Turecko: Mapa oborových příležitostí – perspektivní položky českého exportu

© Zastupitelský úřad ČR v Ankaře (Turecko)

ZÚ Ankara a GK Istanbul vypracovaly pro Turecko, tzv. Mapu oborových příležitostí pro Turecko definuje perspektivní sektory hodné zřetele českých exportérů a investorů v Turecku:

 

Příležitosti pro český export

 

Automobilový průmysl

Důležitou položkou turecké průmyslové výroby jsou automobily a jejich příslušenství. Tento sektor také zůstává největší položkou vzájemného obchodu. Turecký trh je v tomto segmentu 6. největší v Evropě. Zhoršené hospodářské výsledky Turecka i zahraničně politické problémy přispěly v roce 2018 k výraznému propadu automobilového průmyslu (pokles prodeje osobních vozidel o 32%). Pokračují vládní investiční pobídky, které jsou součástí širší strategie snižování závislosti na importu v důležitých sektorech a současně snahou o vylepšení tradičně záporné obchodní bilance. Systém vládních pobídek již přilákal na místní trh mnoho světových producentů, kteří zde umisťují svou výrobu (Renault, FIAT, Mercedes, svůj příchod v roce 2019 zvažuje Volkswagen). Společnost Toyota realizovala v roce2016 investici v řádu 366 mil. USD s cílem výstavby nového závodu na výrobu motorů. Mercedes Benz zdvojnásobil v posledních dvou letech svou výrobu nákladních vozidel v Turecku, přičemž do rozšíření provozu investoval 113 mil. EUR. Automobilka Renault do svého výrobního závodu v roce 2016 investovala 225 mil. USD za účelem rozšířit jeho výrobní kapacity. Díky této investici se v ní začala vyrábět poslední řada modelu Mégane Sedan. Přes hospodářské problémy Turecka lze předpokládat další rozvoj tohoto sektoru, jehož trh představuje pro české exportéry příležitosti v subdodavatelské struktuře. Na tureckém subdodavatelském trhu je velká řada firem hlavně v oblasti Bursa, Kocaeli, Manisa, Izmir,  Istanbul a Adana.

 

Důlní, těžební a ropný průmysl

Turecko má poměrně značné nerostné bohatství, které se začalo intenzivněji využívat až v souvislosti s průmyslovým rozvojem země a budováním dopravní sítě. Nejzásadnější význam pro hospodářství má především těžba chromu, mědi, mramoru, uhlí a boromu, u nějž Turecko vlastní 75% veškerých světových zásob. Dále se zde v podstatném množství těží wolfram, kobalt, molybden, mramor, antimon, síra, lignit a uran.

 

Dobývací technologie a celkově odborná znalost v této oblasti jsou v Turecku často horší než na co jsme v České republice zvyklí, a proto je zde značný prostor pro působení celé řady subjektů. S ohledem na státní podporu těžby lignitu jako domácího zdroje (dotace na pracovní místa, částečná sedmiletá garance výkupní ceny elektřiny) má sektor i přes závazky v oblasti ochrany klimatu v nejbližších letech perspektivu. Domácí technologie přitom stále nedosahují parametrů výrobců důlních a těžebních zařízení ze zemí EU. V této oblasti je zde silný potenciál pro dodávky, je však nutné počítat s velkou konkurencí a oslabujícím kurzem turecké liry (TL). Nadále se také realizují nové energetické projekty a jsou vyhlašovány nové tendry spojené s dobýváním domácích surovin. Je třeba počítat s tím, že mnohdy je turecký investor současně držitelem licence nejen na výstavbu elektrárny, ale i přilehlého dolu.

 

S ohledem na pokračující budování a údržbu petrochemických podniků, strategických plynovodů a produktovodů (např. TANAP) se nabízí i příležitosti pro české dodavatele armatur a ventilů. Regulaci cen ropy a plynu mají v Turecku na starosti dvě velké státní společnosti, BOTAS a TPAO. Právě jejich politika vyvolává v posledních letech celou řadu otázek o fungování tržních principů, to například v oblasti nákupu, jenž celé řadě zahraničních investorů v Turecku přivodil podstatné problémy. Proměny jejich cenové politiky a strategické směřování je třeba pro úspěšné působení na zdejším trhu pečlivě sledovat.

 

Energetický průmysl

Turecko jakožto 6. největší trh s elektrickou energií v Evropě a perspektivou ekonomického a populačního růstu bylo vždy vnímáno jako velice atraktivní investiční destinace. Na poli energetiky v Turecku ovšem dochází k řadě změn, a proto je zásadní sledovat politiku tureckého národního regulátora cen v oblasti energie (EMRA) i politiky ministerstva energetiky. Zejména energie z obnovitelných zdrojů je značně zvýhodňována, přičemž výstavba malých i velkých vodních elektráren je pro zahraniční investory obzvláště lákavá. Zásadní je v tomto směru vyhnout se navázanosti výkupních cen energie na dosti volatilní tureckou liru a zajistit se v cizí měně. Státem deklarovaný cílový stav tureckého energetického mixu v r. 2023 je následující: 30 % plyn, 30 % uhlí  a lignit, 30 % obnovitelné zdroje a 10 % jádro, což se zejména u poslední složky kvůli průtahům výstavby jaderné elektrárny Akkuyu jeví jako zcela nerealistické. Nicméně proces výstavby jaderné elektrárny Akkuyu na základě turecko-ruské mezivládní smlouvy pokračuje a pro české subjekty nabízí celou řadu možností k prosazení se.

 

Z českého pohledu jsou potencionálně zajímavé také rekonstrukce a subdodávky pro konvenční zdroje elektrické energie, tj. tepelné elektrárny s využitím místního nízkokalorického lignitu, ale též  zdroje počítající s importovaným černým uhlím. V Turecku proběhla rozsáhlá privatizace státních elektráren. Elektrárny, které byly privatizovány, jsou především tepelné uhelné elektrárny, jejichž stáří je přes dvacet let. Zastaralost těchto elektráren a jejich energetická účinnost jsou pro nové majitele problémem, který je nutné řešit. V privatizačních podmínkách je navíc nezbytnost modernizace a rehabilitace elektráren přímo definována. V současnosti se plánuje privatizace těchto elektráren: Kesikkopru (76 MW), Derbent (56  MW), Seyhan 1 (60  MW), Seyhan 2 (8  MW), Camlica 1 (84  MW).

 

Silný růst kolem 30 % ročně v posledních pěti letech vykazuje i větrná energetika, do níž zatím čeští výrobci komponenty nedodávají. Turecký systém feed  in tarif více podporuje domácí producenty komponent a tak i zahraniční výrobci částečně lokalizují výrobu v Turecku. Posledním odvětvím, které stojí za zmínku, je výstavba spaloven. V Turecku se staví první spalovny komunálního odpadu a trh v této oblasti rychle dále poroste. Pro české firmy existuje prostor pro účast na tendrech v „menších“ městech, které velikostí odpovídají Praze či Brnu. Účast českých firem je ale limitovaná tím, že se tyto projekty zatím realizují jako PPP projekty, kde je investor současně spojen či identický s dodavatelem technologie. Větší prostor proto existuje u investic menšího rozsahu, jako jsou bioplynové stanice, kde je investorem místní firma nebo municipalita.

 

Obranný průmysl

Podmínky v odvětví obranného průmyslu určuje politicky a vládou silně podporovaný rozvoj domácí výroby – Turecko investuje nemalé prostředky do nových projektů „národních zbraní“ a domácí produkce je jednoznačně zvýhodňována před zahraniční. To ovšem neznamená, že zde není prostor pro subdodávky ze zahraničí a společné podnikání s tureckými firmami, což je tureckou vládou značně podporovaná praxe. Největší v Turecku probíhající projekty je možné rozdělit do pěti tematických okruhů: vývoj pozemních obrněných vozidel a projekt tureckého národního tanku; vývoj národních bojových plavidel a ponorek; vývoj národních bitevníků a vrtulníků; vývoj vlastních komunikačních a sledovacích technologií a v neposlední řadě důraz na zabezpečení vlastních zbraňových systémů v čele vývojem protitankových střel či raket vzduch-země.

 

Subdodávky do těchto projektů jsou ideální příležitostí pro české výrobce ozbrojené techniky, konkrétně je zřetelný zájem o obráběcí stroje a výrobních technologie těžkého strojírenství, optické zařízení, kabeláž či motory do bezpilotních prostředků a vrtulníků. Turecký trh může být dále z pohledu českých subjektů perspektivní např. v oblasti prostředků protichemické a radiační ochrany a stranou zájmu nemohou zůstat ani výrobky pro záchranné systémy. V souvislosti s možnou výstavbou jaderných elektráren je potřeba vytvořit bezpečnostní a záchranný systém. V něm je možno spatřovat další šanci pro uplatnění českých firem.

 

Strojírenský průmysl

V této oblasti existuje nadále velmi dobrý potenciál pro export obráběcích strojů do Turecka, který je dán rychlým růstem domácí výroby v oblasti obranného, automobilového a dopravně-strojírenského průmyslu, který má vysoké exportní ambice a tedy i nároky na kvalitu. V tomto sektoru jde o komplementaritu, kdy české firmy vynikají právě v oblasti obráběcích strojů, kdežto turecké firmy  jsou  konkurenceschopnější a lepší v lisování, řezání materiálu plazmou či vysekávání plechu. Turecko a ČR se z hlediska výroby obráběcích a tvářecích strojů více či méně doplňují. ČR je lepší v přesném obrábění, Turecko má kvalitní výrobce lisů. Cena lisovacích nástrojů, postupových nástrojů je v Turecku vysoká (výrobci musí dovážet více legované oceli a cena nástrojů se značně prodražuje). V tomto segmentu spatřujeme také příležitost pro export vysoce přesných technologií obrábění, soustružení, frézování. Vzhledem k posílení projektů obranného průmyslu (pozemní vojsko a námořnictvo) v Turecku, jejichž financování má vysokou prioritu, se zvýšila v rámci stavby nových továren možnost dodávek pro české strojírenské firmy.

 

ICT

Oblast ICT se v Turecku dynamicky rozvíjí, když v roce 2018 dosáhly výdaje na hardware, software, IT a telekomunikační služby 32 mld. USD. Růst životní úrovně, nové infrastrukturní projekty a automatizace v průmyslu tak vytváří tlak na zavádění moderních technologií a jejich ochranu. Turecká vláda vyhlásila několik programů, které vytváří centra rozvoje ICT, velká pozornost je věnována tématice e-Transformation, zvláštní důraz je pak kladen na tematiku kybernetické bezpečnosti. Turecký trh a průmysl teprve poznávají výhody a výzvy, které vytváří využívání ICT. České firmy mají šanci zaujmout produkty jak v privátním byznysu, tak ve veřejném sektoru. Vzhledem k bezpečnostním okolnostem je Česká republika vnímána jako velmi vhodný partner pro spolupráci v oblasti citlivých dat a technologií.

 

Zdravotnický a farmaceutický průmysl

Obchodně-investiční příležitosti v oblasti zdravotnictví a kvality života v Turecku jsou díky dynamickému demografickému vývoji, převažující mladé populaci a zanedbatelného úbytku produktivní části populace (de facto nejnižšího ze zemí OECD) soustředěny především do těchto sub-segmentů. Turecký trh s farmaceutickými produkty je na šestém místě v Evropě (za SRN, Francií, UK, Itálií a Španělskem). Turecko zvyšuje náklady na zdravotní péči. Generika v tomto segmentu pak tvořila 37 % (pozn.: meziroční růst o 7,5 %) v tržbách (2,8 mld. USD). Domácí farmaceutické produkty tvořily pouze 41,9 % z celkového objemu. Současně roste tlak vlády na lokalizaci zahraničních výrobců, který je aktuálně v některých případech léčiv (55 položek v březnu 2017) vynucován i omezením jejich proplácení ze strany státní pojišťovny. Turecká vláda vyhlásila zvláštní projekt na stavbu 20 farmaceutických provozů v zemi, aby snížila závislost na dovozu léčiv. Vyšší šance zahraničních výrobců uspět s kvalitním, ale dražším produktem je především v soukromých nemocnicích. Stát vytváří výhodné investiční podmínky pro realizaci velkých projektů (nemocnice, zdravotnická zařízení), které realizují domácí EPC kontraktoři. Byť je zde vybrán jeden kontraktor, tento v rámci subdodávek nakupuje např. nemocniční lůžka, stomatologická a gynekologická křesla či jiné vybavení nemocnic. Negativním faktorem je však oslabení kurzu TL, které jen v roce 2018 prodražilo export z ČR až o 40 %.

 

Velmi zajímavým sektorem se pak stává specializovaná lékařská péče (plastická chirurgie), rehabilitační a lázeňské péče, které kromě místních obyvatel oslovují velmi zajímavou klientelu z Blízkého Východu, jihovýchodní Asie a severní Afriky.

 

Zemědělský a potravinářský průmysl

Turecko je potravinářským gigantem a v dodávkách většiny produktů je soběstačné. Celkově je 7. největším světovým producentem potravin. Současně ale postupně stoupají i importy ze zahraničí. Důvody pro tento stav je spousta, od těch sociálních až po politické, kdy zvyšování produktivity není věnována dostatečná pozornost. Zemědělství samo o sobě tvoří přes 6% HDP země a celkově zaměstnává okolo 3,5 milionu obyvatel.

 

Na potravinářském trhu se  mohou uplatnit i výrobky pro  bezlepkovou dietu (nejsou tak běžně dostupné, jak je tomu v Evropě). Dále tu dochází k růstu trhu tzv. zdravých potravin, např. poptávka po cereálních výrobcích je silná. Domácí producenti hovězího masa nestačí saturovat rostoucí domácí poptávku, což vede trvale k nárůstu cen komodity, jenž se často stává i politickým tématem. Přes rekordní vývoz skotu všeho druhu (jalovice, býci na výkrm i porážku) z ČR do Turecka v roce 2017  (vývoz v tomto roce dosáhl 956 mil. CZK), je možné zaznamenat klesající zájem ze turecké strany způsobený ekonomickými problémy tureckých farmářů, levnější konkurencí z jižní Ameriky i celkovou změnou ve vládní politice. Prostor pro české producenty existuje i v oblasti veterinárních léčiv, vakcinací, krmných směsí a produktů či služeb souvisejících s podporou domácího chovu (inseminační dávky a poradenství, technologie pro ustájení dobytka, stroje na přípravu krmiva a vitamíny).

 

Živočišná výroba se zaměřuje hlavně na kozy a ovce.  Exportní příležitosti, při správné akvizici, před- stavují také potravinářské technologie v oblasti zařízení pro mlékárny, pekárny a jatka, konzervárny, mražené potraviny a „ready-to-eat meals“. Na významu začíná v poslední době též sílit i certifikované halal potraviny. Tento sektor, i z hlediska možného exportu do oblasti „Blízkého východu“ je v Turecku velice perspektivním.

 

Železniční a kolejová doprava

Železnice v Turecku se těší období významných a trvalých investic, zejména do vysokorychlostních tratí, do nákladní železniční dopravy a s tím souvisejících logistických a distribučních řešení. Do roku 2023 plánují turecké železnice investovat do rozvoje železniční infrastruktury 40 mld. USD a očekávají dosáhnutí celkové délky 25 000 km kolejí, z čehož bude 3 500km vysokorychlostních tratí. První část vysokorychlostních železničních spojení byla dokončena v roce 2009 a spojila Ankaru s Eskisehirem. Následovalo prodloužení spojení do Istanbulu a propojení s městem Konya. V plánu národních železnic je v současnosti dokončení dalších 12 spojení, které propojí hlavní město s Izmirem ci Sivasem a v plánu je též rozvoj vysokorychlostní železnice na jiho-východě země a propojení měst Mersin a Adana.

 

Rozvojem železnice se Turecko snaží napojit i na mezinárodní trasy, o čemž svědčí projekt z konce roku 2017, kdy byl zprovozněn důležitý úsek železnice spojující Turecko se Zakavkazskými republikami. Jedná se o železnici Baku  – Tbilisi–Kars, tedy železniční úsek dlouhý 829 km, která bude součástí nově budované hedvábné stezky a zajistí železniční propojení Číny s Evropou.

 

Aktuální situace v sektoru vytváří podmínky pro participaci zahraničních subjektů a českých firem při vědomí resp. zajištění kurzovního rizika. Rozšiřování vysokorychlostní sítě bude vyžadovat podstatné investice do vozového parku a národní projekty vlaků otevírají prostor pro zahraniční subdodávky pro české vývozce by mohly být zajímavé projekty na rozšíření příměstské železniční dopravy, metra a tram- vajových linek. Uspět mohou i čeští výrobci kolejových vozidel v souvislosti s projekty na modernizaci vozového parku, light-rail, dodávek pro  železniční a kolejovou infrastrukturu, komunikačních a zabezpečovacích systémů a dodávek komponentů pro domácí, silně se rozvíjející, železniční průmysl a domácí výrobce tramvají a vozů  metra (Tulomsaš, Tüvasaš, Bozankaya, Durmazlar). Pro české exportéry mohou být dále zajímavé projekty spojené s elektrifikací železničních koridorů, výstavbou kolejové infrastruktury, signalizací a bezpečnostních systémů.

 

 

Perspektivní sektor Konkrétní příležitosti
Energetický průmysl HS 8402 – Generátory pro výrobu páry vodní a jiné
HS 8403 – Kotle k ústřednímu topení
HS 8404 – Přístroje pro kotle generátory ústřed topení
HS 8406 – Turbíny na páru vodní nebo jinou
HS 8410 – Turbíny kola vodní regulátory
HS 8502 – Soustrojí generátorová elektr. měniče rotační
HS 8503 – Části motorů elektrických generátorů soustrojí ap
HS 8504 – Transformátory el. měniče statické induktory
Železniční doprava HS 7302 – Materiál pro stavbu tratí železnic tramvaj
HS 8530 – Přístroje elektrické pro řízení dopravy
HS 8603 – Vozy motorové železniční aj dopravy kolejové
HS 8606 – Vagóny nákladní pro žel aj dopravu kolejovou
HS 8607 – Části součásti vozidel žel aj dopravy kolej
Důlní, těžební a ropný průmysl HS 4010 – Pásy dopravník řemeny hnací z kaučuku vulkan
HS 8414 – Čerpadla vývěvy vzduchové kompresory ap                                            
HS 8428 – Zařízení ost zdvihací nakládací manipulační
HS 8429 – Buldozery srovnávače rypadla apod s pohonem
HS 8430 – Stroje ost srovnávací ap pluhy frézy sněžné
HS 8474 – Stroje k třídění prosévání ap zemin kamenů aj                                        
Strojírenský průmysl HS 8419 – Stroje ke zpracování materialů změnou teplot
HS 8458 – Soustruhy pro obrábění kovů
HS 8459 – Stroje obráb pro vrtání frézování řezání apod
HS 8460 – Stroje obráb pro broušení lapování leštění ap
HS 8462 – Stroje tvářecí k opracování kovů buchary apod
HS 8466 – Části součásti strojů obráběcích tvářecích
Automobilový průmysl HS 4011 – Pneumatiky nové z pryže
HS 8703 – Auta os aj vozidla motorová pro přepravu osob
HS 8704 – Vozidla motorová pro dopravu nákladní
HS 8707 – Karosérie vozidel motor traktorů vč kabin                                                  
HS 8708 – Části součásti vozidel motor osob aj traktorů
HS 8716 – Přívěsy návěsy vozidla ost bez pohonu mechan
ICT CPC 84 – Služby (Specifická IT)
CPC 84 – softwarová řešení,perspektivní oblasti kybernetické bezpečnosti
Zemědělský a potravinářský průmysl HS 0102 – Živí tuři
HS 8421 – Odstředivky, přístroje k filtrování, čištění
HS 8438 – Stroje pro prům přípravu výrobu potravin aj
Zdravotnický a farmaceutický průmysl HS 3006 – Zboží farmaceutické jiné
HS3003 –  Léky neodměřené ne krev antiséra apod.
HS 3004 – Léky odměřené ne krev antisera ap vata aj
HS 9018 – Nástroje lékařské chirurgické zubolékařské aj                                             
HS 9019 – Přístr pro mechanoterapii masážní dýchací aj              
HS 9402 – Nábytek lékařský chirurg ap pro holičství aj
Obranný průmysl HS 9302 Revolvery pistole ne jiné střelné zbraně
HS 9303 – Zbraně střelné zaříz využívající výbuchu ost
HS 9304 – Zbraně ostatní ne zbraně sečné bodné
HS 9305 – Části příslušenství zbraní revolverů pistolí

5.1. Nejperspektivnější položky pro český export, odvětví pro investice, privatizační a rozvojové projekty

ZÚ Ankara a GK Istanbul vypracovaly pro Turecko, tzv. Mapu oborových příležitostí pro Turecko definuje perspektivní sektory hodné zřetele českých exportérů a investorů v Turecku:

Příležitosti pro český export

Automobilový průmysl

Důležitou položkou turecké průmyslové výroby jsou automobily a jejich příslušenství. Tento sektor také zůstává největší a stále rostoucí položkou vzájemného obchodu. Turecký trh je v tomto segmentu 6. největší v Evropě. Toto odvětví se podílelo v  roce 2014 na celkovém exportu země cca 23 mld. USD. V letošním roce se očekává další růst, počet vyrobených vozů v Turecku by měl dosáhnout přibližně 1,3 mil. kusů.  Vládní investiční pobídky jsou součástí širší strategie snižování závislosti na importu v důležitých sektorech a současně snahou o vylepšení tradičně záporné obchodní bilance. Systém vládních pobídek již přilákal na místní trh mnoho světových producentů, kteří zde umisťují svou výrobu (Renault, FIAT, Mercedes, FORD). Například společnost Toyota oznámila v lednu 2016 investici v řádu 366 mil. USD na výstavbu nového závodu na výrobu motorů. Mercedes Benz pak oznámil zdvojnásobit svou výrobu nákladních vozidel v Turecku, přičemž do rozšíření své haly plánuje investovat 113 mil. EUR. Automobilka Renault do svého výrobního závodu v roce 2016 investovala 225 mil. USD za účelem rozšířit jeho výrobní kapacity. Díky této investici se v ní začala vyrábět poslední řada modelu Mégane sedan. Expanze tohoto sektoru na místním trhu představuje pro české exportéry příležitosti v subdodavatelské struktuře. Na tureckém subdodavatelském trhu je velká řada firem hlavně v oblasti Bursa, Kocaeli, Manisa, Izmir, Istanbul a Adana.

Důlní, těžební a ropný průmysl

Turecko má poměrně značné nerostné bohatství, kterého začalo intenzivněji využívat až v souvislosti s průmyslovým rozvojem země a budováním dopravní sítě. Přední místa ve světě zaujímá v těžbě chromové rudy, manganové rudy a mědi. Dále se těží wolfram, kobalt, molybden, mramor, antimon, síra, černé uhlí, lignit a uran. Na Turecko připadá 25 % celosvětových zásob rtuti. Dobývací technologie jsou v Turecku často zastaralé a vyžadují modernizaci.

Česká důlní technika a expertíza v oblasti zabezpečení a provozu hlubinných dolů, která splňuje vysoké technické normy EU, se na tureckém trhu může dobře uplatnit. Přechodné období na platnost normy ATEX v Turecku končí k 1. 1. 2019, což zvyšuje poptávku po účinném a spolehlivém zařízení.  S ohledem na státní podporu těžby lignitu jako domácího zdroje (dotace na pracovní místa, částečná 7-letá garance výkupní ceny elektřiny) má sektor i přes závazky v oblasti ochrany klimatu v nejbližších letech perspektivu.

Domácí technologie přitom stále nedosahují parametrů výrobců důlních a těžebních zařízení ze zemí EU. Vzniklý prostor pro zahraniční dodavatele má silný potenciál, jak dokazují úspěchy českých firem v této oblasti, je však nutné počítat s velkou konkurencí a oslabujícím kurzem turecké liry (TL). Nadále se nové realizují energetické projekty a jsou vyhlašovány nové tendry spojené s dobýváním domácích surovin. Mnohdy turecký investor je současně držitelem licence nejen na výstavbu elektrárny, ale i přilehlého dolu (licence jsou oddělené). S ohledem na pokračující budování a údržbu petrochemických podniků, strategických plynovodů a produktovodů (např. TANAP) se nabízí i příležitosti pro české dodavatele armatur a ventilů.

Energetický průmysl

Turecko s ohledem k růstu své ekonomiky a populace patří v rámci OECD k zemím s  růstem poptávky po elektrické energii, přičemž v současné době je 6. největším trhem s elektrickou energií v Evropě. Turecko stále trápí poměrně časté výpadky elektrického proudu. Turecko chystá modernizovat až 85% své rozvodné sítě, přičemž na tento projekt plánuje investovat částku 6 mld. USD v průběhu příštích 5 let. V této oblasti existuje příležitost i pro české dodavatele.

Z českého pohledu jsou slibné zejména rekonstrukce a subdodávky pro konvenční zdroje elektrické energie, tj. tepelné elektrárny s využitím místního nízkokalorického lignitu, ale též zdroje počítající s importovaným černým uhlím. V Turecku proběhla rozsáhlá privatizace státních elektráren. Elektrárny, které byly privatizovány, jsou především tepelné uhelné elektrárny, jejichž stáří je přes dvacet let. Zastaralost těchto elektráren a jejich energetická účinnost jsou pro nové majitele problémem, který je nutné řešit. V privatizačních podmínkách je navíc nezbytnost modernizace a rehabilitace elektráren přímo definována. Jednou z privatizovaných elektráren je elektrárna SOMA v provincii Manisa. Tato elektrárna představuje doposud jednu z největších referencí českého energetického strojírenství v Turecku vůbec. Naprostá většina zařízení byla vyrobena v Československu. Elektrárna má 6 bloků po 165 MW. Počátkem roku 2015 byla tato elektrárna privatizována společností KONYA SEKER, která nyní vyhodnocuje tendry na její rekonstrukci, kterých se přímo účastní i české firmy. Dalšími elektrárnami, které byly v minulých letech privatizovány, jsou: SEYTOMER (600 MW), ORHANELI (210 MW), TUNCBILEK (365 MW), YATAGAN (630 MW), CATALAZI (300 MW), KEMERKÖY (630 MW) a YENIKÖY (420 MW).

Privatizace těchto elektráren se zúčastnily víceméně stejné firmy. Devět výše zmíněných elektráren má čtyři nové vlastníky. Kromě KONYA SEKER byly úspěšnými firmami CELIKLER, IC ICTAS a BEREKET Enerji.

Důležitou částí energetické koncepce Turecka jsou OZE. Stranou zájmu českých vývozců by neměly zůstat projekty na výstavbu malých i velkých vodních elektráren, které lákají i některé zahraniční investory. 

Cílový stav v r. 2023 stran tureckého energetického mixu je následující: 30 % plyn, 30 % uhlí a lignit, 30 % obnovitelné zdroje a 10 % jádro, což se zejména u poslední složky kvůli průtahům výstavby JE Akkuyu jeví jako zcela nerealistické. Stát klade důraz na využívání OZE a jiných místních zdrojů a podporuje místní uhelné projekty z nízkokalorického lignitu. Uhlí (z velké části lignit) je jedinou energetickou surovinou, kterou Turecko ve velkém měřítku má. Schodek platební bilance je z velké části tvořen právě energetickými surovinami (z dovozového plynu se vyrábí až 38% elektrické energie (2015)). Tento trend se Turecko snaží zvrátit a podpořit výstavbu energetických projektů z vlastních zdrojů.

Z dalších OZE stojí za povšimnutí rozvoj energie z biomasy (většina zdrojů je bioplynových), které se začínají budovat ve větším měřítku a které české firmy dokážou postavit na klíč. Tento trh se do budoucna bude rozvíjet s tím, že turečtí investoři (často municipality nebo přímo větší stavební firmy) logicky preferují dodávku stavební části domácími dodavateli. Silný růst kolem 30 % ročně v posledních pěti letech vykazuje i větrná energetika, do níž zatím čeští výrobci komponenty nedodávají. Turecký systém feed in tarif více podporuje domácí producenty komponent a tak i zahraniční výrobci částečně lokalizují výrobu v Turecku (např. u vodních turbín a generátorů Andritz a české Energo Pro). Posledním odvětvím, které stojí za zmínku, je výstavba spaloven. V Turecku se staví první spalovny komunálního odpadu a trh v této oblasti rychle dále poroste. Pro české firmy existuje prostor pro účast na tenderech v „menších“ městech, které velikostí odpovídají Praze či Brnu. Účast českých firem ale je limitovaná tím, že se tyto projekty zatím realizují jako PPP projekty, kde investor je současně spojen či identický s dodavatelem technologie. Větší prostor proto existuje u investic menšího rozsahu, jako jsou bioplynové stanice, kde je investorem místní firma nebo municipalita.

Pokračující růst stavebnictví nabízí příležitosti pro dodávky kotlů k ústřednímu i individuálnímu topení a souvisejících zařízení. Potenciál existuje také u technologií a služeb v oblasti energetické úspornosti budov a podniků (energy management), v Turecku již stojí kolem 150 budov dle certifikace LEED nebo BREAM.

Obranný průmysl

Podmínky v odvětví obranného průmyslu určuje politicky a vládou silně podporovaný rozvoj domácí výroby – Turecko investuje nemalé prostředky do nových projektů „národních zbraní“ domácí produkce je jednoznačně zvýhodňována před zahraniční. Tento sektor je však perspektivní, zejména pro české dodavatele lehkých ručních zbraní, technologických subkomponent (elektrotechnika, optika), obráběcích strojů a výrobních technologií těžkého strojírenství, zkušebnictví a testování).  V současnosti Turecko hledá partnery a subdodavatele pro výrobu armádních automatických útočných pušek, raketových systémů, bitevních letadel, tanků, dronů či specializovaných elektronických prostředků. Turecký trh může být z pohledu českých subjektů perspektivní např. v oblasti prostředků protichemické a radiační ochrany. Stranou zájmu nemohou zůstat výrobky pro záchranné systémy. V souvislosti s možnou výstavbou jaderné elektrárny je potřeba vytvořit bezpečnostní a záchranný systém. V něm je možno spatřovat další šanci pro uplatnění českých firem.

Strojírenský průmysl

V této oblasti existuje dobrý potenciál pro export obráběcích strojů do Turecka, který je dán rychlým růstem domácí výroby v oblasti obranného, automobilového a dopravně-strojírenského průmyslu, který má vysoké exportní ambice a tedy i nároky na kvalitu. V tomto sektoru jde o komplementaritu, kdy české firmy vynikají právě v oblasti obráběcích strojů, kdežto turecké firmy pak jsou konkurenceschopnější a lepší v lisování, řezání materiálu plazmou či vysekávání plechu. Turecko a ČR se z hlediska výroby obráběcích a tvářecích strojů více méně doplňují. ČR je lepší v přesném obrábění, Turecko má kvalitní výrobce lisů. Cena lisovacích nástrojů, postupových nástrojů je v Turecku vysoká (výrobci musí dovážet více legované oceli a cena nástrojů se značně prodražuje). V tomto segmentu spatřujeme také příležitost pro export vysoce přesných technologií obrábění, soustružení, frézování.

Vodohospodářský a odpadní průmysl

Rozvíjející se turecký trh reflektuje na požadavky spojené s aplikací nových technologií, jež nabízí vyšší účinnost a jsou více šetrné k životnímu prostředí.  Velký zájem je o aplikaci těchto technologií do výrobní praxe v potravinářském, sanačním a zemědělském sektoru.  Zvláštní zřetel si zasluhuje i vodohospodářský sektor. S růstem životní úrovně u turecké společnosti v posledních letech je spojeno i postupné zkvalitňování života v odlehlých regionech země.  Na zvýšenou poptávku po energiích a dodávkách pitné vody reaguje stát zaváděním nových environmentálních technologií. Státní investice směřují do výstavby čističek odpadních vod (ČOV), úpraven vody, vodovodů, výstavby kanalizačních systémů a spaloven. U zemědělských výrobců je identifikovaný zájem o aplikaci technologických inovací. Jedná se zejména o postupy zpracování biologického odpadu (bio-stanice, kompostárny). Výstavba čističek je z velké části realizována tureckými stavebními firmami, tyto nicméně nejsou vždy nositeli potřebných technologií. Konkurence v tomto odvětví je velmi silná a v zemi působí zavedení dodavatelé. Stavby největších ČOV jsou realizovány z přístupových fondů IPA (v Turecku jsou stále města přes 100 tisíc obyvatel, které nemají ČOV).

Zdravotnický a farmaceutický průmysl

Obchodně-investiční příležitosti v oblasti zdravotnictví a kvality života v Turecku jsou díky dynamickému demografickému vývoji, převažující mladé populaci a zanedbatelného úbytku produktivní části populace (de facto nejnižšího ze zemí OECD) soustředěny především do těchto sub segmentů. Turecký trh s farmaceutickými produkty je na šestém místě v Evropě (za SRN, Francií, UK, Itálií a Španělskem). Turecko vynaložilo na zdravotní péči v loňském roce přibližně 39 mld. USD, soukromý sektor pak v loňském roce zaplatil za zdravotní péči 9 mld. USD. Generika v tomto segmentu pak tvořila 37 % (pozn.: meziroční růst o 7,5%) v tržbách (2,8 mld. USD). Domácí farmaceutické produkty tvořily pouze 41,9 % z celkového objemu. Současně roste tlak vlády na lokalizaci zahraničních výrobců, který je aktuálně v některých případech léčiv (55 položek v březnu 2017) vynucován i omezením jejich proplácení ze strany státní pojišťovny. Vyšší šance zahraničních výrobců uspět s kvalitním, ale dražším produktem je především v soukromých nemocnicích. Stát vytváří výhodné investiční podmínky pro realizaci velkých projektů (nemocnice, zdravotnická zařízení), které realizují domácí EPC kontraktoři. Byť je zde vybrán jeden kontraktor, tento v rámci subdodávek nakupuje např. nemocniční lůžka, stomatologická a gynekologická křesla či jiné vybavení nemocnic. Negativním faktorem je však oslabení kurzu TL, které jen v roce 2017 prodražilo export z ČR o 20%.

Zemědělský a potravinářský průmysl

Turecko je soběstačné ve všech základních zemědělských produktech (obiloviny, ovoce, zelenina, cukrová řepa, olejniny), část produkce se vyváží. Turecko je potravinářským gigantem. V dodávkách většiny produktů je soběstačné. Na potravinářském trhu se mohou uplatnit i výrobky pro bezlepkovou dietu (nejsou tak běžně dostupné, jak je tomu v Evropě). Dále tu dochází k růstu trhu tzv. zdravých potravin, např. poptávka po cereálních výrobcích je silná. Domácí producenti hovězího masa nestačí saturovat rostoucí domácí poptávku, což vede trvale k nárůstu cen komodity. Vývoz skotu všeho druhu (jalovice, býci na výkrm i porážku) z ČR rychle roste od roku 2015 po odstranění některých veterinárních překážek. Turecko je největším dovozcem v Evropě. Prostor pro české producenty existuje i v oblasti veterinárních léčiv, vakcinací, krmných směsí a produktů či služeb souvisejících s podporou domácího chovu (inseminační dávky a poradenství, technologie pro ustájení dobytka, stroje na přípravu krmiva).

Živočišná výroba se zaměřuje hlavně na kozy a ovce. Exportní příležitosti, při správné akvizici, představují také potravinářské technologie v oblasti zařízení pro mlékárny, pekárny a jatka, konzervárny, mražené potraviny a „ready-to-eat meals“. Turecké firmy nyní projevují zájem o dodávky cereálií a energetických tyčinek, což jsou výrobky, které na místním trhu ještě nejsou tak hojně zastoupeny jako v ČR.

Železniční a kolejová doprava

Železnice v Turecku se těší období významných a trvalých investic, zejména do vysokorychlostních tratí, do nákladní železniční dopravy a s tím souvisejících logistických a distribučních řešení. Investice směřují také do projektů městské osobní železniční dopravy ve velkých tureckých městech. Státem vlastněná společnost TCDD (Turecké státní železnice) hodlá v daném období obnovit tratě o délce cca 4 tis. km. Každý rok směřuje cca 30 % z vládního rozpočtu do projektů dopravní infrastruktury. Ke konci roku 2017 tak byl zprovozněn důležitý úsek železnice spojující Turecko s Gruzií a Azerbajdžánem. Jedná se o železnici Baku – Tbilisi-Kars, která bude součástí nové budované hedvábné stezky.

Aktuální situace v sektoru vytváří podmínky pro participaci zahraničních subjektů a českých firem při vědomí resp. zajištění kurzovního rizika. Rozšiřování vysokorychlostní sítě bude vyžadovat podstatné investice do vozového parku a národní projekty vlaků otevírají prostor pro zahraniční subdodávky. Pro české vývozce by mohly být zajímavé projekty na rozšíření příměstské železniční dopravy, metra a tramvajových linek. Uspět mohou i čeští výrobci kolejových vozidel v souvislosti s projekty na modernizaci vozového parku (boom se očekává v nákupu lokomotiv), light-rail, dodávek pro železniční a kolejovou infrastrukturu, komunikačních a zabezpečovacích systémů a dodávek komponentů pro domácí, silně se rozvíjející, železniční průmysl a domácí výrobce tramvají a vozů metra (Tulomsaš, Tüvasaš, Bozankaya, Durmazlar). 

Pro české exportéry jsou zajímavé projekty spojené s elektrifikací železničních koridorů, výstavbou kolejové infrastruktury, signalizací a bezpečnostních systémů.

Ve snaze snížit enormní výdaje za PHM u městských autobusů, usilují města o přestavbu městských autobusů využívajících dieselové agregáty na CNG. Na tento záměr automaticky navazuje potřeba výstavby CNG plnících stanic a tendery na nákup CNG autobusů.

Perspektivní sektor Konkrétní příležitosti
Energetický průmysl HS 8402 – Generátory pro výrobu páry vodní a jiné
HS 8403 – Kotle k ústřednímu topení
HS 8404 – Přístroje pro kotle generátory ústřed topení
HS 8406 – Turbíny na páru vodní nebo jinou
HS 8410 – Turbíny kola vodní regulátory
HS 8502 – Soustrojí generátorová elektr. měniče rotační
HS 8503 – Části motorů elektrických generátorů soustrojí ap
HS 8504 – Transformátory el. měniče statické induktory
Železniční doprava HS 7302 – Materiál pro stavbu tratí železnic tramvaj
HS 8530 – Přístroje elektrické pro řízení dopravy
HS 8603 – Vozy motorové železniční aj dopravy kolejové
HS 8606 – Vagóny nákladní pro žel aj dopravu kolejovou
HS 8607 – Části součásti vozidel žel aj dopravy kolej
Důlní, těžební a ropný průmysl HS 4010 – Pásy dopravník řemeny hnací z kaučuku vulkan
HS 8414 – Čerpadla vývěvy vzduchové kompresory ap
HS 8428 – Zařízení ost zdvihací nakládací manipulační
HS 8429 – Buldozery srovnávače rypadla apod s pohonem
HS 8430 – Stroje ost srovnávací ap pluhy frézy sněžné
HS 8474 – Stroje k třídění prosévání ap zemin kamenů aj
Strojírenský průmysl HS 8419 – Stroje ke zpracování materialů změnou teplot
HS 8458 – Soustruhy pro obrábění kovů
HS 8459 – Stroje obráb pro vrtání frézování řezání apod
HS 8460 – Stroje obráb pro broušení lapování leštění ap
HS 8462 – Stroje tvářecí k opracování kovů buchary apod
HS 8466 – Části součásti strojů obráběcích tvářecích
Automobilový průmysl HS 4011 – Pneumatiky nové z pryže
HS 8703 – Auta os aj vozidla motorová pro přepravu osob
HS 8704 – Vozidla motorová pro dopravu nákladní
HS 8707 – Karosérie vozidel motor traktorů vč kabin
HS 8708 – Části součásti vozidel motor osob aj traktorů
HS 8716 – Přívěsy návěsy vozidla ost bez pohonu mechan
Vodohospodářství, odpadní průmysl HS 8414 – Čerpadla vývěvy vzduchové kompresory ap
HS 8421 – Odstředivky přístroje k filtrování čištění
Zemědělský a potravinářský průmysl HS 8421 – Odstředivky přístroje k filtrování čištění
HS 8422 – Myčky stroje k čištění plnění ap lahví aj
HS 8438 – Stroje pro prům přípravu výrobu potravin aj
Zdravotnický a farmaceutický průmysl HS 3006 – Zboží farmaceutické jiné
HS 3003 – Léky neodměřené ne krev antiséra apod.
HS 3004 – Léky odměřené ne krev antisera ap vata aj
HS 9018 – Nástroje lékařské chirurgické zubolékařské aj
HS 9019 – Přístr pro mechanoterapii masážní dýchací aj
HS 9402 – Nábytek lékařský chirurg ap pro holičství aj
Obranný průmysl HS 9302 – Revolvery pistole ne jiné střelné zbraně
HS 9303 – Zbraně střelné zaříz využívající výbuchu ost
HS 9304 – Zbraně ostatní ne zbraně sečné bodné
HS 9305 – Části příslušenství zbraní revolverů pistolí

 

Zpět na začátek

5.2. Kalendář akcí

Z kalendáře akcí, resp. Plánu činnosti ZÚ Ankara a GK Istanbul, resp. Czech Trade Istanbul uvádíme pouze nejpodstatnější akce, které se uskutečnily/uskuteční v roce 2019:

  • Aktivní účast DEK ZÚ Ankara a GK Istanbul na mezinárodních veletrzích a podpora účasti českých vystavovatelů mimo jiné na těchto akcích:
    • EURASIA RAIL – podpora českých vystavovatelů na veletrhu s oficiální českou účastí (příp. doprovod oficiálních představitelů ČR) a následné poskytování součinnosti jejich komerčním aktivitám po veletrhu
    • Energetické veletrhy a výstavy –  Mezinárodní summit o jaderné energetice, veletrh ICCI, konference EuroAtom, International Energy and Environment Fair and Conference
    • Potravinářský veletrh SODEX
    • Veletrh stavebnictví – TurkeyBuild
    • IDEF 2019
    • MAKTEK Euroasia – podpora českých vystavovatelů ve spolupráci s CzechTrade Istanbul
    • CNR Food 2019 – ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství podpora českých potravinářských firem
    • TOYS Istanbul 2019
    • International EIF Energy Congress 2019
    • Automotive 2019
    • Match4Industry Kocaeli

 

  • V rámci akcí PROPED:
  • Mise českých firem v tureckých loděnicích (Czech Trade, GK Istanbul)
  • Incomingová mise importérů piva a restauratérů do ČR
  • Incomingová mise SSB na okraj IDETu
  • Shapes and Shares: Contemporary Czech Design
  • Mise do sektoru hračkářství
  • Czech IT and Investment Days 2019 (ZÚ Ankara, GK Istanbul)

Zpět na začátek

Zpracováno a aktualizováno zastupitelským úřadem ČR v Ankaře (Turecko) ke dni

Souhrnná teritoriální informace

Pravidelné novinky e-mailem