V říjnu 2021 podepsaly Albánie, Severní Makedonie a Bulharsko memorandum o spolupráci na panevropském koridoru VIII, který vede z italského přístavu Bari do albánského přístavu Dures a odtud do Tirany, Vlore a přes Elbassan na hranici Severní Makedonie a dále do Bulharska. Koridor zahrnuje přístavy, železnici, dálnice a letiště. 

V Albánii probíhá také dostavba mezinárodního letiště  ve Vloře, kde jsou již zainteresované české společnosti. Okolní logistické centrum napojené na železniční a námořní síť se ještě bude dále v příštích letech dostavovat. Stavbu uskutečnilo konsorcium švýcarské, turecké a kosovské firmy. Náklady se odhadují kolem 2,6 mld. CZK. Uvedení do provozu se očekává koncem roku 2025.Vláda po dobu příštích 35 let garantuje investorovi provoz a garantuje mu, že v prvních 10 letech bude mít příjmy ve výši 3,5 mld. CZK. Velvyslanectví spolupracuje především s řízením letového provozu Albcontrol.

Druhé mezinárodní letiště v zemi se staví blízko turistického střediska albánské riviéry Saranda v údolním horském městě Gjirokastra. Tendr na jeho výstavbu se očekává v roce 2025 nebo 2026 a dodávka bude s největší pravděpodobností na bázi BOT, stejně jako letiště ve Vloře. 

S rekonstrukcí největšího albánského přístavu Durres, který se změní v turistickou zónu, terminál osobní dopravy a kotviště soukromých jachet, má pomoci přední dubajský developer s investicí ve výši 50 mld. CZK. Projekt přinese řadu příležitostí od projekčních prací přes dodávky stavebních materiálů, technického zabezpečení budov, informačních a komunikačních technologií až po vybavením interiérů luxusních hotelů a nákupních center, např. dekorativním osvětlením. Vláda připravuje v blízké budoucnosti i rekonstrukce přístavů Vlorë a Sarandë.

Celkem je v Albánii instalováno 677 km jednokolejných tratí. Elektrifikace neexistuje. Tratě jsou ve velmi špatném stavu, někde je z bezpečnostních důvodů povolena pouze nákladní doprava. Albánská vláda zahájila postupnou rekonstrukci a modernizací nejvíce potřebných úseků, na kterých dojde k úpravě podloží, aby splňovalo evropskou normu rychlosti do 100km/hod (nyní max. povolená rychlost je 60 km/hod) a zatížení vozové nápravy do 22,5 t. Dojde též k modernizaci signalizačních a zabezpečovacích systémů. 

Modernizace tratí započala úsekem Tirana-Durrës, který se právě dokončuje a který vyhrála v roce 2021 italská firma s cenou 1,7 mld. CZK, která je hlavním dodavatelem stavebních prací. Subdodávky v podobě signalizační a zabezpečovací techniky dodá americká firma, signalizační systémy pro lokomotivy další italská. Projekt je financován půjčkou od Evropské banky pro rekonstrukci a rozvoj (EBRD) ve výši 1,5 mld. CZK a grantem od Western Balkans Investment Framework (WBIF) ve výši 885 mil. CZK, částečně též z prostředků albánské vlády (cca 20%). Práce byly zahájeny koncem roku 2021, dostavba stále probíhá, uvedení do provozu bude konec roku 2025 nebo počátek 2026. 

Druhým úsekem v pořadí pro modernizaci, která se tendruje v roce 2025, je trať vedoucí na hranice s Černou Horou, konkrétně úsek Vore-Hani Hotit v délce 140 km s odhadovanými náklady na rekonstrukci ve výši 8,1 mld. CZK. Financování zajištěno prostřednictvím EIB a EBRD. Trať má být elektrifikována. 

Dalším úsekem je trať Durrës-Rrogozhinë-Elbasan-Pogradec, pro který byla v roce 2018 vyhotovena studie financovaná z prostředků Western Balkans Investment Framework. Tento úsek o celkové délce 151 km bude za účelem rekonstrukce rozdělen do několika částí, z nichž má nejvyšší prioritu úsek Durrës-Rrogozhinë o délce 33,5 km s  náklady ve výši 1,3 mld. CZK, na který je již vyhotoven projekt. Tendr na realizaci zatím nebyl vypsán. Trať je součástí South East Pan European Corridor VIII (Durres-Skopje-Sofia). 

Ve střednědobém horizontu má být realizován úsek Rroghozine-Elbasan-Pogradec a navazující propojení až na hranici s Makedonií. Úsek si vyžádá náklady 5,2 mld. CZK, studie proveditelnosti financovaná ze strany WBIF je již hotova. 

V dlouhodobém horizontu je plánován projekt propojení albánské železnice s řeckou úsekem Pogradec-Kapshtica-Kristalopigi – Florina – Soluň, kde dojde k napojení na TEN-T Orient/East Med Rail Corridor (Hamburg-Soluň). Pre feasibility study byla dokončena, projekt je součástí INTERREG Albania-Greece Program IPA CBC (Instrument for Preaccession Assistance Cross Border Cooperation). Projekt si vyžádá náklady ve výši 3,7 mld. CZK. 

Vozový park albánských železnic je v žalostném stavu, všechny lokomotivy jsou československé provenience. Jedná se o diesel-elektrické lokomotivy řady T 669 firmy ČKD vyrobené v letech 1968-1990 (tzv. Čmelák), kterých bylo postupně z Československa dovezeno do Albánie 62 ks. V provozuschopném stavu je však v současné době méně než třetina. V roce 1988 a v průběhu devadesátých let bylo dovezeno i několik second-hand německých lokomotiv, které však také již nejezdí. Po rekonstrukci tratí nebudou stávající lokomotivy vyhovovat novým požadavkům na rychlost, bezpečnost a komunikaci s dispečinkem. V roce 2019 byla proto firmou CZ LOKO předána albánské straně studie proveditelnosti na jejich modernizaci. Zda se však vláda k modernizaci lokomotiv odhodlá není stále jisté, ve hře je i varianta nákupu lokomotiv nových. Kromě lokomotiv nastane v budoucnu i potřeba nových osobních a nákladních vagónů. Ty stávající jsou second-hand vozy nakoupené v 90. letech z Německa, Rakouska, Itálie a Polska.

V souvislosti dokončením rekonstrukce železniční trati spojující dvě největší albánská města Tirana a Durres (34 km) připravují Albanian Railways nákup 7 ks osobních elektrických příměstských vlakových souprav se 3 vagony (tzv. Electric Multiple Unit Regional Vehicle). Ve hře je i možný pronájem tratě soukromému koncesionáři, který by si příslušné vozové jednotky opatřil sám (pravděpodobně jako secondhand). Druhá varianta se aktuálně jeví jako ta pravděpodobnější.

Albánie využívá na výrobu elektrické energie výhradně vodní elektrárny. Jednostranná závislost na vodních zdrojích však představuje riziko v případě slabých srážek, a proto se vláda rozhodla výrobu elektrické energie diverzifikovat cestou výstavby solárních a větrných elektráren. Albánie má pro výrobu solární energie velký potenciál, počet hodin slunečního svitu se pohybuje od 2 100 do 2 700 za rok, což je dvakrát více než v České republice. Záměrem vlády je dosáhnout v příštích 5 letech podílu solární energie na celkových kapacitách ve výši 25 % (cca 850 MW). 

Vláda výstavbu a provoz velkých „strategických“ solárních elektráren přenechala plně soukromým investorům. Ti se však musí o příslušnou licenci utkat mezi sebou v aukci. Stát garantuje po dobu 15 let výkupní množství elektřiny, což bývá obvykle 50-70 % instalované kapacity, a tuto elektřinu bude kupovat za v aukci investorem nabídnutou nejnižší výkupní cenu. 

Historicky první vládní aukci na velkokapacitní solární park Karavasta o instalovaném výkonu 140 MW vyhrála v roce 2020 francouzská firma Voltalia s cenou 24,89 EUR/MWh fixovanou po dobu 15 let. Stát tedy bude po dobu 15 let za tuto cenu odebírat 70 MW kapacity, druhá polovina bude prodávána na volném trhu. Elektrárna byla uvedena do zkušebního provozu koncem roku 2023. Náklady na výstavbu činí 125 mil. EUR. Firma obdržela licenci na provoz elektrárny po dobu 30 let. Svou velikostí jde o největší solární elektrárnu na Balkáně. Druhým velkým projektem ve výstavbě je solární park Spitalla o instalovaném výkonu 100 MW, z čehož 70 MW bude rezervováno pro odkup státem po dobu 15 let za cenu 29,89 EUR/MWh a 30 MW instalovaného výkonu bude určeno pro nabídku na volný trh. Aukci vyhrála opět francouzská firma Voltalia, kontrakt byl podepsán v roce 2021, elektrárna je ve výstavbě, uvedení do provozu se očekává v roce 2027 (oproti původnímu ambiciózní termínu 2024). 

Kromě účasti v aukcích vypisovaných Ministerstvem infrastruktury a energetiky mohou zájemci o provozování solárních elektráren požádat příslušné ministerstvo o schválení individuálního projektu.

Ministerstvo infrastruktury a energetiky Albánie připravilo též program výstavby větrných elektráren formou udělování licencí soukromým investorům na základě mezinárodních aukcí. Aukce je dvoukolová, v prvním kole se posuzují reference z oboru a finanční zázemí investorů. V druhém kole pak technické a finanční nabídky. Lokality jsou dané, investoři si nicméně mohou vybrat jednu nebo i více z nich. Volitelná je i velikost investice od 10 MW do 75 MW. Stát bude garantovat výkupní množství a cenu elektřiny po dobu 15 let. Všechny projekty budou tzv. „utility-scale on-shore wind power plants, což jsou energetické zdroje instalované na pevnině a napojené na distribuční síť. Celková výše licencí udělených v první aukci má být 100-150 MW. Projekt je finančně a technicky podpořen Evropskou bankou pro rekonstrukci a rozvoj, která se podílela na přípravě technické studie jednotlivých lokalit. Mezi lety 2021 až 2026 má být uvedeno do provozu celkem 350-400 MW instalovaného výkonu větrných zdrojů, což představuje 12 % energetického mixu v roce 2028.

První aukce byla vypsána v roce 2021, v září 2022 bylo ze 16 zájemců vybráno 6 firem, které byly z Turecka, Francie, Rakouska a Albánie. Tyto firmy postoupily do druhého kola, kde měly předložit technickou a cenovou nabídku s max. výkupní cenou ve výši 75 EUR/MWh. Koncem července 2023 vláda vyhlásila vítěze, kterým se stalo konsorcium francouzské a albánské firmy s bezkonkurenční cenou 44,88 EUR/MWh a nabídnutým instalovaným výkonem 75 MW. Vzhledem k tomu, že nabídku pro druhé kolo podaly z kvalifikovaných firem pouze tři, vláda rozhodla udělit licence též zbývajícím dvěma firmám/konsorciím. Celková výše licencí udělených v první aukci se proto zvýšila na 222,5 MW instalovaného výkonu. První větrné elektrárny z této aukce mají být připojeny na síť již během roku 2025. V plánu prozatím dochází ke značným zdržením. 

Kromě účasti v aukcích vypisovaných Ministerstvem infrastruktury a energetiky mohou zájemci o provozování větrných elektráren požádat o schválení individuálního projektu. 

Potenciál pro výrobu větrné energie je značný, zejména v oblastech kolem pobřeží Jaderského moře. Roční průměrná rychlost větru se pohybuje mezi 6-8m/s a průměrná energetická hustota větru je mezi 250-600 W/m2. Možnosti jsou minimálně pro výstavbu 20 větrných parků s celkovým instalovaným výkonem více jak 2 000 MW. 

Postupně dochází i k modernizaci přenosové a distribuční sítě, aby nedocházelo k výpadkům elektřiny z důvodu výkyvů v odběrech. EBRD za účelem modernizace distribuční sítě poskytla státní distribuční společnosti OSHEE půjčku ve výši 1,75 mld. CZK. Projekty pokryté půjčkou počítají se zaváděním technologií na snižování ztrát v distribuci (cca 22 %) cestou tzv. „smart grid“ a pomocí digitalizace sítě. Největším projektem bude výstavba moderní rozvodny vysokého napětí v Tiraně, která bude umístěná v podzemí města. Na modernizaci distribuční sítě poskytla v listopadu 2021 půjčku ve výši 1, 25 mld. CZK i francouzská rozvojová agentura AFD. 

Státní přenosový operátor OST plánoval v letech 2024-26 investovat do modernizace přenosové sítě 400 kV a 110 kV celkem 3,3 mld. CZK. Zejména přenosová síť 110 kV, včetně rozvoden, je velmi zastaralá a má za sebou více jak 50 let provozu. I v tomto plánu Albánie prozatím zaostává.

V oblasti dálkových vedení se připravuje projekt výstavby propojení vedením 400 kV se Severní Makedonií (součást koridoru VIII propojující Itálii, Albánii, Severní Makedonii a Bulharsko) s odhadovanými náklady ve výši 1,8 mld. CZK (z čehož 1,0 mld. CZK poskytne německá rozvojová banka KfW). Výstavba na makedonské straně započala v roce 2021, na albánské straně byl zatím vybrán dodavatel, kterým je konsorcium turecké firmy a albánského výrobce stožárů a albánské montážní firmy. Práce na vedení dlouhém 130 km (úsek Fier-Elbassan o délce 74 a úsek Elbassan-Qafe Thane o délce 56 km) by měly být dokončeny v roce 2026. Projekt zahrnuje i výstavbu 3 nových rozvoden 400/110kv v oblasti Elbassanu a modernizaci rozvodny 400/110 kV v regionu Fier. Albánie je v současné době propojena vedením 400 kV pouze s Kosovem a Černou Horou. 

V souvislosti s účastí na COP 26 si vláda stanovila za cíl závazek redukce CO2 emisí o 20,9 % do r. 2030 a dosáhnutí uhlíkové neutrality do roku 2050.

Albánie založila novou organizaci KAYO, pod kterou spadají tři socialistické zastaralé a nefunkční bývalé klíčové státní podniky pro výrobu munice, lehkých zbraní a výbušnin. Jedná se o závody, které se nachází od Elbasanu směrem na jih: Mjekes (nejzajímavější a největší), Gramsh a Poličan.  KAYO hledá zahraniční partnery, kteří by využili možnost specifické a ojedinělé výroby v těchto bývalých zařízeních a de fakto na zelené louce postavili nové závody. Pro české firmy z oblasti obranného průmyslu se tak otevírá jedinečná možnost využít tyto ojedinělé prostory pro investice do dnes nejdynamičtěji rostoucího sektoru.  

Albánská vláda nabízí investorům individuální kontrakty, nicméně již nyní je jasné, že investice půjde ruku v ruce s dlouhodobými odběrovými kontrakty a daňovým zvýhodnění, což snižuje rizika vstupu na trh, i když je jasné, že pouze odběr od albánských silových složek nebude na návratnost investice stačit, nicméně v dnešní době jistě nebude o možnosti odběru od jiných partnerů nouze.

V rámci další modernizace armády bude Albánie postupně poptávat obrněná vozidla, logistická a podpůrná vozidla, komunikační a informační systémy (včetně digitalizace velení a řízení), systémy protivzdušné obrany (včetně rušiček dronů), drony, technologie pro kybernetickou bezpečnost a ochranu dat. České firmy mohou nabídnout nejen finální produkty, ale také subdodávky komponent, softwarová řešení a servisní služby. Výhodou je zkušenost českých výrobců s exportem do zemí NATO a znalost aliančních standardů.

Albánie investuje také do rozvoje vojenské infrastruktury (základny, logistická centra, výcviková zařízení) a zvyšuje kapacity pro výcvik personálu v oblasti moderních technologií a kybernetické obrany. Příležitosti pro české firmy zahrnují projektování a dodávky stavebních a technologických celků, školení a transfer know-how v oblasti digitalizace a kybernetické bezpečnosti, spolupráci na společných cvičeních a výměnných programech.

Většina projektů je financována z rozpočtu Albánie, evropských fondů (např. Evropský fond pro mír) a prostředků NATO. Albánie také často získává dary od svých blízkých partnerů, naposledy šlo například o vrtulníky Blackhawk z USA.  Zakázky jsou vypisovány formou veřejných tendrů a se zapojením albánské firmy. Bez místního distributora nelze uspět. 

Hlavními riziky tohoto specifického sektoru jsou složitější administrativní prostředí, častá netransparentnost výběrových řízení a vysoká konkurence ze strany tradičních aliančních partnerů (Turecko, Itálie, USA). Doporučujeme proto navazovat partnerství s místními firmami, využívat referencí z jiných trhů NATO a aktivně komunikovat s českým zastupitelským úřadem v Tiraně.

Albánské veřejné nemocnice disponují v současné době cca 10 000 lůžky, z čehož je 9 023 lůžek ve veřejném sektoru (617 lůžek pre/neo/natální péče a 387 lůžek pro okamžitou pomoc). Soukromý sektor disponuje 845 lůžky. Albánie má 42 veřejných a 13 soukromých nemocnic. Největší fakultní nemocnice v Albánii: 1/ Matka Tereza v Tiraně (1612 lůžek), 2/ Kralovna Geraldina v Tiraně (320 lůžek po rekonstrukci), 3/ Vojenská nemocnice v Tiraně (250 lůžek), 4/ Shefqet Ndroqi v Tiraně (193 lůžek), 5/ Koco Gliozheni v Tiraně (120 lůžek).

Co se týče soukromých zařízení, tak skupina American Hospital je v současné době monopolním vlastníkem soukromých nemocnic v Albánii s kapacitou cca 850 lůžek. American Hospital byla v roce 2006 první soukromou nemocnicí v Albánii, postupně vznikla skupina 5 nemocnic v Tiraně, Duresu a Fieru, poté, co skupina odkoupila další soukromé nemocnice od řecké firmy Hygeia a italské Salus.

V rámci komplexu univerzitní nemocnice Matky Terezy v Tiraně byla v roce 2022 zahájena výstavba chirurgické nemocnice se 120 lůžky a sedmi operačními sály. Celková investice činí 350 mil. CZK. V komplexu se aktuálně v rámci projektu ještě modernizuje dětská nemocnice.

Nejvýznamnějším projektem je rekonstrukce univerzitní porodnicko-gynekologické nemocnice „Queen Geraldine“ v Tiraně, která probíhá ve dvou fázích. První fáze zahrnující výstavbu hlavní budovy o ploše přibližně 6000 m² s třemi nadzemními a jedním podzemním podlažím byla dokončena koncem roku 2024. Nová budova zahrnuje porodnickou a gynekologickou službu, zobrazovací službu a centrum pro ženy. Druhá fáze, která aktuálně probíhá, se zaměřuje na rekonstrukci zařízení neonatologie a vytvoření prvního centra pro předčasné porody v Albánii. Projekt umožní zvýšení kapacity z 260 na 320 lůžek a zahrnuje 7 operačních sálů a 6 porodních místností s moderními podmínkami. Dokončení celého projektu se očekává v průběhu roku 2025. Celková plocha projektu činí 7300 m².

Mimo uvedené dva hlavní projekty probíhá také rekonstrukce a dostavba porodnické a gynekologické kliniky Koco Gliozheni. Dokončuje se rekonstrukce Národního terapeutického a rehabilitačního centra pro děti. Největšími projekty mimo hlavní město je rekonstrukce dětské regionální nemocnice ve městě Elbasan a dokončení druhé fáze rekonstrukce krajské nemocnice v Kukes.

V oblasti primární péče je ve výstavbě a rekonstrukci 80 poliklinik, dalších 220 má být postaveno do konce roku 2025.

V listopadu 2021 poskytnula Světová banka Albánii půjčku ve výši 620 mil. CZK na rehabilitaci zdravotnického sektoru. Z půjčky je financována modernizace třech nemocnic (regionální nemocnice Kruje a Lezhe a interní klinika v rámci komplexu nemocnice Matky Terezy v Tiraně), zavedení nového regionálního zdravotnického informačního systému ve čtyřech nemocnicích a rekonstrukce nemocnice v Laci, která byla poničena zemětřesením. V univerzitní nemocnici Matky Terezy mají být prostředky dále použity na modernizaci oddělení pro srdeční chirurgii a angiologii, psychiatrické oddělení, oddělení popálenin a oddělení plastické chirurgie. Novou zdravotnickou techniku dostane i dětská nemocnice v Tiraně, včetně nového operačního sálu.

Strategie albánské vlády pro rozvoj zemědělství je zaměřena do pěti oblastí: 1/ zajištění konkurenceschopnosti v celém hodnotovém potravinovém řetězci, 2/ zajištění rozvoje agroturistiky a krátkých potravinových řetězců jako mechanismu pro rozvoj venkova, 3/ zajištění efektivní potravinové, veterinární a plodinové bezpečnosti, 4/ zajištění udržitelného využívání přírodních zdrojů, ochrany přírody, ochrany ekosystémů, zmírnění dopadu klimatických změn a adaptace na ně, 5/ zajištění efektivního krizového řízení. 

Podíl potravin a nápojů na celkovém albánském dovozu činí 18 %. Pro české firmy jsou perspektivními položkami vývozu mléčné výrobky (zejména sušené, kondenzované a UHT mléko), cukr a cukrovinky (čokoláda, čokoládové oplatky, trvanlivé dorty a perníky), pivo a lihoviny, nealkoholické slazené nápoje, uzeniny, konzervované potraviny (omáčky, kečupy, hořčice, ryby), pražené lupínky, těstoviny. 

Další možnosti jsou ve vývozu technologických zařízení na zpracování zemědělských produktů (linky na zpracování masa, mléka, ovoce a zeleniny, balící linky, nápojové plnící linky a technologie pro pivovary a minipivovary) a solárních technologií pro vytápění skleníků.

Do budoucna je potenciál na dovoz 5 tis. traktorů (obměna za stávající staré a sporadicky fungující stroje) a 12 tis. zemědělských strojů různého druhu. České zemědělské stroje mají v Albánii dobré jméno, neboť až do začátku 90. let minulého století bylo bývalé Československo jedním z největších dodavatelů zemědělských strojů do Albánie. Vzhledem k roztříštěnosti zemědělské výroby (průměrná velikost jednoho hospodářství je 1,2 ha, celkem cca 350 tis. farem) je poptávka spíše po malé zemědělské technice (traktory menší výkonové řady, malé zemědělské stroje), než po klasické zemědělské mechanizaci. 

Dohoda albánské vlády, EBRD a komerčních bank o Albánském garančním fondu pro podporu agrárního sektoru a rozvoje venkova zvýšila úvěrování investic do zemědělského podnikání. Úvěry jsou určeny nejen větším agropodnikům (skleníky, sběrná místa zemědělské produkce, vodní hospodářství, zpracovatelské linky), ale i drobným farmářům, kterým mají být bankami poskytovány zvýhodněné mikroúvěry. 

Albánské vysoké školství trpí nedostatkem kvalitních profesorů a výzkumných pracovníků, kterou způsobil a stále způsobuje masivní odliv mozků do zahraničí. Podle Human Flight and Brain Drain Index 2024 se Albánie umístila na 8. místě ze 179 zemí (1. místo je nejhorší), za ní jsou už jen země, jako je Palestina, Eritrea, Somálsko, Salvador či Ukrajina… V posledním srovnání byl průměrný index 4,98 bodu, zatímco Albánie měla 8,3 (z 10), což je po Ukrajině, která se brání agresorovi nejvíce na evropském kontinentu (rozmezí ostatních zemí regionu západního Balkánu je v rozmezí 5,8 – 7,2). Tato situace výrazně snižuje schopnost země inovovat. Podle Global Innovation Index 2024 zaujímá Albánie v oblasti výzkumu a vývoje 128. místo (celkově v indexu 84.) ze 132 posuzovaných zemí světa. 

Potenciál pro možnou spolupráci v oblasti výzkumu a inovací je omezen i slabou úrovní místního průmyslu, který je zaměřen výhradně na zpracování místních zemědělských produktů a nerostných surovin (vápenec, mramor, chromit). Strojírenské podniky, které potřebují inovace, v zemi chybí. To má dopad i na nezájem soukromého sektoru o spolupráci s univerzitami na aplikovaném výzkumu.

Možnosti pro umístění českých řešení se tak omezují na ICT sektor, který je sice malý, ale roste tempem 30 % ročně. Příležitosti se naskýtají např. v oblasti rozvoje „chytrých měst“, tj. inteligentních dopravních systémů, chytrého veřejného osvětlení a chytrých budov. Další možnosti jsou v oblasti internetového prodeje, on-line marketingu a komunikačních služeb. 

Vládní „Strategie zaměstnanosti a dovedností 2023-2030“ má ambice výrazně zlepšit počítačovou gramotnost obyvatel, která je zatím na nízké úrovni, zejména v oblastech mimo velká města, kde není souvislá internetová síť a v základních školách chybí potřebná IT technologie pro výuku dětí. Ministerstvo školství a tělovýchovy pracuje na návrhu „Strategie pro vědu, techniku a inovace 2023-2030“ a ve spolupráci s Akademií věd i na novém vědeckém zákoně. Cílem je zvýšení investic do vědecké infrastruktury (budování technoparků s podporou státu) a podnícení spolupráce akademických institucí se soukromým sektorem na aplikovaném výzkumu. Do této strategie zapadá i zákon 25/2022 „O podpoře a rozvoji start-upů“, jehož účelem bylo vytvořit regulační a institucionální rámec pro realizaci inovativních nápadů a rozvoj nových podniků, které by podpořily inovační rozvoj albánské ekonomiky. Součástí institucionálního rámce zákona je i vznik speciální agentury spadající pod státního ministra pro podnikání a obchodní prostředí. V roce 2023 založená „Startup Albania Agency“ zpracovává dotační programy na podporu inovací a pořádat řadu vzdělávacích a networkingových akcí. 

Handicap odlivu mozků se vláda snaží zmírnit lákáním „digitálních nomádů“, pro které by dlouhodobý pobyt v Albánii mohl být z ekonomického hlediska výhodný. Podpora digitálních nomádů byla oficiálně schválena parlamentem v květnu 2023 jako dodatek zákona č. 25/2022 „O podpoře a rozvoji startupů“ Podle tohoto dodatku se „mobilní digitální zaměstnanci“ nebudou po dobu jednoho roku považovat za daňové rezidenty Albánie. Současně se jim dostane i zvláštního statutu v rámci zákona o pobytu cizinců. Od digitálních nomádů albánská vláda očekává jejich možnou spolupráci s místní digitální komunitou, zejména v oblasti rozvoje startupů. Prozatím však žádný masivní příliv digitálních nomádů do Albánie nenastal.

První dotační výzva na podporu startupů vyhlášená agenturou v únoru 2024 rozdělila 3 mil. EUR mezi cca 80 subjektů. Pro začínající podnikatele, studenty či digitální nomády s inovativními nápady je počítáno s dotací ve výši 14 tis. EUR, pro firmy činné minimálně 1 rok s dotací do 45 tis. EUR a firmy, které již mají vyvinutý prototyp a potřebují ho uvést na trh si mohou požádat o dotaci ve výši až 90 tis. EUR. 

Finanční podpora inovací je zajišťována nejen ze státního rozpočtu, ale též z prostředků Evropské unie a některých členských zemí. Evropská Unie se zapojuje v rámci svého programu „EU4innovation“ vyhlášeného v roce 2023 částkou 10 mil. EUR, Německo částkou 1,2 mil. EUR a Švédsko poskytlo dotaci ve výši 0,5 mil. EUR. Program „EU4innovation“ zahrnuje nejen podporu inovativních startupů, ale též vybudování inovativního ekosystému a propojení jeho aktérů. 

Rozvoj širokopásmového internetového připojení je jednou z klíčových priorit „Národního plánu pro udržitelný rozvoj digitální infrastruktury na roky 2020-2025“. V rámci tohoto plánu byla definována i „Digitální agenda Albánie 2022–2026“, která si klade za cíl pokročit v digitalizaci vládních služeb, zejména v oblasti veřejných financí (výběr daní), zdravotnictví (online recepty a elektronická databáze pacientů), školství, zemědělství (elektronický registr hospodářských zvířat, systému dotací atd.), dopravě, justici, kultuře a podnikání. Realizátorem většiny projektů digitální agendy je Národní agentura pro Informační Společnost spadající přímo pod předsedu vlády. Problém programů je jejich neustále zdržení a prodlužování jejich dokončení a profinancování.

Albánie v minulosti udělala významný pokrok v digitalizaci služeb státní správy občanům, které vycházejí z registru obyvatel. Byl vytvořen portál E-Albania, prostřednictvím kterého mají občané s digitální identitou přístup k řadě služeb, jako je např. vyřízení stavebního povolení, výpis z katastru nemovitostí, obnova řidičského průkazu atd. Celkem se jedná cca o 300 služeb s propojením do 55 státních registrů. E-Albania je jednou z mála věcí v rámci digitalizace, který obstojně funguje.