Tádžikistán má 1,3 tis. km dlouhou hranici s Afghánistánem a poměrně časté územní spory na hranici se sousedním Kyrgyzstánem, proto je riziko terorismu či konfliktu v regionu velmi vysoké. Nejen z těchto důvodů jsou kvalita a vybavení tádžické armády důležitou prioritou vlády. Tádžikistán pro rok 2025 plánuje vyčlenit na přezbrojení armády přibližně půl miliardy USD. Tádžická armáda má až na výjimku několika málo kusů čínských obrněných transportérů veškeré vybavení ze Sovětského svazu. Klíčovým partnerem v obranném průmyslu a spolupráci je pro Tádžikistán Rusko (z technických a politických důvodů), které vybavuje tádžickou armádu a společně realizují řadu vojenských cvičení a výcvik specialistů. V Tádžikistánu se zároveň nachází nejpočetnější vojenská základna Ruska mimo jeho území. Aktivní jsou v tomto oboru i Čína a USA. Bez ohledu na tyto skutečnosti Ministerstvo obrany Tádžikistánu projevuje zájem o spolupráci s českou stranou v řadě oborů, na které se české firmy dlouhodobě specializují. Jedná se především o modernizaci vrtulníků Mi-8, Mi-24, letadel L-39, dodávky náhradních dílů pozemní techniky a její servis, dodávky radiolokační, telekomunikační techniky, dronů a bezpilotních letadel. Perspektivní je také výcvik pilotů a armádních složek. Vzhledem k dlouhodobě špatné ekonomické situaci Tádžikistánu je při výběru dodavatele klíčovým faktorem cena, výhodné financování či možnost grantů.

Tádžikistán se potýká se sezonními problémy při produkci elektrické energie, kdy na jaře a v létě je jí nadbytek, zatímco v podzimních a zimních měsících není vždy dostačující. Navzdory pokroku v rozšiřování zdrojů deficit elektřiny v zimě dosahuje 2,2–2,5 miliardy kWh, což je 15,5 % roční produkce. Na jednu stranu je potenciál výroby vodní energie trojnásobně vyšší, než je aktuální produkce, a proto se země zaměřuje v první řadě na hydroenergetiku, zároveň je nutné rozšiřovat i jiné zdroje. Národní rozvojová strategie Tádžikistánu do roku 2030 (označovaná jako 10/10/10,10-500) předpokládá zvýšení produkce energie do 10 GW, snížení energetických ztrát o 10 %, zvýšení exportu elektrické energie na 10 mld. kWh za rok a diverzifikaci zdrojů o 10 % s dodatečnou produkcí 500 mil. kWh za rok prostřednictvím solárních zdrojů. Většina malých a středních vodních elektráren v Tádžikistánu je starší padesáti let a potřebuje modernizaci, což skýtá příležitosti pro české firmy. Kromě příležitostí při probíhající výstavbě оbří vodní elektrárny Rogun, jejíž podporu na jaře roku 2025 mj. opět potvrdili vysocí představitelé EU, se nabízí také uplatnění při výstavbě několika desítek malých vodních elektráren (do 20 MW), jež jsou v plánu. Související možnosti jsou při dostavbě a modernizaci přenosových soustav a distribučních sítí. Fond rozvoje obnovitelných zdrojů Tádžikistánu má v plánu realizaci několika PPP projektů na výstavbu solárních elektráren ve spolupráci s EBRD a Světovou bankou, které by vykrývaly nižší produkci v zimních měsících. Tádžikistán se chce stát významným hráčem v energetice Střední Asie, již nyní exportuje část své elektrické energie do Afghánistánu a Pákistánu, a má zájem tyto kapacity mnohonásobně zvýšit. Energetická a vodní infrastruktura je jednou z regionálních priorit EU v kontextu iniciativy Global Gateway, v případě jakéhokoliv projektu v této oblasti stojí za zvážení žádost o finanční a další podporu EU.

Zemědělství a potravinářství jsou důležitými odvětvími ekonomiky Tádžikistánu. Ačkoliv je asi pouze 7 % území vhodné pro zemědělskou produkci (zbytek tvoří hory), sektor díky příznivému klimatu generuje okolo 20 % HDP země a zaměstnává více než polovinu obyvatel. Kromě uspokojení domácí poptávky se Tádžikistán stále více snaží zaměřovat na export (především sušené ovoce, ořechy, ale i čerstvé ovoce a zeleninu). Proto je plánována do roku 2025 výstavba 5 logistických center a rozšíření kapacit pro zpracování. Zemědělská produkce Tádžikistánu vzrostla v roce 2024 o 10,6 %, ale zvýšil se i dovoz potravin. Vývoz činil 268,3 tis. tun produkce. Hlavní podíl na tom měla rostlinná výroba, která se zvýšila o 13,4 %, a živočišná výroba, která vzrostla o 4,9 %. V roce 2024 země nakoupila 227,6 tis. tun zemědělských produktů v hodnotě 186,9 mil. dolarů, což je o 83,1 tis. tun více než o rok dříve.

Země zároveň čelí velkým výzvám v souvislosti se změnou klimatu a přírodními katastrofami. Velmi relevantním tématem jsou udržitelná a chytrá řešení zavlažování v zemědělství a vysazování odolných plodin. Pro rozšíření exportu je nutné zpracování produkce, které prodlouží její trvanlivost, a proto je zde poptávka po potravinářském a balicím zařízení a linkách pro výrobu džusů, konzerv, sušených plodů, omáček, dětské výživy apod. 

Počet obyvatel Tádžikistánu přesahuje 10 mil. S tímto trendem rostou mj. nároky na zdravotní péči, životní úroveň a poptávka po kvalitních lécích a léčivech. V této souvislosti byl přijat Státní program na rozvoj farmaceutického průmyslu na roky 2021–25. Aktuálně Tádžikistán dováží asi 90 % léků (z Indie, Ruska, Litvy, Ukrajiny a dalších zemí), proto existuje možnost diverzifikace dodávek i např. z ČR. Hlavním cílem státního programu je však přilákání investic do farmaceutického průmyslu a lokalizace výroby na území Tádžikistánu. Země se chce vymanit z této vysoké závislosti, a proto nabízí pro případné investory výhodné podmínky a podporu.

Perspektivní cestou může být navázání spolupráce formou rozvojové pomoci (dodávky zařízení a školení) s následnou komerční návazností. Vzhledem ke zvyšujícím se nárokům na zdravotní péči se nabízí také možnosti při vybavování zdravotnických zařízení a školení personálu. Spolupráce je možná nejen se státními zařízeními, ale také se soukromými klinikami, které především v hlavním městě přibývají a získávají stále větší popularitu.

V oblasti zdravotnictví existují příležitosti pro české firmy u řady aktivit, jako jsou například rekonstrukce nemocnic, výstavba specializovaných zdravotnických zařízení, dodávky zdravotnické techniky, nemocničních lůžek, léků či komunikační techniky.

Připravované investiční projekty jsou zaměřené zejména na výstavbu a modernizaci silniční sítě zajišťující propojení jak složitě dostupných regionů Tádžikistánu, tak i tranzitního propojení směrem s Afghánistánem, Uzbekistánem a Čínou. 

V první polovině roku 2025 bude v Gorno-badachšánské autonomní oblasti (GBAO) dokončena výstavba úseku silnice Kalai Khumb – Vanj – Rushan na hranici, čímž se jeho délka zkrátí o 16 km. To bude možné díky dvěma tunelům – jeden bude dlouhý 1,8 km a druhý 3,4 km.

Budou dokončeny práce na výstavbě 4,5 km silnic, 550 metrů lavinových koridorů a dvou mostů: jednoho dlouhého 82 metrů přes řeku Shoref a druhého dlouhého 200 metrů přes řeku Gund. V Sugdské oblasti se plánuje obnova 52 kilometrů silnic národního a mezinárodního významu.

Během příštích tří let bude v Dušanbe postaveno a uvedeno do provozu 40 kilometrů silnic se 7 nadjezdy. Výstavba probíhá ve většině případů prostřednictvím čínských společností, ale nabízí se příležitosti např. v dodávkách techniky, řídicích systémů apod. Ve všech fázích těchto projektů je možné najít možnosti pro zapojení českých firem, ale klíčová je cena a dostupnost financování.

S cílem adaptace na změny klimatu a přechod na “zelenou” ekonomiku Tádžikistán postupně přechází na ekologické dopravní prostředky. Do země je nově zakázáno vozit automobily starší 10 let. V roce 2023 začaly v Dušanbe jezdit první taxi elektromobily, v roce 2024 pak 30 elektrických autobusů, jejichž montáž probíhá v Tádžikistánu. Pro přechod na bezemisní dopravní prostředky je nutné budovat infrastrukturu, podmínky pro jejich využívání, systémy pro řízení dopravy apod. Dopravní infrastruktura je jednou z regionálních priorit EU v kontextu iniciativy Global Gateway, v případě jakéhokoliv projektu v této oblasti stojí za zvážení žádost o finanční a další podporu EU. Vzhledem k velikosti země a směřování většiny prostředků do hlavního města Dušanbe se bude pravděpodobně jednat spíše o kusovou záležitost, která by mohla být zajímavá pro menší české firmy.