Právní rámec a souvislosti povinnosti zápisu

Povinnost zápisu skutečných majitelů zavedla do českého právního řádu část takzvané „IV. AML směrnice“, tzn. směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES. Anti Money Laundering je zkratka a výraz obecně používaný pro oblast boje proti praní špinavých peněz.

Samotná evidence skutečných majitelů byla původně zřízena zákonem č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, povinnost vedení údajů ke zjištění a ověření totožnosti svého skutečného majitele upravoval AML zákon. Samostatně je v českém právním řádu upravena od 1. 6. 2021, a to konkrétně zákonem č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů.

Povinnost evidujícího subjektu zaznamenávat přesné, úplné a aktuální údaje o jeho skutečném majiteli je aktuálně stanovena § 8 ZESM. Evidující subjekt má dle stejného ustanovení povinnost rovněž zaznamenat kroky učiněné při zjišťování skutečného majitele.

Povinností evidujícího subjektu je rovněž zajistit, aby údaje o jeho skutečném majiteli odpovídaly skutečnosti a při jakékoliv předmětné změně podat návrh na zápis do evidence skutečných majitelů, a to bez zbytečného odkladu.

Kromě informací o přesné identitě skutečného majitele, je třeba uchovávat rovněž dokumenty, na základě kterých evidující subjekt dospěl k závěru, že konkrétní osoba je jejím skutečným majitelem. Dále by pak evidující subjekt měl být schopen odůvodnit, jakým způsobem k takovému závěru dospěl.

Za splnění výše uvedeného je v rámci evidujícího subjektu odpovědný jeho statutární orgán, a to v rámci své zákonné povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. V praxi je tedy nutné, aby evidující subjekt disponoval  nástroji, které mu zajistí získávání potřebných informací a podkladů od dotčených fyzických osob (společníků, akcionářů…). Jako praktické řešení se nabízí např. vtělení takové povinnosti do zakladatelského právního jednání evidujícího subjektu.

Evidující subjekt má rovněž povinnost uchovávat informace, týkající se totožnosti skutečného majitele, a to i po dobu minimálně 10 let od zániku vztahu mezi evidujícím subjektem a skutečným majitelem. Tato lhůta se, vzhledem k šíři množiny evidujících subjektů a skutečnosti, že drtivé většina z nich se důvody a účel této povinnosti nebudou týkat, může jevit nepřiměřenou.

Problematičnost délky stanovené lhůty se pak může konkrétně projevit např. při převodech podílů či akcií, a to zvýšením administrativní zátěže procesu převodu či náročnosti právního auditu.

Kdo konkrétně je skutečným majitelem je stanoveno v § 2 písm. c) ZESM. Za předpokladu, že není ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po evidující osobě rozumně požadovat, možno skutečného majitele určit, případně pokud uplatňuje v korporaci rozhodující vliv právnická osoba, která nemá skutečného majitele ve smyslu ZESM, je třeba použít právní fikci, podle které se považuje za skutečného majitele také každá osoba ve vrcholném vedení korporace tj. členové statutárního orgánu.

Nicméně evidující subjekt si nesmí zjednodušovat svou povinnost ve smyslu, že by takto označil člena statutárního orgánu jako svého skutečného majitele bez předchozího prověřování. To by prakticky jistě nesplňovalo podmínku stanovenou ZESM, že skutečného majitele nelze zjistit ani při vynaložení veškerého spravedlivě požadovaného úsilí.

V případě, že některý z povinných údajů není v Evidenci uveden, či existují pochybnosti o správnosti uvedených údajů, má evidující subjekt na žádost povinné osoby dle AML zákona nebo např. úřadu, soudu, orgánu činného v trestním řízení, orgánu Finanční či Celní správy České republiky sdělit, kdo je nebo byl jejím skutečným majitelem, spolu s uvedením úplných, přesných a aktuálních údajů, jež má dle ZESM povinnost zaznamenávat.

V souvislosti s výše zmíněným se nabízí rovněž otázka výkladu pojmu „povinná osoba“.  Výčet povinných osob je uveden § 2 AML zákona a jsou jimi například banka, centrální depozitář nebo osoba s povolením k poskytování investičních služeb.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.