Odpovědnost statutárního orgánu

Otázka, zda může být statutární orgán nebo jeho člen zároveň zaměstnancem téže společnosti

Jak bylo již výše uvedeno, vztah mezi statutárním orgánem a společností není ze zákona vztahem pracovněprávním.

Běžně se však v praxi vyskytuje jev, kdy jednatel společnosti nebo člen představenstva jsou zároveň např. finančními, generálními či obchodními řediteli společnosti. Dříve byla tato skutečnost problematická a takový souběh funkcí byl spíše trpěn, tedy nezakazován, ale ani výslovně nepovolen. Naopak se judikatura spíše přikláněla k názoru, že výkon funkce statutárního orgánu není druhem práce ve smyslu zákoníku práce a pracovní smlouva je v takovém případě neplatná.

Problém byl následně vyřešen za pomoci úpravy tzv. pověření obchodním vedením v obchodním zákoníku, čímž se souběh funkcí legalizoval.

Zákon o obchodních korporacích však obdobné ustanovení neobsahuje, mohlo by se tedy zdát, že souběh funkcí je opět nelegální. Bohužel není zřejmé, zda se ze strany zákonodárce jedná o záměr, či opomenutí. Na jedné straně platí základní právní zásada, která říká, že co není zakázáno, je dovoleno, na straně druhé však můžeme namítat, že bez explicitního povolení se stav vrací do doby, kdy byl souběh funkcí považován za striktně zakázaný.  Otázka tedy zní, zda zákonodárce jen nepovažoval za nezbytné souběh funkcí zvlášť upravovat a jeho dovolenost zdůrazňovat, či zda cílem má být jeho zákaz. Jak již bylo řečeno, v právní teorii převažuje spíše druhý názor; z toho důvodu považujeme za vhodné se souběhu funkcí vyvarovat.

Odpovědnost statutárního orgánu

Nejprve k pojmu odpovědnosti – jde o soukromoprávní vztah mezi dvěma subjekty, ve kterém na straně jednoho je povinnost plnit v důsledku porušení právní povinnosti a na straně druhého subjektu právo dostat odškodnění od prvního subjektu. Odpovědnost tedy vzniká v důsledku porušení právních povinností daných smlouvou, právními předpisy, vyplývajících z výkonu určité funkce.

Odpovědnost za škodu způsobenou statutárním orgánem obchodní korporace se řídí občanským zákoníkem a zákonem o obchodních korporacích.

Odpovědnost za škodu podle občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích

Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu obecně:

  • porušení právní povinnosti (ze smlouvy, ze zákona) osobou odpovědnou za škodu
  • vznik škody na straně poškozeného
  • příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody
  • neexistence okolnosti vylučující odpovědnost

Kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost. Škodou rozumíme újmu na jmění.

Nestanoví-li tento zákon jinak, nahrazuje se skutečná škoda a ušlý zisk. Za okolnosti vylučující odpovědnost se považuje překážka, jež nastala nezávisle na vůli povinné strany a brání jí ve splnění její povinnosti, jestliže nelze předpokládat, že by povinná strana tuto překážku, její následky odvrátila nebo překonala, a že by v době vzniku závazku tuto překážku předpovídala. V případě, že škodu způsobila třetí osoba, musí být okolnosti vylučující odpovědnost prokázány u povinné strany a u třetí osoby.

Případy, kdy nevzniká odpovědnost:

  • nesplnění povinností povinné strany bylo způsobeno jednáním poškozené strany
  • nesplnění povinností povinné strany bylo způsobeno nedostatkem součinnosti, ke které byla poškozená strana povinna
  • část škody byla způsobena nesplněním povinnosti poškozené strany stanovené v zákoně za účelem předcházení vzniku škody
  • škoda byla způsobena tím, že poškozená strana nesplnila povinnost odvracet hrozící škodu.

Jestliže je v řízení před soudem posuzováno, zda statutární orgán nebo jeho člen jednal s péčí řádného hospodáře, či nikoli, nese tato osoba důkazní břemeno. Soud však může rozhodnout, že to po ní nelze spravedlivě požadovat. Poruší-li statutární orgán péči řádného hospodáře, je povinen vydat obchodní korporaci prospěch, který z něj získal, a také musí samozřejmě nahradit způsobenou újmu. K náhradě této újmy může být mezi obchodní korporací a statutárním orgánem uzavřena zvláštní smlouva.

Jestliže osoba přijme funkci člena statutárního orgánu, zavazuje se tím, že bude funkci vykonávat s péčí řádného hospodáře, tedy s nezbytnou loajalitou, s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Jestliže si je osoba vědoma, že této péče není schopna (např. nemá příslušnou odbornost), má se za to, že jedná nedbale, jestliže funkci přijme.

Zákon zároveň zakotvuje tzv. domněnku nedbalosti, podle které se v případě, kdy osoba způsobí škodu porušením zákonné povinnosti, má za to, že škoda byla zaviněna z nedbalosti.

Jestliže člen statutárního orgánu způsobil společnosti škodu, kterou nenahradil, ačkoli byl povinen ji nahradit, ručí věřitelům společnosti za její dluh v rozsahu, v jakém škodu nenahradil, pokud se věřitel na společnosti nemůže domoci plnění.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.




• Oblasti podnikání: Právo, právní služby | Služby