Vysílání pracovníků v rámci vnitřního trhu EU i do třetích zemí

Poskytování služeb na vnitřním trhu je ve většině ohledů těsně spjato s potřebou lidské práce. Přeshraniční poskytování služby pak předpokládá, že potřebné práce budou provedeny zaměstnanci podnikatele přímo v místě poskytnutí služby. Jak ale souvisí možnost poskytnout službu a vykonat související práci s potřebou pracovního povolení? Co to vlastně vysílání pracovníků je a jak vyslání souvisí s volným pohybem osob?



Úvodem

V podmínkách EU souvisí problematika vysílání pracovníků především se svobodou poskytování služeb, méně pak s volným pohybem osob. Na pracovníky je v případě jejich vyslání za účelem poskytnutí služby pohlíženo spíše jako na „nástroj“, prostřednictvím něhož k poskytnutí služby dochází – nevstupují na cizí trh práce, nepřinášejí si s sebou do cizího státu své sociální vazby a především: charakter jejich pracovní činnosti je dočasný.

Právě proto se úprava vysílání pracovníků na vnitřním trhu oproti volnému pohybu osob liší a vytváří tak speciální oblast volného pohybu služeb. Tato oblast je upravena předpisy primárního práva, judikaturou Soudního dvora Evropské unie (dříve Evropský soudní dvůr – ESD), směrnicemi a nařízeními, z nichž nejdůležitější je Směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků. Souvislost s volným pohybem osob pak můžeme identifikovat například v tom, že se i v oblasti vysílání pracovníků můžeme setkat s citací judikatury z oblasti volného pohybu osob.

Pravidla pro vysílání pracovníků a včetně praktických rad a příkladů naleznete na níže uvedených odkazech. Na vypracování těchto informací se podílelo Ministerstvo průmyslu a obchodu spolu se Svazem obchodu a cestovního ruchu ČR a pracovníky sítě Enterprise Europe Network (dříve síť Euro Info Center).

Pravidelné novinky e-mailem