Vzhledem ke složité bezpečnostní situaci v regionu je obranný a bezpečnostní průmysl klíčovou prioritou vlády. V roce 2026 činí rozpočet na obranu 2,8 % HDP (v roce 2023 to bylo 1,2 % HDP), přičemž absolutní výdaje dosáhly 246–285 milionů USD. Ministerstvo obrany dlouhodobě deklaruje zájem o spolupráci v obranném průmyslu, a to především v oblasti letecké techniky (modernizace L-39 Albatros a vrtulníků, lokalizace výroby malých letadel, výcvik pilotů apod.), modernizaci pozemní techniky, zbraní, radiolokační a telekomunikační techniky.

Podle žebříčku Global Firepower 2026 se Tádžikistán umístil na 100. místě z 145 zemí s Power Indexem (PwrIndx) 2,1749 (v roce 2025 to bylo 2,3049), což představuje zlepšení o 8 pozic. Tádžická armáda disponuje 26 aktivními letouny (včetně 20 vrtulníků, např. Mi-24P, Mi-8MTV). Podle dostupných údajů má dále 253 tanků, 400 obrněných bojových vozidel, 80 tažených děl a 125 raketometů.

Tádžikistán má 1 300 km dlouhou hranici s Afghánistánem a občasné střety na hranici se sousedním Kyrgyzstánem, proto je riziko terorismu či konfliktu v regionu velmi vysoké. Nejen z těchto důvodů jsou kvalita a vybavení armády důležitou prioritou vlády. Tádžická armáda má až na výjimku několika kusů čínských protiletadlových systémů (např. HQ-17AE) a čínských obrněných transportérů veškeré vybavení z dob SSSR. 

Klíčovým partnerem v obranném průmyslu a spolupráci je pro Tádžikistán Rusko (z technických i politických důvodů), které vybavuje tádžickou armádu a společně realizují řadu vojenských cvičení a výcvik specialistů. V Tádžikistánu se zároveň nachází co se týče posádky největší vojenská základna Ruska mimo jeho území. Aktivní jsou v tomto oboru i Čína a USA, přičemž Čína v poslední době posiluje svou bezpečnostní spolupráci, včetně financování pohraničních stanic a dodávek sledovacích systémů.

Bez ohledu na tyto skutečnosti Ministerstvo obrany Tádžikistánu projevuje zájem o spolupráci s českou stranou v řadě oborů, na které se české firmy dlouhodobě specializují. Jedná se především o modernizaci vrtulníků Mi-8, Mi-24, letadel L-39, dodávky náhradních dílů pozemní techniky a její servis, dodávky radiolokační, telekomunikační techniky, dronů a bezpilotních letadel. Perspektivní je také výcvik pilotů a armádních složek. Vzhledem k dlouhodobě komplikované fiskální situaci Tádžikistánu je při výběru dodavatele klíčovým faktorem cena, výhodné financování či možnost grantů.

Více než 90 % elektřiny v Tádžikistánu se vyrábí ve vodních elektrárnách, přičemž roční výroba činí přibližně 18,7 TWh. Teoretický hydroenergetický potenciál země dosahuje přes 527 miliard kWh ročně, což by stačilo pokrýt spotřebu celého regionu Střední Asie třikrát. Existuje značný potenciál pro spolupráci při modernizaci zastaralých malých a středních vodních elektráren, případně výstavbě nových. Země se chce zaměřit také na produkci energie ze solárních zdrojů, neboť disponuje 280–330 slunečnými dny v roce a solární potenciál se odhaduje na 220 000 GWh ročně (více než desetinásobek současné spotřeby). Perspektivním oborem je také modernizace přenosových soustav a propojení se sousedními zeměmi, neboť v době letní „nadprodukce“ Tádžikistán elektřinu exportuje, ale v zimě není domácí výroba schopna pokrýt spotřebu. V podzimních a zimních měsících deficit dosahuje 2,2–2,5 miliardy kWh (15,5 % roční výroby) a přes 1 milion lidí nemá v zimě spolehlivý přístup k elektřině. 

Národní rozvojová strategie do roku 2030 (označovaná jako 10/10/10/10-500) předpokládá zvýšení instalovaného výkonu na 10 GW (současný výkon: 5,757 GW, z toho 88 % vodní a 12 % tepelné elektrárny), snížení energetických ztrát o 10 %, zvýšení ročního exportu elektřiny na 10 mld. kWh a diverzifikaci zdrojů o 10 % (včetně 500 milionů kWh ročně ze solárních zdrojů).

Většina malých a středních vodních elektráren je starší 50 let a potřebuje modernizaci, což skýtá příležitosti pro české firmy. Kromě příležitostí při výstavbě obří vodní elektrárny Rogun (kapacita 3 600–3 780 MW, roční výroba 17 TWh), jejíž podporu potvrdili v roce 2026 vysocí představitelé EU (v rámci iniciativy Global Gateway) a mezinárodní partneři (Světová banka, EBRD, AIIB, IsDB), se nabízí uplatnění při výstavbě desítek malých vodních elektráren (do 20 MW) a solárních projektů. Fond rozvoje obnovitelných zdrojů má v plánu realizaci několika PPP projektů na výstavbu solárních elektráren ve spolupráci s EBRD a Světovou bankou, které by vykrývaly nižší produkci v zimě. Mezi plány patří například 200MW solární elektrárna v regionu Sughd (dokončení do konce roku 2026, roční výroba 400 GWh) a 500MW solární projekt v příštích letech.

Související možnosti jsou při dostavbě a modernizaci přenosových soustav (např. 500 kV linka Datka–Sughd v rámci projektu CASA-1000, umožňující export do Pákistánu a Afghánistánu) a distribučních sítí. Tádžikistán se chce stát významným hráčem v energetice Střední Asie a mnohonásobně zvýšit exportní kapacity. Energetická a vodní infrastruktura je jednou z regionálních priorit EU v kontextu iniciativy Global Gateway, proto stojí za zvážení žádost o finanční a jinou podporu EU pro jakýkoli projekt v této oblasti.

Národní strategie pro přizpůsobení se změně klimatu Republiky Tádžikistán na období do roku 2030 určuje zemědělství jako jeden ze čtyř prioritních sektorů (společně s energetikou, vodními zdroji a dopravou), ve kterých bude docházet ke stimulaci ekonomického růstu a urychlení modernizace. Tádžikistán prostřednictvím zemědělství a potravinářství usiluje o uspokojení rostoucí domácí poptávky (v souvislosti s růstem populace o 2,7 % ročně) a zároveň vidí velký potenciál v exportu své produkce – především sušeného ovoce, ořechů, čerstvého ovoce a zeleniny. Zemědělský sektor Tádžikistánu generuje asi 23 % HDP, zhruba 20 % vývozních příjmů země tvoří zemědělské a potravinářské produkty, a v sektoru pracuje více než 60 % obyvatel venkova (celkově pak téměř polovina obyvatelstva).

Zemědělství je důležitým odvětvím ekonomiky Tádžikistánu. Ačkoliv je pouze 7 % území vhodné pro zemědělskou produkci (zbytek tvoří hory) a obhospodařovatelná půda činí pouze 675 000 hektarů, z čehož 470 000 hektarů je zavlažováno, sektor díky příznivému klimatu a 85% podílu zemědělství na spotřebě vody generuje významnou část HDP. Kromě uspokojení domácí poptávky se Tádžikistán stále více zaměřuje na export – v prvním pololetí 2025 vyvezl přes 90 000 tun zemědělských produktů (z toho 46 104 tun sušeného ovoce, 25 200 tun zeleniny, 15 069 tun čerstvého ovoce, 1 528 tun ořechů), přičemž objem vývozu má do konce roku 2025 vzrůst o 12 % a hodnota o 16 % oproti roku 2024. Proto je plánována do roku 2025 výstavba 5 logistických center a rozšíření kapacit pro zpracování. Celková zemědělská produkce v roce 2025 dosáhla 84,7 miliard somoni (meziroční růst 9,5 %), přičemž výroba hroznů činila 346 100 tun.

Tádžikistán přitom čelí velkým výzvám v souvislosti se extrémními projevy klimatu a přírodními katastrofami. Sucha, extrémní teploty a tání ledovců snižují výnosy plodin a produktivitu pastvin, což ohrožuje potravinovou bezpečnost. Národní strategie adaptace na změnu klimatu do roku 2030 (schválena vládním nařízením č. 482/2019) proto kladou důraz na udržitelná a chytrá řešení zavlažování, vysazování odolných plodin a modernizaci zavlažovacích systémů, včetně úsporných technologií, kapkovací závlahy pro cennější plodiny, úpravu půdy a ochranu před erozí. 50–70 % orné půdy je závislé na zavlažování, což zemi činí zranitelnou vůči snižování průtoku řek vlivem urychleného tání ledovců. Bez strategických investic do zavlažování, rozšiřování zemědělské půdy a odolných technologií hrozí Tádžikistánu v příštích desetiletích systémový nedostatek potravin

Pro rozšíření exportu je nutné zpracování produkce, které prodlouží její trvanlivost. Proto existuje poptávka po potravinářském a balicím zařízení a linkách pro výrobu džusů, konzerv, sušených plodů, omáček, dětské výživy apod. Tři přední tádžičtí výrobci sušeného ovoce (Mevai Kand, Kand K, Zardolui Isfara) získali mezinárodní certifikaci FSSC 22000, což zvyšuje jejich konkurenční schopnost na globálních trzích.

V roce 2025 bylo v Tádžikistánu 67 domácích farmaceutických společností, které vyráběly přibližně 600 druhů léků. Přes 90 % léků však země stále dováží, především z Indie, Ruska, Litvy, Ukrajiny a dalších zemí – jen za poslední dva roky Tádžikistán dovezl léky v hodnotě přes 84 milionů USD. Vzhledem k narůstající populaci (přes 10,8 milionu obyvatel v roce 2025) rostou nároky na zdravotní péči a poptávka po dostupných a kvalitních léčivech.

Státní program rozvoje farmaceutického průmyslu na roky 2021–2025 (a následně pro období do 2030) vytváří výhodné podmínky pro lokalizaci výroby, přilákání investic, osvobození od daně z přidané hodnoty a cla pro dovoz moderních technologií a zařízení pro farmaceutický sektor a další podpůrná opatření. Hlavním cílem je snížit vysokou závislost na dovozu (aktuálně ~90 %) a podpořit domácí výrobu. Země se snaží diverzifikovat dodávky, což otevírá příležitosti také pro české firmy – ať už formou rozvojové pomoci (dodávky zařízení, školení personálu) s následnou komerční návazností, nebo přímo investicemi do výroby.

Ve zdravotnictví existují příležitosti pro české firmy v řadě aktivit: rekonstrukce nemocnic a výstavba specializovaných zdravotnických zařízení (státní i soukromé kliniky, které zejména v Dušanbe přibývají a získávají popularitu), dodávky zdravotnické techniky (včetně nemocničních lůžek, komunikačních technologií a dalšího vybavení), dodávky léků a léčiv (včetně generických léčiv a inovativních přípravků) a školení zdravotnického personálu. Spolupráce je možná nejen se státními zařízeními, ale také se soukromými klinikami, které se rozvíjejí především v hlavním městě. Soukromý sektor v zdravotnictví je stále omezený (např. v regionu Sughd tvoří 10 % lékařů a 8 % nemocničních lůžek), ale postupně roste – zejména v městských oblastech, kde je vyšší kupní síla obyvatel. Výzvou zůstává nízká dostupnost péče ve venkovských oblastech, kde chybí moderní vybavení a kvalifikovaný personál.

Tádžikistán má ambice stát se dopravním koridorem regionu, přičemž vláda se zaměřuje na budování mezinárodních silničních tras a postupný přechod na bezemisní dopravní prostředky. Ve všech fázích těchto projektů existují příležitosti pro zapojení českých firem, klíčovým faktorem je však cena a dostupnost financování.

Připravované investiční projekty se zaměřují především na výstavbu a modernizaci silniční sítě, která zajišťuje propojení jak složitě dostupných regionů Tádžikistánu, tak i tranzitní spojení směrem k Afghánistánu, Uzbekistánu a Číně. V Gorno-badachšánské autonomní oblasti (GBAO) byla v červnu 2025 – o rok dříve než v původním plánu – dokončena výstavba úseku silnice Kalai Khumb – Vanj – Rushan na hranici, čímž se délka trasy zkrátila o 16 km díky výstavbě dvou tunelů (1,8 km a 3,4 km) a dalších objektů: 4,5 km silnic, 550 metrů lavinových koridorů a dvou mostů (82 m přes řeku Shoref a 200 m přes řeku Gund). V Sugdské oblasti se plánuje obnova 52 km silnic národního a mezinárodního významu a v Dušanbe bude do tří let postaveno a zprovozněno 40 km silnic se 7 nadjezdy. Většina projektů je realizována prostřednictvím čínských společností (např. China Road and Bridge Corporation), avšak příležitosti se nabízejí také v dodávkách techniky, řídicích systémů, mostních konstrukcí či tunelových technologií pro české firmy.

S cílem adaptace na změny klimatu a přechodu na „zelenou“ ekonomiku Tádžikistán postupně přechází na ekologické dopravní prostředky. Od roku 2022 platí zákaz dovozu automobilů starších 10 let a vláda podporuje elektrifikaci dopravy prostřednictvím daňových úlev a celního osvobození pro elektromobily, elektrické autobusy a trolejbusy. V Dušanbe již od roku 2023 jezdí první elektrotaxi, v roce 2024 bylo nasazeno 30 elektrických autobusů (montovaných přímo v Tádžikistánu) a v březnu 2026 bylo představeno dalších 30 nových elektrických autobusů od společnosti Akia Avesto Automotive Industry (společný podnik Tádžikistánu a Turecka).

Program rozvoje elektrické dopravy na období 2023–2028 počítá s druhou fází (2026–2028), na kterou vláda vyčlenila 95 milionů USD. Do roku 2028 má být vybudováno 1 100 nových dobíjecích stanic (555 v Dušanbe, 200 v Sugdské oblasti, 200 v Chatlonské oblasti, 110 v dalších městech a 35 v GBAO) a spuštěno 210 moderních elektrických autobusů (70 kusů ročně v letech 2026–2028). Současně v Dušanbe již funguje 136 dobíjecích stanic (z toho 112 přímo v depech taxislužeb) a do roku 2025 má být aktivováno 738 veřejných dobíjecích bodů s kapacitou pro 572 vozidel současně. Cílem je do září 2025 přejít v hlavním městě plně na elektrotaxi – aktuálně jich v Dušanbe jezdí přes 2 450 (z celkových 4 500 taxíků).

Pro přechod na bezemisní dopravu je nutné budovat infrastrukturu (dobíjecí stanice, servisní centra, systémy pro sběr a recyklaci použitých baterií) a modernizovat řídicí systémy dopravy. Dopravní infrastruktura je jednou z regionálních priorit EU v kontextu iniciativy Global Gateway, která v Tádžikistánu podporuje udržitelnou dopravní propojenost mezi Evropou a Střední Asií. V rámci této strategie EU investuje do modernizace klíčových dopravních koridorů, včetně Trans-kaspického dopravního koridoru, a poskytuje technickou a finanční podporu pro projekty v oblasti dopravy, logistiky a infrastruktury. Vzhledem k velikosti země a koncentraci většiny prostředků do Dušanbe se pro české firmy nabízejí příležitosti zejména v dodávkách specializované techniky, řídicích systémů či dílčích projektech, které by mohly být zajímavé pro menší a střední podniky.