English version
Zásady nesporných řízení
Zákon o zvláštních řízeních soudních přímo nedefinuje pojem sporné a nesporné řízení, ale lze říct, že právní odborníci považují za nesporná řízení ta civilní řízení, jejichž cílem je úprava poměrů účastníků, kteří v rámci řízení nemají postavení vzájemných odpůrců; nejde v nich o řešení sporu. Jak již bylo uvedeno výše, řízení, která jsou speciálně upravována zákonem o zvláštních řízeních soudních, jsou vymezena taxativně, tudíž nelze pod tento výčet zařadit řízení, které se účastníkovi „zdá“ nesporné.
Od tzv. sporného řízení se nesporné řízení odlišuje několika znaky, kdy jedním z nich je výrazný zájem státu na jeho právní úpravě, a ten se projevuje ve zvýšené ingerenci státu do tohoto druhu civilního procesu (např. vstup státního zastupitelství nebo orgánu sociálně právní ochrany dětí do řízení) a dále například uplatněním zásad, jejichž aplikace je jinak vyloučena, jelikož by došlo k porušení základních principů civilního (sporného) řízení. Jedná se zejména o zásady oficiality a zásady vyšetřovací.
Specifikem také je, že účastníci nejsou v řízení označování jako žalobce a žalovaný, ale např. jako manžel a manželka, navrhovatel a odpůrce atd.
Většina rozhodnutí soudu také má konstitutivní účinek, jinými slovy zakládají právní poměry nebo ukládající právní povinnosti, např. manželství se rozvádí, otec je povinen hradit výživné.
Dalším rozdílem je, že v řízeních, které je možné zahájit i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Nicméně náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Skončí-li zvláštní řízení soudem schválenou dohodou o předmětu řízení, nese si každý z účastníků své náklady řízení sám (např. dohoda o péči a výživě nezletilých dětí).
V rámci nesporných řízení se také neuplatňuje tzv. koncentrace řízení, kdy je nezbytné všechna tvrzení a důkazy předložit soudu do skončení prvního jednání ve věci. Toto specifikum se uplatňuje také v odvolacím řízení, ve kterém mohou být uváděny nové skutečnosti a důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. K novým skutečnostem nebo důkazům odvolací soud přihlédne, i když nebyly uplatněny. Navíc, bylo-li řízení možné zahájit i bez návrhu, odvolací soud není vázán mezemi, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. Zároveň rozhodnutí lze přezkoumat i tehdy, pokud nebyl v odvolání ani přes výzvu odvolací důvod uplatněn.
ZŘS také vymezuje, u kterých řízení a za jakých podmínek lze využít mimořádné opravné prostředky. V každém případě však platí, že pokud není dovolání u určitého řízení přípustné, účastník může vždy podat ústavní stížnost, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.
Soudní poplatky u těchto řízení buď nejsou žádné, nebo jsou relativně nízké.
O výkonu rozhodnutí podrobněji pojednává dokument „Vymahatelnost pohledávek“.
Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.
Tento článek reflektuje právní stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „NOZ“), zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) (dále jen „ZOK“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.
