Energetický sektor v Pákistánu je komplexní a rozvíjející se trh, který čelí mnoha výzvám, zároveň však může nabízet příležitosti pro české firmy. Pákistánská spotřeba energie každý rok stoupá, vzhledem k neefektivitě přenosové sítě a dovozům fosilních paliv má Pákistán v regionu jednu z  nejvyšších cen elektřiny. 

Vláda si klade za cíl nižší závislost na dovozu uhlí a plynu, chystá se proto rozšíření těžby uhlí a rozvoj kapacit pro jeho zplyňování, kde české firmy mohou nabídnout jak své technologie,  tak know-how. Většina projektů je řešena na úrovni provinčních vlád.

Pákistán má velký potenciál i pro rozvoj obnovitelných zdrojů energie – největší podíl zaujímá vodní energetika (19 %), potenciál je i pro rozvoj solárních a větrných elektráren. Některé projekty jsou financovány Světovou bankou či vytipovány pro Global Gateway. Na severu země by se mělo stavět cca 160 malých vodních elektráren, do kterých české firmy mohou dodat technologie.

Přenosové sítě jsou klíčové pro zvládnutí rostoucí poptávky po energii. Současná přenosová soustava je zastaralá, což vede k neefektivitě a vysokých přenosovým nákladům. V současné době dochází k rozšiřování sítě i do regionů, kde dodnes není připojení k síti – v těchto oblastech žije značná část populace. Do budoucna lze očekávat výrazný nárůst spotřeby energií. České firmy mohou využít své odbornosti v oblasti energetické infrastruktury ke spolupráci na projektech zaměřených na posílení energetické odolnosti a udržitelnosti v Pákistánu.

Klíčovým faktorem pro projekty v energetice je přítomnost silného investora či regionální vlády, kteří jsou schopni poskytnout relevantní záruky a součinnost.

ICT sektor v Pákistánu prochází dynamickým růstem, podpořeným pokroky v digitálních technologiích a rostoucí dostupností internetu. Cílem je velikost trhu ve výši 20 mld USD, oproti současným cca 3,5 mld USD. Pákistán má mladou populaci, ročně vyprodukuje 25 000 IT odborníků, kteří všichni mluví anglicky.

Příležitosti lze najít ve všech sub-sektorech ICT, od  FinTechu, přes vývoj her. ICT odborníci jsou jednou z klíčových skupin pro další vládní prioritu – vývoz pracovní síly. 

Velký potenciál pro spolupráci je v oblasti kybernetické bezpečnosti. Ta  s postupující digitalizací zůstává klíčovým problémem. Země čelí mnoha problémům umocněných rostoucí závislostí na digitální infrastruktuře a rychlým přijímáním nových technologií. Pákistán je považován za jednu ze zemí nejzranitelnějších vůči kybernetickým útokům. 

Pákistán se potýká s  nárůstem kybernetických hrozeb, včetně hackerů, krádeží identity, kyberšikany, finančních podvodů, digitálního pirátství a malwaru. Přístup k internetu má v Pákistánu přes 100 milionů lidí, kteří však nemají dostatečné povědomí o možných hrozbách, a to ani v rámci veřejné správy.

Chybí moderní technologická infrastruktura, efektivní provádění strategií a dostatečný pokrok ve výuce IT, což činí zemi zranitelnou vůči kybernetickým útokům. Mnoho místních firem spoléhá na spolupráci se zahraničními firmami kvůli nedostatku místních odborných znalostí. Legislativní rámec také není vyspělí – National Cybersecurity Policy 2021 poskytuje rámec pro řešení rizik kybernetické bezpečnosti, včetně vytvoření struktury řízení, podpory ochrany údajů, zvyšování povědomí a podpory vnitrostátní a globální spolupráce. Jeho implementace však byla pomalá. Zákon o prevenci elektronických zločinů (PECA) z roku 2016 dostatečně neřeší nové a sofistikované hrozby, jako je ransomware a pokročilé perzistentní hrozby. Pakistan Telecommunication Authority vydala v roce 2023 Cyber Security Strategy for Pakistan’s Telecom Sector, jejíž realizace také stagnuje. Chybí také komplexní legislativa na ochranu osobních údajů, zákon nebyl zatím schválen. 

Pákistánský kyberprostor je také zranitelný vůči státem podporované kybernetické špionáži a útokům nepřátelských agentur. Trh s vybavením a službami pro kybernetickou bezpečnost v Pákistánu je stále ve fázi rozvoje a vyžaduje více investic a technických znalostí.

Pákistán je čtvrtým největším poskytovatelem freelance služeb na světě, hned po Indii, Bangladéši a USA, přičemž vývoj herního softwaru je v popředí poskytovaných služeb. Většina pákistánského ICT sektoru je orientována na export, přičemž v USA končí zhruba polovina.

Pákistán má kolem 260 milionů lidí, demografická projekce odhaduje růst populace na 400 mil. lidí do roku 2050. Zdravotní péče však není široce dostupná a je spíše koncentrovaná do městských oblastí. Pákistán má pouze 0.6 nemocničních lůžek na 1 000 obyvatel. Země na zdravotní péči vynakládá pouze 2.2 % GDP (2024), což je silně pod mezinárodním standardem. Pákistán je velkým příjemcem mezinárodní pomoci v oblasti zdravotnictví, ať už se jedná o osvětu, vakcinační programy, či poskytování primární péče.

Zodpovědnost za zdravotnický systém byla v roce 2011 převedena na provincie, od té doby dochází k mírnému zlepšování, systém však výrazně zasáhly povodně v roce 2022 a pandemie covidu. Zlepšování zdravotní péče je prioritou vlády, většina populace však k péči nemá přístup či na ni nemají finanční prostředky.

Nemocnice jsou jak státní, provinční, tak soukromé – ty jsou často lépe vybavené. Nejlepší nemocnice spravuje armáda, letectvo a námořnictvo, které má každý svou síť nemocnic v rámci armádních měst. Příležitosti pro české firmy jsou jak v dodávkách technologií, tak výcvikových programech či dodávkách do farmaceutického průmyslu. Tlak je vždy na cenu (srovnávání s konkurencí z Číny) a poskytování pozáručního servisu. V nemocnicích vedených armádou není tak výrazný tlak na cenu. Některé české firmy již na trh pronikly a je možné navázat na dobré jméno českých výrobků.

Farmaceutický průmysl je relativně rozvinutý, příležitosti jsou jak v dodávkách hotových léků, tak aktivních látek pro jejich výrobu. Velikost trhu byla v roce 2024 ve výši 2.5 mld USD, EIU odhaduje budoucí růst na cca 5 % ročně.

Povinností je registrace u Drug Regulatory Authority of Pakistan (DRAP), což samo o sobě představuje často nepřekonatelnou zkoušku. DRAP je zodpovědný za regulaci jak léků, tak zdravotnických prostředků. 

Pákistán je bohatý na prakticky všechny nerostné suroviny, včetně uhlí, mědi, lithia, zlata, drahokamů a vzácných zemin. Těžební sektor je však stále nedostatečně rozvinutý, příležitosti se nacházejí jak v dodávkách technologií pro těžbu samotnou, tak např v geologickém průzkumu. Veškeré těžební projekty by do budoucna měly zaručit alespoň částečné zpracování nerostných surovin v zemi, vývoz vtěženého materiálu bez jeho zpracování na místě bude zakázán. Zároveň vláda upravila a zjednodušila proces vydávání povolení pro nové doly a pro související dovozy techniky. Pákistán chce být příští těžařskou mocností, cílem je také větší energetická nezávislost Pákistánu.

Pokročilé těžební technologie jsou podle vlády nezbytné pro zvýšení efektivity těžby, snížení dopadu na životní prostředí a zajištění bezpečnosti pracovníků. České inovace v oblasti těžebních zařízení, automatizace a udržitelných těžebních praktik mohou významně přispět k modernizaci těžebního sektoru v Pákistánu. Projekty v regionu Chagai, jako je těžba mědi a zlata, zdůrazňují potřebu pokročilých technologií a spolupráce mezi místními a mezinárodními investory.

Geologické služby jsou klíčové pro úspěšné těžební operace, zahrnující hodnocení ložisek nerostů a geologické mapování. České odborné znalosti v oblasti geotechnického inženýrství, seismické analýzy a odhadu zdrojů mohou významně podpořit úsilí Pákistánu o efektivní identifikaci a využití nerostných zdrojů. Rostoucí investice do geologických služeb a využívání státem vlastněných výzkumných agentur, jako jsou Geological Survey of Pakistan (GSP) a Pakistan Mineral Development Corporation (PMDC), jsou klíčové pro plné využití nerostného potenciálu. PMDC sama spravuje několik dolů, další jsou operovány investory (Čína, Kanada a další).

Pákistán usiluje o rozšíření kapacit na zplyňování uhlí a hledá dodavatele technologií pro povrchovou těžbu lignitu a související technickou expertízu. 

Vodohospodářství je v Pákistánu klíčovou otázkou, rostoucí nedostatek vody ovlivňuje zemědělství, průmysl i domácí spotřebu. Efektivní řešení vodního hospodářství jsou nezbytná pro zvládnutí těchto výzev a zajištění udržitelného využívání vody. Jedním z klíčových problémů je zajištění pitné vody pro populaci. Vodní toky, včetně podzemních, jsou často kontaminovány, města často nemají funkční čističky odpadních vod.

Pákistán má velmi nízkou míru čištění odpadních vod, pouze asi 1 % shromážděné odpadní vody se čistí. V mnoha městech chybí funkční čistírny odpadních vod. Velké množství nevyčištěných odpadních vod je vypouštěno do řek a vodních toků, což způsobuje vážné znečištění a zdravotní rizika. Sběr odpadních vod byl v roce 2006 na národní úrovni odhadován na 50 %, přičemž pouze 10 % odpadních vod bylo účinně čištěno. Mezi hlavní problémy patří nedostatek investic do infrastruktury čištění odpadních vod, špatné odvodňovací systémy (zejména ve venkovských oblastech), nedostatečné nakládání s odpadními vodami a potřeba větší efektivity v zajišťování bezpečnosti a kvality sanitárních služeb. Sociální a kulturní normy zde také hrají roli v hygienických postupech. Vodní hospodářství je v pravomoci provincií či měst – jen Karáčí, největší město Pákistánu, má téměř 30 milionů obyvatel.

Druhou možnou příležitostí jsou zavlažovací systémy pro zemědělství – zavlažování skrze řeku Indus a její přítoky je řešeno spádově, bez využití většího množství technologií. S měnícími se přírodními podmínkami a klimatem stoupá potřeba moderních a efektivních řešení pro zavlažování.

České firmy mohou nabídnout odborné znalosti v oblasti technologií pro úsporu vody, čištění odpadních vod a desalinačních procesů ke zlepšení vodní bezpečnosti, ale i systémy zavlažování pro zemědělství.