Česká republika je v Turecku považována za zemi s moderní zemědělskou i potravinářskou produkcí. Zejména pak v živočišné výrobě mají čeští chovatelé velmi dobré jméno. České firmy umí zareagovat na poptávku po nových technologiích, jako jsou např. systémy zavlažování, modernizace a řízení provozů, pokročilé veterinární postupy a kvalitní genetický materiál i osiva.

Rovněž precizní technologie pro chov skotu přinášejí vysokou přidanou hodnotu a nacházejí silnou poptávku na tureckém trhu i v celém regionu. V poslední době je pak zájem o dovoz zpracovaného hovězího masa z halal porážek.

Velice zajímavá zůstává i oblast krmiv a vakcinačních prostředků, a to nejen pro skot. Zájem je také o moderní hnojiva na přírodní bázi, která přispívají k ekologicky šetrnější, udržitelnější a zdravější zemědělské produkci. Potenciál je možné spatřovat i v chytrých aplikacích pro zemědělství. Z hlediska specifických odvětví je možné upozornit i na neustále rostoucí turecké exporty ryb – i zde je možné stále rozvíjet R&D projekty a navazovat na úspěšně běžící spolupráci mezi tureckými subjekty a JHU v Třeboni. Turecko v této oblasti nabízí i řadu investičních příležitostí.

Český agrární vývoz do Turecka v roce 2025 činil cca 37,0 mil. USD, na čemž se vývoz krmiva pro zvířata podílel 15,2 mil. USD. Z Turecka do ČR byly dovezeny agrární produkty v hodnotě 180,8 mil. USD (ovoce a zelenina – 70,1 mil. USD, cukr a výrobky z cukru – 12,9 mil. USD, obiloviny a obilné výrobky – 7,1 mil. USD).

Dle vyjádření Ministerstva zemědělství a lesnictví narostl počet domácích mazlíčků v posledních třech letech o 30-40 % (v Turecku ale neplatí povinnost své psy registrovat jako např. v ČR, takže přesné statistiky o počtu psů a koček v zemi neexistují a vychází se spíše z dat založených na údajích o poptávce; vedle toho v TR existuje obrovská populace toulavých psů a koček). Zde opět Turecko nedisponuje domácími kapacitami na uspokojení vlastních potřeb, a to nejen v oblasti vakcinace psů a koček, ale také v oblasti jejich krmiv, kde obzvláště movití majitelé domácích mazlíčků preferují zahraniční produkty před těmi domácími.

Při dovozu vakcinačních prostředků či krmiv do Turecka je třeba brát v potaz poměrně složité certifikační procedury. Odpovědnou institucí je v tomto směru Ministerstvo zemědělství a lesnictví, konkrétně „General Directorate of Food and Control/Veterinary Health Products Department“. Existuje zde také celá řada domácích společností specializujících se na právní pomoc v průběhu certifikačního procesu. Obecně je cestou také využití prověřeného tureckého importéra, který tyto záležitosti obstará za zahraniční společnost.  

Díky své poloze se Turecko stává klíčovým tranzitním bodem pro přepravu zboží mezi Asií a Evropou. Doprava z Číny v rámci tzv. Středního koridoru (Middle Corridor) zabere po železnici pouze 13-15 dní (oproti 35-45 denní cestě po moři přes Suezský průplav). Do roku 2030 má 1 200 km dlouhá železnice propojit Turecko s iráckým přístavem Grand Faw v rámci tzv. Rozvojového projektu (Development Project) za cca 15 mld. USD. Do konce roku 2026 má být dokončen projekt železničního spojení se Saúdskou Arábií přes Jordánsko a Sýrii. V současné době pokračuje stavba vysokorychlostní železniční tratě mezi Ankarou a Izmirem. Po dokončení projektu se doba jízdy mezi oběma městy vzdálenými 624 kilometrů zkrátí na 3,5 hodiny. Kromě toho je v roce 2027 plánované dokončení železniční tratě Mersin – Osmaniye – Adana – Gaziantep, která je ve výstavbě od roku 2014. Po dokončení této tratě tedy bude možné cestovat vysokorychlostním vlakem ze západní turecké hranice s Bulharskem až na syrské hranice.

Turecké Ministerstvo dopravy také naplňuje „Akční plán pro řízení energie a změnu klimatu“, v němž jedno z tří hlavních témat je „Ekologická doprava na železnici”. Ve střednědobém horizontu 4-10 let se v rámci plánu počítá s tím, že 35 % energie spotřebované na železnici bude pokryto z obnovitelných zdrojů. Zejména zajištění koordinace těchto druhů dopravy s inteligentními dopravními systémy může být dalším předmětem zájmu českých výrobců.

Aktuálně se v Turecku staví nové linky metra v Ankaře, Izmiru, Istanbulu, Burse, Kayseri, Gaziantepu, Konyi, Antalyi, Samsunu, Kocaeli, Adaně. Tramvajové linky se rapidně rozšiřují v Burse, Istanbulu i Gaziantepu. Možnosti rozšíření tramvajových linek jsou dále zkoumány v Eskisehiru a město Mersin má v plánech vybudování zcela nové tramvajové sítě.  Dle předpokladů národního dopravce TCDD bude v následujících letech pro potřeby městské kolejové dopravy v zemi třeba pořídit cca 7000 kolejových souprav a vystavět ve městech 1500 km kolejí. Při splnění těchto předpokladů by došlo ke zdvojnásobení nárůstu počtu městských kolejových souprav v zemi. Ve všech těchto projektech mají čeští výrobci šanci na úspěch. Důležité je ale také přijít s komplexním řešením a nabídnout tureckému partnerovi možnosti financování. Právě ucelená řešení mají v tureckých poměrech největší potenciál uspět. 

Obrábění tvarově složitých celků a možnost upravit stroje na základě přání zákazníka jsou vysokými předpoklady úspěchu působení na tureckém trhu zj. v oblasti obranného průmyslu. Právě takové stroje se podílí na několika projektech strategického významu turecké armády, kde velkou roli hraje i schopnost opracovat nejen tvarově složité, ale také až extrémně těžké obrobky. Licenční řízení je zde samozřejmostí, se kterou musí v tomto případě exportér počítat.

V oblasti soustružení a frézování je možné poukázat na potenciál v oblasti CNC soustruhů či univerzálních hrotových brusek. Tyto menší stroje mohou najít uplatnění v automobilovém či dodavatelském průmyslu. Zde je možné se soustředit na oblasti zejména okolo měst Bursa a Kocaeli – místům, kde se koncentruje největší množství subjektů aktivních v automobilovém průmyslu.

Zajímavá je také oblast fréz a vrtáků pro různé typy materiálů, kde zásadní roli hraje lepší odolnost proti porušování řezné hrany. Turecké firmy zde také poptávají diamantové a CBN brousící nástroje pro přesné obrábění společně s diamantovými a tvrdokovovými korunkami a dláty. Jedná se o velice specifické produkty, které jsme v ČR schopni vyrobit a uspokojit tak potřeby v této oblasti ještě nenasyceného místního trhu.

Zajímavé jsou pak možnosti uplatnění českých exportérů na tzv. joint-ventures cílící na třetí trhy – zde jde o univerzální příležitost, které neplatí pouze pro strojírenství. Turecko se v posledních letech zaměřuje na pronikání na trhy postsovětských republik a Afrického kontinentu. Dle Turecké agentury pro spolupráci a kooperaci bylo na Africkém kontinentu vybudováno 205 infrastrukturních projektů a 210 projektů pro zemědělský rozvoj tamních států. Za konkrétní zmínku stojí např. budování železniční infrastruktury v Etiopii, do kterého již turecké subjekty investovaly přes 1,7 mld. USD. V posledních letech, se také pořádají veletrhy orientované pouze na Africké státy a turecké firmy nacházejí odbytiště svých výrobků v Africe.