Evidence skutečných majitelů

Článek seznámí čtenáře se základními informacemi o evidenci skutečných majitelů, jakožto jedním ze systémů veřejné správy.

Text rovněž nabízí stručný návod, jak zajistit zápis údajů o svých skutečných majitelích, a informace, kdo může do rejstříku nahlížet. Věnuje se i sankcím pro subjekty, které nesplní svou povinnost evidence, a další související problematice.

Související zákony:

Související právní průvodci:

Úvod

Evidence skutečných majitelů byla zavedena novelou zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, s účinností od 1. ledna 2018. Od tohoto data také vznikla právnickým osobám zapsaným v obchodním rejstříku k 1. lednu 2018 povinnost zapsat svého skutečného majitele do 1 roku, tj. do 1. ledna 2019 a těm ostatním pak do 1. ledna 2021. Pro všechny povinné subjekty zapsané do veřejných rejstříků po těchto datech pak platí, že evidenční povinnost musí splnit bez zbytečného odkladu po své registraci.

Důvodem předmětné právní úpravy je zejména snaha o zajištění transparentnosti při tocích finančních prostředků a přesunu majetku konkrétních fyzických osob, předcházení zneužívání právnických osob a jiných právních uspořádání (např. podílové či penzijní fondy, zahraniční investiční fondy) pro legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu či prověření případného střetu zájmů ve sféře zadávání veřejných zakázek.

Předpokládaným účelem je pak možnost dispozice s dostatečnými, přesnými a včasnými informacemi o skutečných majitelích a jejich vlivu na právnické osoby a jiná právní uspořádání včetně vlivů jejích kompetentních orgánů či úřadů (případně jiných osob, které prokáží oprávněný zájem) při provádění identifikace či kontroly.

Úprava evidence skutečných majitelů se následně přesunula do samostatného právního předpisu, zákona č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů, a to s účinností k 1. červnu 2021.

Právní rámec

Povinnost zápisu skutečných majitelů zavedla do českého právního řádu část takzvané „IV. AML směrnice“, tzn. směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES. Anti Money Laundering je zkratka a výraz obecně používaný pro oblast boje proti praní špinavých peněz.

Směrnice byla do českého právního řádu implementována zákonem č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „AML zákon“).

Dne 1. června 2021 nabyl účinnosti zákon č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů (dále jen „evidenční zákon“), kterým dochází k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/843 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice (EU) 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu (dále jen „V. AML Směrnice“).

Cílem této úpravy je transponovat požadavky evropské legislativy týkající se evidence skutečných majitelů, harmonizovat právní úpravu, zjednodušit orientaci a v neposlední řadě také snížit administrativní zátěž. S těmito cíli pak souvisejí praktické aspekty nové právní úpravy, jako je požadavek zápisu struktury vztahů evidujících osob, zpřístupnění evidence veřejnosti, možnost kontroly pravdivosti zapisovaných údajů a stanovení sankcí v případě nesplnění některé z povinností, které v dosavadní právní úpravě zcela absentovalo.

Nově najdeme definici skutečného majitele, jakož i procesněprávní úpravu související s jeho evidencí, namísto výše zmíněného AML zákona a zákona č. 304/2013 Sb. o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „rejstříkový zákon“) přímo v evidenčním zákoně. Skutečným majitelem se podle tohoto zákona rozumí každá fyzická osoba, která je koncovým příjemcem nebo osobou s koncovým vlivem.

Koncovým příjemcem je každá osoba, která má přímo nebo nepřímo podíl na prospěchu větší než 25 % a tento podíl náleží této osobě. Za osobu s koncovým vlivem je pak považována každá fyzická osoba, která je ovládající osobou dle zákona o obchodních korporacích. Pokud takovou osobu nelze určit, je skutečným majitelem každá osoba ve vrcholném vedení, tj. její statutární orgán.

Evidenční zákon upravuje rovněž situace, kdy se skutečného majitele nepodaří dohledat vůbec, nebo je osobou s koncovým vlivem právnická osoba, která nemá skutečného majitele. V takovém případě se dohledá náhradní skutečný majitel. Takovým majitelem je každá osoba ve vrcholném vedení obchodní korporace. Osoba ve vrcholném postavení je fyzická osoba, která zajišťuje každodenní nebo pravidelné řízení výkonu činností právnické osoby jako je obchodní vedení, a při tom je členem statutárního orgánu právnické osoby nebo osobou přímo podřízenou statutárnímu orgánu.

Vedle skutečného majitele zavádí zákon tzv. osobu evidující. Osobou evidující je právnická osoba, která má skutečného majitele, nebo svěřenský správce anebo osoba v obdobném postavení u zahraničního svěřenského fondu právního uspořádání.

Evidenční zákon dále definuje pojmy jako je např. struktura vztahů, řetězení či větvení a mnohem více se tak zaměřuje na samotnou strukturu vztahů mezi jednotlivými osobami právních vztahů, jejichž vzájemná provázanost musí být v evidenci reflektována s důrazem na větší transparentnost a zjednodušení mechanismů nové právní úpravy.




• Témata: Právní průvodce | Právo
• Oblasti podnikání: Právo, právní služby | Služby
• Teritorium: Česká republika