Evidence skutečných majitelů



Právní rámec a souvislosti povinnosti zápisu

Povinnost zápisu skutečných majitelů zavedla do českého právního řádu část takzvané „čtvrté AML směrnice“, tzn. směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ESAML. Anti Money Laundering je zkratka a výraz, obecně používaný pro oblast boje proti praní špinavých peněz.

V českém právním řádu tuto povinnost právnických osob zapsaných do jednoho z veřejných rejstříků (dle zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů, dále také jako „zákon o veřejných rejstřících“), svěřenských fondů zapsaných do evidence svěřenských fondů, případně jiných entit, resp. její způsob a rozsah upravuje zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „AML zákon“), konkrétně ustanovení § 29b tohoto zákona.

Ustanovení § 29b AML zákona ukládá právnické osobě (stejně jako svěřenskému správci nebo jiné osobě obdobného postavení vůči jinému právnímu uspořádání bez právní osobnosti) povinnost vést a průběžně zaznamenávat aktuální údaje ke zjištění a ověření totožnosti svého skutečného majitele, včetně údajů o skutečnosti, která zakládá postavení skutečného majitele či jiného důvodu, proč konkrétní osoba je považována za skutečného majitele.

Kromě informací o přesné identitě skutečného majitele, je třeba uchovávat rovněž dokumenty, na základě kterých povinný subjekt dospěl k závěru, že konkrétní osoba je jejím skutečným majitelem. Dále by pak povinný subjekt měl být schopen odůvodnit, jakým způsobem k takovému závěru dospěl.

Za splnění výše uvedeného je v rámci povinného subjektu odpovědný statutární orgán, a to v rámci své zákonné povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. V praxi je tedy nutné, aby povinný subjekt disponoval nástroji, které mu zajistí získávání potřebných informací a podkladů od dotčených fyzických osob (společníků, akcionářů…). Jako praktické řešení se nabízí např. vtělení takové povinnosti do zakladatelského právního jednání povinného subjektu.

Povinný subjekt má rovněž povinnost uchovávat informace, týkající se totožnosti skutečného majitele, a to i po dobu minimálně 10 let od zániku vztahu mezi povinným subjektem a skutečným majitelem. Tato lhůta se, vzhledem k šíři množiny povinných subjektů a skutečnosti, že drtivé většina z nich se důvody a účel této povinnosti nebudou týkat, jeví nepřiměřenou.

Problematičnost délky stanovené lhůty se pak může konkrétně projevit např. při převodech podílů či akcií, a to zvýšením administrativní zátěže procesu převodu či náročnosti právního auditu.

Kdo konkrétně je skutečným majitelem stanovuje pro účely tohoto zákona §4 odst. 4 AML zákona. Za předpokladu, že není ani při vynaložení přiměřených prostředků a úsilí možno skutečného majitele zjistit, případně jej dle jeho faktického, rozhodujícího vlivu na povinný subjekt určit, je třeba postupovat dle dalších zákonných domněnek.

Či použít právní fikci, kdy při neexistenci fyzické osoby nebo osob s rozhodujícím vlivem na vrcholné úrovni vlastnické struktury (tudíž lze hovořit o povinném subjektu s tzv. roztříštěnou vlastnickou strukturou), platí, že v takovém případě jsou skutečným majitelem členové statutárního orgánu.

Nicméně povinný subjekt si nesmí zjednodušovat svou povinnost ve smyslu, že by takto označil člena statutárního orgánu jako svého skutečného majitele bez předchozího prověřování.

Pro povinné subjekty byla stanovena povinnost zápisu svého skutečného majitele do Evidence do jednoho roku (nebo tří let) od účinnosti novely AML zákona, a to dle povahy povinného subjektu. Od 1. 1. 2019 je pak návrh na zápis pro právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku zpoplatněn, ostatní povinné subjekty jsou od něj osvobozeny.

V případě, že některý z povinných údajů není v Evidenci uveden, či existují pochybnosti o správnosti uvedených údajů má povinný subjekt na žádost povinné osoby nebo např. úřadu, soudu, orgánu činného v trestním řízení, orgánu Finanční či Celní správy České republiky sdělit, kdo je nebo byl jejím skutečným majitelem, spolu s uvedením údajů k prověření jeho totožnosti a zdůvodněním, proč povinný subjekt považuje uvedenou fyzickou osobu za skutečného majitele.

V souvislosti s výše zmíněným pátým odstavcem § 29b AML zákona se nabízí rovněž otázka výkladu pojmu „povinná osoba“. Byť to není v textu zákona výslovně uvedeno, jedná se zřejmě (kromě jiných) rovněž o osobu, která je či zamýšlí být s povinným subjektem v obchodním vztahu. Informace pak může vyžadovat jen v případě navázání takového obchodního vztahu a uskutečňování obchodů s ním spojených.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.




• Témata: Právní průvodce | Právo
• Oblasti podnikání: Právo, právní služby | Služby