ozelenění“ produkce ropy a zemního plynu, bude toto odvětví ještě několik desetiletí velkým zdrojem emisí. Tento fakt se vláda dlouhodobě snaží vyvážit, a to jak projekty na zelenou tranzici ropného průmyslu, tak podporou inovativních a čistých energetických řešení. Ukázkovým příkladem je výroba elektrické energie – vodní elektrárny dnes zajišťují téměř 90 % její výroby v Norsku, necelých 10 % připadá na větrné elektrárny. Navíc poptávka po elektřině bude v nadcházejících letech růst – dle expertních doporučení by Norsko mělo do roku 2030 navýšit svou produkci elektřiny o 50 %, aby uspokojilo poptávku. Norské energetické společnosti tudíž budou v nejbližších letech navyšovat produkci jak vodních, tak především větrných energetických zdrojů. V Norsku se nachází zhruba 50 % kapacity evropských vodních rezervoárů pro výrobu elektrické energie a více než 1 800 vodních elektráren. Významná část těchto zařízení prochází postupně modernizací s očekávanými náklady v řádu desítek miliard norských korun.

Velké plány má vláda ve výstavbě větrných elektráren, a to jak na moři, tak na pevnině. V oblastech Utsira Nord a Sørlige Nordsjø II jsou na ploše zhruba 3 500 km² instalovány výrobní kapacity na produkci elektrické energie o výkonu až 4 200 MW ročně. Ty by měly začít s produkcí do roku 2035. Elektřina z mořské větrné energie by měla napomoci s elektrifikací těžařských plošin (za účelem snížení emisí CO₂) a měla by sloužit i k výrobě čistého vodíku. Prozatím největší světový projekt na výstavbu plovoucích větrných elektráren Hywind Tampen byl dokončen v roce 2023. Řada dalších podobných projektů (na moři i na pevnině) se připravuje. Vláda rozhodla, že chce do roku 2040 udělit licence pro provoz větrných parků, které budou produkovat energii o výkonu 30 000 MW. To znamená zdvojnásobení současné úrovně norské produkce elektrické energie. Při použití současných technologií to odpovídá vybudování asi 1 500 nových větrných turbín na moři (aktuálně jich je u norského pobřeží v provozu jen 13). Jejich výstavba má probíhat postupně během příštích 20 let. Celková rozloha areálů pro budování turbín na moři by měla v budoucnu dosáhnout 15 000 km2 – bude tak zhruba pětkrát větší než dosud určené oblasti zmíněné výše a bude pokrývat asi 1 % rozlohy norských pobřežních vod. 

Norsko rozvíjí projekty pro komerční využívání vodíku, který by měl výrazně přispět k omezení produkce emisí v norské nákladní silniční a námořní dopravě, a technologie na zachycování a skladování CO₂  (CCS). V souladu s dlouhodobou vládní strategií Longship byl s podporou norského státu a zapojením soukromých společností v rámci projektu Northern Lights zprovozněn první komerční systém na světě pro přeshraniční přepravu a ukládání CO₂. V srpnu 2025 byly do podzemního rezervoáru pod mořským dnem v Severním moři úspěšně injektovány první objemy CO₂. V březnu 2026 pak Norsko uzavřelo dohodu s Belgií o výstavbě potrubní infrastruktury pro transport CO₂, přičemž o navázání podobné bilaterální spolupráce s Norskem usiluje také Česká republika. Vzhledem k tomu, že hodnotové řetězce CCS i výroby vodíku jsou velmi komplexní a v norském pojetí jsou velmi úzce propojeny s již existující ropnou a plynovou infrastrukturou na moři (např. její elektrifikace), existuje v tomto nově vznikajícím průmyslovém odvětví mnoho příležitostí pro firmy z oblasti strojírenství, hutnictví, logistiky a dopravy či ICT. 

Rozvoj větrných elektráren a modernizace vodních elektráren pak přináší poptávku po klíčových komponentech. Patří mezi ně mimo jiné elektrické motory a generátory, transformátory, statické měniče a induktory, rotory, vodní turbíny, větrné turbíny a jejich součásti, kabeláž, elektroinstalace a podobně.

Norsko je z pohledu NATO strategicky významným spojencem. Má 200 km dlouhou pozemní hranici s Ruskem, udržuje si vynikající situační povědomí a know-how v oblasti Arktidy a bezpečnost jeho energetické infrastruktury má pro Evropu zcela zásadní význam. To vše si v kontextu aktuální bezpečnostní situace výrazněji uvědomují i sami Norové. 

Obranné výdaje rámuje dlouhodobý plán rozvoje obranného sektoru z roku 2024, z něhož by měly profitovat všechny složky armády. Norsko patří dlouhodobě v rámci NATO mezi země, jejichž výdaje na obranu jsou v přepočtu na obyvatele nejvyšší (např. v r. 2022 se v tomto ukazateli umístilo v rámci Aliance na 2. místě za USA). V roce 2026 navíc vláda navrhla navýšit obranný plán o dalších 2,7 miliardy EUR do roku 2030 a celkem o zhruba 10 miliard EUR do roku 2036. Největší investice plánuje vláda do námořních sil. Plán zahrnuje dále robustní protivzdušnou obranu prostřednictvím nových dronů a satelitního vybavení, vybudování dvou nových pozemních brigád, zvýšení zásob munice a materiálu, modernizaci nemovitostí a vybavení či zlepšení situačního povědomí (nové drony, satelitní vybavení apod.). Obranný rozpočet by se měl v dalších letech držet stabilně kolem 3,5 % HDP (bez započtení vojenské pomoci Ukrajině). V doplňujícím vládním dokumentu Framtidige anskaffelser til forsvarssektoren (FAF) 2026–2033 jsou pak zahrnuté konkrétní položky vycházející z klíčových priorit. Norsko zde zdůrazňuje princip kolektivní obrany a svoji důležitou roli v regionu.  Jedná se například o dronové systémy, raketové technologie, munice nebo systémy umělé inteligence, ale i rozvoj zázemí armády.

V posledních letech se norská pozornost čím dál intenzivněji zaměřuje i na oblast vesmírných technologií, monitoringu a satelitní komunikace. Na ostrově Andøya v severním Norsku vzniklo nové vesmírné středisko, které má díky své poloze a napojení na norskou satelitní infrastrukturu představovat klíčové centrum evropských orbitálních startů. Oblast byla dosud využívána především pro testování výzkumných raket a satelitní monitoring, v současnosti však dochází k přechodu směrem k orbitálním nosným raketám. Právě odtud proběhl v roce 2025 první, byť neúspěšný, pokus o orbitální start rakety z pevninské Evropy. S rostoucím zájmem norského obranného sektoru o vesmírné technologie zároveň vedle tradičních aktérů jako je KSAT, získávají význam i noví partneři sdružení v rámci iniciativy Norwegian space cluster.

Vzhledem ke své komplexnosti představuje posilování norské obranyschopnosti řadu příležitostí pro obranný, stavební a ICT průmysl. Poptávána budou řešení pro zajištění kybernetické obrany (např. energetické infrastruktury, ale i dalších systémů), telekomunikační zařízení či náhradní díly. Pro stavební firmy se nabízejí příležitosti v oblasti modernizaci nemovitostí a další vojenské infrastruktury. Další budoucí příležitosti pak může nabídnout fakt, že Norsko nyní sousedí se dvěma novými členy NATO (Švédsko a Finsko), a z hlediska vojenské mobility tak roste potřeba modernizace dopravní infrastruktury právě ve směru do těchto zemí (zkapacitnění silnic, železnic či přístavů). Vzhledem ke zvýšené globální poptávce po produktech obranného průmyslu se pro české subjekty může norský trh na první pohled jevit jako ne zcela prioritní, nicméně jeho kupní síla je jistě zajímavá. 

V důsledku zvyšujícího se počtu seniorů, rozšiřování sítě zdravotnických zařízení a celkové modernizace sektoru v posledních letech stát a obce vyčleňují stále větší množství finančních prostředků na zdravotní péči a s ní související investice. Tento trend ještě znásobila pandemie, kvůli níž se zdravotnictví dostalo v minulých letech do popředí zájmu politické reprezentace. Zdravotnictví také generuje velmi významný podíl pracovních pozic – více než 20 % norské práceschopné populace je zaměstnáno ve zdravotnickém sektoru či v odvětvích s ním úzce souvisejících. 

Nynější vláda si jako jeden z hlavních cílů vytyčila dostupnost vysoce kvalitní zdravotnické péče napříč norskými regiony. Podporuje proto modernizaci či výstavbu nových zařízení. Pokračují stavební projekty rozšiřování nemocnic ve městech Skien, Bergen, Stavanger, Kristiansand, Tromsø či modernizace univerzitní nemocnice v Oslo. Probíhá navyšování kapacity jednotek intenzivní péče (během pandemie vyšlo najevo, že jsou nedostatečné) a psychiatrických oddělení. Investice vláda avizuje i do oblasti modernizace diagnostických a screeningových metod.

Trendem je také distanční zdravotnická péče („digital care“) reagující na zvyšování poptávky po zdravotnických službách vlivem stárnutí populace a s tím spojený tlak na personální kapacity zdravotníků. Je snahou přesouvat zdravotnické poradenství do virtuálního prostředí, a na dálku tak řešit maximum možného. Vláda za tímto účelem podporuje vědecko-výzkumné projekty a připravuje vydání tematické bílé knihy, zabývající se rozvojem tohoto trendu.

Na základě výše uvedeného lze identifikovat zvýšenou poptávku po lékařských, stomatologických a veterinárních nástrojích, ortopedických pomůckách, zdravotnických lůžkách a vozících, diagnostických přístrojích a dalším vybavení nemocnic. Velkou perspektivu mají rovněž nabídky kvalitních IT řešení pro zajištění distanční péče. Synergie v tomto segmentu může posílit fakt, že řada norských mediků a stomatologů se vzdělává na českých univerzitách.

Nejvýznamnějším norským centrem vědy, výzkumu a technologií je čtvrté největší město Trondheim ležící ve středu země. Norská technologická centra a akademická pracoviště jsou často vybavena nejmodernějšími technologiemi, operují s atraktivními rozpočty a jsou otevřena kontaktům se zahraničními partnery. Perspektivním partnerem pro spolupráci je zde zejména výzkumné centrum SINTEF – jedno z největších svého druhu v Evropě. SINTEF se soustředí na aplikovaný výzkum, má přes 2000 zaměstnanců a vykazuje roční tržby přes 300 mil. EUR. Navíc disponuje špičkovými pracovišti v oborech jako např. materiálový výzkum, zdravotnictví, digitalizace, nanotechnologie, doprava či obnovitelné zdroje energie.

Největší norská univerzita, technologická NTNU, se věnuje 400 oborům a studuje zde přes 43 tisíc studentů. Škola se specializuje mj. na obory jako architektura, IT a elektroinženýrství, přírodní vědy, strojírenství či zdravotnictví. Stejně jako v SINTEF i zde pracuje několik českých expertů.

Kvalitní akademické instituce a výzkumná pracoviště lze ale nalézt po celém Norsku. České a norské výzkumné instituce již úspěšně spolupracují v celé škále oborů (mj. lékařský výzkum, geologie, polární věda, ICT, atd.). Další slibnou oblast s velmi dobrým potenciálem představuje cirkulární ekonomika. Také posuzování různých aspektů a modalit těžby představuje zajímavou příležitost pro spolupráci odborných pracovišť, akademické sféry a technologických center v oboru výzkumu těžby nerostných surovin. Konkrétními tématy spolupráce mohou být např. výzkum dopadů na životní prostředí, technická řešení zmírňující dopady na životní prostředí, vývoj nových technologií těžby či průzkum nových nalezišť.