Jak měřit výkonnost podniku v časech krize

Výkonnost jako fyzická vlastnost

Jmenovali jsme tyto dva myšlenkové proudy v otázkách měření výkonnosti jako východisko k další úvaze, nyní ale také poslouží pro ilustraci, jakými cestami se v této oblasti ekonomie úvahy vyvíjejí a kam směřují. V obou případech vidíme, že jde o reakci na potřeby praxe a především o reakci na vývoj moderní ekonomiky. Neboť jak  benchmarking, čili srovnávání účastníků trhu podle stejných klíčových kritérií, tak i EVA, vycházejí v principu ze stejné myšlenky, totiž z potřeby získat určitý objektivizovaný pohled na výsledky společnosti. V prvním případě je objektivita dána srovnáním s konkurencí a tržním srovnáním vzájemných vztahů, v případě druhém pak objektivizací nákladů kapitálu a jeho přesným odražením vůči zisku.

Pokud se vrátíme k třem otázkám položeným zpočátku našeho zkoumání, pak odpověď na otázku první (Je společnost schopna přežít?) můžeme najít právě na základě vzájemných srovnání finančních ukazatelů s konkurencí a na základě EVA. Jestliže firma zodpoví kladně otázku dvě (Je společnost schopna v čase krize udržet či zvýšit svůj podíl na trhu – nikoliv tedy výši tržeb, ale postavení vůči konkurenci?), pak je s velkou pravděpodobností kladně zodpovězena i ona otázka první.

Jestliže tedy při srovnání takových ukazatelů, jakými jsou zisk před zdaněním nebo tržby z prodeje, předčí naše společnost za prvé ve vývojovém trendu a za druhé v těchto hodnotách vztažených k celkovému objemu vlastního i cizího kapitálu svou konkurenci, je velmi pravděpodobné, že z krizového období vyjde jako vítěz – pokud však neznamená recese zánik v podstatě celého daného odvětví v konkrétním regionu. To je sice relativně nepravděpodobná vývojová možnost, nikoliv ale nemožná – což ukázal například vývoj v českém textilním nebo sklářském průmyslu.

Tržní podíl a jeho pohyb ukáže, zda je podnik schopen využít krize k dlouhodobému posílení nebo naopak zda ho krize oslabí. Pokles prodejů nižší než pokles trhu je tedy dobrým znamením – znovu však nutně ve vztahu k výsledkům srovnání finančních ukazatelů s konkurencí. Soulad ve stavu, kdy jsou výsledky zisku nebo rentability lepší než u srovnatelných podniků a zároveň prodeje klesají pomaleji, tedy roste podíl na trhu (i když je v depresi a objemově prodeje klesají), dávají pak již poměrně vysokou pravděpodobnost přežití firmy a toho, že společnost vyjde z krize naopak posílena a díky novému podílu na trhu bude schopna relativně rychle, nesporně ale rychleji než méně úspěšná konkurence, eliminovat minulé ztráty.

Otázka kladného cash flow je otázkou schopnosti udržet rentabilitu podnikání, čili otázkou schopnosti vykonat před krizí samotnou potřebná opatření, a to především ryze úsporného charakteru. Jestliže se podíváme na výsledky českého průmyslu v prvních dvou letošních čtvrtletích, pak vidíme propady v průměru kolem 20 až 25 procent v prodejích. V takovém případě, který se navíc pojí se změnou platebních podmínek (odmítání zálohových faktur ze strany dodavatelů, prodloužení doby splatnosti faktur až na 120 či dokonce 180 dnů), je otázka cash flow naprosto zásadní a pokud mluvíme o „kladném“ cash flow, pak jde pochopitelně do značné míry o nadsázku. Nicméně míra nutnosti čerpat pro udržení chodu podniku vlastní kapitál nebo úvěr je nyní rozhodující – přitom podniky odkázané na cizí zdroje jsou v takové situaci v podstatě odsouzeny k zániku (v případě, že majitelé nejsou schopni tento stav napravit). A to dokonce i v situaci, že jinak není jejich stav natolik vážný, že by měl nutně směřovat k insolvenci a k bankrotu.

Pokud bychom tedy chtěli nějakým způsobem definovat výkonnost podniku v krizovém období, pak zjevně musíme použít jinou optiku než v časech, které jsou podnikání příznivější a ve kterých je růst standardním znakem existence firem. Nicméně analýza odpovědí na tři otázky položené v úvodu našeho pátrání dává dobrou možnost ohodnotit výhledy firmy i v tak složitém období.

Převzato z časopisu Úspěch vydávaného Akademií produktivity a inovací. Autor článku: Prof. Ing. Eva Kislingerová CSc.