Regionální a strukturální politika Evropské unie



Programové období 1994–1999: Upevňování a znásobení úsilí

Smlouva o Evropské unii, dohodnutá v Maastrichtu 7. února 1992 a revidovaná Smlouva o Evropských společenstvích (TEC) vstoupily v platnost 1. listopadu 1993. Ve vztahu k politice soudržnosti a k regionální politice vytvořila TEC nový nástroj, Fond soudržnosti, a novou instituci, Výbor regionu spolu s principem decentralizace.

V prosinci 1992 se Evropská rada dohodla na nové finanční perspektivě na období 1994–1999 a pro strukturální fondy a fondy soudržnosti bylo vyčleněno 168 miliard ECU 9. To představuje zdvojení ročních zdrojů a odpovídá třetině rozpočtu EU. 20. července 1993 byla Radou přijata nová nařízení pro politiku soudržnosti, která nyní obsahují finanční nástroj pro podporu rybářství a fond soudržnosti.

Nová nařízení potvrzují klíčové principy politiky – soustředění, plánování, spoluúčast a partnerství – a ponechává pět existujících cílu v podstatě nezměněných. Některá opatření byla posílena, jako spoluúčast dalších institucí EU, obzvláště Evropského parlamentu, a pravidla pro partnerství, vyhodnocování a veřejnou informovanost.

Při přistoupení Rakouska, Finska a Švédska 1. ledna 1995 změnové nařízení definovalo šestý cíl podporující mimořádně řídce osídlená území Finska a Švédska a vyčlenilo prostředky pro tyto tri nové členské země.

Cesta k reformě

V tak zvaném „Balíčku Delors II“ 10, předloženému k projednání čtyři dny po podepsání Maastrichtské smlouvy, navrhla Evropská komise program a rozpočet „směrování k ekonomické a měnové unii, která by Společenství umožnila plně využívat výhod organizovaného hospodářského území a jednotné měny“.

Návrh obsahoval podrobnosti o novém fondu soudržnosti a nárůst rozpočtu strukturálních fondů a zjednodušení implementačních pravidel. Kompromis, dohodnutý na Evropské radě v Edinburgu 11. a 12. prosince 1992 stanovil zdroje pro období 1994–1999. Pro strukturální fondy bylo vyčleněno 153 miliard ECU a pro Fond soudržnosti 15 miliard ECU, z nichž bylo 68 % vyhrazeno pro nejchudší regiony a země.

V dubnu 1993 navrhla Komise nařízení pro strukturální fondy, která byla Radou schválena v červenci 1993 11. Na základě principu partnerství byl proces vyjednávání nařízení provázen komentáři Evropského parlamentu, hospodářských a sociálních partnerů a sdruženími zastupujícími zájmy regionů. Nařízení pro Fond soudržnosti 12 bylo přijato v květnu 1994 včetně přidělení 15,15 miliard ECU.

Platí pro země s hrubým národním produktem menším než 90 % průměru Společenství za podmínky, že mají program vedoucí k hospodářskému sbližování při splnění kritérií hospodářské a měnové unie, jak bylo stanoveno ve Smlouvě o ES. Fond mohl financovat až 85 % nákladů na projekty souvisejících s dopravní infrastrukturou a s životním prostředím s náklady přesahujícími 10 milionů ECU. Byly řízeny na základě rozhodnutí přijatých Komisí pro jednotlivé projekty. V letech 1994 až 1999 měly z fondů prospěch Řecko, Irsko, Portugalsko a Španělsko.

Politika soudržnosti mezi roky 1994 až 1999

Reforma z roku 1993 ponechala cíle z období 1994–1999 více méně beze změny:

  • Cíl 1: podpora rozvoje a strukturálních změn regionů, jejichž rozvoj zaostává;
  • Cíl 2: přeměny regionů nebo částí regionů vážně ovlivněných průmyslovým poklesem;
  • Cíl 3: boj s dlouhodobou nezaměstnaností a podpora integrace mladých lidí do pracovního procesu a osob ohrožených vyloučením z trhu práce, podpora rovných pracovních příležitostí pro muže a ženy;
  • Cíl 4: podpora přizpůsobení pracovních sil změnám v průmyslu a změnám výrobních systémů;
  • Cíl 5: podpora rozvoje venkova (a) urychlením změn zemědělských struktur v rámci reformy společné zemědělské politiky a podporováním modernizace a strukturálních změn v sektoru rybářství (b) podpora rozvoje a strukturálních změn venkovských oblastí; a
  • Cíl 6: rozvoj a strukturální změny regionů s mimořádně nízkou hustotou obyvatelstva (od 1. ledna 1995).

Prostředky poskytnuté EFRR, ESF a EAGGF v rámci Cíle 1 byly ve výši 94 miliard ECU, ve fondech soudržnosti to pak bylo 14,45 miliard ECU (68 % z celkového počtu dostupných fondů 13). Vynaložení těchto prostředků se týkalo 24,6 %, neboli 97,7 milionů obyvatel. 41 % investic v rámci Cíle 1 bylo použito na podporu podniků, 29,8 % na infrastrukturu, z čehož přibližně polovina byla na dopravu, čtvrtina na životní prostředí a 24,5 % na lidské zdroje.

60,6 milionů lidí (16,3 % z celkového počtu) z oblastí Cíle 2 mělo užitek z investičního balíku o objemu 9,4 miliardy ECU (10,6 % z celkového objemu) poskytnutého EFRR a ESF, z čehož bylo 55,1 % spotřebováno především na podporu malých a středních podniků. Dalších 23,9 % bylo využito na fyzickou regeneraci a životní prostředí, často ve vztahu k bývalým průmyslovým areálům, a 20,9 % získaly lidské zdroje.

Celkový objem vyčleněných prostředků pro Cíle 3 a 4 byl přibližně 15,2 miliard ECU (9,1 % z celkového objemu). Tyto prostředky přicházely z ESF pro aktivity na trhu práce a pro sociální začlenění. Prostředky pro Cíl 5 dosáhly výše 13 miliard ECU (7,8 % z celkového objemu) a byly dostupné pro nové hospodářské aktivity v rybářství a ve venkovských oblastech (47,2 %), infrastrukturu a lidské zdroje (po 20 %) a životní prostředí (12,1 %). Ve venkovských oblastech podporovaných v rámci Cíle 5b žilo 32,7 milionů lidí, což představuje 8,8 % z celkového počtu obyvatel EU.

Švédsko a Finsko obdržely 697 milionů ECU (0,4 % z celkového objemu) v rámci Cíle 6. Pro 13 iniciativ Společenství bylo vyčleněno 14 miliard ECU (8 % z celkového objemu) pro spolufinancování přeshraniční, nadnárodní a inovační projekty.)

zpět na začátek kapitoly

Administrace a řízení

V letech 1994 až 1999 byla pravidla pro řízení strukturálních fondů a Fondu soudržnosti stanovena souborem sedmi nařízení Rady, které určovaly jejich efektivitu a koordinaci, implementaci a obecná ustanovení a pro implementaci každého ze čtyř strukturálních fondů. Pro Fond soudržnosti bylo přijato samostatné nařízení. Koordinační nařízení neprodělalo mnoho změn vůči předchozímu třístupňovému sytému zavedenému v roce 1989, který zahrnoval národní plány, rámce podpory ze strany Společenství (CSFs) a operační programy.

Vyžaduje však, aby národní plány byly podrobnější, obzvláště v oblasti životního prostředí. Zavedlo také novinku v podobě Jednotného programového dokumentu, který znamenal, že členské státy a regiony mohou podávat plány a operační programy v jednom dokumentu, po kterém následuje jedno rozhodnutí Komise.

V tomto období došlo v politice rozvoje k řadě důležitých posunů. V listopadu 1996 byla publikována první zpráva o ekonomické a sociální soudržnosti, která uváděla ekonomické a sociální nerovnosti Unie na regionální úrovni a odhadovala dopad politik národních a Společenství na jejich vývoj. Byla představena v dubnu 1997 na prvním Fóru soudržnosti, což byla událost, která od té doby doprovází přijetí každé následné zprávy a stalo se fórem pro výměnu zkušeností a informací o politice soudržnosti pro členské státy, regiony a účastníky.

V květnu 1999 byla přijata Evropská perspektiva územního rozvoje (ESPD), což je právně nezávazný dokument poskytující politický rámec pro sektorově orientovanou politiku na místní, regionální, národní a evropské úrovni, která má územní dopad.

A na závěr, podpis amsterodamské smlouvy v říjnu 1997 zakotvil princip evropské strategie zaměstnanosti, který ustavil užší spolupráci národních politik zaměstnanosti.

Základní fakta a čísla

  • Celkový rozpočet strukturálních fondů a Fondu soudržnosti: 168 miliard ECU představujících přibližně třetinu rozpočtu EU a 0,4 % celkového HDP EU.
    • z čehož pro regiony pro Cíl 1: 68 %
    • počet obyvatel v regionech pro Cíl 1: 91,7 milionů (24,6 % z celkového počtu)
  • Hlavní příjemci: Španělsko (42,4 miliardy ECU), Německo (21,8 miliardy ECU), Itálie (21,7 miliardy ECU), Portugalsko (18,2 miliardy ECU), Řecko (17,7 miliardy ECU) a Francie (14,9 miliardy ECU).

Výsledky

  • Vliv intervencí strukturálních fondů v letech 1994 až 1999 na HDP v reálných hodnotách je odhadován zvýšení o 4,7 % v Portugalsku, 3,9 % ve východoněmeckých spolkových zemích, 2,8 % v Irsku, 2,2 % v Řecku, 1,4 % ve Španělsku a 1,3 % v Severním Irsku.
  • V regionech spadajících pod Cíl 1 bylo vytvořeno 700 000 pracovních míst, což zvýšilo zaměstnanost v Portugalsku o téměř 4 %, v Řecku o 2,5 % a mezi 1 % až 2 % v nových německých spolkových zemích, na jihu Itálie a Španělska.
  • 800 000 malých a středních podniků, včetně 500 000 pro Cíl 1, obdrželo přímou investiční pomoc.
  • Bylo vybudováno nebo modernizováno 4 104 km dálnic a 31 844 km ostatních silnic. Investice do železniční infrastruktury vedla ke snížení jízdních dob na klíčových tratích jako je Athény – Thesaloniki – Idomeni (zkrácení jízdní doby o 1 hodinu 30 minut), Lisabon – Faro (1 hodina 35 minut), Lisabon – Vila Formoso (1 hodina 20 minut), Larne – Dublin (20 minut) a Belfast – Derry (25 minut).
  • V regionech spadajících do Cíle 2 bylo vytvořeno odhadem 567 000 nových míst, nezaměstnanost klesla z 11,3 % na 8,7 % a z EFRR fondů bylo investováno 3,2 miliard ECU do rozvoje 115,1 milionů čtverečních metrů nových areálů a provozoven.

Více podrobností na stránkách Evropské komise

Pozn.:

9 v cenách roku 1994
10 From the Single Act to Maastricht and beyond: the means to match our ambitions, COM(92) 2000 fi nal, Brussels, 11. února 1992
11 Publikováno v: Offi cial Journal of the European Communities č. L 193 z 31. července 1993
12 Viz: Offi cial Journal of the European Communities č. L 130 z 25. května 1994; částka zde uvedená zahrnuje objem na rok 1993.
13 Z důvodu budoucích srovnání s nasledujícími obdobími tento poměrný podíl zahrnuje přidělení v rámci Fondu soudržnosti.

zpět na začátek kapitoly

Pravidelné novinky e-mailem