Vodní krize dosáhla v Íránu politické naléhavosti: prezident Pezeškíján v listopadu 2025 veřejně připustil, že bez systémových opatření může být nutné organizovat migraci obyvatel z Teheránu. Vědecké modely přitom potvrzují, že v horizontu 2025–2036 bude v Íránu dominovat normální až mírně suché klima s postupným úbytkem vlhkých period. Infrastruktura odsolování se v Íránu rozvíjí rychle, avšak bez odpovídající rozvodné sítě a bez reformy zemědělské spotřeby – zemědělství pohltí 90% veškeré vody v zemi – odsolovací kapacity samy o sobě nestačí. Vládní plán dostavby rozvodné sítě do roku 2025 nebyl splněn a válka z roku 2026 celý harmonogram dále disrupcemi posunula. 

Odpadové hospodářství postrádá státní koordinaci: sběr recyklovatelného odpadu zajišťují neformálně sociálně slabé skupiny obyvatel, vytříděný odpad pak míří do Pákistánu nebo Číny, kde za něj platí více než domácí zpracovatelé, přičemž stát přistupuje pouze k nárazovým represivním opatřením. Reformu systému by bylo nutné budovat prakticky od nuly, přičemž zásadní argument pro každého íránského partnera je ekonomická výhodnost: kolik na technologii firma ušetří. 

V oblasti monitoringu kvality ovzduší zavázal zákon o čistém ovzduší z roku 2017 správní orgány měst k pořizování monitorovacích systémů a stíhání znečišťovatelů. Kontaktním místem pro dodávky monitorovacích zařízení jsou vedle správních orgánů měst také agentury OSN se sídlem v Teheránu – UNDP, WHO, UNIDO a UNEP, které v Íránu udržují aktivní kancelářské zastoupení. Zájem o technologie pro odsolování, zpracování odpadů a monitoring kvality vody a ovzduší ze strany íránských partnerů přetrvává i za sankcí, avšak konkrétní obchodní angažmá musí být v souladu s EU nařízením 267/2012 ve znění z roku 2025 a nesmí zahrnovat zboží dvojího užití ani zakázané kategorie průmyslových technologií.

Írán vyrábí domácím farmaceutickým průmyslem více než 90% léků,  pro zbývající kritická léčiva a suroviny je zcela závislý na dovozu. Chybí léky pro onkologická onemocnění, leukémii, hemofilii, roztroušenou sklerózu, těžkou cukrovku, vzácná onemocnění a transplantační imunosupresiva. Nedostupná jsou kvalitnější anestetika a diagnostický materiál. Zásobovací potíže s klíčovými surovinami (vitamíny a jejich deriváty, krevní plazma, antiséra, kontrastní látky pro radiologii) vedou ke snižování kvality výroby a v krajních případech k otravám pacienty nebo ztrátě zraku. Zdravotnický personál postrádá nástroje pro endoskopii, komponenty MRI a PET skenerů a jejich provozní materiál, jakož i sterilní jednorázové pomůcky, jež jsou z nutnosti využívány opakovaně. Příležitosti pro evropské firmy (formálně nevázané americkými sekundárními sankcemi a pohybující se v prostoru humanitárních výjimek EU) existují v dodávkách surovin pro farmaceutickou výrobu, diagnostické a zobrazovací techniky a jejích komponent, sterilních jednorázových zdravotnických pomůcek a v postkonfliktní perspektivě také v transferu technologií pro výrobu kriticky nedostatkových léčiv. 

Každá konkrétní obchodní transakce vyžaduje předem strukturované platební a logistické schéma, zejm. s ohledem na bankovní sankce, které humanitární výjimky v praxi výrazně komplikují. Doporučuje se konzultace s právními poradci specializující se na sankční právo a ověření přípustnosti konkrétního obchodního případu dříve než je navázána jakákoli kontraktační komunikace. 

Strukturální zranitelnost íránského zemědělství spočívá v extrémní závislosti na povrchové vodě a podzemních zdrojích, jež jsou stále méně spolehlivé: průměrné roční srážky nepřesahují 30 cm (v pouštních oblastech a podél Perského zálivu jen 13 cm) a sněhové srážky v horách, hlavní přirozený vodní zdroj, ubývají. 

Rok 2024 byl výjimečně příznivý: sklizeň obilovin dosáhla 22,4 mil. tun, přibližně 10% nad průměrem, díky vydatným srážkám a vládním subvencím. Rok 2025 ovšem tento optimismus vyvrátil a potvrdil, že příznivá léta jsou výjimkou. Sucho způsobuje kromě přímých ztrát úrody i přemnožení pouštních sarančat v letních měsících a klimatické modely hovoří o průměrném 30% snížení roční produkce. Írán dováží veterinární vakcíny a léky: v roce 2022 dosáhly tyto dovozy hodnoty 0,8 mld. USD. Válka například přerušila tradiční dodavatelské řetězce z Brazílie a Indie.

Inovace v kapkové závlaze, precizním zemědělství a efektivním hospodaření s vodou jsou proto klíčovými oblastmi, kde íránská strana vnímá potřebu zahraničních technologií. Konkrétní příležitosti zahrnují systémy kapkové závlahy a moderní zavlažovací technologie, stájové technologie (ustájení, napáječky, ventilace), stroje pro balení, konzervaci a pasterizaci potravin, modernizaci cukrovarů (historické dílo československých firem) a veterinární přípravky. Každý vývoz do Íránu musí být ověřen z hlediska aktuálního sankčního rámce EU, klasifikace zboží a platebních možností.

Strukturální nedostatky na íránském trhu elektroniky jsou systémové: nejnovější modely počítačů, monitorů a síťových prvků jsou fakticky nedostupné a starší modely se prodávají o třetinu až polovinu dráže než byla jejich zaváděcí cena v ČR. 

Ceny PC komponent se v roce 2018 zdvojnásobily a tento trend pokračuje. Bohatší Íránci konzistentně preferují zahraniční produkty a jsou schopni je nakoupit během dnů od jejich výskytu v obchodě. Zákaz dovozů hotových spotřebičů se nevztahuje na součástky a náhradní díly, což je klíčová mezera umožňující vstup výrobcům komponent. 

Kyberbezpečnostní segment vykazuje specifickou poptávku: Írán má rozsáhlé zkušenosti s kyberútoky na kritickou infrastrukturu a tamní státní i soukromé instituce tento sektor aktivně rozvíjejí. Obnovené sankce EU zakazují vývoz telekomunikačních zařízení a sledovacích technologií použitelných pro vnitřní represi, jakož i průmyslového softwaru – tento zákaz je třeba zohledňovat při jakémkoli exportu do ICT sektoru. Průmyslové řídicí systémy, senzorové sítě a technologie pro průmyslovou automatizaci mohou v určitých konfiguracích spadat do kategorie zboží dvojího užití, pro něž je vyžadováno vývozní povolení nebo jsou zcela zakázány.

Papírová krize má v Íránu hluboké systémové kořeny. Závislost na 90% podílu dovozu vychází z historicky deformovaného systému státních subvencí, kdy peníze přidělené na dovoz papíru zmizely do soukromých kapes a nedostatek přetrvával bez politické vůle k řešení. Po zrušení části zvýhodnění v roce 2019 se krize prohloubila: vydavatelství výrazně omezila počet stran nebo zanikla, žáci na začátku školního roku 2019 čekali dvacet dní na učebnice. 

Recyklace papíru mohla být přirozeným řešením, avšak bez státní koordinace zůstává nerozvinutá: sběr zajišťují neformálně sociálně slabé skupiny, vytříděný odpad míří do Pákistánu nebo Číny za vyšší ceny, než by zaplatila íránská papírna. Stát přistupuje jen k nárazovým represivním zátahům na skládkách, systémové řešení chybí. 

Průmysl 4.0 zůstává v zárodku a zájem o inovace je opravdový, jak doložila ConMine 2025 s účastí firem ze 30 zemí. Klíčovým vstupním bodem do sektoru průmyslové recyklace je Association of Iran Recycling Industries (AIRI, zal. 2008, přes 250 členů). Rozhodujícím argumentem pro přijetí jakékoli technologie je konkrétní ekonomická úspora pro íránský podnik. Jakýkoli vývoz do tohoto sektoru vyžaduje předchozí ověření, zda konkrétní produkt nespadá do kategorií zakázaných obnovenými sankcemi EU (průmyslový software, zboží dvojího užití, kovové výrobky a grafitové materiály). 

Těžební sektor trpí zastaralostí techniky starší než 40 let a nedostatkem financí. Vládní tendry IMIDRO na dobývací techniku zakázky za stávajících podmínek směřují téměř výhradně k čínským dodavatelům. Výstava ConMine 2025 s tématem „Budoucnost těžby prostřednictvím umělé inteligence“ demonstrovala zájem íránské strany o digitalizaci a modernizaci, avšak tento zájem se za sankcí a válečného stavu příliš nepromítá do reálného importu ze Západu. 

Lithiová a zinková ložiska Íránu mají klíčový strategický význam pro globální energetický přechod, a lze proto předpokládat, že po stabilizaci situace bude zájem zahraničních investorů a technologických firem o tento sektor intenzivní. Sankce EU přitom explicitně zakazují vývoz technologií pro průzkum a těžbu ropy a zemního plynu, petrochemii a klíčová průmyslová zařízení. Obnovení obchodních vztahů v těžbě bude podmíněno výraznou změnou sankčního rámce, již v současnosti nic nenasvědčuje. Doporučujeme průběžné sledování vývoje sankčního prostředí a tendencí íránské zahraniční politiky jako předpokladu pro případné budoucí angažmá.