Turecko: Mapa oborových příležitostí – perspektivní položky českého exportu

ZÚ Ankara a GK Istanbul vypracovaly pro Turecko, tzv. Mapu oborových příležitostí pro Turecko definuje perspektivní sektory hodné zřetele českých exportérů a investorů v Turecku:

Příležitosti pro český export

Automobilový průmysl

Důležitou položkou turecké průmyslové výroby jsou automobily a jejich příslušenství. Tento sektor také zůstává největší a stále rostoucí položkou vzájemného obchodu. Turecký trh je v tomto segmentu 6. největší v Evropě. Toto odvětví se podílelo v  roce 2014 na celkovém exportu země cca 23 mld. USD. V letošním roce se očekává další růst, počet vyrobených vozů v Turecku by měl dosáhnout přibližně 1,3 mil. kusů.  Vládní investiční pobídky jsou součástí širší strategie snižování závislosti na importu v důležitých sektorech a současně snahou o vylepšení tradičně záporné obchodní bilance. Systém vládních pobídek již přilákal na místní trh mnoho světových producentů, kteří zde umisťují svou výrobu (Renault, FIAT, Mercedes, FORD). Například společnost Toyota oznámila v lednu 2016 investici v řádu 366 mil. USD na výstavbu nového závodu na výrobu motorů. Mercedes Benz pak oznámil zdvojnásobit svou výrobu nákladních vozidel v Turecku, přičemž do rozšíření své haly plánuje investovat 113 mil. EUR. Automobilka Renault do svého výrobního závodu v roce 2016 investovala 225 mil. USD za účelem rozšířit jeho výrobní kapacity. Díky této investici se v ní začala vyrábět poslední řada modelu Mégane sedan. Expanze tohoto sektoru na místním trhu představuje pro české exportéry příležitosti v subdodavatelské struktuře. Na tureckém subdodavatelském trhu je velká řada firem hlavně v oblasti Bursa, Kocaeli, Manisa, Izmir, Istanbul a Adana.

Důlní, těžební a ropný průmysl

Turecko má poměrně značné nerostné bohatství, kterého začalo intenzivněji využívat až v souvislosti s průmyslovým rozvojem země a budováním dopravní sítě. Přední místa ve světě zaujímá v těžbě chromové rudy, manganové rudy a mědi. Dále se těží wolfram, kobalt, molybden, mramor, antimon, síra, černé uhlí, lignit a uran. Na Turecko připadá 25 % celosvětových zásob rtuti. Dobývací technologie jsou v Turecku často zastaralé a vyžadují modernizaci.

Česká důlní technika a expertíza v oblasti zabezpečení a provozu hlubinných dolů, která splňuje vysoké technické normy EU, se na tureckém trhu může dobře uplatnit. Přechodné období na platnost normy ATEX v Turecku končí k 1. 1. 2019, což zvyšuje poptávku po účinném a spolehlivém zařízení.  S ohledem na státní podporu těžby lignitu jako domácího zdroje (dotace na pracovní místa, částečná 7-letá garance výkupní ceny elektřiny) má sektor i přes závazky v oblasti ochrany klimatu v nejbližších letech perspektivu.

Domácí technologie přitom stále nedosahují parametrů výrobců důlních a těžebních zařízení ze zemí EU. Vzniklý prostor pro zahraniční dodavatele má silný potenciál, jak dokazují úspěchy českých firem v této oblasti, je však nutné počítat s velkou konkurencí a oslabujícím kurzem turecké liry (TL). Nadále se nové realizují energetické projekty a jsou vyhlašovány nové tendry spojené s dobýváním domácích surovin. Mnohdy turecký investor je současně držitelem licence nejen na výstavbu elektrárny, ale i přilehlého dolu (licence jsou oddělené). S ohledem na pokračující budování a údržbu petrochemických podniků, strategických plynovodů a produktovodů (např. TANAP) se nabízí i příležitosti pro české dodavatele armatur a ventilů.

Energetický průmysl

Turecko s ohledem k růstu své ekonomiky a populace patří v rámci OECD k zemím s  růstem poptávky po elektrické energii, přičemž v současné době je 6. největším trhem s elektrickou energií v Evropě. Turecko stále trápí poměrně časté výpadky elektrického proudu. Turecko chystá modernizovat až 85% své rozvodné sítě, přičemž na tento projekt plánuje investovat částku 6 mld. USD v průběhu příštích 5 let. V této oblasti existuje příležitost i pro české dodavatele.

Z českého pohledu jsou slibné zejména rekonstrukce a subdodávky pro konvenční zdroje elektrické energie, tj. tepelné elektrárny s využitím místního nízkokalorického lignitu, ale též zdroje počítající s importovaným černým uhlím. V Turecku proběhla rozsáhlá privatizace státních elektráren. Elektrárny, které byly privatizovány, jsou především tepelné uhelné elektrárny, jejichž stáří je přes dvacet let. Zastaralost těchto elektráren a jejich energetická účinnost jsou pro nové majitele problémem, který je nutné řešit. V privatizačních podmínkách je navíc nezbytnost modernizace a rehabilitace elektráren přímo definována. Jednou z privatizovaných elektráren je elektrárna SOMA v provincii Manisa. Tato elektrárna představuje doposud jednu z největších referencí českého energetického strojírenství v Turecku vůbec. Naprostá většina zařízení byla vyrobena v Československu. Elektrárna má 6 bloků po 165 MW. Počátkem roku 2015 byla tato elektrárna privatizována společností KONYA SEKER, která nyní vyhodnocuje tendry na její rekonstrukci, kterých se přímo účastní i české firmy. Dalšími elektrárnami, které byly v minulých letech privatizovány, jsou: SEYTOMER (600 MW), ORHANELI (210 MW), TUNCBILEK (365 MW), YATAGAN (630 MW), CATALAZI (300 MW), KEMERKÖY (630 MW) a YENIKÖY (420 MW).

Privatizace těchto elektráren se zúčastnily víceméně stejné firmy. Devět výše zmíněných elektráren má čtyři nové vlastníky. Kromě KONYA SEKER byly úspěšnými firmami CELIKLER, IC ICTAS a BEREKET Enerji.

Důležitou částí energetické koncepce Turecka jsou OZE. Stranou zájmu českých vývozců by neměly zůstat projekty na výstavbu malých i velkých vodních elektráren, které lákají i některé zahraniční investory. 

Cílový stav v r. 2023 stran tureckého energetického mixu je následující: 30 % plyn, 30 % uhlí a lignit, 30 % obnovitelné zdroje a 10 % jádro, což se zejména u poslední složky kvůli průtahům výstavby JE Akkuyu jeví jako zcela nerealistické. Stát klade důraz na využívání OZE a jiných místních zdrojů a podporuje místní uhelné projekty z nízkokalorického lignitu. Uhlí (z velké části lignit) je jedinou energetickou surovinou, kterou Turecko ve velkém měřítku má. Schodek platební bilance je z velké části tvořen právě energetickými surovinami (z dovozového plynu se vyrábí až 38% elektrické energie (2015)). Tento trend se Turecko snaží zvrátit a podpořit výstavbu energetických projektů z vlastních zdrojů.

Z dalších OZE stojí za povšimnutí rozvoj energie z biomasy (většina zdrojů je bioplynových), které se začínají budovat ve větším měřítku a které české firmy dokážou postavit na klíč. Tento trh se do budoucna bude rozvíjet s tím, že turečtí investoři (často municipality nebo přímo větší stavební firmy) logicky preferují dodávku stavební části domácími dodavateli. Silný růst kolem 30 % ročně v posledních pěti letech vykazuje i větrná energetika, do níž zatím čeští výrobci komponenty nedodávají. Turecký systém feed in tarif více podporuje domácí producenty komponent a tak i zahraniční výrobci částečně lokalizují výrobu v Turecku (např. u vodních turbín a generátorů Andritz a české Energo Pro). Posledním odvětvím, které stojí za zmínku, je výstavba spaloven. V Turecku se staví první spalovny komunálního odpadu a trh v této oblasti rychle dále poroste. Pro české firmy existuje prostor pro účast na tenderech v „menších“ městech, které velikostí odpovídají Praze či Brnu. Účast českých firem ale je limitovaná tím, že se tyto projekty zatím realizují jako PPP projekty, kde investor je současně spojen či identický s dodavatelem technologie. Větší prostor proto existuje u investic menšího rozsahu, jako jsou bioplynové stanice, kde je investorem místní firma nebo municipalita.

Pokračující růst stavebnictví nabízí příležitosti pro dodávky kotlů k ústřednímu i individuálnímu topení a souvisejících zařízení. Potenciál existuje také u technologií a služeb v oblasti energetické úspornosti budov a podniků (energy management), v Turecku již stojí kolem 150 budov dle certifikace LEED nebo BREAM.

Obranný průmysl

Podmínky v odvětví obranného průmyslu určuje politicky a vládou silně podporovaný rozvoj domácí výroby – Turecko investuje nemalé prostředky do nových projektů „národních zbraní“ domácí produkce je jednoznačně zvýhodňována před zahraniční. Tento sektor je však perspektivní, zejména pro české dodavatele lehkých ručních zbraní, technologických subkomponent (elektrotechnika, optika), obráběcích strojů a výrobních technologií těžkého strojírenství, zkušebnictví a testování).  V současnosti Turecko hledá partnery a subdodavatele pro výrobu armádních automatických útočných pušek, raketových systémů, bitevních letadel, tanků, dronů či specializovaných elektronických prostředků. Turecký trh může být z pohledu českých subjektů perspektivní např. v oblasti prostředků protichemické a radiační ochrany. Stranou zájmu nemohou zůstat výrobky pro záchranné systémy. V souvislosti s možnou výstavbou jaderné elektrárny je potřeba vytvořit bezpečnostní a záchranný systém. V něm je možno spatřovat další šanci pro uplatnění českých firem.

Strojírenský průmysl

V této oblasti existuje dobrý potenciál pro export obráběcích strojů do Turecka, který je dán rychlým růstem domácí výroby v oblasti obranného, automobilového a dopravně-strojírenského průmyslu, který má vysoké exportní ambice a tedy i nároky na kvalitu. V tomto sektoru jde o komplementaritu, kdy české firmy vynikají právě v oblasti obráběcích strojů, kdežto turecké firmy pak jsou konkurenceschopnější a lepší v lisování, řezání materiálu plazmou či vysekávání plechu. Turecko a ČR se z hlediska výroby obráběcích a tvářecích strojů více méně doplňují. ČR je lepší v přesném obrábění, Turecko má kvalitní výrobce lisů. Cena lisovacích nástrojů, postupových nástrojů je v Turecku vysoká (výrobci musí dovážet více legované oceli a cena nástrojů se značně prodražuje). V tomto segmentu spatřujeme také příležitost pro export vysoce přesných technologií obrábění, soustružení, frézování.

Vodohospodářský a odpadní průmysl

Rozvíjející se turecký trh reflektuje na požadavky spojené s aplikací nových technologií, jež nabízí vyšší účinnost a jsou více šetrné k životnímu prostředí.  Velký zájem je o aplikaci těchto technologií do výrobní praxe v potravinářském, sanačním a zemědělském sektoru.  Zvláštní zřetel si zasluhuje i vodohospodářský sektor. S růstem životní úrovně u turecké společnosti v posledních letech je spojeno i postupné zkvalitňování života v odlehlých regionech země.  Na zvýšenou poptávku po energiích a dodávkách pitné vody reaguje stát zaváděním nových environmentálních technologií. Státní investice směřují do výstavby čističek odpadních vod (ČOV), úpraven vody, vodovodů, výstavby kanalizačních systémů a spaloven. U zemědělských výrobců je identifikovaný zájem o aplikaci technologických inovací. Jedná se zejména o postupy zpracování biologického odpadu (bio-stanice, kompostárny). Výstavba čističek je z velké části realizována tureckými stavebními firmami, tyto nicméně nejsou vždy nositeli potřebných technologií. Konkurence v tomto odvětví je velmi silná a v zemi působí zavedení dodavatelé. Stavby největších ČOV jsou realizovány z přístupových fondů IPA (v Turecku jsou stále města přes 100 tisíc obyvatel, které nemají ČOV).

Zdravotnický a farmaceutický průmysl

Obchodně-investiční příležitosti v oblasti zdravotnictví a kvality života v Turecku jsou díky dynamickému demografickému vývoji, převažující mladé populaci a zanedbatelného úbytku produktivní části populace (de facto nejnižšího ze zemí OECD) soustředěny především do těchto sub segmentů. Turecký trh s farmaceutickými produkty je na šestém místě v Evropě (za SRN, Francií, UK, Itálií a Španělskem). Turecko vynaložilo na zdravotní péči v loňském roce přibližně 39 mld. USD, soukromý sektor pak v loňském roce zaplatil za zdravotní péči 9 mld. USD. Generika v tomto segmentu pak tvořila 37 % (pozn.: meziroční růst o 7,5%) v tržbách (2,8 mld. USD). Domácí farmaceutické produkty tvořily pouze 41,9 % z celkového objemu. Současně roste tlak vlády na lokalizaci zahraničních výrobců, který je aktuálně v některých případech léčiv (55 položek v březnu 2017) vynucován i omezením jejich proplácení ze strany státní pojišťovny. Vyšší šance zahraničních výrobců uspět s kvalitním, ale dražším produktem je především v soukromých nemocnicích. Stát vytváří výhodné investiční podmínky pro realizaci velkých projektů (nemocnice, zdravotnická zařízení), které realizují domácí EPC kontraktoři. Byť je zde vybrán jeden kontraktor, tento v rámci subdodávek nakupuje např. nemocniční lůžka, stomatologická a gynekologická křesla či jiné vybavení nemocnic. Negativním faktorem je však oslabení kurzu TL, které jen v roce 2017 prodražilo export z ČR o 20%.

Zemědělský a potravinářský průmysl

Turecko je soběstačné ve všech základních zemědělských produktech (obiloviny, ovoce, zelenina, cukrová řepa, olejniny), část produkce se vyváží. Turecko je potravinářským gigantem. V dodávkách většiny produktů je soběstačné. Na potravinářském trhu se mohou uplatnit i výrobky pro bezlepkovou dietu (nejsou tak běžně dostupné, jak je tomu v Evropě). Dále tu dochází k růstu trhu tzv. zdravých potravin, např. poptávka po cereálních výrobcích je silná. Domácí producenti hovězího masa nestačí saturovat rostoucí domácí poptávku, což vede trvale k nárůstu cen komodity. Vývoz skotu všeho druhu (jalovice, býci na výkrm i porážku) z ČR rychle roste od roku 2015 po odstranění některých veterinárních překážek. Turecko je největším dovozcem v Evropě. Prostor pro české producenty existuje i v oblasti veterinárních léčiv, vakcinací, krmných směsí a produktů či služeb souvisejících s podporou domácího chovu (inseminační dávky a poradenství, technologie pro ustájení dobytka, stroje na přípravu krmiva).

Živočišná výroba se zaměřuje hlavně na kozy a ovce. Exportní příležitosti, při správné akvizici, představují také potravinářské technologie v oblasti zařízení pro mlékárny, pekárny a jatka, konzervárny, mražené potraviny a „ready-to-eat meals“. Turecké firmy nyní projevují zájem o dodávky cereálií a energetických tyčinek, což jsou výrobky, které na místním trhu ještě nejsou tak hojně zastoupeny jako v ČR.

Železniční a kolejová doprava

Železnice v Turecku se těší období významných a trvalých investic, zejména do vysokorychlostních tratí, do nákladní železniční dopravy a s tím souvisejících logistických a distribučních řešení. Investice směřují také do projektů městské osobní železniční dopravy ve velkých tureckých městech. Státem vlastněná společnost TCDD (Turecké státní železnice) hodlá v daném období obnovit tratě o délce cca 4 tis. km. Každý rok směřuje cca 30 % z vládního rozpočtu do projektů dopravní infrastruktury. Ke konci roku 2017 tak byl zprovozněn důležitý úsek železnice spojující Turecko s Gruzií a Azerbajdžánem. Jedná se o železnici Baku – Tbilisi-Kars, která bude součástí nové budované hedvábné stezky.

Aktuální situace v sektoru vytváří podmínky pro participaci zahraničních subjektů a českých firem při vědomí resp. zajištění kurzovního rizika. Rozšiřování vysokorychlostní sítě bude vyžadovat podstatné investice do vozového parku a národní projekty vlaků otevírají prostor pro zahraniční subdodávky. Pro české vývozce by mohly být zajímavé projekty na rozšíření příměstské železniční dopravy, metra a tramvajových linek. Uspět mohou i čeští výrobci kolejových vozidel v souvislosti s projekty na modernizaci vozového parku (boom se očekává v nákupu lokomotiv), light-rail, dodávek pro železniční a kolejovou infrastrukturu, komunikačních a zabezpečovacích systémů a dodávek komponentů pro domácí, silně se rozvíjející, železniční průmysl a domácí výrobce tramvají a vozů metra (Tulomsaš, Tüvasaš, Bozankaya, Durmazlar). 

Pro české exportéry jsou zajímavé projekty spojené s elektrifikací železničních koridorů, výstavbou kolejové infrastruktury, signalizací a bezpečnostních systémů.

Ve snaze snížit enormní výdaje za PHM u městských autobusů, usilují města o přestavbu městských autobusů využívajících dieselové agregáty na CNG. Na tento záměr automaticky navazuje potřeba výstavby CNG plnících stanic a tendery na nákup CNG autobusů.

Z kalendáře akcí, resp. Plánu činnosti ZÚ Ankara a GK Istanbul, resp. Czech Trade Istanbul uvádíme pouze nejpodstatnější akce, které se uskutečnily/uskuteční v roce 2019:

• Aktivní účast DEK ZÚ Ankara a GK Istanbul na mezinárodních veletrzích a podpora účasti českých vystavovatelů mimo jiné na těchto akcích:

• EURASIA RAIL – podpora českých vystavovatelů na veletrhu s oficiální českou účastí (příp. doprovod oficiálních představitelů ČR) a následné poskytování součinnosti jejich komerčním aktivitám po veletrhu
• Energetické veletrhy a výstavy –  Mezinárodní summit o jaderné energetice, veletrh ICCI, konference EuroAtom, International Energy and Environment Fair and Conference
• Potravinářský veletrh SODEX
• Veletrh stavebnictví – TurkeyBuild
• IDEF 2019
• MAKTEK Euroasia – podpora českých vystavovatelů ve spolupráci s CzechTrade Istanbul
• CNR Food 2019 – ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství podpora českých potravinářských firem
• TOYS Istanbul 2019
• International EIF Energy Congress 2019
• Automotive 2019
• Match4Industry Kocaeli

• V rámci akcí PROPED:

• Mise českých firem v tureckých loděnicích (Czech Trade, GK Istanbul)
• Incomingová mise importérů piva a restauratérů do ČR
• Incomingová mise SSB na okraj IDETu
• Shapes and Shares: Contemporary Czech Design
• Mise do sektoru hračkářství
• Czech IT and Investment Days 2019 (ZÚ Ankara, GK Istanbul)