Energetika patří mezi strategické pilíře kazachstánského hospodářství a zajištění dostatku energie je jednou z hlavních priorit státní politiky.  V roce 2024 dosáhla výroba elektřiny 117,9 mld. kWh, přičemž 75 % připadalo na uhlí a 10 % na plyn; obnovitelné zdroje se na výrobě podílely přibližně 15 %.  Současně platí, že energetická infrastruktura je ve značné míře zastaralá; průměrná míra opotřebení zařízení elektráren dosahovala podle ministerstva energetiky 56 % a modernizace výrobních i síťových kapacit proto patří mezi hlavní priority vlády. 

Významnou výzvou je také nerovnoměrné geografické rozložení výroby a spotřeby. Většina elektřiny se vyrábí na severu země, zatímco jižní regiony jsou více závislé na dovozu, což zatěžuje soustavu a vede ke ztrátám.  Jsou tak realizovány rozsáhlé investice do přenosové infrastruktury, včetně posilování severojižního propojení.  Vláda zároveň v roce 2025 schválila národní projekt modernizace energetické a komunální infrastruktury s investicemi v hodnotě 13,5 bil. tenge (cca 25,5 mld. USD) do roku 2029. 

Vedle tradičních zdrojů sílí i důraz na dekarbonizaci a diverzifikaci energetického mixu. Kazachstán deklaruje cíl dosažení uhlíkové neutrality do roku 2060 a v dubnu 2026 spolu s EBRD oznámil investiční platformu, jejímž cílem je podpořit rozvoj 10 GW nových obnovitelných kapacit do roku 2035. Země se zároveň vrací k jaderné energetice.Výstavba jaderné elektrárny byla v říjnu 2024 schválena v celostátním referendu a v roce 2025 bylo pro projekt nové elektrárny vybráno konsorcium vedené ruským Rosatomem. Aktuální strategie rozvoje jaderného průmyslu pak počítá s tím, že do roku 2050 by mohly v zemi fungovat nejméně tři jaderné elektrárny, což otevírá prostor pro navazující firmy a dodavatele, například v oblasti technologií, služeb, školení a subdodávek. 

Součástí transformace sektoru je i digitalizace. Ministerstvo energetiky připravuje jednotnou digitální platformu, která má sjednotit správu výroby, přenosu, tarifní agendy i datového monitoringu v energetice. Úplné spuštění je plánováno na roky 2026–2027.  

Rozsáhlá modernizace kazachstánského energetického sektoru otevírá prostor pro české firmy zejména v dodávkách technologií a zařízení pro obnovu elektráren, tepláren, přenosových a distribučních sítí. Perspektivní jsou především turbíny, kotle, čerpadla, ventily, kompresory, řídicí systémy, průmyslová automatizace a další řešení zaměřená na zvýšení spolehlivosti, účinnosti a bezpečnosti provozu.

Další perspektivní oblastí jsou obnovitelné zdroje, flexibilní plynové zdroje, smart metering, řízení sítí a digitalizace energetiky, kde Kazachstán počítá s vysokými investicemi v příštích letech.  Úspěch na trhu bude stále více záviset na schopnosti nabídnout vedle samotné technologie také servis, školení personálu, přenos know-how a dlouhodobé partnerství, což může být pro české firmy významnou konkurenční výhodou.

Příležitosti v oblasti těžby ropy a petrochemie jsou popsány v kapitole těžební a ropné technologie.

V reakci na zhoršené bezpečnostní prostředí v regionu a zkušenosti vyplývající z války na Ukrajině zadal prezident Kazachstánu vládě restart a modernizaci domácího vojensko-průmyslového komplexu s cílem posílit obranné schopnosti země a zvýšit její připravenost reagovat na bezpečnostní hrozby.

Obranné výdaje Kazachstánu přitom v posledních letech soustavně rostou: zatímco v roce 2023 činily přibližně 2,1 mld. USD, v roce 2026 je na obranu vyčleněno zhruba 2,8 mld. USD, což odpovídá přibližně 5,5 % celkových výdajů republikového rozpočtu. 

V Kazachstánu dnes působí více než dvě desítky podniků obranného průmyslu, jejichž hlavním odběratelem zůstává stát, avšak domácí výroba zatím není schopna ekonomicky ani technologicky pokrýt veškeré potřeby ozbrojených složek. 

Vzhledem k tradiční orientaci na Rusko byla významná část vybavení dosud pořizována právě tam. V posledních letech je však patrná snaha o širší diverzifikaci dodavatelů a zapojení dalších partnerů. Mezi země, které mohou z tohoto trendu těžit, patří i Česká republika. 

Pro české exportéry tak v této oblasti existuje řada zajímavých příležitostí, do nichž lze směřovat investice. Jedná se zejména o oblast kybernetické bezpečnosti, bezpilotních systémů a letadel, infrastruktury pro ochranu před katastrofami a ochranu kritické infrastruktury. Zároveň však platí, že Kazachstán stále silněji prosazuje lokalizaci výroby, transfer know-how a zapojení moderních technologií do domácích kapacit.

Kazachstán si v posledních letech upevňuje roli klíčového tranzitního uzlu mezi Asií a Evropou, a to zejména v souvislosti s růstem středoasijských ekonomik, přesměrováním části obchodních toků a snahou rozvíjet alternativní trasy k tradičním koridorům přes Ruskou federaci.  Význam země v tomto ohledu dále posiluje rozvoj Transkaspické mezinárodní dopravní cesty (Middle Corridor), která propojuje Čínu, Kazachstán, Kaspické moře, jižní Kavkaz a Evropu.  Podle kazachstánského ministerstva dopravy vzrostl objem přepravy po této trase  z 0,8 mil. tun před sedmi lety na 4,48 mil. tun v roce 2024 a pro rok 2026 Kazachstán plánuje přepravu na úrovni 5,2 mil. tun.  Zároveň se zkrátila přepravní doba po koridoru přibližně z 28–32 dnů na 13–17 dnů, což zvyšuje jeho konkurenceschopnost. 

Přestože se transportní a logistický sektor rychle rozvíjí, Kazachstán nadále čelí strukturálním omezením. Nejnovější srovnatelný žebříček Světové banky (pro rok 2023) řadil Kazachstán na 95. místo ze 139 zemí, zatímco v roce 2018 byl na 71. místě. Podle mezinárodních hodnocení patří mezi slabší stránky především infrastruktura, logistické služby a včasnost dodávek. Domácí i zahraniční analýzy dlouhodobě upozorňují na přetížení železniční i přístavní infrastruktury, nedostatečné kapacity vozového parku, úzká místa na hranicích a nízkou provozní efektivitu některých částí sektoru. 

Kabinet proto v letech 2025–2026 výrazně zintenzivnil investice do dopravní infrastruktury. V roce 2025 probíhala výstavba a opravy přibližně 13 tis. km silnic, z toho 2,2 tis. km představovaly novostavby a rekonstrukce silnic republikového významu, a do roku 2030 chce země vybudovat nebo modernizovat kolem 13 tis. km komunikací.  Současně probíhá rozsáhlé rozšiřování železniční sítě, včetně nových tratí a zdvoukolejnění klíčových úseků. V únoru 2026 navíc Světová banka schválila projekt financování železniční konektivity v hodnotě 1,4 mld. USD, jehož cílem je zlepšit efektivitu a odolnost kazachstánské části Middle Corridor a do roku 2030 přispět ke ztrojnásobení objemu nákladní přepravy a zkrácení tranzitních časů na polovinu. 

Významnou součástí transformace je i rozvoj námořní infrastruktury na Kaspickém moři. V roce 2024 vláda schválila Komplexní plán rozvoje námořní infrastruktury na období 2024–2028, jehož cílem je vytvořit logistický klastr kolem přístavů Aktau a Kuryk. Do roku 2028 má plán zvýšit přístavní kapacitu o 50 % a kontejnerovou propustnost až trojnásobně. 

Zemědělství patří mezi strategické sektory ekonomiky Kazachstánu a podílí se přibližně 5 % na HDP, přičemž více než 40 % území země tvoří zemědělská půda – od rozsáhlých pastvin až po ornou půdu. Pro řadu regionů představuje agrosektor nejen klíčové hospodářské odvětví, ale i zásadní zdroj zaměstnanosti a způsob života. Vzhledem k suchému klimatu, nízkému objemu srážek a výrazným teplotním výkyvům se Kazachstán nachází v pásmu rizikového zemědělství, což významně ovlivňuje produktivitu i strukturu výroby.

Rostlinná výroba tvoří základ sektoru, přičemž obiloviny zůstávají hlavní exportní komoditou. V posledních letech nicméně probíhá postupná diverzifikace směrem k výnosnějším plodinám, jako jsou len, slunečnice, čočka, saflor či řepka. Kazachstán si v roce 2026 udržuje pozici jedné ze šesti zemí světa s největší rozlohou osevních ploch (cca 24 mil. ha) a sektor je podporován širokou škálou nástrojů, včetně dotací na vstupy, investičních pobídek, zvýhodněných úvěrů a forwardových kontraktů realizovaných prostřednictvím Potravinové korporace.

Živočišná výroba, která se podílí přibližně 45 % na hrubé produkci zemědělství, představuje tradiční a strategicky významné odvětví založené převážně na pastevním chovu (až 70 % zemědělské půdy). Opírá se o chov odolných plemen skotu, ovcí a koní a disponuje rostoucím exportním potenciálem zejména v oblasti hovězího a jehněčího masa. Nový Komplexní plán rozvoje živočišné výroby na období 2026–2030 se zaměřuje na modernizaci sektoru, rozvoj genetiky, posílení veterinární péče, rozšíření exportních trhů a zvýšení produktivity prostřednictvím zvýhodněného financování a technologických inovací.

Zemědělství zůstává prioritou státní politiky, přičemž cílem je do roku 2030 výrazně zvýšit výkonnost sektoru, zejména skrze modernizaci, rozvoj agrologistiky a zvyšování kvality produkce. Vláda současně prosazuje lokalizaci výroby, včetně montáže zemědělské techniky, kdy v zemi již působí několik velkých podniků spolupracujících s evropskými, americkými i asijskými výrobci. Přesto zůstává značná část strojového parku zastaralá a odhaduje se, že až 70 % techniky vyžaduje obnovu.

V zemi přetrvává stabilní poptávka po zahraničních technologiích, genetickém materiálu a know-how. České firmy mají dobré jméno zejména v dodávkách plemenného skotu, líhnutelných vajec, osiva a sadebního materiálu, stejně jako v oblasti veterinární medicíny. Rostoucí zájem je také o zkušenosti v chovu a výživě zvířat, výstavbu moderních farem a dodávky technologií pro ustájení, krmení či napájení. Rozvoj akvakultury do roku 2030 a postupující digitalizace zemědělství navíc otevírají další příležitosti pro export technologií a inovativních řešení s vyšší přidanou hodnotou.

Kazachstán jako středoasijská ekonomika s více než 20 miliony obyvatel vykazuje v roce 2026 pokračující pozitivní trendy v základních zdravotních ukazatelích. V předchozím roce došlo k poklesu celkové úmrtnosti o 2,7 % a kojenecké úmrtnosti o 20,2 %, přičemž sektor zdravotnictví představoval přibližně 3,7 % HDP. Vláda nadále usiluje o transformaci zastaralé infrastruktury, kdy zhruba polovina zdravotnických zařízení přesahuje stáří 40 let, což vytváří významný prostor pro zapojení zahraničních dodavatelů včetně českých firem.

V posledních letech bylo uvedeno do provozu více než 600 zdravotnických zařízení a pokračuje realizace programu modernizace venkovského zdravotnictví i výstavba nových nemocnic ve spolupráci s EBRD. Standardem velkých projektů se stává integrace mezinárodních akreditací již ve fázi projektování.

Digitalizace sektoru dosáhla vysoké úrovně, s automatizací veřejných služeb přesahující 87 %, zaváděním elektronické dokumentace a biometrické identifikace pacientů. Rozvoj telemedicíny, původně pilotně spuštěný v roce 2025, se v roce 2026 dále rozšiřuje a posiluje poptávku po datových, cloudových a mobilních řešení ve zdravotnictví.

Kazachstán směřuje k cíli pokrýt do roku 2029 až 50 % trhu domácí farmaceutickou výrobou, a proto podporuje lokalizaci produkce ve spolupráci s globálními firmami. Trh zdravotnické techniky v hodnotě kolem 1,3 mld. USD zůstává z velké části závislý na dovozu, přičemž významný deficit přetrvává zejména u zobrazovacích a vysoce specializovaných zařízení.

Pro české firmy se otevírají příležitosti zejména v dodávkách technologií, vzdělávání zdravotnického personálu, digitalizaci a lázeňství. Úspěch na trhu je podmíněn aktivní účastí ve veřejných tendrech, které tvoří většinu nákupů, a schopností reagovat na rostoucí požadavky na kvalitu a technologickou úroveň.