Evidence skutečných majitelů

Sankce spojené s porušením zákonné povinnosti

Jelikož evidence není veřejným rejstříkem ve smyslu § 1 odst. 1 rejstříkového zákona, nevztahují se na ni sankce upravené zákonem o veřejných rejstřících. Ustanovení týkající se evidence byla tudíž z rejstříkového zákona vyňata a agenda tak náleží do výlučné pravomoci soudců a notářů.

V neposlední řadě doznal evidenční zákon kýžených změn, co se týče přestupků a sankcí ukládaných za jejich spáchání. Zákon nově definuje přestupky, jakými jsou:

  1. porušení povinnosti zapsat skutečného majitele do evidence, a to ani v přiměřené lhůtě stanovené soudem; nebo
  2. nezajištění zápisu nových údajů ani do 15 dnů od právní moci rozhodnutí soudu o nesrovnalosti o zápisu, vymazal-li soud nesprávné údaje bez náhrady; a nebo i
  3. neposkytnutí potřebné součinnosti evidující osobě, pokud toto porušení povinnosti potvrdil soud, přičemž tento přestupek může spáchat nejen skutečný majitel, koncový příjemce, osoba s koncovým vlivem a osoba, jejímž prostřednictvím může koncový příjemce získávat prospěch nebo osoba s koncovým vlivem.

Od účinnosti zákona v souvislosti s evidencí rozlišujeme dvojí charakter sankcí. V prvé řadě lze evidující osobě či skutečnému majiteli, koncovému příjemci nebo osobě s koncovým vlivem za přestupek uložit pokutu a to až do výše 500 000 Kč. V rovině soukromoprávní zákon zakotvil pro korporátní entity sankce mnohdy citelnější.

Tyto sankce spočívají ve znemožnění výkonu hlasovacích práv skutečným majitelem nezapsaným v evidenci při rozhodování nejvyššího orgánu obchodní korporace, jakož i znemožnění výplaty podílu na zisku tomuto skutečnému majiteli, právnické osobě či právnímu uspořádání, jejichž skutečným majitelem je. Posledně zmíněnou sankci lze uložit také obchodní korporaci, která nemá v evidenci zapsaného žádného skutečného majitele. Pokud by i přes pozastavení tohoto práva byl podíl na zisku vyplacen, dochází na straně skutečného majitele k bezdůvodnému obohacení a tedy k porušení péče řádného hospodáře.

Negativní důsledky absence zápisu do Evidence mohou pro povinný subjekt nastat v kontextu obchodního kontaktu s povinnými osobami, zejména pak se zadavateli veřejných zakázek. Zde, v návaznosti na zákonnou povinnost zadavatele dle zákona o zadávání veřejných zakázek ověřovat dodavatele v Evidenci, se jedná konkrétně o sankci vyloučení ze zadávacího řízení.

V souvislosti s povinnými osobami dle AML zákona pak při absenci zápisu nebo rozporu skutečných a zapsaných údajů lze očekávat zdržení při vyřizování různých žádostí, případně odmítnutí poskytnutí nějaké služby, vypovězení uzavřeného smluvního vztahu či možnost nahlášení povinného subjektu příslušnému orgánu (např. Finančnímu analytickému úřadu).

Rizikem se v neposlední řadě jeví i skutečnost, že evidující osoba nepostupovala s péčí řádného hospodáře, jak již bylo zmíněno výše v textu.

Závěr

Aktuální právní úprava evidence skutečných majitelů napravuje některé nedostatky předchozí právní úpravy a správně tak např. doplňuje a rozšiřuje definici skutečného majitele.

Další z dřívějších nedostatků, které nový zákon napravil, je přesné vymezení subjektů, u nichž platí, že skutečného majitele nemají. Jsou mezi nimi např. územní samosprávné celky, státní příspěvkové organizace, veřejné výzkumné instituce, politické strany či hnutí, odborové organizace, církve a náboženské společnosti, společenství vlastníků jednotek nebo právnické osoby veřejného práva.

Námětem pro případnou novelizaci je možnost sloučení návrhů (např. na jednotném formuláři) na zápis povinného subjektu do veřejného rejstříku spolu s návrhem na zápis skutečného majitele do evidence. Snahu o naplnění této koncepce lze již spatřovat, byť v opačném sledu, v rámci automatického průpisu. Ten však, jak již bylo řečeno výše, nelze aplikovat na všechny případy a nelze se na něj prozatím zcela spolehnout.

Konečně neoddiskutovatelným posunem vpřed je přistoupení k sankcím a jejich vymahatelnosti již na základě evidenčního zákona. Z tohoto důvodu důrazně doporučujeme učinit zápis do evidence skutečných majitelů či uvést údaje do souladu se skutečným stavem bez zbytečného odkladu, abyste tak předešli potenciálním nepříjemnostem.

Dříve vytyčené unijní cíle byly evidenčním zákonem v zásadě naplněny. Otázkou zůstává, zda zřízení dalšího rejstříku představuje skutečný přínos a snížení administrativní zátěže tak, jak bylo zamýšleno.

Ačkoli by se mohlo zdát, že otázky spojené s vlastnickou strukturou a problematikou skutečných majitelů byly s účinností evidenčního zákona vyprázdněny, stále existuje prostor pro zlepšení. Lze tedy očekávat, že daná právní problematika bude na unijní úrovni nadále precizována a relativně nový vnitrostátní právní předpis včetně jím zavedených procedur dozná v blízké budoucnosti dalších změn.

Přehled všech témat Právního průvodce

• Témata: Právní průvodce | Právo
• Oblasti podnikání: Právo, právní služby | Služby
• Teritorium: Česká republika