Zdroje a konkurenční výhoda



Materiální aktiva, kterými byly přírodní zdroje, budovy, zařízení, finanční kapitál, pracovní síla, všechna vyjádřitelná v množství, tvořila hodnotu podniku v období „průmyslové éry“. V osmdesátých letech nabývají na větším významu při dosahování konkurenční výhody nemateriální aktiva. Stále více se projevuje význam lidského faktoru, především tím, že více splňuje kritéria zdrojů z hlediska dosažení dlouhodobé udržitelnosti konkurenční výhody. Začíná se hovořit o nové éře, éře znalostního kapitálu nebo také intelektuálního kapitálu, jenž se skládá z:

  • lidského kapitálu, který tvoří schopnosti lidí, jejich kompetence, zkušenosti, motivace a loajálnost;
  • strukturálního kapitálu, což je souhrn nehmotných prvků a kanálů, který umožňuje lidskému kapitálu, aby byl přetvořen do formy celopodnikové kvalifikace projevující se v procesech, metodách a v podnikové kultuře;
  • zájmového (vztahového) kapitálu, který je potenciálem pro vytváření hodnot a vychází ze vztahů k zájmovým skupinám, především strategických partnerů, zákazníků a dodavatelů.

Nehmotná aktiva podniku, především intelektuální kapitál, mají podstatný vliv na jeho tržní hodnotu a konkurenceschopnost.

Největší tržní hodnotu představují ty složky a jejich části, které jsou originální, nejsou napodobitelné, ačkoli se o to konkurenti snaží, a to dosti často nelegálním způsobem. Zvláštní kategorii představují neocenitelná aktiva, mezi něž lze zařadit především podnikovou kulturu, podnikové hodnoty a jejich dodržování, étos, nadšení a loajalitu pracovníků a jejich kreativitu, vztahy mezi nimi a týmovou spolupráci. Ty nelze okopírovat a převzít a současně nelze kvantifikovat jejich podíl na úspěšnosti podniku a tím na jeho hodnotě.

Intelektuální kapitál představuje u řady úspěšných světových společností podstatnou část jejich tržní hodnoty. Hope (in: Bureš, 2007) uvádí, že u společnosti Coca-Cola má podíl 96 % (jen tržní hodnota značky se pohybuje nad 40 mld. USD), u společnosti Asea Brown Boveri a General Electric to dělá přes 80 %. Obdobné procentuální hodnoty by se mohly najít u řady českých společností. Např. před několika lety chtěl prodat vlastník malé české, avšak v odborných kruzích ve světě známé společnosti zaměřené na akustiku sálů a budov, svoji společnost z důvodu věku. Jen její značka byla oceněna na 10 milionů Kč. Tato částka, bez dalších položek intelektuálního kapitálu (lidského kapitálu vyplývajícího z několika špičkových odborníků, vztah k zákazníkům a známost společnosti v odborných kruzích), podstatně překračovala hodnotu hmotného majetku společnosti.

Intelektuální vlastnictví dělí Naím (2008) na výrobní značky (ve formě slov, vyobrazení a symbolů), patenty (pokrývající vynálezy) a autorská práva k literárním, výtvarným a hudebním dílům a softwaru. Autor uvádí, že jenom paděláním vznikají celosvětově komerční ztráty ve výši 500 mld. USD, což je podíl 5–10 % na celosvětovém obchodu.

Převzato z knihy „Strategické řízení podniku“ vydané nakladatelstvím Grada Publishing v roce 2011.

• Témata: Dotace a financování
• Oblasti podnikání: Management