Péče o zaměstnance a pracovní podmínky



Cílem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) je předcházet ohrožení života a zdraví zaměstnanců při práci.

Základní právní úprava bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (předcházení ohrožení života a zdraví při práci, povinnosti zaměstnavatele, práva a povinnosti zaměstnance) je obsahem zákoníku práce (§ 101 až 108). Zákoník práce je doplněn zákonem č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, který v návaznosti na zákoník práce upravuje další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy. K provedení zákoníku práce a zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci slouží prováděcí právní předpisy, například:

  • nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí, ve znění pozdějších předpisů;
  • nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků, ve znění pozdějších předpisů;
  • nařízení vlády č. 11/2002 Sb., kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedení signálů, ve znění pozdějších předpisů;
  • nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů;
  • nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, ve znění pozdějších předpisů, apod.

Pracovní úraz a nemoc z povolání

Cílem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je předcházet ohrožení života a zdraví zaměstnanců při práci. Rizikem ohrožujícím životy a zdraví zaměstnanců při práci se rozumí možnost vzniku škody na životě a zdraví zaměstnanců při práci. Škodou na životě a zdraví zaměstnanců při práci se rozumí pracovní úraz nebo nemoc z povolání.

Pracovní úraz

Pracovní úraz definuje zákoník práce a zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, který po nabytí účinnosti (pravděpodobně 1. 1. 2013) bude upravovat právní vztahy úrazového pojištění zaměstnanců pro případ poškození zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.

Podle zákoníku práce (§ 380 odst. 1) je pracovním úrazem poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, jestliže k nim došlo nezávisle na vůli zaměstnance krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů.

Podle zákona o úrazovém pojištění (§ 10 odst. 1) je pracovním úrazem poškození zdraví nebo smrt, které byly zaměstnanci způsobeny nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením vnějších vlivů nebo vlastní tělesné síly při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů.

Plněním pracovních úkolů se rozumí zejména výkon pracovních povinností, jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty (§ 273 odst. 1 zákoníku práce; § 10 odst. 2 zákona o úrazovém pojištění). V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou zejména úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení a úkony obvyklé v době přestávky v práci na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele (§ 274 odst. 1 zákoníku práce; § 10 odst. 3 zákona o úrazovém pojištění).

Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů (§ 380 odst. 2 zákoníku práce; § 10 odst. 5 zákona o úrazovém pojištění).

Pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět (§ 380 odst. 3 zákoníku práce; § 10 odst. 3 zákona o úrazovém pojištění), jíž se rozumí cesta z místa zaměstnancova bydliště (ubytování) do místa vstupu do objektu zaměstnavatele nebo na jiné místo určené k plnění pracovních úkolů a zpět (§ 387 odst. 1 zákoníku práce; § 10 odst. 3 zákona o úrazovém pojištění).

Zaměstnavatel, u něhož k pracovnímu úrazu došlo, je povinen objasnit příčiny a okolnosti vzniku pracovního úrazu, a to za účasti postiženého zaměstnance, pokud to jeho zdravotní stav dovoluje, případných svědků a za účasti odborové organizace a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bez vážných důvodů neměnit stav na místě úrazu do doby objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu (§ 105 odst. 1 zákoníku práce).

V souvislosti s pracovními úrazy je zaměstnavatel povinen:

  • vést v knize úrazů evidenci o všech pracovních úrazech, i když jimi nebyla způsobena pracovní neschopnost nebo byla způsobena pracovní neschopnost nepřesahující 3 kalendářní dny (§ 105 odst. 2 zákoníku práce);
  • vyhotovit záznamy a vést dokumentaci o všech pracovních úrazech, jejichž následkem došlo ke zranění zaměstnance s pracovní neschopností delší než 3 kalendářní dny nebo k úmrtí zaměstnance (§ 105 odst. 3 zákoníku práce);
  • ohlásit pracovní úraz a zaslat záznam o pracovním úrazu stanoveným orgánům a institucím (§ 105 odst. 4 zákoníku práce) podle nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, ve znění pozdějších předpisů;
  • přijímat opatření proti opakování pracovních úrazů (§ 105 odst. 5 zákoníku práce) na základě objasnění příčin a okolností vzniku pracovních úrazů a v rámci opatření k předcházení rizikům ohrožení života a zdraví zaměstnanců při práci.

Nemoci z povolání

Podle zákoníku práce (§ 380 odst. 4) jsou nemocemi z povolání nemoci uvedené ve zvláštním právním předpisu. Do nabytí účinnosti zákona o úrazovém pojištění (pravděpodobně 1. 1. 2013) definuje nemoci z povolání nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů.

Podle nařízení vlády č. 290/1995 Sb. (§ 1 odst. 1) jsou nemocemi z povolání nemoci vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání (uveden v příloze nařízení vlády). Nemocí z povolání se rozumí též akutní otrava vzniklá nepříznivým působením chemických látek.

Podle zákona o úrazovém pojištění (§ 11 odst. 1) se nemocí z povolání rozumí nemoc vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických faktorů nebo jiných škodlivých faktorů souvisejících s prací, pokud je uvedena v seznamu nemocí z povolání (uveden v příloze zákona) a pokud vznikla za podmínek, za nichž nemoc z povolání vzniká, a dosáhla klinického stupně závažnosti, který je jako nemoc z povolání uznáván.

V souvislosti s nemocemi z povolání je zaměstnavatel povinen vést evidenci zaměstnanců, u nichž byla uznána nemoc z povolání, která vznikla na jeho pracovištích, a uplatnit taková opatření, aby odstranil nebo minimalizoval rizikové faktory, jež vyvolávají ohrožení nemocí z povolání nebo nemoc z povolání (§ 105 odst. 6 zákoníku práce).

Odpovědnost za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání

Za škodu vzniklou zaměstnancům při pracovních úrazech a nemocech z povolání odpovídá zaměstnavatel. Odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání je odpovědností za výsledek. Předpokladem jejího vzniku není porušení právní povinnosti.

Do nabytí účinnosti zákona o úrazovém pojištění (pravděpodobně 1. 1. 2013) se odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání řídí přechodnými ustanoveními zákoníku práce (§ 365 až 393). Nabytím účinnosti zákona o úrazovém pojištění bude odpovědnost za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání přenesena z oblasti pracovněprávní do oblasti sociálního zabezpečení. Škoda při pracovních úrazech a nemocech z povolání nebude hrazena ze zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, které spravuje Česká pojišťovna, a. s., a Kooperativa pojišťovna, a. s., ale bude hrazena z úrazového pojištění, které bude spravovat Česká správa sociálního zabezpečení.

Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou:

  • pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů (§ 366 odst. 1 zákoníku práce),
  • nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před zjištěním nemoci z povolání pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen (§ 366 odst. 2 zákoníku práce).

Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu vzniklou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se odpovědnosti zcela nebo zčásti nezprostí (§ 366 odst. 4 zákoníku práce). Zaměstnavatel se může odpovědnosti za škodu vzniklou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání zcela nebo zčásti zprostit v případech, které stanoví zákoník práce (§ 367).

Zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz, nebo zaměstnanci, u kterého byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, povinen poskytnout náhradu za (§ 369 odst. 1 zákoníku práce):

  • ztrátu výdělku,
  • bolest a ztížení společenského postavení,
  • účelně vynaložené náklady spojené s léčením,
  • věcnou škodu.

Jestliže zaměstnanec následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání zemřel, je zaměstnavatel povinen v rozsahu své odpovědnosti poskytnout (§ 375 odst. 1 zákoníku práce):

  • náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením,
  • náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem,
  • náhradu nákladů na výživu pozůstalých,
  • jednorázové odškodnění pozůstalých,
  • náhradu věcné škody.

Zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají alespoň jednoho zaměstnance, jsou pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovních úrazech nebo nemocech z povolání ze zákona pojištěni u České pojišťovny, a. s., nebo Kooperativy pojišťovny, a. s. Nabytím účinnosti zákona o úrazovém pojištění (pravděpodobně 1. 1. 2013) bude zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání zrušeno a nahrazeno úrazovým pojištěním.

Předcházení ohrožení života a zdraví při práci

Zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení života a zdraví zaměstnanců, která se týkají výkonu práce (§ 101 odst. 1 zákoníku práce). Péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají (§ 101 odst. 2 zákoníku práce).

Povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci se vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s vědomím zaměstnavatele zdržují na jeho pracovištích (§ 101 odst. 5 zákoníku práce). Náklady spojené se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je povinen hradit zaměstnavatel, nesmějí být přenášeny přímo ani nepřímo na zaměstnance (§ 101 odst. 6 zákoníku práce).

Zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům (§ 102 odst. 1 zákoníku práce).

Prevence rizik

Prevencí rizik se rozumí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, jejichž cílem je (§ 102 odst. 2 zákoníku práce):

  • předcházet rizikům,
  • odstraňovat rizika,
  • minimalizovat působení neodstranitelných rizik.

Zaměstnavatel je povinen soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek a zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Na základě tohoto zjištění je zaměstnavatel povinen vyhledávat a hodnotit rizika a přijímat opatření k jejich odstranění. Za tím účelem je zaměstnavatel povinen pravidelně kontrolovat úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zejména stav výrobních a pracovních prostředků a vybavení pracovišť a úroveň rizikových faktorů pracovních podmínek (§ 102 odst. 3 zákoníku práce). Jestliže není možné rizika odstranit, je zaměstnavatel povinen rizika vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno. O vyhledávání a vyhodnocování rizik a o přijatých opatřeních je zaměstnavatel povinen vést dokumentaci (§ 102 odst. 4 zákoníku práce).

Všeobecné preventivní zásady

Při přijímání a provádění technických, organizačních a jiných opatření k prevenci rizik je zaměstnavatel povinen vycházet ze všeobecných preventivních zásad (§ 102 odst. 5 zákoníku práce):

  • omezovat vznik rizik,
  • odstraňovat rizika u zdroje jejich původu,
  • přizpůsobovat pracovní podmínky potřebám zaměstnanců s cílem omezit působení negativních vlivů práce na jejich zdraví,
  • nahrazovat fyzicky namáhavé práce novými technologickými a pracovními postupy,
  • nahrazovat nebezpečné technologie, výrobní a pracovní prostředky, suroviny a materiály méně nebezpečnými nebo méně rizikovými,
  • omezovat počet zaměstnanců vystavených působení rizikových faktorů pracovních podmínek překračujících nejvyšší hygienické limity a další rizika na nejnižší počet nutný pro zajištění provozu,
  • plánovat provádění prevence rizik s využitím techniky, organizace práce, pracovních podmínek, sociálních vztahů a vlivu pracovního prostředí,
  • upřednostňovat prostředky kolektivní ochrany před prostředky individuální ochrany,
  • provádět opatření směřující k omezování úniku škodlivin ze strojů a zařízení,
  • udílet vhodné pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Zaměstnavatel je povinen přizpůsobovat opatření měnícím se skutečnostem, kontrolovat jejich účinnost a dodržování a zajišťovat zlepšování stavu pracovního prostředí a pracovních podmínek (§ 102 odst. 7 zákoníku práce).

Osobní ochranné pracovní prostředky

Není-li možné rizika odstranit nebo dostatečně omezit prostředky kolektivní ochrany nebo opatřeními v oblasti organizace práce, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky. Osobní ochranné pracovní prostředky jsou ochranné prostředky, které (§ 104 odst. 1 zákoníku práce):

  • musí chránit zaměstnance před riziky,
  • nesmí ohrožovat zdraví zaměstnanců,
  • nesmí bránit při výkonu práce,
  • musí splňovat požadavky stanovené zvláštním právním předpisem (nařízení vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné prostředky, ve znění pozdějších předpisů).

V prostředí, v němž oděv nebo obuv podléhají při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění nebo plní ochrannou funkci, přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele jako osobní ochranné pracovní prostředky rovněž pracovní oděv nebo obuv (§ 104 odst. 2 zákoníku práce). Na základě rozsahu a znečištění kůže a oděvu je zaměstnavatel povinen poskytovat zaměstnancům mycí, čisticí a dezinfekční prostředky. Na pracovištích s nevyhovujícími mikroklimatickými podmínkami je zaměstnavatel povinen poskytovat zaměstnancům rovněž ochranné nápoje (§ 104 odst. 3 zákoníku práce).

Osobní ochranné pracovní prostředky, mycí, čisticí a dezinfekční prostředky a ochranné nápoje přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele bezplatně podle vlastního seznamu zpracovaného na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce. Poskytování osobních ochranných pracovních prostředků nesmí zaměstnavatel nahrazovat finančním plněním (§ 104 odst. 7 zákoníku práce). Požadavky na osobní ochranné pracovní prostředky a podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů stanoví prováděcí právní předpisy:

  • nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků, ve znění pozdějších předpisů;
  • nařízení vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné prostředky, ve znění pozdějších předpisů;
  • nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů.

Zaměstnavatel je povinen udržovat osobní ochranné pracovní prostředky v použitelném stavu a kontrolovat jejich používání (§ 104 odst. 4 zákoníku práce).

Zajištění prevence rizik

Zaměstnavatel může zajišťovat úkoly v prevenci rizik možného ohrožení života a zdraví zaměstnanců, je-li k tomu způsobilý nebo odborně způsobilý sám, jinak je povinen zajistit tyto úkoly odborně způsobilým zaměstnancem, kterého zaměstnává v pracovněprávním vztahu. Jestliže takového zaměstnance nemá, je povinen zajistit tyto úkoly jinou odborně způsobilou osobou (§ 9 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb.).

Zaměstnává-li zaměstnavatel (§ 9 odst. 3 zákona č. 309/2006 Sb.):

  • nejvýše 25 zaměstnanců, může zajišťovat úkoly v prevenci rizik sám, má-li k tomu potřebné znalosti;
  • 26 až 500 zaměstnanců, může zajišťovat úkoly v prevenci rizik sám, je-li k tomu odborně způsobilý, nebo jednou nebo více odborně způsobilými osobami;
  • více než 500 zaměstnanců, zajišťuje úkoly v prevenci rizik vždy jednou nebo více odborně způsobilými osobami.

Jestliže na jednom pracovišti plní úkoly v prevenci rizik více než dvě odborně způsobilé osoby, zaměstnavatel určí, kdo bude provádět koordinaci jejich činnosti (§ 9 odst. 7 zákona č. 309/2006 Sb.).

Povinnosti zaměstnavatele

Zaměstnavatel je povinen (§ 103 zákoníku práce):

  • nepřipustit, aby zaměstnanci vykonávali zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jejich schopnostem a zdravotní způsobilosti;
  • informovat zaměstnance o tom, do jaké kategorie byla jím vykonávaná práce zařazena; kategorizaci prací upravuje zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů;
  • zajistit zaměstnancům podle potřeb vykonávané práce dostatečné a přiměřené informace a pokyny o bezpečnosti a zdraví při práci, zejména formou seznámení s riziky, výsledky vyhodnocení rizik a s opatřeními na ochranu před působením těchto rizik, která se týkají jejich práce a pracoviště;
  • zabezpečit, aby zaměstnanci jiného zaměstnavatele vykonávající práce na pracovištích zaměstnavatele obdrželi před jejich zahájením vhodné a přiměřené informace a pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a o přijatých opatřeních, zejména ke zdolávání požárů, poskytnutí první pomoci a evakuace fyzických osob v případě mimořádných událostí;
  • zajistit zaměstnancům poskytnutí první pomoci;
  • nepoužívat takového způsobu odměňování prací, při kterém jsou zaměstnanci vystaveni zvýšenému nebezpečí újmy na zdraví a jehož použití by vedlo při zvyšování pracovních výsledků k ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců;
  • zajistit dodržování zákazu kouření na pracovištích stanoveného zákonem č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů;
  • zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na němž je práce vykonávána, a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování. Školení je zaměstnavatel povinen zajistit: 1) při nástupu zaměstnance do práce, 2) při změně pracovního zařazení, 3) při změně druhu práce, 4) při zavedení nové technologie nebo změny výrobních a pracovních prostředků nebo změny technologických anebo pracovních postupů, 5) v případech, které mají nebo mohou mít podstatný vliv na bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Zaměstnavatel je povinen určit obsah a četnost školení, způsob ověřování znalostí zaměstnanců a vedení dokumentace o provedeném školení;
  • vést dokumentaci o poskytnutých informacích a pokynech, stejně jako o provedených školeních k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Práva a povinnosti zaměstnance

Zaměstnanec má právo a povinnost podílet se na vytváření bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí, uplatňováním stanovených a zaměstnavatelem přijatých opatření (§ 106 odst. 3 zákoníku práce).

Zaměstnanec má právo:

  • na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, stejně jako na informace o rizicích jeho práce a opatřeních na ochranu před jejich působením (§ 106 odst. 1 zákoníku práce);
  • odmítnout výkon práce, o níž má důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví, popřípadě život nebo zdraví jiných fyzických osob; takové odmítnutí není možné posuzovat jako nesplnění povinnosti zaměstnance (§ 106 odst. 2 zákoníku práce).

Zaměstnanec je povinen (§ 106 odst. 4 zákoníku práce):

  • dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci;
  • účastnit se školení zajišťovaných zaměstnavatelem a zaměřených na bezpečnost a ochranu zdraví při práci včetně ověření svých znalostí;
  • dodržovat právní a ostatní předpisy a pokyny zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, s nimiž byl řádně seznámen, a řídit se zásadami bezpečného chování na pracovišti a informacemi zaměstnavatele;
  • dodržovat při práci stanovené pracovní postupy, používat stanovené pracovní prostředky, dopravní prostředky, osobní ochranné pracovní prostředky a ochranná zařízení a svévolně je neměnit a nevyřazovat z provozu;
  • nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele a nekouřit na pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni také nekuřáci;
  • oznamovat svému nadřízenému vedoucímu zaměstnanci nedostatky a závady na pracovišti, které ohrožují nebo by bezprostředně a závažným způsobem mohly ohrozit bezpečnost nebo zdraví zaměstnanců při práci;
  • oznamovat svému nadřízenému vedoucímu zaměstnanci svůj pracovní úraz, pokud mu to jeho zdravotní stav dovolí, a pracovní úraz jiného zaměstnance, popřípadě úraz jiné fyzické osoby, jehož byl svědkem, a spolupracovat při objasňování jeho příčin;
  • podrobit se na pokyn oprávněného vedoucího zaměstnance písemně určeného zaměstnavatelem zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek.

Převzato z knihy „Personalistika pro manažery a personalisty“ vydané nakladatelstvím Grada Publishing v roce 2012.




• Oblasti podnikání: Služby | Vzdělávání, lidské zdroje