Základy občanského soudního řízení

30. 4. 2016 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kapitoly článku

Základy občanského soudního řízení. Seznámení se strukturou soudní soustavy v ČR, s náležitostmi podání k soudu, s průběhem samotného řízení a jeho závěrem - rozhodnutím ve věci. Pojednáno je též právo na odvolání, mimořádné opravné prostředky a náklady řízení.

Tento článek reflektuje právní stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „NOZ“), zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) (dále jen „ZOK“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Podrobný obsah

  • Úvod
  • Soudy
    • Soustava soudů v ČR
    • Pravomoc a příslušnost soudů
  • Základní principy soudnictví a civilního procesu
  • Řízení sporná a nesporná
  • Procesní a hmotněprávní lhůty, procesní úkony účastníků, zahájení řízení
  • Účastníci řízení
  • Žaloba – pojem a náležitosti
  • Průběh řízení
    (Zahájení řízení, Zkoumání procesních podmínek a odstranění jejich případných vad, Příprava jednání, Výzva žalovanému k vyjádření, Kvalifikovaná výzva, Přípravné jednání, Ústní jednání, Skončení jednání, vyhlášení rozsudku, Doručování)
  • Koncentrace řízení
  • Závěr řízení – rozhodnutí ve věci
    (Rozsudek pro zmeškání, Rozhodnutí soudu bez nařízení ústního jednání, Platební rozkaz, Směnečný (šekový) platební rozkaz)
  • Právní moc a vykonatelnost rozhodnutí
  • Odvolání
  • Mimořádné opravné prostředky
    • Dovolání
    • Žaloba na obnovu řízení
    • Žaloba pro zmatečnost
  • Náklady řízení
  • Výkon rozhodnutí
  • Zásady nesporných řízení

Úvod

V prvé řadě je potřeba vysvětlit si rozdíl mezi právem hmotným a procesním. Hmotné právo spočívá v označení souhrnu právních norem a subjektivních práv, které směřují bezprostředně k naplnění účelu práva a jsou smyslem právní úpravy. Procesní právo slouží k naplnění účelu právní úpravy zprostředkovaně. Slouží k úpravě postupu orgánů veřejné moci k vytváření a ochraně hmotných práv.

Účastníkům jsou dána nová, procesní práva a povinnosti. Ve státech kontinentálního evropského typu právní kultury je procesní právo vesměs kodifikováno, pokud jde o občanské soudní řízení (občanský soudní řád a zákon o zvláštních řízeních soudních), trestní řízení soudní (trestní řád), správní řízení (správní řád) a organizaci justice (Ústava ČR, zákon o soudech a soudcích, zákon o Ústavním soudu).

Pro civilní proces (občanské soudní řízení) je charakteristické, že jde o soudní řízení, které se od jiných soudních řízení liší tím, že v něm soud vykonává civilní pravomoc.

Základním právním předpisem, kterým se upravuje postup při občanském soudním řízení, je zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále též jen „OSŘ“). Nesporná řízení a další zvláštní druhy řízení jsou nově upraveny v zákoně č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „ZŘS“). Výčet řízení, která se řídí tímto zákonem, jsou vymezena taxativně:

  • podpůrných opatřeních a ve věcech svéprávnosti,
  • ve věcech nezvěstnosti a smrti,
  • o přivolení k zásahu do integrity,
  • ve věcech přípustnosti převzetí nebo držení v ústavech,
  • o některých otázkách týkajících se právnických osob a svěřenského fondu,
  • o pozůstalosti,
  • o úschovách,
  • o umoření listin,
  • ve věcech kapitálového trhu,
  • o předběžném souhlasu s provedením šetření ve věcech ochrany hospodářské soutěže,
  • o nahrazení souhlasu zástupce samosprávné komory k seznámení se s obsahem listin,
  • o plnění povinností z předběžného opatření Evropského soudu pro lidská práva,
  • ve věcech voleb zaměstnanců,
  • o soudním prodeji zástavy,
  • o zákazu výkonu práv spojených s účastnickými cennými papíry,
  • ve věcech manželských a partnerských,
  • ve věci ochrany proti domácímu násilí,
  • o určení a popření rodičovství,
  • ve věcech osvojení,
  • ve věcech péče soudu o nezletilé,
  • v některých věcech výkonu rozhodnutí.

Občanské soudní řízení je jednou ze záruk spravedlnosti a práva, slouží k upevňování a rozvíjení zásad soukromého práva.

OSŘ upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Soudy

Soustava soudů v ČR

OPU_soustava_soudu

Seznam českých soudů včetně všech potřebných údajů

V občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob.

Pravomoc a příslušnost soudů

Řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Je-li místně příslušných několik soudů, může se řízení konat u kteréhokoli z nich. Jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Pravomoc soudů

Pod tímto pojmem rozumíme souhrn oprávnění a povinností, které zákon přiznává soudům k výkonu jejich činnosti. Náleží sem výkon soudnictví ve věcech trestních a občanskoprávních.

Určuje, které věci projednávají a rozhodují soudy, a který konkrétní soud se má věcí zabývat (okresní, krajský, vrchní, nejvyšší).

Občanskoprávní pravomoc stanoví občanský soudní řád nebo zákon o zvláštních řízeních soudních. Soudy projednávají a rozhodují věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných i obchodních vztahů. Jedná se o vztahy upravené NOZ, ZOK, zákoníkem práce, a dalšími právními normami, které s uvedenými základními předpisy souvisejí.

Soudy zaměřují svoji činnost k tomu, aby nedocházelo k porušování práv a zákonem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby nebylo zneužíváno práv na úkor těchto osob. Zjistí-li soud, že věc nespadá do jeho pravomoci, řízení usnesením zastaví. Po právní moci tohoto usnesení postoupí soud věc kompetentnímu orgánu.

Pokud dojde ke sporu o pravomoc mezi soudy a jinými státními orgány, jedná se o tzv. kompetenční konflikt, který řeší zvláštní senát složený ze soudců Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu.

Příslušnost soudů

Rozlišujeme příslušnost:

1. věcnou (druhovou, předmětovou) – vymezuje okruh působnosti mezi jednotlivými druhy soudů:

  • určuje, který stupeň soudů má rozhodovat o určitých věcech v prvním stupni,
  • řeší ji občanský soudní řád, k řízení v 1. stupni jsou většinou příslušné okresní soudy.

Věcná příslušnost je v OSŘ upravena v § 9 a dále v § 3 ZŘS. Obecně platí, že nestanoví-li zákon jinak, jsou v řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy. Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně v případech uvedených v §9 odst. 2 OSŘ (např. ve sporech o vzájemné vypořádání úhrady přeplatku na dávce důchodového pojištění, nemocenského pojištění, státní sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi a ve sporech o vzájemné vypořádání regresní náhrady zaplacené v důsledku vzniku nároku na dávku nemocenského pojištění) nebo v § 3 odst. 2 ZŘS (např. ve věcech kapitálového trhu, ve věcech jmenování opatrovníka právnické osobě).

Krajské soudy jako soudy prvního stupně dále rozhodují v některých obchodních věcech (ve sporech mezi obchodními korporacemi, jejich společníky nebo členy a členy jejich orgánů nebo likvidátory, jde-li o vztahy týkající se výkonu funkce členů orgánů nebo likvidace, ve věcech ochrany názvu a pověsti právnické osoby, ve sporech z koupě závodu, pachtu závodu nebo jeho části).

Nově v návaznosti na rekodifikaci soukromého práva, tj. nabytím účinnosti nového občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích od 1. ledna 2014, je v souvislosti s věcnou příslušností soudů v prvním stupni nutno upozornit na velmi podstatnou změnu spočívající v tom, že pro řízení o sporech ze závazkových vztahů, a to i mezi podnikateli, budou v prvním stupni příslušny okresní soudy. Ve druhém stupni rozhodují soudy o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů (příslušný krajský soud) a krajských soudů (vrchní soud).

2. funkční – vymezuje rozsah působnosti mezi soudy různého druhu při projednání téže věci po sobě:

  • procesní zákon určuje pravidla pro funkční příslušnost soudů jak v řízení odvolacím, tak v řízení dovolacím,
  • jediným dovolacím orgánem proti rozhodnutí krajských a vrchních soudů jako soudů odvolacích se stal Nejvyšší soud.

3. místní – vymezuje rozsah působnosti mezi jednotlivými soudy téhož druhu a úrovně.

Základním pravidlem je, že k řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.

Obecným soudem fyzické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má osoba bydliště, a nemá-li bydliště okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Obecným soudem fyzické osoby, která je podnikatelem, je ve věcech vyplývajících z podnikatelské činnosti místně příslušný okresní soud, v jehož obvodu má sídlo. Obecným soudem právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.

Pro řízení o rozvod manželství je příslušný soud, v jehož obvodu mají nebo měli manželé poslední společné bydliště v ČR, bydlí-li v obvodu tohoto soudu alespoň jeden z manželů; není-li takového soudu, je příslušný soud obecný soud manžela, který nepodal návrh na zahájení řízení, a není-li ani takového soudu, obecný soud manžela, který podal návrh na zahájení řízení.

Je-li pro řízení v prvním stupni věcně příslušný krajský soud a místní příslušnost se řídí obecným soudem účastníka, je místně příslušným krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud účastníka.

Novela OSŘ č. 7/2009 Sb. upřesnila, že jestliže byla příslušnost soudu (ať místní nebo věcná) určena pravomocným rozhodnutím soudu, nelze ji již dále zkoumat, a to ani při zkoumání podmínek řízení v odvolacím nebo dovolacím řízení. Stejně tak věcně i místně příslušným je soud v případě, že jeho příslušnost již nelze podle zákona v dalších stadiích řízení zkoumat.

Proti zahraniční osobě lze podat žalobu (návrh na zahájení řízení) i u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její závod nebo organizační složka jejího závodu.

Účastníci

Řízení ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti se mohou písemně dohodnout na místní příslušnosti jiného soudu prvního stupně, ledaže zákon stanoví příslušnost výlučnou. Tato tzv. prorogační dohoda musí být uzavřena písemně a musí být k pak samotné žalobě přiložena.

Základní principy soudnictví a civilního procesu

Zakotveny jsou v čl. 81, 82, 95, 96 Ústavy, čl. 36 – 38 Listiny, § 1 – 6 OSŘ, v zákoně o soudech a soudcích, v zákoně o zvláštních řízeních soudních, některé nejsou v právních předpisech výslovně vyjádřené.

Jsou to principy odpovídající právu na spravedlivý proces:

  • princip předvídatelnosti – soud má v řízení postupovat předvídatelně,
  • nezávislost a nestrannost soudů a soudců – soud má v procesu povahu „nezúčastněného třetího“ subjektu, přísné oddělení (organizační i kompetenční) od ostatních orgánů státu; soudy – soudci jsou plně suverénní a nesmějí být politicky ani jinak ovlivňovány, soudci jsou jmenováni hlavou státu bez časového omezení, odvoláváni jsou jen na základě řízení kárného soudu, jsou dostatečně finančně ohodnoceni,
  • princip zákonného soudu a zákonného soudce – zřízení soudu jako instituce, jeho složení pro určitou kauzu i pravidla jeho výběru musí být stanovena zákonem, příslušnost soudu i soudce stanoví zákon; pouze zákonem, tedy obecně pro všechny subjekty stejně, má být stanoveno, kterým soudům (soudcům) které věci k rozhodování náležejí,
  • princip rovnosti – účastníci (strany) musí stát před soudem v rovném (rovnoprávném) postavení, aniž by jedna strana byla procesně zvýhodněna; garance stejných možností účasti, vyjádření se k jednání oběma stranám, k záruce rovnosti patří právo použití mateřského jazyka v jednání před soudem; náklady na tlumočení hradí dle judikatury stát bez nároku na náhradu,
  • právo na právní pomoc – směřuje k tomu, aby ochrana práv byla efektivní; toto právo přiznáno od počátku v každém řízení,
  • princip veřejnosti – soud rozhoduje zásadně po jednání, k němuž má každý přístup, vyloučit veřejnost z jednání nebo jeho části lze jen při splnění zákonných důvodů,
  • princip ústnosti a přímosti – podstatné v procesu je to, co bylo ústně sděleno (proto jednání začíná tzv. přednesy účastníků); tuto zásadu nenarušuje ani to, že účastník má možnost odkázat na písemné podání, soud je v přímém, osobním styku s účastníky; v současnosti je omezován zastoupením advokátem; odlišovat od práva být přítomen – to je neomezitelné (ale není povinností),
  • princip hospodárnosti – ochrana práv má být poskytnuta rychle, účinně a bez zbytečných nákladů; na průtahy si lze stěžovat podáním stížnosti.

A také tzv. odvětvové principy civilního procesu:

  • zásada dispoziční – procesní iniciativa je dána do rukou účastníků; založena na ideji právního zájmu = iniciativu má ten, kdo uplatňuje či brání svůj právní zájem, touto zásadou je ovládáno sporné řízení (podání žaloby, změna či zpětvzetí, soudní smír, odvolání žaloby) a zásada oficiality – uplatňuje se v nesporném řízení, a to z důvodu zohledňování obecného zájmu a právní ochrany slabších, řízení se zahajuje z podnětu soudu,
  • zásada projednací – skutkový stav je soudem zjišťován v rozsahu účastníky tvrzeném a za pomoci důkazů účastníky označených (navržených), typická pro sporná řízení,
  • zásada vyšetřovací – za objasnění skutkového stavu potřebné k požadovanému rozhodnutí nese odpovědnost soud; tato zásada nevylučuje povinnost účastníků uvádět rozhodné skutečnosti a nabízet důkazy, ale nespojuje tuto povinnost s procesními břemeny, tato zásada v zásadě uplatňuje jen v nesporných řízeních, např. ve věcech péče o nezletilé,
  • zásada volného hodnocení důkazů – soud posuzuje provedené důkazy nejprve z hlediska jejich důležitosti pro rozhodnutí; důkazy, které se týkají podstatných skutkových okolností, hodnotí jednotlivě po stránce jejich zákonnosti (zda byly provedeny v souladu se zákonem) a z hlediska jejich věrohodnosti; jednotlivé poznatky takto získané pak porovná navzájem; výsledkem jsou skutková zjištění, z nichž vyplývá závěr o skutkovém stavu věci, který je základem pro právní posouzení podle norem hmotného práva, touto zásadou se řídí české civilní právo, a
  • legální teorie důkazní – zákon stanoví důkazní sílu jednotlivých důkazních prostředků, popř. stanoví, které důkazní prostředky jsou pro prokázání určitých skutečností nutné a v jakém rozsahu, jediným náznakem legální teorie důkazní v našem právním řádu je stanovení důkazní síly veřejné listiny.

Občanské soudní řízení má směřovat pokud možno k pravdivému poznání, které jediné může být v principu základem spravedlivého rozhodnutí; pravdivost poznání je však určována a do jisté míry i limitována pravidly, v jejichž rámci se poznávání skutečností děje.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Řízení sporná a nesporná

Řízení můžeme rozdělit na řízení nalézací, vykonávací (exekuční), insolvenční, zajišťovací, rozhodčí (arbitrážní).

V nalézacím řízení soud vydává autoritativní rozhodnutí, které zásadně lze vykonat prostřednictvím řízení vykonávacího (exekučního), vlastní výkon práv není předmětem řízení nalézacího. Musí být od sebe procesně odděleno stanovení toho, co je právem, od jeho přímého výkonu či donucení k němu.

Nalézací řízení se dělí na sporné a nesporné:

  • v řízení sporném jsou vydávána rozhodnutí deklaratorní, která jen zjišťují nebo stvrzují existenci nebo neexistenci práv a povinností, sporné řízení má reparační funkci (napravit porušení práva), má vždy charakter sporu o právo,
  • v nesporném řízení je vydáváno konstitutivní rozhodnutí, které zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti, konstituuje novou právní situaci, má preventivní funkci. Veškerá nesporná a jiná zvláštní řízení byla zcela vyčleněna z OSŘ a jsou nově kompletně upravena v Zákoně o zvláštních řízeních soudních. Zákon o zvláštních řízeních soudních je ve vztahu k OSŘ subsidiárním právním předpisem, tedy obecné otázky řízení, které Zákon o zvláštních řízeních neupravuje, se řídí úpravou obsaženou v OSŘ. Mezi nesporná řízení patří např. řízení o pozůstalosti, řízení o osvojení, řízení o nezvěstnosti a smrti, řízení o úschovách a o umoření listin a některá další řízení.

V článku se dále zabýváme nalézacím řízením sporným. Jde o nejběžnější typ soudního řízení, se kterým se podnikatelé při své činnosti setkávají nejčastěji.

Procesní a hmotněprávní lhůty, procesní úkony účastníků, zahájení řízení

Procesní lhůty

Procesní lhůty (lhůty pro řízení) jsou lhůty, v nichž může nebo musí strana řízení nebo jiný účastník řízení provést určitý procesní úkon. Důležité je, že doba, kterou vyžaduje poštovní přeprava, se do procesních lhůt nezahrnuje (v případě hmotněprávních lhůt je situace jiná). To znamená, že pokud jde o procesní lhůtu, je žaloba podána včas, pokud je podání odesláno poslední den stanovené lhůty (datum je uvedeno na poštovním razítku), i když je soudu doručeno až dlouhou dobu po uplynutí lhůty.

  • zákonné procesní lhůty – stanoví je přímo zákon, nelze je měnit rozhodnutím soudu – např.: u lhůty pro odvolání má její nedodržení vždy procesní důsledky. Tímto procesním důsledkem je u lhůty k provedení úkonu, který je v dispozici účastníka (podání odporu, odvolání, dovolání) ztráta možnosti úkon s úspěchem provést (tzv. lhůta propadná / prekluzívní). Soud může prominout zmeškání lhůty, jestliže k němu došlo z omluvitelného důvodu. O tom, co je omluvitelným důvodem, rozhoduje soud.
  • soudcovské procesní lhůty – nejsou stanoveny zákonem, určuje je soud k provedení úkonu, je ji možno prodloužit (nikoliv prominout zmeškání); nedodržení může mít za následek uložení sankce.

Je-li lhůta určena podle dní, počítá se jako 1. den ten, který následuje po skutečnosti určující počátek lhůty (např. 15 denní lhůta k odvolání běží od doručení rozsudku – doručen 3. června, odvolací lhůta se počítá od 4. června až do 18. června).

Je-li lhůta určená na týdny, měsíce nebo léta, končí tato lhůta uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo k události určující počátek lhůty. Není-li v měsíci shodný den, lhůta končí posledním dnem měsíce. Pokud by např. 3měsíční lhůta počala běžet dne 31. března, měla by skončit dne 31. června. Protože takový den v kalendáři není, skončí lhůta již dne 30. června.

Připadá-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, skončí lhůta nejbližší následující pracovní den.

Hmotněprávní lhůty

Hmotněprávní lhůty jsou lhůty, ve kterých musí dojít k určité události, pokud s ní má právní řád spojovat určité hmotněprávní následky. Je-li stanovena hmotněprávní lhůta k provedení určitého úkonu, nepostačí odevzdání příslušné listiny obsahující právní úkon k poštovní přepravě; tato listina musí být ve lhůtě doručena.

Procesní úkony účastníků, zahájení řízení

Mají nejčastěji podobu návrhů v nejširším slova smyslu (žaloba, návrh na doplnění dokazování, odvolání), směřují vůči soudu, úkon provedený vůči druhému účastníkovi bez prostřednictví soudu by byl neúčinný.

Formu a obecně i obsah upravuje OSŘ – účastníci mohou provádět své úkony jakoukoli formou, pokud zákon pro některé úkony nepředepisuje určitou formu. Každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen.

Forma může být písemná, ústní do protokolu, telegraficky, faxem, v elektronické podobě.

Obsahem podání by mělo být označení soudu, kterému je určen, kdo jej činí, které věci se týká, co se jím sleduje (návrh, petit), podpis a datace; zvláštní náležitosti: povinností soudu je poučit účastníky o potřebné úpravě či doplnění úkonu. Každý úkon se posuzuje podle svého obsahu, nikoliv podle toho, jak je označen. Při neuposlechnutí výzvy k odstranění vad podání či jejich neodstranitelnosti soud podání odmítne (navrhovatel o tomto důsledku musí být předem poučen).

Aby řízení nebylo zbytečně protahováno, a s ohledem na právní jistotu, musí být některé procesní úkony účastníků provedeny v určité lhůtě, jinak hrozí sankce ztráty úkonu (zejména u opravných prostředků).

Zahájení řízení

Sporné řízení se zahajuje na návrh, který se nazývá žaloba.

Řízení je zahájeno dnem, kdy místně a věcně příslušnému soudu žaloba došla, a to i tehdy, má-li žaloba vady či nedostatky (jejich zjištění, popř. odstranění se děje již v průběhu řízení). Neodstranění nedostatků by pak znamenalo odmítnutí žaloby či zastavení řízení jako takového.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Účastníci řízení

Účastníky sporného řízení jsou žalobce a žalovaný. Okruh účastníků řízení vymezuje žalobce, proto je jeho povinností též konkrétně označit žalovaného či žalované.

Žalobce (navrhovatel, strana žalující) – tvrdí v žalobě, že je nositelem subjektivního hmotného práva a označuje v žalobě subjekt, o kterém tvrdí, že je nositelem odpovídající hmotněprávní povinnosti – žalovaného (odpůrce, strana žalovaná).

Tyto subjekty se stávají účastníky řízení výlučně na základě procesních úkonů, tj. na základě svého právem aprobovaného projevu vůle či projevu vůle protistrany, který je adresován soudu, a to od okamžiku, kdy projev vůle dojde soudu.

Otázka subjektivních práv a povinností, o nichž se má v řízení rozhodnout, je otázkou věcné legitimace, která bude v řízení teprve posouzena → její nedostatek tedy vede k zamítnutí žaloby, ale na účastenství samo vliv nemá.

Žaloba – pojem a náležitosti

Žaloba je procesní úkon, jímž se žalobce obrací na soud se žádostí o poskytnutí právní ochrany proti určitému odpůrci (žalovanému); tento procesní úkon zahajuje řízení, jehož konkrétní účastníky a konkrétní předmět závazně vymezuje a zakládá povinnost soudce o něm v souladu s právem rozhodnout.

Procesněprávní vztah založený žalobou je sice třístranný (žalobce – žalovaný – soud), avšak procesní práva a povinnosti mezi stranami sporu mohou vznikat a být vykonávána pouze prostřednictvím soudu.

Složkami občanskoprávní žaloby jsou: strany, předmět žaloby, žalobní důvod.

  • Strany (účastníci řízení) – přesné vymezení okruhu účastníků v žalobě je bezvýjimečným požadavkem individualizace žaloby (v civilním řízení je nemyslitelné, aby se určení žalovaného přenechávalo někomu jinému), výjimka platí např. v případě, je-li žalovaný neznámého pobytu – lze žádat o soudní ustanovení opatrovníka.
  • Předmět žaloby – předmětem žaloby je žalobní nárok (procesní nárok) – nárok žalobcem v žalobě uplatňovaný (obsažen v žalobním petitu). Žalobce musí přesně svůj žalobní nárok vyjádřit, nelze ho ponechat např. na soudu. Žalobce může volit, jaký nárok bude uplatňovat či v jakém rozsahu jej bude uplatňovat.
  • Žalobní důvod (právní důvod žaloby) – žalobním důvodem je právní poměr, o který žalobce opírá svůj uplatňovaný nárok a jenž vyplývá ze souhrnu tvrzených skutečností (vlastnické právo, obligační právo, atd.); právní kvalifikace skutečností je věcí soudu.

Náležitosti žaloby

  • Označení soudu – žalobce vyjadřuje určení věcné a místní příslušnosti, popř. volbu příslušnosti (tam, kde je dána příslušnost na výběr).
  • Které věci se týká – označení věci podle právního důvodu žaloby (např. zrušení a vypořádání spoluvlastnictví), resp. podle rozsahu (výše) nároku (např. o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím).
  • Podpis žalobce – může být nahrazen podpisem zmocněnce (otiskem podpisového razítka advokáta, jehož vzor je uložen u soudu) za současného doložení originálu plné moci.
  • Datum – procesní účinky jsou spojeny až s podáním žaloby u soudu, nikoli jejím sepsáním.
  • Přesné označení účastníků (jejich zástupců) – fyzická osoba je dostatečně označena jménem, příjmením, bydlištěm, popřípadě rodným číslem; fyzická osoba – podnikatel uvede dále IČO a místo podnikání; advokát jméno, příjmení, označení jako advokát a sídlo kanceláře; obchodní společnost: název (obchodní firma), IČO, sídlo, popř. statutární orgán, resp. jiným pověřený zástupce.
  • Vylíčení rozhodujících skutečností – rozhodující skutečnosti jsou ty, ze kterých žalobce vyvozuje své žalovaným ohrožené nebo porušené právo. Žalobce však není povinen uvádět právní posouzení tvrzeného skutkového stavu.
  • Označení důkazů – tato povinnost plyne již ze všeobecné povinnost důkazní a z toho, že žalobce tíží důkazní břemeno vztahující se ke skutečnostem, které tvrdí; navrhované důkazní prostředky se mají vztahovat ke všem jednotlivým tvrzeným skutečnostem (nemusí se vztahovat ke skutečnostem, které není třeba dokazovat, ani k právním domněnkám).
    Za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, např. výpověď svědků (v případě, že se provádí výslech fyzické osoby, která byla statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu právnické osoby a má vypovídat o okolnostech, které nastaly ohledně této právnické osoby v minulosti, kdy u něj vykonávala funkci statutárního orgánu, vyslechnuta o okolnostech, které nastaly při výkonu této funkce, má postavení účastníka řízení) či znalecký posudek (jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto znaleckého posudku stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem).
  • Žalobní petit (žalobní návrh) – Musí být z něj patrno, čeho se žalobce domáhá; žalobce jím vyjadřuje svůj požadavek vůči žalovanému tak, aby v něm byl jednoznačně a určitě ohraničen předmět řízení, za jehož rámec soud zásadně nesmí vykročit např. „Žalovaný je povinen zaplatit žalovanému částku ve výši 50 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 1. 1. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku“.

Úhrada soudního poplatku nelze dle právní teorie považovat za nezbytnou náležitost žaloby, nicméně jedná se o nezbytnou procesní podmínku, kterou žalobce musí splnit při podání žaloby, příp. nejpozději však tak musí učinit na základě výzvy soudu k úhradě soudního poplatku. V případě, že soudní poplatek nebude ve stanovené lhůtě uhrazen a zároveň žalobce nepožádá o osvobození od úhrady soudního poplatku, řízení je zastaveno.

Soudní poplatek lze uhradit také vylepením kolků v příslušné hodnotě stanovené na základě zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

V případě peněžitého plnění je soudní poplatek stanoven takto:

Za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění

  • a) do částky 20 000 Kč...... 1 000 Kč
  • b) v částce vyšší než 20 000 Kč do 40 000 000 Kč...... 5 % z této částky
  • c)  v částce vyšší než 40 000 000 Kč...... 2 000 000 Kč a 1 % z částky přesahující 40 000 000 Kč; částka nad 250 000 000 Kč se nezapočítává.

Za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož předmětem je peněžité plnění:

  • a) do částky 10 000 Kč včetně...... 400 Kč
  • b) v částce vyšší než 10 000 Kč do 20 000 Kč včetně...... 800 Kč
  • c) v částce vyšší než 20 000 Kč...... 4 % z této částky.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Průběh řízení

OPU_prubeh_rizeni

1) Zahájení řízení – Řízení je zahájeno okamžikem, kdy soudu došel návrh na zahájení řízení (žaloba). Lhůta je zachována i tehdy, když návrh na zahájení řízení došel místně či věcně nepříslušnému soudu.

2) Zkoumání procesních podmínek a odstranění jejich případných vad (o totéž musí soud pečovat po celou dobu řízení, souběžně s řešením věci samé):

  • oprava či doplnění žaloby, chybí-li v ní některá náležitost nebo je nesrozumitelná nebo neurčitá,
  • soud postupuje předvídatelně a v součinnosti se všemi účastníky tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná (tzn., že musí mít od počátku jasno ve vymezení okruhu účastníků); soud pouze poskytuje možnost součinnosti - nikoli aby je k součinnosti donucoval – proto soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní, může jednat a rozhodnout v nepřítomnosti účastníka; pokud však účastníci nejsou nečinní a povaha věci to připouští, má se soud pokusit o smír mezi nimi,
  • povinnosti účastníka – plnit povinnost tvrzení a důkazní povinnost, povinnost dbát pokynů soudu.

3) Příprava jednání

  • Sporné řízení je zásadně řízením s jednáním; v jednání se projednává věc sama, při něm se provádí dokazování, vyjadřují se účastníci; sporné řízení bez jednání zákon připouští při splnění 2 podmínek současně:
    • lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, jimiž je stav věci dostatečně prokázán a
    • účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, popř. se ho vzdali.
  • Jednání je vyvrcholením řízení, jeho podstatnou částí; předseda senátu má připravit jednání tak, aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání; nutno předvolat účastníky, svědky a ostatní potřebné osoby, soudce se musí důkladně s věcí seznámit, promyslet, jaké důkazní prostředky bude třeba provést atd.
  • Soud vyzve žalovaného, aby se k věci (žalobě) písemně vyjádřil (+ předložil listinné důkazy, jichž se dovolává). Na vyjádření žalovaného může znovu reagovat žalobce (replika), případná další odpověď žalovaného (duplika). Tato všechna vyjádření nejsou povinná, soud je však vždy může účastníkům uložit.
  • V rámci přípravy jednání soud činí jiná vhodná opatření: např. ustanoví účastníku zástupce, rozhodne o vydání předběžného opatření (je-li navrhováno) atd.
  • Povinností soudu je před nařízením jednání soustředit všechny potřebné důkazní prostředky k nařizovanému jednání tak, aby již v rámci tohoto jednání bylo možné všech potřebných důkazních prostředků využít v rámci dokazování a aby tak byla naplněna zásada, že soud má věc rozhodnout pokud možno při jediném jednání; soud se má postarat o zajištění potřebného znaleckého posudku tím, že ustanoví k jeho vypracování znalce (není třeba čekat na nařízení jednání) a obstarat vyjádření jiných osob než svědků prostřednictvím zpráv o skutečnostech, jež mají význam pro řízení a rozhodnutí.

4) Výzva žalovanému k vyjádření

Má význam pouze ve sporném řízení, ve kterém lze uzavřít soudní smír (tzn. tam, kde je předmět řízení plně v dispozici účastníků); je určena účastníkům řízení, kteří nepodali návrh na zahájení řízení. Tímto postupem soud zpravidla vyzývá k písemnému vyjádření ve věci či k předložení listinných důkazů, a to ve lhůtě, kterou k tomu usnesením stanoví.

5) Kvalifikovaná výzva

Vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li ve věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, nebo nebylo-li vyhověno výzvě podle § 114a odst. 2 písm. a) (viz bod 4) může předseda senátu žalovanému uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, aby ve vyjádření vylíčil všechny rozhodující skutečnosti a připojil listinné důkazy, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení, to vše ve lhůtě, která nesmí být kratší než 30 dní od doručení takového usnesení.

Kvalifikovanou výzvu nelze vydat nebo doručit po přípravném jednání nebo po prvním jednání ve věci; musí být doručena do vlastních rukou bez možnosti náhradního doručení. Pokud se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává. Předseda senátu může v takovém případě i bez jednání vydat rozsudek pro uznání.

6) Přípravné jednání

Z důvodu, aby soud mohl rozhodnout při jediném jednání, upravuje OSŘ institut přípravného jednání. Předseda senátu nařídí přípravné jednání v případech, kdy není možné o věci samé rozhodnout bez nařízení jednání nebo není-li možná či se jeví jako neúčelná výzva k vyjádření ani kvalifikovaná výzva. V rámci přípravného jednání soud zjišťuje, zda jsou splněny podmínky řízení, případně v součinnosti s účastníky usiluje o odstranění zjištěných nedostatků, pokusí se o smírné řešení, případně vyzve účastníky, aby doplnili svá tvrzení a návrhy na provedení důkazů k jejich prokázání či splnili další procesní povinnosti.

Předvolání k přípravnému jednání musí být doručeno do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno. Nedostavení se k přípravnému jednání bez uvedení důležitého důvodu má pro účastníky negativní dopad. Nedostaví-li se žalovaný, má se za to, že nárok, který je vůči němu uplatňován, uznává, a předseda senátu může i bez jednání vydat rozsudek pro uznání. Nedostaví-li se žalobce, soud řízení zastaví.

7) Ústní jednání – Jednáním rozumíme zasedání soudu v jeho zákonném obsazení určené k projednání věci samé. Platí, že:

  • předvolání k jednání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času k přípravě, zpravidla nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, pokud jednání nepředcházelo přípravné jednání.
  • při jednání se provádí dokazování (za přítomnosti účastníků). Povinnost navrhovat důkazy k prokázání svých tvrzení mají účastníci sporu. Jiné než účastníky navržené důkazy může soud ve sporném řízení provést jen tehdy, jsou-li potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. O každém sporu nebo jiné právní věci se vede spis v listinné nebo v elektronické podobě.
  • jednání může být odročeno jen z důležitých důvodů, které musí být sděleny.
  • jednání je veřejné; vyloučení veřejnosti (z celého jednání či jeho části) je možné jen tehdy, kdyby veřejné projednání věci ohrozilo tajnost utajovaných skutečností podle zákona o ochraně utajovaných skutečností, obchodní tajemství, důležitý zájem účastníků nebo mravnost; i při vyloučení veřejnosti může předseda senátu povolit jednotlivým osobám, aby byly přítomny; z veřejného jednání lze vykázat jednotlivé osoby.
  • jednání řídí předseda senátu – nejprve vyzve žalobce, aby přednesl žalobu, poté vyzve k vyjádření žalovaného. Předseda senátu sdělí výsledek přípravy jednání, a které důkazy lze provést, tyto důkazy též provádí. Účastníci jsou vyzváni ke shrnutí návrhů a vyjádření se k dokazování, skutkové a právní stránce věci. Rozhoduje-li krajský soud jako soud první instance, je s jedinou výjimkou obsazen vždy samosoudcem. Vystupuje-li krajský soud v roli odvolací instance, je naopak vždy obsazen senátem, jenž se skládá z předsedy senátu a dvou soudců.
  • soud poskytuje účastníkům procesní poučení – jednak výslovně předepsaná, jednak i jiná poučení o jejich procesních právech a povinnostech (což se vztahuje zejména na účastníky nezastoupené advokátem nebo notářem).
  • o průběhu jednání soud pořizuje zvukový nebo zvukově obrazový záznam, který bude uložen na trvalém nosiči dat (v současnosti typicky CD nebo DVD), jenž bude součástí soudního spisu. Není-li pořízení záznamu možné nebo stanoví-li tak zákon, sepisuje se o úkonech, při nichž soud jedná s účastníky, provádí dokazování nebo vyhlašuje rozhodnutí, protokol.

8) Skončení jednání, vyhlášení rozsudku – Po skončení jednání následuje v senátních věcech porada senátu, v samosoudcovských věcech zpravidla přestávka. Rozsudek se zpravidla vyhlašuje hned po skončení jednání, které rozsudku předcházelo; není-li to pro složitost věci možné, soud k vyhlášení rozsudku odročí jednání max. na 10 pracovních dnů.

9) Doručování – Doručování má závažné procesní následky stanovené především v zájmu právní jistoty a ochrany účastníků (např. jen řádně doručený rozsudek může nabýt právní moci). Podstatou doručování je zaručení možnosti adresátovi, aby se mohl seznámit s obsahem listiny. Zároveň však zákon přenáší odpovědnost za doručovací adresu na adresáta, který si může vybrat, kam a jakým způsobem si přeje, aby mu bylo doručováno. Za vybraný způsob doručení ale pak sám zodpovídá.

OSŘ upravuje následující způsoby doručování:

  • doručení soudem při jednání nebo jiném soudním úkonu,
  • doručování prostřednictvím veřejné datové sítě,
  • datové schránky jsou zřizovány povinně pro právnické osoby zřízené zákonem či zapsané o obchodním rejstříku, advokátům, daňovým poradcům, insolvenčním správcům a orgánům veřejné moci. Na žádost jsou zřizovány právnickým osobám nezapsaným v obchodním rejstříku, fyzickým osobám, podnikajícím fyzickým osobám. Zřízení schránky je vždy zdarma. Je důležité rozlišovat doručení do datové schránky a doručení na elektronickou adresu. Doručení na elektronickou adresu je jeden ze způsobů doručení, pokud adresát elektronickou adresu uvede soudu jako adresu, kam si přeje doručovat. Doručovat na elektronickou adresu může jen soud.
  • doručování na adresátem uvedenou adresu nebo elektronickou adresu,
  • doručování prostřednictvím doručujícího orgánu na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel jako adresu pro doručování, a není-li taková adresa na adresu místa trvalého pobytu u fyzických osob nepodnikatelů, na adresu sídla u podnikajících fyzických osob, na adresu sídla zapsanou v příslušném rejstříku u právnických osob. Obdobným způsobem zákon stanoví adresy doručování u fyzických osob ve výkonu trestu odnětí svobody, u fyzických osob v zařízení pro výkon ochranného opatření zabezpečovací detence, u advokátů, notářů, soudních exekutorů, patentových zástupců, insolvenčních správců, u státu, u státního zastupitelství, u správních úřadů a u obcí.
  • doručování prostřednictvím účastníka řízení nebo jeho zástupce.

Není-li možné účastníku nebo jeho zástupci doručovat písemnosti bez obtíží nebo průtahů, předseda senátu ho bez prodlení vyzve, aby si zvolil pro doručování písemností zástupce. Nezvolí-li si účastník nebo jeho zástupce ve stanovené lhůtě zástupce pro doručování písemností nebo není-li možné ani tomuto zástupci bez obtíží a průtahů doručovat, doručují se jim písemnosti uložením u doručujícího soudu.

Postup při doručování

OSŘ rozlišuje doručování do vlastních rukou, doručování a doručování jiných písemností.

Doručení do vlastních rukou – do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Při doručování do vlastních rukou, není-li adresát zastižen, se písemnost uloží po dobu 10 dní, o čemž je adresát vhodným způsobem informován. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve stanovené lhůtě 10 dnů, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou (fikce doručení). Následně je písemnost vhozena do schránky adresáta.

V případech, kdy zákon nebo předseda senátu vyloučí náhradní doručení (tj. fikce doručení nenastává) se písemnost po marném uplynutí lhůty 10 dnů k vyzvednutí vrátí odesílajícímu soudu. Za doručení do vlastních rukou se považuje také doručení prostřednictvím veřejné datové sítě.

V případech, kdy není doručováno do vlastních rukou, se doručuje vhozením do schránky, není-li adresát doručujícím orgánem zastižen. Písemnost se v takovém případě považuje za doručenou vhozením do schránky, přičemž toto datum vyznačí doručující orgán na doručence a na písemnosti. Nelze-li doručit vhozením do schránky (např. z důvodu, že adresát schránku nemá, v adrese je uvedena neexistující budova atd.) doručující orgán písemnost vrátí soudu, který ji doručí vyvěšením na úřední desce soudu.

Neúčinnost doručení – vzhledem k tomu, že ve většině případů doručování se uplatní fikce doručení, obsahuje OSŘ ke zmírnění tvrdosti následků takového doručení institut neúčinnosti doručení. Pokud se účastník nebo jeho zástupce nemohl z omluvitelného důvodu s písemností seznámit, rozhodne soud na návrh účastníka, že doručení je neúčinné. Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy se s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit.

V návrhu musí být uveden důvod, pro který se adresát s písemností nemohl seznámit, přičemž omluvitelným důvodem nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba trvale nezdržuje na adrese pro doručování či v případě podnikající fyzické osoby a právnické osoby skutečnost, že se nikdo nezdržuje na adrese pro doručování těchto osob. Rozhodl-li soud o tom, že doručení písemnosti je neúčinné, považuje se písemnost za doručenou dnem právní moci rozhodnutí o neúčinnosti.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Koncentrace řízení

Prvky koncentrace mají za cíl přispět ke zrychlení a zefektivnění sporného řízení (v nesporném řízení nemají místo); donucují účastníky, aby svá skutková tvrzení a své důkazní návrhy činili včas a neprotahovali řízení liknavostí nebo dokonce úmyslným odsunováním rozhodných tvrzení a návrhů na pozdější dobu.

K zajištění procesní aktivity účastníků a za účelem omezení průtahů soudních řízení stanoví OSŘ, že účastníci mohou uvádět veškeré rozhodné skutečnosti ve věci samé a označovat důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, příp. v soudem pevně stanovené lhůtě, nejčastěji ve lhůtě 30 dnů, a ve věcech, v nichž bylo provedeno přípravné jednání, jen do skončení přípravného jednání. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům může soud přihlédnout pouze za splnění podmínky, že se jedná o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést

Závěr řízení – rozhodnutí ve věci

Existují dvě základní formy soudního rozhodnutí:

Rozsudek

Rozsudek je slavnostnější formou rozhodnutí, vyhlašuje se „jménem republiky“ a vždy veřejně – to i v případě, že samo jednání veřejné nebylo. Při vyhlášení rozsudku uvede předseda senátu výrok rozsudku spolu s odůvodněním a poučením o odvolání a možnosti výkonu rozhodnutí.

Není-li přítomen vyhlášení rozsudku žádný z účastníků, uvede předseda senátu pouze výrok. Rozsudkem se zásadně rozhoduje ve věci samé (výjimky pro některé typy nesporného řízení), odvolací soud rozhoduje rozsudkem, jestliže potvrzuje nebo mění rozsudek, jinak rozhoduje usnesením. Dovolací soud rozhoduje rozsudkem, jestliže zamítá dovolání proti rozsudku odvolacího soudu nebo jestliže zrušuje rozsudek odvolacího soudu; jinak rozhoduje usnesením.

Usnesení

Usnesení se užívá ve všech případech, kdy zákonem není stanovena jiná forma rozhodnutí. Náležitosti usnesení jsou méně striktní než u rozsudku. V některých případech není třeba usnesení doručovat:

  • usnesení, kterými se rozhoduje ve věci samé – výjimka ze zásady, že ve věci samé se rozhoduje rozsudkem, je stanoveno zákonem pro některé případy nesporných řízení,
  • usnesení, jimiž se řízení končí (např. usnesení o zastavení řízení),
  • usnesení procesní povahy, které svým účelem a významem překračují rozhodnutí o vedení řízení (např. usnesení, jímž soud zahajuje řízení bez návrhu, rozhodnutí o podmínkách řízení, o přerušení řízení, o změně návrhu, o nákladech řízení),
  • usnesení, která se týkají vedení řízení (jednoduchá rozhodnutí, kterými se stanoví postup v řízení, např. stanovení termínu ústního jednání).

Rozdíly mezi rozsudkem a usnesením jsou: forma, náležitosti a požadavek veřejného vyhlášení, který je stanoven pouze pro rozsudek.

Zvláštní druhy rozhodnutí

Rozsudek pro zmeškání

Zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se má jednání konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné omluvy první jednání ve věci a navrhne-li to žalobce, soud vydá tzv. rozsudek pro zmeškání. Tvrzení žalobce se tak pokládají za nesporná a soud žalobci vyhoví.

Rozsudek pro uznání

Soud vydá rozsudek pro uznání v případě, že žalovaný v průběhu řízení uzná uplatňovaný nárok. Rozsudkem pro uznání bude rozhodnuto též v případě, že nastane fikce uznání nároku – jestliže se žalovaný k žalobě písemně nevyjádří v poskytnuté, alespoň třicetidenní, kvalifikované lhůtě, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván a poučen o tomto následku.

Rozhodnutí soudu bez nařízení ústního jednání

V případě, že k projednání věci není třeba nařizovat jednání, tj. ve věci lze rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky řízení a účastníci s takovýmto postupem souhlasí, nebo se práva účasti na projednání věci vzdali, ústní řízení není nařízeno a soud rozhodne bez jednání.

Platební rozkaz

Soud může i bez výslovné žádosti žalobce vydat platební rozkaz, pokud je v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li toto právo ze skutečností uvedených v žalobě. Platební rozkaz ukládá žalovanému do 15 dnů od doručení rozkazu zaplatit žalovanou částku a náklady řízení, nebo v uvedené lhůtě podat tzv. odpor. V případě, že je odpor podán, platební rozkaz se tím ruší a ve věci je nařízeno ústní jednání.

Platební rozkaz je třeba žalovanému doručit do vlastních rukou s tím, že náhradní doručení je vyloučeno. Pokud se nepodaří platební rozkaz doručit, soud jej usnesením zruší a nařídí ústní jednání.

Elektronický platební rozkaz

Elektronický platební rozkaz může soud vydat na návrh žalobce, (i) který je podán na elektronickém formuláři, (ii) je podepsán zaručeným elektronickým podpisem žalobce a (iii) nepřevyšuje-li peněžité plnění požadované žalobcem částku 1 000 000 Kč. Elektronický platební rozkaz je třeba žalovanému doručit do vlastních rukou s tím, že náhradní doručení je vyloučeno.

Evropský platební rozkaz

Řízení o evropském platebním rozkazu se zejména vztahuje na přeshraniční spory občanskoprávní nebo obchodněprávní povahy. O přeshraniční spor jde tehdy, má-li alespoň jedna ze stran – v době podání návrhu – bydliště nebo místo obvyklého pobytu v jiném členském státě, než je členský stát soudu, u něhož žalobce podal návrh na vydání evropského platebního rozkazu. Pro vnitrostátní spory evropský platební rozkaz využít nelze.

Elektronický platební rozkaz může soud vydat na návrh žalobce, (i) který je podán na formuláři, a to jak v listinné, tak i v elektronické podobě, podepsané uznávaným elektronickým podpisem. Evropský platební rozkaz je třeba žalovanému doručit do vlastních rukou s tím, že náhradní doručení je vyloučeno.

Směnečný (šekový) platební rozkaz

Pokud žalobce soudu předloží v žalobě originál směnky nebo šeku, o jehož pravdivosti není důvod pochybovat, a další listiny k uplatnění práva, soud vydá tzv. směnečný (šekový) platební rozkaz. Ten ukládá žalovanému do 15 dnů zaplatit požadovanou částku a náklady řízení. Žalovaný může do 15 dnů od doručení rozkazu podat tzv. námitky, v nichž musí být uvedeno vše, co žalovaný proti rozkazu namítá.

Po podání námitek soud nařídí jednání. Směnečný (šekový) platební rozkaz musí být doručen do vlastních rukou žalovaného, náhradní doručení je vyloučeno. Na rozdíl od platebního rozkazu se tedy směnečný (šekový) platební rozkaz neruší a v následném rozsudku soud vysloví, že směnečný (šekový) platební rozkaz ponechává v platnosti nebo zda ho zrušuje a v jakém rozsahu.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Právní moc a vykonatelnost rozhodnutí

Právní moc rozhodnutí

Aby bylo dosaženo věcného řešení právního konfliktu, musí být řízení konečné a řešení konfliktu autoritativní; oba požadavky jsou vyjádřeny v institutu právní moci:

  • formální právní moc = konečnost rozhodnutí (vlastnosti mající vztah k řízení) pravomocné rozhodnutí je rozhodnutím konečným – nelze ho již napadnout řádným opravným prostředkem,
  • materiální právní moc = závaznost a nezměnitelnost rozhodnutí.

V zájmu právní jistoty je pravomocné rozhodnutí závazné a nezměnitelné i v případě, že se odchyluje od hmotněprávní skutečnosti nebo je s ní přímo v rozporu; okolnost, že předprocesní (hmotněprávní) stav se více nebo méně liší od obsahu pravomocného rozhodnutí, je naprosto obvyklá a přirozená.

Rozhodnutí soudu

  1. proti němuž je přípustné odvolání, nabývá právní moci uplynutím 15. denní lhůty pro podání odvolání, počítané od doručení rozhodnutí,
  2. proti němuž není odvolání přípustné, nabývá právní moci doručením (např. doručované usnesení, rozhodnutí odvolacího soudu).

Základním předpokladem nabytí právní moci je tedy řádné doručení rozhodnutí. Rozsudky se doručují do vlastních rukou. Některá zákonem stanovená rozhodnutí lze doručit též vyvěšením na úřední desce soudu.

Rozhodnutí se stává pravomocným až doručením (uplynutím lhůty) poslední oprávněné osobě; ti, kterým bylo doručeno dříve, však mohou podat odvolání jen v rámci 15. denní lhůty od jejich doručení (ač právní moc ještě nenastala a jiní účastníci se eventuálně odvolat ještě mohou).

Vykonatelnost rozhodnutí

Vykonatelnost rozhodnutí spočívá v jeho přímé vynutitelnosti prostřednictvím státní moci nebo pod její kontrolou – vykonatelnost je vlastností rozhodnutí, která má velmi blízko k jeho autoritativnosti (vykonatelnost nemusí u téhož rozhodnutí existovat současně s právní mocí – ačkoliv tomu tak obvykle bývá).

Nabytí vykonatelnosti

Nabytím vykonatelnosti je okamžik, k němuž se rozhodnutí stává vykonatelným. U rozsudků na plnění nabývá rozsudek vykonatelnosti, jakmile uplyne lhůta k plnění (tzv. pariční lhůta), která činí obvykle 3 dny od právní moci rozsudku a 15 dní, jde-li o vyklizení bytu. Tato lhůta může být nahrazena delší lhůtou soudcovskou nebo rozložením plnění na splátky (rozsudek je pak vykonatelný ohledně splátek, které se již podle rozsudku staly splatnými). Není-li v rozsudku uložena povinnost k plnění, je rozsudek vykonatelný, jakmile nabyl právní moci.

Předběžná vykonatelnost

Předběžně vykonatelné rozsudky jsou vykonatelné, ačkoli nejsou pravomocné – je tak stanovena výjimka z pravidel stanovících, kdy rozsudek nabývá vykonatelnosti.

Jde o rozsudky odsuzující k plnění výživného nebo pracovní odměny za poslední 3 měsíce před vyhlášením rozsudku. Předběžnou vykonatelnost může soud na návrh přiznat, jestliže by účastníku hrozilo nebezpečí těžko nahraditelné nebo značné újmy. Lhůta k plnění u rozsudků předběžně vykonatelných není zákonem časově určena, je třeba, aby ji určil soud; počátkem jejího běhu je doručení rozsudku tomu, kdo má plnit.

Odvolání

Odvolání je podle české právní úpravy jediný řádný opravný prostředek, lze jím napadnout jak rozsudek, tak usnesení; představuje nejčastěji využívanou možnost přezkoumání soudního rozhodnutí. Možnost podat odvolání je vázána na splnění podmínek přípustnosti odvolání - které se váží k napadenému rozhodnutí (objektivní) a podmínky vázané na subjekt, který odvolání podává (subjektivní).

Objektivní podmínky přípustnosti odvolání

  • existence nepravomocného rozhodnutí soudu 1. stupně – Odvolání je přípustné proti rozsudku a proti usnesení, nikoliv proti platebnímu rozkazu a směnečnému a šekovému platebnímu rozkazu.
  • přípustnost odvolání proti rozhodnutí – rozlišujeme nepřípustnost odvolání proti některým rozsudkům a některým usnesením a na straně druhé jde o nepřípustnost odvolání proti jiné části rozhodnutí než proti výroku:
    • nepřípustnost odvolání proti rozsudkům v bagatelní věci – výjimka ze zásady, že rozsudek lze napadnout odvoláním – odvolání není přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání,
    • přípustnost odvolání jen proti výroku rozhodnutí – účinky právní moci a vykonatelnosti se vztahují k výroku rozhodnutí, odvolání není proto přípustné, napadl-li by účastník pouze důvody (odůvodnění) rozhodnutí; odvolání však nebude jako nepřípustné odmítnuto, napadá-li účastník spolu s výrokem i odůvodnění rozhodnutí.
  • dodržení lhůty – lhůta pro podání odvolání činí 15 dní od doručení rozhodnutí (lhostejno jde-li o rozsudek či usnesení); do běhu se nezapočítává den doručení; odvolání stačí podat k poštovní přepravě poslední den lhůty (jde o procesní lhůtu).

Účastník musí být soudem řádně poučen o možnosti podat odvolání; pokud účastník není vůbec nebo řádně poučen, lhůta pro odvolání činí 3 měsíce od doručení rozhodnutí; bezvýjimečná 15 denní lhůta platí pro rozsudky, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že není.

Odvolání má účastník adresovat soudu, jehož rozhodnutí napadá; odvolání je podáno včas také, pokud je ve lhůtě podáno přímo u příslušného odvolacího soudu nebo do protokolu u nepříslušného okresního soudu.

Prominutí zmeškání lhůty pro odvolání je možné, má-li účastník pro zmeškání lhůty omluvitelný důvod a o prominutí lhůty požádá do 15 dnů od odpadnutí překážky, která mu bránila v podání odvolání ve lhůtě.

S podáním odvolání je nezbytné uhradit soudní poplatek ve výši stanovené zákonem o soudních poplatcích, výše poplatku je stejná jako u soudu I. stupně. Pokud soudní poplatek nebude uhrazen, je odvolací řízení zastaveno a rozsudek I. stupně nabývá právní moci.

Subjektivní podmínky přípustnosti odvolání

Odvolání mohou podat výlučně účastníci řízení, kterým nebylo rozhodnutím plně nebo částečně vyhověno (odvolání tedy nemůže podat ten účastník, kterému bylo plně vyhověno).

Odvolání odkládá právní moc napadeného rozhodnutí (resp. výroku), a to do doby, dokud o odvolání nerozhodne odvolací soud (soud nadřízený soudu, který vydal rozhodnutí napadené odvoláním).

Odvolací důvody

Odvolací soud není uplatněným odvolacím důvodem vázán a není jím vázán ani účastník (může důvody i návrhy měnit i po uplynutí odvolací lhůty); rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, může odvolatel měnit jen po dobu trvání lhůty k odvolání.

Odvolacími důvody dle občanského soudního řádu jsou:

  • nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud 1. stupně, rozhodnutí soudu 1. stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud 1. stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát,
  • soud 1. stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady,
  • řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
  • soud 1. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností,
  • soud 1. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním,
  • dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny,
  • rozhodnutí soudu 1. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

V odvolání není dovoleno uplatňovat nový nárok, není přípustný ani vzájemný návrh, námitka započtení a zásadně ani změna žaloby.

Rozhodnutí o odvolání

Odvolání bude odmítnuto, jestliže bylo podáno neoprávněnou osobou, jestliže směřuje proti rozhodnutí, proti kterému není odvolání přípustné, nebo jestliže bylo podáno opožděně.

Dále může odvolací soud odvolání zamítnout a potvrdit tak rozhodnutí soudu prvního stupně.

Odvolací soud může rovněž napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k novému projednání či může napadené rozhodnutí změnit.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Mimořádné opravné prostředky

Mimořádné opravné prostředky se od řádných opravných prostředků liší tím, že jimi lze napadnout již pravomocné rozhodnutí, zatímco odvolání směřuje proti rozhodnutí, které ještě nenabylo právní moci.

Dovolání

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Účastník může podat dovolání do 2 měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v I. stupni.

Dovolatel musí být v řízení zastoupen advokátem nebo notářem (pokud nemá právnické vzdělání). Důvodem je snaha zajistit, aby Nejvyšší soud ČR, který rozhoduje o dovoláních, nebyl zahlcen nekvalifikovanými podáními právních laiků. Z tohoto důvodu bude na tomto místě o dovolání pojednáno jen stručně.

  • Mezi náležitosti dovolání patří též uvedení dovolacího důvodu, kterým může být pouze následující důvod: rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí (např. v řízeních ve věcech rodinněprávních je podání dovolání nepřípustné, ve věcech o peněžitém plněním nepřevyšujícím 50 000  Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a pracovněprávní vztahy), jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se:

  • odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo,
  • která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo,
  • je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo,
  • má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit:

  • a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo
  • b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka.

Dovolací soud rozhodne o dovolání zpravidla bez jednání.

Za dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, podle předmětu dovolacího řízení, činí soudní poplatek:

  • a) u peněžitého plnění do částky 100 000 Kč včetně...... 5 000 Kč
  • b) za každou nemovitou věc...... 10 000 Kč
  • c) za každý obchodní závod nebo za každou jeho organizační složku...... 20 000 Kč
  • d) v ostatních případech...... 10 000 Kč

Žaloba na obnovu řízení

Žaloba na obnovu řízení je mimořádný opravný prostředek sloužící ke zhojení nedostatků skutkových zjištění – nezaviněné neúplné skutkové zjištění.

Žaloba není přípustná proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě z rušené držby, jen proti výrokům rozhodnutí o nákladech řízení, o lhůtě k plnění a o předběžné vykonatelnosti, jen proti důvodům rozhodnutí, proti rozsudkům a usnesením, jejichž zrušení nebo změny lze dosáhnout jinak, nepočítaje v to dovolání.

Důvody žaloby na obnovu řízení:

  • vyskytnou-li se skutečnosti nebo důkazy, které účastník bez své viny nemohl užít v 1. stupni nebo v odvolacím stupni (novoty) a pokud pro něj mohou přivodit příznivější rozhodnutí, a tyto skutečnosti či důkazy v době řízení v 1. stupni nebo v odvolacím stupni už existovaly,
  • vyskytnou-li se důkazy, které nemohly být provedeny v 1. stupni nebo v odvolacím stupni, i když již byly známy (např. se nevědělo, kdo má u sebe listinu) a pokud mohou přivodit příznivější rozhodnutí, a tyto důkazy v době řízení v 1. stupni nebo v odvolacím stupni už existovaly.

Žaloba pro zmatečnost

Žaloba pro zmatečnost je mimořádný opravný prostředek sloužící k odstranění rozhodnutí, které bylo vydáno v řízení, které trpí vadami (nedostatek procesních podmínek nebo další vady => zmatky v řízení) => přítomnost vad v řízení je důvodem pro to, aby rozhodnutí bylo odstraněno bez ohledu na jeho správnost.

Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu 1. stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže:

  1. bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů,
  2. ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení,
  3. účastník řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat a nebyl řádně zastoupen,
  4. nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv podle zákona ho bylo třeba,
  5. rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící,
  6. soud byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát,
  7. bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce nebo přísedícího,
  8. účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoli k takovému opatření nebyly splněny předpoklady.

Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout také pravomocný rozsudek soudu 1. stupně nebo odvolacího soudu nebo pravomocné usnesení těchto soudů, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, anebo pravomocný platební rozkaz (směnečný a šekový platební rozkaz) nebo elektronický platební rozkaz, jestliže:

  1. v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení,
  2. v téže věci bylo dříve pravomocně rozhodnuto,
  3. odvolacím soudem byl pravomocně zamítnut návrh na nařízení výkonu těchto rozhodnutí nebo pravomocně zastaven výkon rozhodnutí z důvodu, že povinnosti rozsudkem, usnesením nebo platebním rozkazem uložené nelze vykonat.

Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, nebo pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.

Žalobu pro zmatečnost lze podat do 3 měsíců od doručení napadeného rozhodnutí (existují určité výjimky).

Náklady řízení

Soudní řízení je vždy spojeno s výdaji různé povahy. My budeme pojednávat o nákladech, které vznikají přímo účastníkům řízení (soudní poplatek, hotové výdaje atd.)

Náklady řízení plní funkci preventivní (snaha o zabránění zneužívání soudnictví) a funkci sankční (kdo porušil právo, ať za to platí). Efektivnost soudní ochrany znamená i její dostupnost pro každého, jehož práva jsou ohrožena či porušena, proto musí být náklady přiměřené (případně je možné osvobození od soudního poplatku).

Druhy nákladů řízení

Co je nákladem řízení:

  • hotové výdaje účastníků a jejich zástupců: (a) poštovné, (b) jízdné (hradí se skutečné, účelné a hospodárné cestovní výdaje hromadným dopravním prostředkem; v případě použití vlastního motorového vozidla se náhrada řídí předpisy o cestovních náhradách), (c) stravné, (d) nocležné, (e) výdaje na průvodce (ze zdravotních důvodů; jeho nutná vydání a ušlý zisk – náleží průvodci i provázenému) a (f) soudní poplatek; náhrada hotových výdajů zástupců (zákonný, smluvní, na základě rozhodnutí) se řídí stejnými pravidly jako účastníků s výjimkou advokátů a notářů, kterým kromě náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas náleží i odměna za zastupování;
  • soudní poplatek – soudní poplatky se vybírají za řízení nebo za jednotlivé úkony, soudní poplatek bývá řazen mezi procesní podmínky – nezaplacení poplatku brání pokračování řízení – je možné osvobození od soudních poplatků, které zohledňuje sociální poměry účastníka nebo důvody obecného zájmu. Podrobnosti stanoví zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, který obsahuje též sazebník poplatků;
  • ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců;
    Náhrada za ztrátu na výdělku účastníka v pracovním nebo obdobném poměru představuje průměrný čistý výdělek (Zákon o mzdě); účastník prokazuje potvrzením zaměstnavatele.
    V případě účastníka, který je výdělečně činný jinak než v pracovním nebo obdobném poměru, je pro náhradu rozhodující částka vypočtená ze základu daně z příjmu FO dělená počtem hodin v roce; nelze-li prokázat, vychází se podle jednacího řádu z pevně stanovených částek náhrad. Obdobně se postupuje, je-li účastník v řízení zastoupen svým zákonným zástupcem
  • náklady důkazů.

Svědkovi náleží náhrada hotových výdajů a ušlého výdělku (svědečné); znalcům náleží náhrada hotových výdajů a odměna (znalečné) – blíže vymezuje zákon o znalcích a tlumočnících + vyhláška k jeho provedení. Lze-li očekávat náklady důkazu, který účastník navrhl nebo který nařídil soud o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu, uloží předseda senátu tomuto účastníku, není-li osvobozen od soudních poplatků, aby před jeho provedením složil zálohu podle předpokládané výše nákladů, jinak nelze důkaz navrhovaný účastníkem provést.

  • odměna za zastupování, je-li zástupcem advokát – je sazba stanovena pevně v závislosti na počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal, vypočítává se podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), dále náleží advokátovi náhrada hotových výdajů a náhrada za promeškaný čas a režijní paušál dle advokátního tarifu.

Náhrada nákladů řízení

V oblasti náhrady nákladů je nutno rozlišovat povinnost platit a povinnost hradit náklady řízení.

Povinnost platit náklady řízení má každý účastník občanského soudního řízení ohledně nákladů, které mu vznikly, a plní ji průběžně, tak, jak mu náklady vznikají během řízení (jde o povinnost primární); neznamená to však, že později nemohou být vynaložené náklady účastníku nahrazeny (např. uspěje-li v plném rozsahu). Například soudní poplatek za podání žaloby platí zásadně vždy žalobce, později však může být žalovanému uložena povinnost tento poplatek hradit.

Povinnost hradit náklady řízení = soudním rozhodnutím uložená povinnost nahradit jinému (účastníkovi, státu) náklady řízení, které platil (sekundární povinnost, sankční povinnost nastupuje poté, co byly náklady placeny), sankční role nákladů řízení.

Náhrada nákladů sporného řízení se řídí zásadou úspěchu ve věci, tzn., právo na náhradu nákladů bude přiznáno účastníkovi, který měl ve věci plný úspěch (tj. v jakém rozsahu soud vyhověl v konečném meritorním rozhodnutí žalobnímu petitu); o úspěchu ve věci lze však hovořit rovněž u žalovaného účastníka, byla-li žaloba v plném rozsahu zamítnuta; pro posouzení úspěchu ve věci je rozhodující stav po případné změně žaloby (částečné zpětvzetí žaloby).

Žalobce, který měl úspěch ve věci, ve které se domáhal splnění nějaké povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva má však právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému v případě úspěchu ve věci, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu, výzvu k plnění.

Pokud je úspěch a neúspěch přibližně stejný na obou procesních stranách, soud zpravidla žádnému účastníku náhradu nákladů nepřizná.

V případě, že úspěch a neúspěch nebudou přibližně stejné, soud náhradu poměrně rozdělí: nepřizná náhradu účastníkovi, který neuspěl více než protistrana; účastníku, který ve sporu zvítězil větší měrou, soud přizná náhradu v rozsahu, který odpovídá poměru jeho vítězství sníženého o poměrnou část jeho neúspěchu; soud může v případě částečného úspěchu ve věci rozhodnout i tak, že právo na náhradu nákladů nepřizná žádnému z účastníků.

Rozhodnutí o nákladech

Soud rozhoduje o nákladech řízení z úřední povinnosti i bez návrhu zpravidla v konečném rozhodnutí ve věci (v jeho výrokové části), může však rozhodnout i samostatným usnesením, které bude vykonatelné až po právní moci (zde se neuplatní pravidlo, podle kterého je usnesení vykonatelné bez ohledu na právní moc); soud však často rozhoduje o nákladech řízení i v průběhu řízení (např. rozhodnutí o osvobození od soudního poplatku).

V případě, že je účastník zastoupen advokátem, vyplácí se odměna advokáta zpravidla přímo tomuto advokátovi.

Vzdá-li se účastník svého práva na náhradu nákladů, rozhodne soud, že účastníci nemají právo na náhradu nákladů.

Výkon rozhodnutí

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (prostředek státního donucení).

Soud se ve vykonávacím řízení nezabývá hmotněprávními předpoklady nároku (to je úkolem řízení nalézacího) – význam má exekuční titul (vykonatelné rozhodnutí) – právní titul svědčící o opodstatněnosti požadavku věřitele. Řízení vykonávací není nutným krokem po řízení nalézacím, povinnost může být plněna dobrovolně, může být vykonána i později => právo přiznané pravomocným rozhodnutím se promlčuje až za 10 let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno.

Práva dlužníka jsou respektována => dlužník nemůže být zbaven toho, co je pro něho a pro jeho rodinu nezbytné (otázka vhodnosti výkonu rozhodnutí / otázka rozsahu výkonu rozhodnutí – aby cena předmětu určeného k výkonu rozhodnutí nebyla v nepoměru k vymáhané pohledávce) + eventuálně i možnost odkladu výkonu rozhodnutí v případě, že se dlužník ocitl bez viny v mimořádné situaci.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Zásady nesporných řízení

Zákon o zvláštních řízeních soudních přímo nedefinuje pojem sporné a nesporné řízení, ale lze říct, že právní odborníci považují za nesporná řízení ta civilní řízení, jejichž cílem je úprava poměrů účastníků, kteří v rámci řízení nemají postavení vzájemných odpůrců; nejde v nich o řešení sporu. Jak již bylo uvedeno výše, řízení, která jsou speciálně upravována zákonem o zvláštních řízeních soudních, jsou vymezena taxativně, tudíž nelze pod tento výčet zařadit řízení, které se účastníkovi „zdá“ nesporné.

Od tzv. sporného řízení se nesporné řízení odlišuje několika znaky, kdy jedním z nich je výrazný zájem státu na jeho právní úpravě, a ten se projevuje ve zvýšené ingerenci státu do tohoto druhu civilního procesu (např. vstup státního zastupitelství nebo orgánu sociálně právní ochrany dětí do řízení) a dále například uplatněním zásad, jejichž aplikace je jinak vyloučena, jelikož by došlo k porušení základních principů civilního (sporného) řízení. Jedná se zejména o zásady oficiality a zásady vyšetřovací.

Specifikem také je, že účastníci nejsou v řízení označování jako žalobce a žalovaný, ale např. jako manžel a manželka, navrhovatel a odpůrce atd.

Většina rozhodnutí soudu také má konstitutivní účinek, jinými slovy zakládají právní poměry nebo ukládající právní povinnosti, např. manželství se rozvádí, otec je povinen hradit výživné.

Dalším rozdílem je, že v řízeních, které je možné zahájit i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Nicméně náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Skončí-li zvláštní řízení soudem schválenou dohodou o předmětu řízení, nese si každý z účastníků své náklady řízení sám (např. dohoda o péči a výživě nezletilých dětí).

V rámci nesporných řízení se také neuplatňuje tzv. koncentrace řízení, kdy je nezbytné všechna tvrzení a důkazy předložit soudu do skončení prvního jednání ve věci. Toto specifikum se uplatňuje také v odvolacím řízení, ve kterém mohou být uváděny nové skutečnosti a důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. K novým skutečnostem nebo důkazům odvolací soud přihlédne, i když nebyly uplatněny. Navíc, bylo-li řízení možné zahájit i bez návrhu, odvolací soud není vázán mezemi, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. Zároveň rozhodnutí lze přezkoumat i tehdy, pokud nebyl v odvolání ani přes výzvu odvolací důvod uplatněn.

ZŘS také vymezuje, u kterých řízení a za jakých podmínek lze využít mimořádné opravné prostředky. V každém případě však platí, že pokud není dovolání u určitého řízení přípustné, účastník může vždy podat ústavní stížnost, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.

Soudní poplatky u těchto řízení buď nejsou žádné, nebo jsou relativně nízké.

O výkonu rozhodnutí podrobněji pojednává dokument „Vymahatelnost pohledávek“.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Tento článek reflektuje právní stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „NOZ“), zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) (dále jen „ZOK“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Přehled všech témat Právního průvodce

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek