Jak měřit výkonnost podniku v časech krize

Podstata problému výkonnosti

Výkonnost je jednoduché české slovo, které v prostředí ekonomiky nebo průmyslu značí schopnost jednotky dosahovat určitých výsledků srovnatelných na základě určitých daných kritérií s výsledky jiných jednotek. Tyto výsledky se jaksi z principu rozumí jako výsledky vyjádřitelné v kladných hodnotách. Výkonnost je navíc pokládána za schopnost dosahovat takových výsledků po určitou dobu.

Samo slovo se může vztahovat k řadě konkrétních příkladů, nicméně ve spojení s pojmem podnik pochopitelně do značné míry ztrácí svou konkrétnost. Výkonnost podniku totiž naráží na jeden základní problém a tím je, jak ji měřit, jak ji objektivizovat. Navíc samozřejmě platí, že na výkonnost lze nazírat z různých osobních úhlů a pohledů a tedy toto slovo bude mít jiný obsah pro majitele společnosti, jiný pro zaměstnance, jiný pro konkurenta, jiný pro manažera podniku.

Zjednodušeně řečeno, mohli bychom například tvrdit, že pro majitele akcií podniku X je jediným zajímavým měřením výkonnosti podniku vývoj ceny jeho akcií na trhu a tedy vývoj zhodnocení nebo znehodnocení podniknuté investice. Manažera firmy budou zajímat ta kritéria, na jejichž splnění jsou závislé jeho bonusy, odměny, podíly na zisku a podobně. Bude tedy usilovat primárně o to, aby firma plnila tyto požadavky, a tím aby vznikal jeho individuální nárok na „podíl na hospodaření společnosti“.

Poskytovatel půjčky bude požadovat zase jiné hodnocení výkonnosti – pravděpodobně ho bude zajímat dlouhodobý průběh cash flow a ziskovost firmy tak, aby měl zajištěné jak splácení úroků, tak i jistiny.

Pro všechny tyto potřeby jsou vypracovány příslušné postupy a metody, které s větší nebo menší jistotou a přesností měří příslušné poměry a vztahy. Jak je notoricky známo, především v posledních dvaceti letech jsme byli svědky určitého ústupu od tradičních interních finančních kritérií úspěšnosti či výkonnosti firny, jakými jsou například zisk, tržby z prodeje vlastního zboží, služeb, a vztah zisku před zdaněním k tržbám či rentabilita aktiv. Lze si totiž relativně snadno představit společnost, jejíž zisk před zdaněním vzrostl v roce A o 5 procent a v roce B o sedm procent, jehož rentabilita aktiv v obou obdobích rostla a i jinak vykazoval samé zajímavé číselné výsledky, přesto bychom o něm mohli říci, že jeho vedení nepracovalo dobře a postupně vede společnost ke zkáze.

Stačilo by, aby zisk před zdaněním celého trhu (konkurenčního prostředí) rostl o deset procent a můžeme směle tvrdit, že naše společnost výhledově asi nedopadne dobře, pokud nebude vyměněno vedení. Stejně tak, když naše teoretická firma prodá o dvě procenta více, zatímco trh se zvětší o deset procent, pak jde o cestu do nicoty.  Proto byla finanční vnitřní kritéria nahrazena do jisté míry tržním srovnáním postavení firmy, které dává objektivnější obraz o skutečnosti z hlediska možností tržního prostoru.

Obr. 1: Ukazatele tržní výkonnosti

Zdroj: Best R.J.:Market-Based Management: Strategies for Growing Customer Value and Profitability, 4th Ed., 506 s.

Jak vidíme, toto srovnání je zaměřeno do značné míry marketingově a pochopitelně se na některé typy a odvětví průmyslu hodí pouze omezeně. Například u divizí silničního nebo železničního stavitelství velkých společností, které mají dejme tomu sedmdesát nebo osmdesát procent zakázek od státu (tedy jednoho zákazníka), dalších patnáct od jiného (například velké město, jako je Praha) a teprve zbytek je rozptýlen mezi několik málo klientů, jsou některá tato kritéria zmatečná – to však pouze částečně omezuje platnost takovýchto kritérií, v žádném případě to neznamená jejich negaci nebo zpochybnění.

Podobně se objevila ekonomická přidaná hodnota EVA jako určitý pokus objektivizovat vnitřní finanční ukazatele a dodat jim znovu vážnost. Tento ukazatel byl zhruba na konci osmdesátých let vytvořen pracovníky společnosti Stern Stewart & Co., což je newyorská konzultační společnost. Obecně používaný pojem EVA je pak zkratkou z Economic Value Added, čili z anglického ekvivalentu českého pojmu ekonomická přidaná hodnota. EVA je definována jako provozní výsledek hospodaření po zdanění snížený o vyplacenou „odměnu“ věřitelům (úroky plus jistina) i vlastníkům (dividenda), tedy sníženou o „náklady kapitálu“.  Pochopitelně úspěšným je ten podnik, který dosáhne EVA v plusových číslech. Jednotlivé firmy se pak dají relativně snadno srovnávat podle jednoho finálního čísla, přičemž toto číslo do jisté míry komplexně popisuje stav firmy a to i včetně vztahu majitelů k ní. Ovšem i EVA – stejně jako všechna zjednodušení – má svoje značné problémy v aplikaci, například je potřebné se vyrovnat s řadou účetních problémů.

Avšak EVA a její rozšířená aplikace MVA (Market Value Added – tržní přidaná hodnota) nesporně alespoň částečně napravují některé nedostatky jiných metod, například ukazatele rentability vlastního kapitálu (ROE – Return on Equity), který byl jeden čas neobyčejně oblíbeným srovnávacím principem. Avšak s poklesem využívání vlastního kapitálu a s rozšiřováním financování s pomocí kapitálu cizího (úvěry) ztratil do určité míry smysl – či přesněji, stal se v mnoha konkrétních případech dosti matoucím údajem (ROI přirozeně roste s vyšším užitím cizích zdrojů).

Převzato z časopisu Úspěch vydávaného Akademií produktivity a inovací. Autor článku: Prof. Ing. Eva Kislingerová CSc.




• Témata: Dotace a financování