Jak postupovat při žádosti o poskytnutí informací?

Nejen prostřednictvím registru smluv se může běžný občan seznámit s činností veřejné správy. Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění, umožňuje jakékoli osobě žádat o informaci povinné subjekty.



Mezi povinné subjekty patří státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány, ale i další veřejné instituce. Tento praktický návod umožní získat od orgánů státní správy mnohdy nezbytné informace z nejrůznějších oborů.

Podrobný obsah

Úvod

Právo na informace je jedním ze základních lidských práv občana v demokratickém státě. V České republice je zakotveno primárně v čl. 17 odst. 5 Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „Listina“), který stanoví, že státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Prováděcím předpisem k citovanému článku Listiny je zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“).

Novinkou v oblasti informací o veřejné správě a jejím hospodaření je také tzv. registr smluv zřízený od 1. července 2016. Prostřednictvím registru smluv jsou veřejné subjekty povinny zveřejňovat všechny soukromoprávní smlouvy, které uzavřou. Tyto sice bylo možné získat i dosud právě skrze žádost dle informačního zákona, nicméně cílem nové úpravy je snaha více zpřístupnit veřejnosti informace o tom, jak je nakládáno s veřejnými prostředky a posílit tak transparentnost veřejné správy. Blíže se můžete dočíst v článku o registru smluv.

V tomto článku předkládáme praktický návod, jak může občan – podnikatel žádat od orgánů veřejné správy důležité informace z nejrůznějších oborů právě na základě informačního zákona.

Kdo má právo na informace?

Dle ustanovení § 3 odst. 1 informačního zákona může o poskytnutí informace žádat jakákoli fyzická i právnická osoba.

Pokud tedy podnikatel bude požadovat po veřejném subjektu informaci, může tak učinit i za právnickou osobu – například za obchodní společnost nebo spolek. Jako žadatele tedy označí např. obchodní společnost XY s.r.o., která je zastoupena panem Novákem, jednatelem.

Koho o informaci žádat?

Jak již bylo zmíněno v úvodu, subjekty, které mají podle informačního zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou dle ustanovení § 2 informačního zákona tyto:

  • a) státní orgány;
  • b) územní samosprávné celky a jejich orgány;
  • c) veřejné instituce, k jejichž působnosti se dotazovaná informace vztahuje, a dále
  • d) subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy, a to v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti.

a) státní orgány

Státní orgány jsou subjekty, skrze které stát vykonává státní moc. Právě zde zákonodárce způsobil výkladové nejasnosti, když určil, že informace o své působnosti poskytují všechny státní orgány, aniž by tyto blíže definoval.

Obecně lze říci, že státní moc je vykonávána prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní, a tedy všechny tyto budou povinnými subjekty.

Typicky se bude jednat o obě komory Parlamentu ČR, dále pak o vládu, její ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy zřízené na základě zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Z těchto lze jmenovat kromě jednotlivých ministerstev například:

  • Český statistický úřad
  • Český úřad zeměměřický a katastrální
  • Úřad průmyslového vlastnictví
  • Energetický regulační úřad
  • Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
  • Úřad vlády České republiky, a další

Dále do kategorie státních orgánů lze řadit také státní zastupitelství, všechny typy soudů včetně Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu. Povinným subjektem je také Česká národní banka, Nejvyšší kontrolní úřad či veřejný ochránce práv.

b) územní samosprávné celky a jejich orgány

Územní samosprávné celky jsou dle čl. 99 Ústavy ČR obce a kraje. Informační povinnost se vztahuje také na jejich orgány, a to jednak na orgány vykonávající přenesou působnost – tj. obecní úřady (městské úřady, magistráty, úřady městských obvodů, úřady městských částí) či krajské úřady, a jednak na orgány vykonávající samostatnou působnost – tj. rada obce/ kraje, starosta/ hejtman, zastupitelstvo obce/kraje. Totéž platí i pro další orgány, které jsou obcemi nebo kraji zřizovány (např. obecní policie nebo základní a mateřské školy zřizované obcí a další).

c) veřejné instituce

Opět se jedná o povinný subjekt, který je ovšem vymezen neurčitým pojem, a jeho obsah tedy musela dovodit judikatura. Jedná se například o tyto instituce:

  • Česká televize
  • Český rozhlas
  • Všeobecná zdravotní pojišťovna
  • Fond národního majetku
  • Ředitelství silnic a dálnic, příspěvková organizace
  • Národní památkový ústav
  • Kancelář prezidenta republiky
  • Fakultní nemocnice
  • Dopravní podnik hl. m. Prahy a další

Vedle výše uvedených institucí jsou povinnými subjekty též právnické a fyzické osoby, kterým zákon svěřuje rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech jiných fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy. Ty ovšem mají informační povinnost jen v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Pravidelné novinky e-mailem