Systémy vnitřní struktury akciové společnosti

Zahraniční inspirace

Skutečnost, že zákon o obchodních korporacích do české právní úpravy zavedl možnost zvolit, jakými orgány bude akciová společnost tvořena, lze považovat za krok k uvolnění možností při správě akciové společnosti a rovněž za příklon k západoevropským právním úpravám.

Monistický systém řízení akciové společnosti (v různých podobách) je užívaný v mnoha zemích světa a mimo jiné také v právu Evropské unie v úpravě evropské společnosti (Societas Europaea), z hlediska integrace v rámci mezinárodních podnikatelských vztahů je tak snadno srozumitelný. Má svou obdobu v mnoha evropských právních úpravách, např. v právní úpravě francouzské, italské či švýcarské.

Nelze však říci, že by původní právní úprava zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „ObchZ“), beze zbytku obsahovala právní úpravu dualistického systému vnitřní struktury akciové společnosti. Právní teorie jako příklad dualistického systému označuje německou právní úpravu, vyznačující se dvěma výraznými orgány s rozsáhlými pravomocemi, a to představenstvem a dozorčí radou.

Podle „čistě“ dualistického modelu je do jisté míry znevýhodněna valná hromada společnosti, protože nevolí členy představenstva. Ti jsou voleni dozorčí radou, jejíž členové jsou voleni valnou hromadou; závislost představenstva na dozorčí radě je tedy pouze zprostředkovaná.

V plné míře však dualistický systém v obchodním zákoníku nikdy uplatněn nebyl, neboť podle § 187 odst. 1 písm. d) ObchZ patřila volba a odvolání členů představenstva do kompetencí valné hromady, jestliže stanovy neurčily, že tato pravomoc náleží dozorčí radě. Lze tedy konstatovat, že při přípravě obchodního zákoníku zákonodárce preferoval spíše silnější pozici valné hromady při obsazování představenstva.

Původní úpravu dualistického systému z obchodního zákoníku přejal rovněž zákon o obchodních korporacích, který tento systém přímo jako dualistický označuje, ačkoli z hlediska právní teorie se o čistě dualistický systém právě z výše uvedeného důvodu nejedná. My se však rovněž přidržíme zavedeného a zákonem používaného termínu.

Oproti dualistickému systému se systém monistický vyvinul historicky dříve a svůj původ má zejména v angloamerickém systému common law. Jeho typickým znakem je absence samostatného kontrolního orgánu. Kontrolní funkcí jsou pověřeni členové správní rady, která však nadto vykonává i řadu pravomocí patřících v dualistickém systému představenstvu. Valná hromada rozhoduje o volbě a odvolání členů správní rady, proto má silnější postavení než při uplatnění „čistě“ dualistického modelu.

Jak v dualistickém, tak i v monistickém systému musí jednotlivé orgány akciové společnosti obsáhnout kontrolní i řídící (výkonnou) funkci, rozdíl je však v jejich vzájemné provázanosti, resp. oddělení. Pro dualistický model je typické jejich striktní oddělení a formalizované postupy (vztahy) mezi nimi.

Na rozdíl od toho se monistický model vyznačuje koncentrací obou výše zmíněných funkcí (tedy řídící i kontrolní) v rukách jednoho orgánu. Typickým znakem monistického systému je bližší vztah mezi členy orgánů společnosti a s tím související lepší (a méně formální) výměna informací mezi nimi.

Ačkoli v českém právním prostředí vznikla již řada monistických akciových společností a řada bývalých dualistických akciových společností změnila systém své vnitřní struktury na monistický, jejich existence je prozatím příliš krátká pro definitivní hodnocení výhod a nevýhod, které v praxi jednotlivé systémy přinášejí. Vždy záleží na konkrétních reáliích té které společnosti a na tom, co od společnosti její akcionáři očekávají.

Současná česká právní úprava dává možnost volby a zakladatelům (resp. akcionářům) umožňuje při volbě kteréhokoli ze systémů vnitřní struktury akciové společnosti upravit vzájemné vztahy orgánů společnosti a jejich pravomoci tak, aby plně vyhovovaly jejich potřebám a účelu společnosti. Přesto však lze v určitých situacích doporučit jeden ze systémů více, než druhý. O konkrétních výhodách v určitých situacích bude pojednáno dále.

Pro úplnost dodejme, že i samotný pojem „systém vnitřní struktury společnosti“ byl do českého právního řádu zaveden zákonem o obchodních korporacích, konkrétně § 396 ZOK, který jednotlivé systémy definuje, a § 397 ZOK, který stanovuje pravidla pro změnu zvoleného systému – ta je možná pouze změnou stanov společnosti a nedotýká se ustanovení o valné hromadě, která zákon o obchodních korporacích obsahuje.

Pojem „systém vnitřní struktury společnosti“ dal název také celému Oddílu 1 Dílu 5 Hlavy V zákona o obchodních korporacích. V důvodové zprávě se zákonodárce věnuje této novince spíše okrajově, přičemž přiznává inspiraci francouzskou a italskou právní úpravou, resp. také jednodušší právní úpravou švýcarskou, která má povahu spíše systému smíšeného.

Lze tedy předpokládat, že zejména pro partnery – zahraniční subjekty, pocházející z oblastí, jejichž právními úpravami se český zákonodárce inspiroval, bude systém řízení monistické společnosti snadno pochopitelný a přehledný.

Příklady výhod a nevýhod jednotlivých systémů vnitřní struktury akciové společnosti

Pro přehlednost níže uvádíme jednotlivé výhody a nevýhody ve vztahu k monistickému systému vnitřní struktury společnosti.

Výhody monistického systému

1)  Jednodušší organizace vnitřního chodu společnosti

Jak již bylo řečeno výše, při aplikaci monistického systému vnitřního uspořádání akciové společnosti má akciová společnost jen jeden kolektivní orgán, kterým je správní rada.

Do 31. 12. 2020 byl statutárním orgánem společnosti statutární ředitel, který vykonával řídící funkci společnosti. Nově však, od 1. 1. 2021, je monistický systém založen na principu správy jedním orgánem – správní radou, a tato již nebude doplněna o statutárního ředitel. Uvedené dává významnou výhodou, a to je jednoduchost a jednotnost správní struktury. Nadto lze u monistického systému implementovat zapojení manažerů do činnosti obchodního vedení společnosti. Takové zapojení manažerů může významně zvýšit odbornost a efektivnost vedení společnosti.

Monistická struktura vnitřního uspořádání společnosti je vhodná zejména pro menší společnosti (např. rodinné společnosti), nicméně uvedené nevylučuje využití monistického systému i u větších společností.

2)  Přehlednost pro zahraniční partnery

Zejména pro osoby z právní oblasti common law (Velká Británie, USA) a z velké části západní Evropy může být monistický systém vnitřního uspořádání akciové společnosti snáze srozumitelný, než systém dualistický. Monistický systém má v těchto oblastech historickou tradici.

3)  Menší finanční náročnost

Ačkoli současná česká právní úprava umožňuje, aby představenstvo a dozorčí rada měly jen po jednom členu, primárně je pro společnosti, které chtějí mít v orgánech nízký počet osob, určen právě monistický systém. Je-li ve společnosti angažováno méně osob, logicky to pro společnost zpravidla znamená nižší náklady na jejich odměnu.

Také pravidelná zasedání dvou kolektivních orgánů přináší společnosti nemalé náklady, stejně jako komunikace mezi orgány a jejich jednotlivými členy. Monistický systém se tak hodí spíše pro menší až střední akciové společnosti, u kterých s jeho využitím je možno snížit náklady na provoz společnosti.

4) Rychlost rozhodování a kontrola

U monistického systému lze předpokládat, že proces rozhodování bude daleko rychlejší než u systému dualistického. Uvedené je z důvodu, že veškeré rozhodování probíhá na půdě jednoho orgánu, přičemž tato jeho činnost je současně výkonem působnosti a zároveň jeho kontrolou. Jelikož správní rada má jak pravomoc obchodního vedení, tak i pravomoc kontrolního orgánu, kontrola probíhá již při procesu přijímání rozhodnutí, a nejedná se tedy pouze o kontrolu následnou.

Nevýhody monistického systému

1) Zatížení nezávislosti vedení

Hlavní nevýhodou monistického systému je, že jeden a tentýž orgán zajišťuje řízení a obchodní vedení společnosti a zároveň má povinnost na provádění těchto činností dohlížet. Z uvedeného vyplývá, že řízení a obchodní vedení společnosti a jejich kontrola jsou soustředěny v jednom orgánu. Soustředěním kontrolní a řídící činnosti v jednom orgánu nepochybně dochází do jisté míry k ztížení nezávislé činnost kontrolní.

2) Právní nejistota

Jako další nevýhodu monistického systému lze uvést určitou nejistotu týkající se právní úpravy. S účinností od 1. 1. 2021 nabyla účinnosti novela ZOK, která se, jak je uvedeno výše značně týkala i akciových společností s monistickou strukturou.

Společnosti, které po nabytí účinnosti ZOK změnily svou vnitřní strukturu na monistickou, popř. byly založeny jako monistické, musejí po poměrně krátké době od zavedení původní úpravy svolávat valnou hromadu společnosti za účelem změny stanov a tyto uzpůsobovat vůli zákonodárce. To s sebou samozřejmě nese nemalé finanční náklady. Lze jen doufat, že zákonodárce již všechny nedostatky odstranil a nepřijdou další zásadní změny úpravy týkající se monistického systému.

Výhody dualistického systému

1) Oddělení orgánů

Tato výhoda se projevuje zejména u větších společností, kde jasné oddělení exekutivního a kontrolního orgánu je právě výhodou. Vnitřní struktura společnosti, která je tvořena představenstvem jako výkonným a statutárním orgánem a dozorčí radou jako orgánem kontrolním, zajištuje důsledné rozdělení kontrolní a řídící moci ve společnosti. Právě uvedené oddělení správy od kontroly vede k zefektivnění kontrolní činnosti v tomto systému.

2) Přehlednost

Jak bylo uvedeno výše, dualistický systém má v českém právu tradici a nová právní úprava převážně vychází z té dosavadní. Dualistický systém vnitřního uspořádání akciové společnosti tak může být snáze srozumitelný pro české podnikatele, než systém monistický.

Nevýhody dualistického systému

1) Organizační a finanční náročnost

Vzhledem k obligatornímu zřízení dvou orgánů, představenstva a dozorčí rady, může uvedený monistický systém být finančně a organizačně náročný, zejména pak u větších společností s větším počtem členů orgánu.

2) Pozdní kontrola a informační asymetrie

Nejvýznamněji nevýhodou dualistického systému, je skutečnost, že přestože zakladatel akciové společnosti může zvolit uvedený typ vnitřního systému za účelem zajištění oddělení orgánů ve společnosti a tedy účinného fungování správy a kontroly zvlášť, tato funkce není ve své podstatě zcela naplněna.

Uvedené je dáno neúčastí členů dozorčí rady na rozhodování společnosti a fakt, že kontrola probíhá většinou ex post a nikoliv ex ante. Systém je postavený tak, že dozorčí rada nefunguje na stálé bázi, a tudíž nemá faktickou možnost seznámit své členy se všemi relevantními informacemi. Ve společnosti takhle může nastat jistáinformační asymetrie mezi představenstvem a dozorčí radou.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.