Základy občanského soudního řízení

Řízení sporná a nesporná

Řízení můžeme rozdělit na řízení nalézací, vykonávací (exekuční), insolvenční, zajišťovací, rozhodčí (arbitrážní).

V nalézacím řízení soud vydává autoritativní rozhodnutí, které zásadně lze vykonat prostřednictvím řízení vykonávacího (exekučního), vlastní výkon práv není předmětem řízení nalézacího. Musí být od sebe procesně odděleno stanovení toho, co je právem, od jeho přímého výkonu či donucení k němu.

Nalézací řízení se dělí na sporné a nesporné:

  • v řízení sporném jsou vydávána rozhodnutí deklaratorní, která jen zjišťují nebo stvrzují existenci nebo neexistenci práv a povinností, sporné řízení má reparační funkci (napravit porušení práva), má vždy charakter sporu o právo,
  • v nesporném řízení je vydáváno konstitutivní rozhodnutí, které zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti, konstituuje novou právní situaci, má preventivní funkci. Veškerá nesporná a jiná zvláštní řízení byla zcela vyčleněna z OSŘ a jsou nově kompletně upravena v Zákoně o zvláštních řízeních soudních. Zákon o zvláštních řízeních soudních je ve vztahu k OSŘ subsidiárním právním předpisem, tedy obecné otázky řízení, které Zákon o zvláštních řízeních neupravuje, se řídí úpravou obsaženou v OSŘ. Mezi nesporná řízení patří např. řízení o pozůstalosti, řízení o osvojení, řízení o nezvěstnosti a smrti, řízení o úschovách a o umoření listin a některá další řízení.

V článku se dále zabýváme nalézacím řízením sporným. Jde o nejběžnější typ soudního řízení, se kterým se podnikatelé při své činnosti setkávají nejčastěji.

Procesní a hmotněprávní lhůty, procesní úkony účastníků, zahájení řízení

Procesní lhůty

Procesní lhůty (lhůty pro řízení) jsou lhůty, v nichž může nebo musí strana řízení nebo jiný účastník řízení provést určitý procesní úkon. Důležité je, že doba, kterou vyžaduje poštovní přeprava, se do procesních lhůt nezahrnuje (v případě hmotněprávních lhůt je situace jiná). To znamená, že pokud jde o procesní lhůtu, je žaloba podána včas, pokud je podání odesláno poslední den stanovené lhůty (datum je uvedeno na poštovním razítku), i když je soudu doručeno až dlouhou dobu po uplynutí lhůty.

  • zákonné procesní lhůty – stanoví je přímo zákon, nelze je měnit rozhodnutím soudu – např.: u lhůty pro odvolání má její nedodržení vždy procesní důsledky. Tímto procesním důsledkem je u lhůty k provedení úkonu, který je v dispozici účastníka (podání odporu, odvolání, dovolání) ztráta možnosti úkon s úspěchem provést (tzv. lhůta propadná / prekluzívní). Soud může prominout zmeškání lhůty, jestliže k němu došlo z omluvitelného důvodu. O tom, co je omluvitelným důvodem, rozhoduje soud.
  • soudcovské procesní lhůty – nejsou stanoveny zákonem, určuje je soud k provedení úkonu, je ji možno prodloužit (nikoliv prominout zmeškání); nedodržení může mít za následek uložení sankce.

Je-li lhůta určena podle dní, počítá se jako 1. den ten, který následuje po skutečnosti určující počátek lhůty (např. 15 denní lhůta k odvolání běží od doručení rozsudku – doručen 3. června, odvolací lhůta se počítá od 4. června až do 18. června).

Je-li lhůta určená na týdny, měsíce nebo léta, končí tato lhůta uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo k události určující počátek lhůty. Není-li v měsíci shodný den, lhůta končí posledním dnem měsíce. Pokud by např. 3měsíční lhůta počala běžet dne 31. března, měla by skončit dne 31. června. Protože takový den v kalendáři není, skončí lhůta již dne 30. června.

Připadá-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, skončí lhůta nejbližší následující pracovní den.

Hmotněprávní lhůty

Hmotněprávní lhůty jsou lhůty, ve kterých musí dojít k určité události, pokud s ní má právní řád spojovat určité hmotněprávní následky. Je-li stanovena hmotněprávní lhůta k provedení určitého úkonu, nepostačí odevzdání příslušné listiny obsahující právní úkon k poštovní přepravě; tato listina musí být ve lhůtě doručena.

Procesní úkony účastníků, zahájení řízení

Mají nejčastěji podobu návrhů v nejširším slova smyslu (žaloba, návrh na doplnění dokazování, odvolání), směřují vůči soudu, úkon provedený vůči druhému účastníkovi bez prostřednictví soudu by byl neúčinný.

Formu a obecně i obsah upravuje OSŘ – účastníci mohou provádět své úkony jakoukoli formou, pokud zákon pro některé úkony nepředepisuje určitou formu. Každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen.

Forma může být písemná, ústní do protokolu, telegraficky, faxem, v elektronické podobě.

Obsahem podání by mělo být označení soudu, kterému je určen, kdo jej činí, které věci se týká, co se jím sleduje (návrh, petit), podpis a datace; zvláštní náležitosti: povinností soudu je poučit účastníky o potřebné úpravě či doplnění úkonu. Každý úkon se posuzuje podle svého obsahu, nikoliv podle toho, jak je označen. Při neuposlechnutí výzvy k odstranění vad podání či jejich neodstranitelnosti soud podání odmítne (navrhovatel o tomto důsledku musí být předem poučen).

Aby řízení nebylo zbytečně protahováno, a s ohledem na právní jistotu, musí být některé procesní úkony účastníků provedeny v určité lhůtě, jinak hrozí sankce ztráty úkonu (zejména u opravných prostředků).

Zahájení řízení

Sporné řízení se zahajuje na návrh, který se nazývá žaloba.

Řízení je zahájeno dnem, kdy místně a věcně příslušnému soudu žaloba došla, a to i tehdy, má-li žaloba vady či nedostatky (jejich zjištění, popř. odstranění se děje již v průběhu řízení). Neodstranění nedostatků by pak znamenalo odmítnutí žaloby či zastavení řízení jako takového.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.




• Oblasti podnikání: Právo, právní služby | Služby
• Teritorium: Česká republika