Albánie

V říjnu 2021 podepsaly Albánie, Severní Makedonie a Bulharsko memorandum o spolupráci na panevropském koridoru VIII, který vede z italského přístavu Bari do albánského přístavu Durres a odtud do Tirany, Vlorë a přes Elbasan na hranici Severní Makedonie a dále do Bulharska. Koridor zahrnuje přístavy, železnici, dálnice a letiště. 

Největším projektem z oblasti letecké infrastruktury je výstavba nového mezinárodního letiště ve Vlorë. Součástí letiště bude logistické centrum napojené na dálniční, železniční i námořní síť. Nové letiště postaví konsorcium švýcarské, turecké a kosovské firmy. Dodávka má být uskutečněna na bázi BOT, dodavatel stavbu zainvestuje a bude letiště následně provozovat po dobu 35 let. Náklady na výstavbu činí 2,6 mld. Kč, výstavba potrvá 3 roky. Kapacita letiště má být 2 mil. cestujících ročně, rok po otevření se očekává 465 tis. cestujících. Vláda investorovi garantuje minimální příjem ve výši 3,5 mld. Kč během prvních deseti let provozu. Zahájení prací bylo oficiálně inaugurováno předsedou vlády dne 27. 11. 2021. Velvyslanectví v Tiraně je v kontaktu s investorem, který poptává technologie pro navádění letadel a řízení letového provozu a také technologie pro provoz letištního terminálu. 

Druhé mezinárodní letiště bude postaveno v největším turistickém středisku albánské riviéry Saranda. Projekt je stále ve stadiu odloženého tendru. Podobně jako letiště Vlorë bude i realizace tohoto projektu uskutečněna na bázi BOT. Uchazeč tendru musí na své náklady vyhotovit projekt, letiště postavit (ranvej o délce 2,2 km a terminál o min. ploše 5 tis. m²) a ve své režii provozovat na základě státem vydané koncese po dobu 35 let. Předpokládané náklady na výstavbu činí 857 mil. Kč. Ačkoli se během prvních deseti let provozu nepředpokládá více než 300 tis. cestujících ročně, během dalších deseti let by se měl příliv cestujících více než zdvojnásobit. Proto musí být terminál navržen tak, aby mohl být v budoucnu rozšířen až na kapacitu 2 mil. cestujících ročně.

V roce 2023 dojde k zahájení realizace dodávek projektu postupné instalace inteligentních dopravních systémů (ITS) pro meziměstskou silniční dopravu. Prvními úseky, kde má být ITS zaveden, budou dálnice A1: Tirana–Durres a A3: Tirana–Elbasan. Součástí projektu je i výstavba monitorovacího a řídícího centra v Tiraně. Studie proveditelnosti financovaná Světovou bankou byla dokončena v roce 2022, tendr na realizaci byl vypsán koncem roku 2022 a probíhá jeho vyhodnocení. Projekt je součástí nově vytvořené Národní strategie zavádění ITS, která má postupně integrovat albánskou dopravu do multimodálního systému mezievropské dopravy dle standardů EU. Největším silničním projektem bude výstavba 6 km dlouhého tunelu pod průsmykem Logara. Tunel postaví konsorcium tureckých firem. Náklady na výstavbu činí 3,5 mld. Kč, doba výstavby 3 roky. Práce byly zahájeny v listopadu 2021.

Celkem je v Albánii instalováno 677 km jednokolejných tratí. Elektrifikace neexistuje. Tratě jsou ve velmi špatném stavu, někde je z bezpečnostních důvodů povolena pouze nákladní doprava. Albánská vláda zahájila postupnou rekonstrukci a modernizací nejvíce potřebných úseků, na kterých dojde k úpravě podloží, aby splňovalo evropskou normu rychlosti do 100 km/hod (nyní max. povolená rychlost je 60 km/hod) a zatížení vozové nápravy do 22,5 t. Dojde též k modernizaci signalizačních a zabezpečovacích systémů. 

Modernizace tratí započala úsekem Tirana–Durres (součást panevropského koridoru VIII) o délce 39 km. Tendr na rekonstrukci vyhrála v roce 2021 italská firma s cenou 1,7 mld. Kč, která je hlavním dodavatelem stavebních prací. Subdodávky v podobě signalizační a zabezpečovací techniky dodá americká firma, signalizační systémy pro lokomotivy další italská. Projekt je financován půjčkou od Evropské banky pro rekonstrukci a rozvoj (EBRD) ve výši 1,5 mld. Kč a grantem od Western Balkans Investment Framework (WBIF) ve výši 885 mil. Kč, částečně též z prostředků albánské vlády (cca 20 %). Práce byly zahájeny koncem roku 2021, doba výstavby se předpokládá 30 měsíců. Předpokládá se uzavření dodatku ke kontraktu na elektrifikaci tratě.

Druhým úsekem v pořadí pro modernizaci je trať vedoucí na hranice s Černou Horou, konkrétně úsek Vore-Hani Hotit v délce 140 km s odhadovanými náklady na rekonstrukci ve výši 4,1 mld. Kč. Prováděcí projekt financovaný částkou ve výši 112 mil. Kč prostřednictvím grantu WBIF je hotov, tendr na realizaci by měl být vypsán v průběhu roku 2023. Financování zajištěno prostřednictvím EIB a EBRD.

Dalším úsekem je trať Durres-Rrogozhinë-Elbasan-Pogradec, pro který byla v roce 2018 vyhotovena studie financovaná z prostředků Western Balkans Investment Framework. Tento úsek o celkové délce 151 km bude za účelem rekonstrukce rozdělen do několika částí, z nichž má nejvyšší prioritu úsek Durres-Rrogozhinë o délce 33,5 km s náklady ve výši 1,3 mld. Kč, na který je již vyhotoven projekt. Tendr na modernizaci by mohl být vypsán již v roce 2022. Trať je součástí South East Pan European Corridor VIII (Durres–Skopje–Sofia). 

Ve střednědobém horizontu má být realizován úsek Rroghozinë–Elbasan–Pogradec a navazující propojení až na hranici se Severní Makedonií. Úsek si vyžádá náklady 5,2 mld. Kč, studie proveditelnosti financovaná ze strany WBIF je již hotova. 

V dlouhodobém horizontu je plánován projekt propojení albánské železnice s řeckým úsekem Pogradec–Kapshtica–Kristalopigi–Florina–Soluň, kde dojde k napojení na TEN-T Orient/East Med Rail Corridor (Hamburg–Soluň). Studie proveditelnosti byla dokončena, projekt je součástí INTERREG Albania-Greece Program IPA CBC (Instrument for Preaccession Assistance Cross Border Cooperation). Projekt si vyžádá náklady ve výši 3,7 mld. Kč.

Vozový park albánských železnic je v žalostném stavu, všechny lokomotivy jsou československé provenience. Jedná se o dieselelektrické lokomotivy řady T 669 firmy ČKD vyrobené v letech 1968–1990, kterých bylo postupně z Československa dovezeno do Albánie 62 kusů. V provozuschopném stavu je však v současné době méně než třetina. V roce 1988 a v průběhu devadesátých let bylo dovezeno i několik německých lokomotiv z druhé ruky, které však také již nejezdí. Po rekonstrukci tratí nebudou stávající lokomotivy vyhovovat novým požadavkům na rychlost, bezpečnost a komunikaci s dispečinkem. V roce 2019 byla proto firmou CZ LOKO předána albánské straně studie proveditelnosti na jejich modernizaci. Zda se však vláda k modernizaci lokomotiv odhodlá není stále jisté, ve hře je i varianta nákupu lokomotiv nových. Kromě lokomotiv nastane v budoucnu i potřeba nových osobních a nákladních vagónů. Ty stávající jsou vozy z druhé ruky nakoupené v 90. letech z Německa, Rakouska, Itálie a Polska.

V souvislosti se zahájením rekonstrukce železniční trati spojující dvě největší albánská města Tirana a Durres (34 km) připravují Albanian Railways nákup sedmi osobních elektrických příměstských vlakových souprav se třemi vagony (tzv. Electric Multiple Unit Regional Vehicle). Tendr má být vypsán v roce 2023. Ve hře je i možný pronájem tratě soukromému koncesionáři, který by si příslušné vozové jednotky opatřil sám (pravděpodobně z druhé ruky).

Albánie využívá na výrobu elektrické energie výhradně vodní elektrárny. Jednostranná závislost na vodních zdrojích však představuje riziko v případě slabých srážek, a proto se vláda rozhodla výrobu elektrické energie diverzifikovat cestou výstavby solárních a větrných elektráren. Albánie má pro výrobu solární energie velký potenciál, počet hodin slunečního svitu se pohybuje od 2100 do 2700 za rok, což je dvakrát více než v České republice. Záměrem vlády je zvýšit v roce 2028 podíl solární energie na celkových kapacitách na 15 % (cca 550 MW instalovaného výkonu). První koncese na výstavbu solárního parku Karavasta o instalovaném výkonu 175 MW byla udělena v roce 2020 francouzské společnosti, která v aukci nabídla nejnižší výkupní cenu 24,89 EUR/MWh s fixací na patnáct let. Kontrakt s touto firmou byl podepsán na dobu třiceti let. Stejná firma získala v roce 2021 i koncesi na výstavbu solární elektrárny Spitale o instalovaném výkonu 100 MW. V témže roce bylo uděleno i několik menších koncesí o celkovém instalovaném výkonu 200 MW. Celkový instalovaný výkon výroby elektrické energie činí 2 204 MW, na čemž se solární zdroje (celkem 17 MW) podílejí zatím necelým jedním procentem. 

Ministerstvo infrastruktury a energetiky Albánie připravilo též program výstavby větrných elektráren formou udělování licencí soukromým investorům na základě mezinárodních aukcí. Aukce jsou dvoukolové, v prvním kole se posuzují reference z oboru a finanční zázemí investorů. V druhém kole pak technické a finanční nabídky. Lokality jsou dané, investoři si nicméně mohou vybrat jednu nebo i více z nich. Volitelná je i velikost investice od 10 MW do 75 MW. Stát bude garantovat výkupní množství a cenu elektřiny po dobu 15 let. Všechny projekty budou tzv. „utility-scale on-shore wind power plants”, což jsou energetické zdroje instalované na pevnině a napojené na distribuční síť. Celková výše licencí udělených v první aukci má být 100-150 MW. Projekt je finančně a technicky podpořen Evropskou bankou pro rekonstrukci a rozvoj, která se podílela na přípravě technické studie jednotlivých lokalit. 

První aukce byla vypsána v roce 2021, v září 2022 bylo ze 16 zájemců vybráno 6 firem, které postupují do druhého kola a mají předložit technickou a cenovou nabídku. Maximální výkupní cena byla stanovena na 75 EUR/MWh. K vyhlášení vítězů dojde v červnu – září 2023. První větrné elektrárny mají být připojeny na síť již v roce 2025. Do pěti let má být uvedeno do provozu celkem cca 350-400 MW instalovaného výkonu větrných zdrojů, což bude cca 12 % energetického mixu v roce 2028. České firmy se mohou na těchto projektech podílet jako investoři nebo jako projektanti či dodavatelé technologických komponentů.   

Potenciál pro výrobu větrné energie je značný, zejména v oblastech kolem pobřeží Jaderského moře. Roční průměrná rychlost větru se pohybuje mezi 6–8 m/s a průměrná energetická hustota větru je mezi 250–600 W/m². Možné je vystavět minimálně dvacet větrných parků s celkovým instalovaným výkonem více než 2 000 MW. 

Postupně dochází i k modernizaci přenosové a distribuční sítě, aby nedocházelo k výpadkům elektřiny z důvodu výkyvů v odběrech. EBRD za účelem modernizace distribuční sítě poskytla státní distribuční společnosti OSHEE půjčku ve výši 1,75 mld. Kč. Projekty pokryté půjčkou počítají se zaváděním technologií na snižování ztrát v distribuci (cca 22 %) cestou tzv. „smart grid“ a pomocí digitalizace sítě. Největším projektem bude výstavba moderní rozvodny vysokého napětí v Tiraně, která bude umístěná v podzemí města. Na modernizaci distribuční sítě poskytla v listopadu 2021 půjčku ve výši 1,25 mld. Kč i francouzská rozvojová agentura AFD.

Státní přenosový operátor OST plánuje v letech 2022–24 investovat do modernizace přenosové sítě 400 kV a 110 kV celkem 3,3 mld. Kč. Zejména přenosová síť 110 kV, včetně rozvoden, je velmi zastaralá a má za sebou více než padesát let provozu.

V oblasti dálkových vedení se připravuje projekt výstavby propojení vedením 400 kV se Severní Makedonií (součást koridoru VIII propojující Itálii, Albánii, Severní Makedonii a Bulharsko) s odhadovanými náklady ve výši 1,8 mld. Kč (z čehož 1,0 mld. Kč poskytne německá rozvojová banka KfW). Výstavba na makedonské straně započala v roce 2021, na albánské straně byl zatím vybrán dodavatel, kterým je konsorcium turecké firmy a albánského výrobce stožárů a albánské montážní firmy. Práce na vedení dlouhém 130 km (úsek Fier–Elbasan o délce 74 a úsek Elbasan – Qafe Thane o délce 56 km) by měly být zahájeny v roce 2022. Projekt zahrnuje i výstavbu tří nových rozvoden 400/110 kV v oblasti Elbasanu a modernizaci rozvodny 400/110 kV v regionu Fier. Albánie je v současné době propojena vedením 400 kV pouze s Kosovem a Černou Horou.

V souvislosti s účastí na COP 26 si vláda stanovila za cíl závazek redukce CO₂ emisí o 20,9 % do roku 2030 a dosáhnutí uhlíkové neutrality do roku 2050.

Ministerstvo infrastruktury a energetiky Albánie nabízí zahraničním investorům možnosti v oblasti prospekce a těžby chromitové rudy ve čtyřech oblastech země, každé o velikosti cca 1000 km². Minimální roční investice se pohybují kolem 5 mil. Kč. Koncese uděluje na základě výběrového řízení Národní agentury pro přírodní zdroje. 

Zásoby nerostných surovin zahrnují chrom (32,8 mil. tun), měď (53 mil. tun), feronikl (220 mil. tun), vápenec, pískovec, asfalt a přírodní bitumen, dekorativní vápenec a dekorativní masivní pískovec. Jádrem těžebního průmyslu je výroba chromu, mědi, železa, niklu, bitumenu a inertních minerálů, které se používají jako materiály ve stavebním průmyslu. 

Budoucí orientace albánského těžebního průmyslu je zaměřena nejen na zvýšení těžby tradičních surovin (chrom, měď a nikl), ale také na rozšíření způsobů jejich zpracování. Variabilita finálních produktů by se měla promítnout do větší konkurenceschopnosti na zahraničních trzích. Potenciál vidí vláda i v rozšíření výroby dalších materiálů, jako je bitumen, basalty a dekorativní kameny. 

Vláda při rozvoji odvětví sází především na zahraniční investory, kteří by měli přinést moderní těžební a zpracovatelské technologie. Příležitosti se však naskýtají i v dodávkách těžební techniky místním i zahraničním těžebním společnostem operujícím na albánském trhu.

Albánie se snaží získat nové investory i do průzkumu a těžby ropy. Zájemci z řad zahraničních i místních firem se mohou účastnit tendrů, které průběžně vypisuje Národní agentura pro přírodní zdroje. Podnikání v této oblasti není v místních přírodních podmínkách snadné, ale může se vyplatit. Svědčí o tom i nedávný objev nového naleziště nizozemskou ropnou společností, která vstoupila na trh v roce 2019 a brzy narazila na ropný pramen v oblasti Girokastra s možností těžby přes několik tisíc barelů ropy denně. Zájem o těžbu albánské ropy má dále italská firma, která podepsala počátkem roku 2020 kontrakt na prospekci a těžbu v oblasti Dumre o velikosti bloku 587 km².

Těžba ropy není výrazná a zdaleka neodpovídá ropnému potenciálu země. V letech 2004 až 2008 se vytěžilo pouze 2,5 % z tehdejších zásob. Největším producentem ropy je čínská firma, která v Albánii působí od roku 2004 a podílí se na celkové těžbě z 90 %. Druhým největším producentem je albánský státní podnik s podílem 6 %. Zbylý podíl nově připadá na nizozemskou firmu. Průměrná denní těžba ropy činí 14 tis. barelů ropy denně, což Albánii řadí na 71. místo na světě vedle zemí, jako je Srbsko či Maďarsko. Ropné rezervy Albánie jsou nicméně v porovnání s těmito producenty více než dvojnásobné. Albánie disponuje ložisky ropy o prokázané velikosti 220 mil. barelů a ložisky plynu o velikosti 5,7 mld. m³. Ložiska ropy jsou situována na pevnině blízko pobřeží. Z tohoto pohledu patří Albánie k evropským zemím s největšími „onshorovými“ zásobami. Ropná oblast Patos-Marinëz-Kolonjë je uznávána jako největší ropné pole v kontinentální Evropě. Zemní plyn se netěží vůbec a ani do budoucna se s jeho těžbou zatím neuvažuje. Veškerá vytěžená ropa se vyváží, což z ní činí produkt s nízkou přidanou hodnotou. Jediná místní rafinérie je již několik let zavřená a potýká se s opakovanými změnami vlastníků. 

V roce 2020 dokončený tranzitní plynovod TAP, vedoucí z Řecka přes Albánii do Itálie, otevřel Albánii možnost využití zemního plynu v průmyslu, energetice a domácnostech. Albánie, stejně jako Černá Hora a Kosovo, není zatím připojena na žádnou regionální síť zemního plynu a ani sama zemní plyn netěží. Funkční plynová distribuční síť neexistuje. Dohoda albánské vlády s vedením TAP o vytvoření terminálu Fier pro napojení budoucí albánské distribuční sítě byla podepsána v červenci 2021. Distribuční terminál umožní dodávky plynu v obou směrech, neboť se uvažuje o jeho propojení s projektem terminálu na dovoz kapalného zemního plynu (LNG) z USA v přístavu Vlora. 

Strategií plynofikace byla pověřena státní společnost, která byla nově vytvořena za účelem provozování albánské části transitního plynovodu TAP. Tato společnost byla současně pověřena i provozem plánované budoucí distribuční soustavy. Ta má vzniknout v horizontu příštích deseti let. Součástí plynofikace Albánie má být řada projektů, z nichž je možné jmenovat např. napojení tepelné elektrárny Vlora o výkonu 97 MW, vybudování velkokapacitního podzemního zásobníku plynu v oblasti Dumre, napojení průmyslových závodů na zpracování rud v oblasti Ebasan, vybudování distribučních sítí pro domácnosti ve městech Vlore, Durres a Tirana. 

Plynofikaci oblastí severní Albánie, reexport plynu z budoucího přístavního LNG terminálu Vlora do zemí Jižní a Střední Evropy a propojení stávajícího plynovodu TAP s plynovou soustavou Chorvatska umožní Transitní plynovod IAP (Ionian Adriatic Pipeline), který je společným projektem Albánie, Bosny a Hercegoviny, Černé Hory a Chorvatska. Plynovod o celkové délce 516 km (z toho 167 km na albánském území) povede z albánského Fieru do chorvatského Splitu a měl by přepravit ročně 5 mld. m³ plynu z Ázerbájdžánu do zemí Jižní a Střední Evropy. Práce na albánské části plynovodu měly začít v roce 2021, ale budou zpožděny. Předpokládaná doba výstavby albánského úseku je pět let. Plynovod otevře Albánii možnost využití zemního plynu v průmyslu, energetice a domácnostech v oblastech Severní Albánie, tedy oblastech vzdálené od trasy plynovodu TAP vedoucího z Jihovýchodní Albánie (město Korča) na jihozápadní pobřeží (město Fier).

Kromě zahájení výstavby nemocnice pro infekční choroby došlo v roce 2022 k výstavbě chirurgické nemocnice se 120 lůžky a sedmi operačními sály. Celková investice činí 350 mil. Kč. Koncem roku 2021 byla zahájena i výstavba nové interní nemocnice o kapacitě 345 lůžek s investicí 275 mil. Kč. Budou též pokračovat práce na modernizaci univerzitní nemocnice Matky Terezy v Tiraně, rekonstrukci a dostavbě dětské nemocnice v Tiraně, rekonstrukci porodnické a gynekologické nemocnice Královny Geraldiny, porodnické a gynekologické kliniky Koco Gliozheni a dojde k dokončení prací na rekonstrukci Národního terapeutického a rehabilitačního centra pro děti. Největšími projekty mimo hlavní město je rekonstrukce dětské regionální nemocnice ve městě Elbasan a dokončení druhé fáze rekonstrukce krajské nemocnice v Kukés.

V oblasti primární péče je ve výstavbě a rekonstrukci 80 poliklinik, dalších 220 má být postaveno do roku 2025. 

V listopadu 2021 poskytla Světová banka Albánii půjčku ve výši 620 mil. Kč na rehabilitaci zdravotnického sektoru. Z půjčky má být financována modernizace tří nemocnic (regionální nemocnice Kruje a Lezhe a nemocnice Matky Terezy v Tiraně), zavedení nového regionálního zdravotnického informačního systému ve čtyřech nemocnicích a rekonstrukce nemocnice v Laci, která byla poničena zemětřesením. V univerzitní nemocnici Matky Terezy mají být prostředky použity na modernizaci oddělení pro srdeční chirurgii a angiologii, psychiatrické oddělení, oddělení popálenin a oddělení plastické chirurgie. Novou zdravotnickou techniku dostane i dětská nemocnice v Tiraně, včetně nového operačního sálu.

Albánské nemocnice disponují v současné době cca 10 000 lůžky, z čehož je 9023 lůžek ve veřejném sektoru (617 lůžek pre/neo/natální péče a 387 lůžek pro okamžitou pomoc). Soukromý sektor disponuje 845 lůžky.

Albánie má 42 veřejných a 13 soukromých nemocnic. Největší fakultní nemocnice v Albánii: 1. Univerzitní nemocnice Matky Terezy (1612 lůžek), 2. Mbreteresha Geraldine porodnická klinika v Tiraně (248 lůžek), 3. Vojenská traumatologická nemocnice v Tiraně (250 lůžek), 4. Shefqet Ndroqi nemocnice v Tiraně (193 lůžek), 5. Koco Gliozheni porodnická klinika v Tiraně (120 lůžek).

Skupina American Hospital je v současné době monopolním vlastníkem soukromých nemocnic v Albánii s kapacitou cca 850 lůžek. American Hospital byla v roce 2006 první soukromou nemocnicí v Albánii, postupně vznikla skupina pěti nemocnic v Tiraně, Durresu a Fieru, poté co skupina odkoupila další soukromé nemocnice od řecké firmy Hygeia a italské Salus.

Strategie albánské vlády pro rozvoj zemědělství je zaměřena do pěti oblastí: 1. zajištění konkurenceschopnosti v celém hodnotovém potravinovém řetězci, 2. zajištění rozvoje agroturistiky a krátkých potravinových řetězců jako mechanismu pro rozvoj venkova, 3. zajištění efektivní potravinové, veterinární a plodinové bezpečnosti, 4. zajištění udržitelného využívání přírodních zdrojů, ochrany přírody, ochrany ekosystémů, zmírnění dopadu klimatických změn a adaptace na ně, 5. zajištění efektivního krizového řízení. 

Podíl potravin a nápojů na celkovém albánském dovozu činí 18 % (30 mld. Kč). Pro české firmy jsou perspektivními položkami vývozu mléčné výrobky (zejména sušené a kondenzované mléko), cukr a cukrovinky (čokoláda, čokoládové oplatky, trvanlivé dorty a perníky), pivo a lihoviny, nealkoholické slazené nápoje, uzeniny, konzervované potraviny (omáčky, kečupy, hořčice, ryby), pražené lupínky, těstoviny. 

Další možnosti jsou ve vývozu technologických zařízení na zpracování zemědělských produktů (linky na zpracování masa, mléka, ovoce a zeleniny, balicí linky, nápojové plnící linky a technologie pro pivovary a minipivovary) a solárních technologií pro vytápění skleníků.

Do budoucna je potenciál na dovoz 5 tis. traktorů (výměna za stávající staré a sporadicky fungující stroje) a 12 tis. zemědělských strojů různého druhu. České zemědělské stroje mají v Albánii dobré jméno, neboť až do začátku 90. let minulého století bylo bývalé Československo jedním z největších dodavatelů zemědělských strojů do Albánie. Vzhledem k roztříštěnosti zemědělské výroby (průměrná velikost jednoho hospodářství je 1,2 ha, celkem cca 350 tis. farem) je poptávka spíše po malé zemědělské technice (traktory menší výkonové řady, malé zemědělské stroje) než po klasické zemědělské mechanizaci. 

Dohoda albánské vlády, EBRD a komerčních bank o Albánském garančním fondu pro podporu agrárního sektoru a rozvoje venkova zvýšila úvěrování investic do zemědělského podnikání. Úvěry jsou určeny nejen větším agropodnikům (skleníky, sběrná místa zemědělské produkce, vodní hospodářství, zpracovatelské linky), ale i drobným farmářům, kterým mají být bankami poskytovány zvýhodněné mikroúvěry. 

Hojně využívány jsou i evropské dotace z nástroje IPARD, prostřednictvím kterého byly farmářům poskytnuty dotace ve výši 3 mld. Kč. Nově chystaný nástroj IPARD III (2022–2027) má poskytnout dotace v celkové výši 3,7 mld. Kč. Tyto dotace mají být alokovány do oblasti zemědělské produkce, vytváření sběrných míst produkce malých farmářů a zpracování zemědělské produkce. Dále bude dotační politikou podpořena živočišná výroba, agroturistika, nákupy zemědělské techniky a zalesňování.

Albánské vysoké školství trpí nedostatkem kvalitních profesorů a výzkumných pracovníků, který způsobil a stále způsobuje masivní odliv mozků do zahraničí. Podle Human Flight and Brain Drain Index 2022 se Albánie umístila na 8. místě ze 177 zemí (1. místo je nejhorší), za ní jsou už jen země, jako je Palestina, Eritrea, Somálsko, Salvador atd. V roce 2022 byl průměrný index pro 41 evropských zemí 3,66 bodu (světový průměr 5,21), zatímco Albánie měla 8,3 (z 10), což je nejvíce na evropském kontinentu (rozmezí ostatních zemí regionu západního Balkánu je od 4,9 do 6,8). Tato situace výrazně snižuje schopnost země inovovat. Podle Global Innovation Index 2022 zaujímá Albánie v oblasti výzkumu a vývoje 120. místo ze 132 posuzovaných zemí světa. 

Potenciál pro možnou spolupráci v oblasti výzkumu a inovací je omezen i slabou úrovní místního průmyslu, který je zaměřen výhradně na zpracování místních zemědělských produktů a nerostných surovin (vápenec, mramor, chromit). Strojírenské podniky, které potřebují inovace, v zemi chybí. To má dopad i na nezájem soukromého sektoru o spolupráci s univerzitami na aplikovaném výzkumu. 

V rámci ICT sektoru se příležitosti pro česká řešení vyskytují např. v oblasti rozvoje „chytrých měst“, tj. inteligentních dopravních systémů, chytrého veřejného osvětlení a chytrých budov. Další možnosti jsou v oblasti internetového prodeje, on-line marketingu a komunikačních služeb. 

Vládní „Strategie zaměstnanosti a dovedností 2023-2030“ má ambice výrazně zlepšit počítačovou gramotnost obyvatel, která je zatím na nízké úrovni, zejména v oblastech mimo velká města, kde není souvislá internetová síť a na základních školách chybí potřebná IT technologie pro výuku dětí. Ministerstvo školství a tělovýchovy pracuje na návrhu Strategie pro vědu, techniku a inovace 2023-2030 a ve spolupráci s Akademií věd i na novém vědeckém zákoně. Cílem je zvýšení investic do vědecké infrastruktury (budování technoparků s podporou státu) a podnícení spolupráce akademických institucí se soukromým sektorem na aplikovaném výzkumu. Do této strategie zapadá i zákon 25/2022 „O podpoře a rozvoji start-upů“, jehož účelem bylo vytvořit regulační a institucionální rámec pro realizaci inovativních nápadů a rozvoj nových podniků, které by podpořily inovační rozvoj albánské ekonomiky. 

Rozvoj širokopásmového internetového připojení je jednou z klíčových priorit Národního plánu pro udržitelný rozvoj digitální infrastruktury na roky 2020-2025. V rámci tohoto plánu byla definována i Digitální agenda Albánie 2022–2026, která si klade za cíl pokročit v digitalizaci vládních služeb, zejména v oblasti veřejných financí (výběr daní), zdravotnictví (online recepty a elektronická databáze pacientů), školství, zemědělství (elektronický registr hospodářských zvířat, systému dotací atd.), dopravě, justici, kultuře a podnikání. Realizátorem většiny projektů digitální agendy je Národní agentura pro Informační Společnost spadající přímo pod předsedu vlády. 

Albánie udělala významný pokrok v digitalizaci služeb státní správy občanům, které vycházejí z registru obyvatel. Byl vytvořen portál E-Albania, prostřednictvím kterého mají občané s digitální identitou přístup k řadě služeb, jako je např. vyřízení stavebního povolení, výpis z katastru nemovitostí, obnova řidičského průkazu atd. Celkem se jedná cca o 300 služeb s propojením do 55 státních registrů.