Se sílícím globálním trendem přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku a zároveň ve snaze diverzifikovat energetický mix zařadila kolumbijská vláda ke svým hlavním sektorovým politikám rozvoj tzv. nekonvenčních obnovitelných zdrojů energie (OZE). Jedná se zejména o větrnou a solární energii, pro jejichž využití má Kolumbie ideální klimatické podmínky. V roce 2026 se má instalovaný výkon těchto OZE zvýšit na více než 4 GW, což představuje téměř desetinásobný nárůst za posledních pět let. Jen v roce 2025 bylo zprovozněno 27 nových projektů středního a velkého rozsahu, z čehož většinu tvořila solární energie. Po dokončení stávajících projektů by podíl nekonvenčních OZE měl vzrůst na 17 % celkové kapacity výroby elektřiny. Do roku 2037 mají tyto zdroje energie představovat 37–45 % celkového energetického mixu země.

Koncem roku 2024 byl slavnostně inaugurován největší solární park v zemi Guayepo I & II s přibližně 780 tisíci solárními panely a instalovaným výkonem 370 MW. I přes značné byrokratické a sociální překážky se pracuje na projektu větrných elektráren. Momentálně v zemi fungují pouze tři menší větrné parky s celkovým výkonem necelých 42 MW. Rostoucí zájem o větrnou energii na moři navazuje na zveřejnění příslušného vládního plánu z května 2022, ve kterém se očekává instalovaný výkon větrných elektráren na moři do roku 2050 až 9 GW. Aktuálně však tyto plány čelí komplexním infrastrukturním a regulačním výzvám, které vrhají nejistotu na jejich další vývoj. V roce 2026 se na karibském pobřeží plánuje začít s výstavbou klastru větrných parků Jemeiwaa Ka’I, který má do dvou let přispět výkonem 1,1 GW.

Klíčovým nástrojem vládní strategie přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku je Národní plán rozvoje 2022–2026. Plán navazuje na zákon č. 2099 o energetické tranzici přijatý předchozí vládou, který je hlavním legislativním rámcem pro celý energetický sektor. Zavedena je řada nástrojů k podpoře zahraničních investic. Existují i daňové pobídky, kdy si investoři mohou odečíst 50 % ze základu pro výpočet daně z příjmu po dobu 15 let a veškeré vstupy a zařízení nezbytné pro provoz jsou automaticky vyjmuty z platby DPH. Zavedeny jsou také celní úlevy a výhody zrychleného odpisování aktiv. Rozvoj nekonvenčních OZE tak nabízí příležitosti v dodávkách specifických komponent i celistvějších technologických řešení.

Kolumbie je zemí s šestým největším objemem vodních zdrojů na světě, a díky tomu za běžných klimatických podmínek získává přibližně 65–70 % elektřiny z vodních elektráren. Velká vodní „mega díla”, jako Hidroituango v departementu Antioquia, se však často potýkají s problémy a mívají nepříznivé dopady na okolní prostředí. Jako vhodná alternativa se proto jeví malé vodní elektrárny, především v oblastech nezapojených do centrálního rozvodného systému. V Kolumbii je v současné době aktivních více než 130 projektů s výkonem mezi 500 a 20 000 kW a další projekty jsou ve výstavbě. Fenoménem El Niño, který může v blízké budoucnosti omezit provoz vodních elektráren, poukazuje na význam systému tepelných elektráren jako záložních zdrojů energie v případě výpadků OZE. Do roku 2027 se plánuje rozšíření kapacity z těchto zdrojů o 48 MW. Zajištění dodávek je klíčové i v souvislosti s rostoucí poptávkou po elektrické energii v zemi, kdy odhady hovoří o průměrném růstu o 2,5 % při současném zvyšování kapacity o 3 % ročně. Pro české exportéry se tak otevírají možnosti v dodávkách turbín (vodních, parních, plynových), generátorů, transformátorů a elektrických rozvaděčů, včetně zmíněných malých vodních elektráren. Země navíc potřebuje modernizovat a rozšířit stávající distribuční systém elektrické energie v různých částech země, což se neobjede bez inovativních IT řešení.

Příhodné podmínky pro generaci energie z obnovitelných zdrojů poskytují zemi ideální předpoklady pro výrobu zeleného vodíku. V současné době v zemi probíhá 36 takto zaměřených projektů, které by měly přilákat investice v hodnotě 40 mld. USD a do roku 2040 zvýšit výrobní kapacitu až na 18 GW. Více než polovina těchto investic má směřovat do největšího závodu na výrobu nízkouhlíkového vodíku v Latinské Americe s kapacitou 800 tun ročně. Předpokládá se, že do roku 2040 bude v Kolumbii vyráběný zelený vodík cenově plně konkurenceschopný ve srovnání s méně čistými alternativami. Zásadní roli by zelený, ale také modrý vodík měly hrát především v dopravním, průmyslovém a zemědělském sektoru. Uplatnit se tak mohou české zkušenosti v oblasti vodíkových technologií jako je ukládání vodíku, výroba svazků elektrolyzérů a vodíkových generátorů. Kolumbie se má stát také významným exportérem vodíku. Za tímto účelem chce vláda pokračovat v přizpůsobení infrastruktury, zejména úpravou přístavů na karibském i tichomořském pobřeží.

Energetický sektor v Kolumbii čelí zároveň velkým výzvám v podobě klimatických jevů El Niño a La Niña, které přinášejí velká sucha nebo naopak silné deště a záplavy. S ohledem na rostoucí spotřebu energie v zemi se tak do popředí dostává otázka efektivního využití a snižování spotřeby energie, zejména v průmyslu. Významnou roli má proto zavádění internetu věcí (senzory, digitální platformy pro kontrolu v reálném čase apod.), ale také inovativní nástroje automatizace či technologie (baterie) pro ukládání energie.

Výzvy Kolumbie v oblasti vody nevyplývají z její dostupnosti, ale spíše z kvality řízení vodních zdrojů. Patří totiž mezi deset zemí s největšími zásobami sladké vody na světě a nachází se zde 5 % světových vodních zdrojů. Sektor vodohospodářství se však potýká s řadou problémů, jako je kvalita vody, chybějící infrastruktura a klimatické cykly, které přináší sucha či nadměrné deště. Podle údajů z posledního průzkumu kvality života statistického úřadu DANE má přístup k vodovodním službám 97,8 % domácností v městských – a jen 61,2 % ve venkovských oblastech. Velkým problémem je však kvalita dodávané vody, která ne vždy odpovídá standardům pro pitnou vodu. Aktuálně nemají přístup k pitné vodě až 3 miliony Kolumbijců. Celá čtvrtina populace postrádá přístup k odpovídajícím službám v tomto ohledu. Dle předpovědi hydrometeorologického ústavu (IDEAM) se má navíc poptávka po vodě do roku 2030 zvýšit až o 27 %. Podle odhadů by zajištění nezávadné pitné vody pro všechny obyvatele země znamenalo investici ve výši minimálně 8 mld. USD a trvalo by i několik desítek let (stanovený cíl je však rok 2030). Současná vláda význam vody zakotvila i do svého Národního plánu rozvoje 2022–2026 a za tři roky investovala 743 mil. USD do realizace 135 projektů pitné vody a základní hygieny. Momentálně se pracuje na dalších 42 schválených projektech za více než 300 mil. USD.

Velké rozdíly mezi městy a venkovem existují také v přístupu ke kanalizačnímu systému, který může využívat 93,3 % městského, ale pouze 15,9 % venkovského obyvatelstva. V Kolumbii tedy probíhá, a dále se plánuje, řada projektů zaměřených na rozšíření a zlepšení služeb vodovodů a kanalizací zejména v malých městech a na venkově. Momentálně je v zemi náležitě čištěno přibližně 60 % odpadních vod. Do roku 2030 by se tento podíl měl zvýšit na téměř 69 %. Velká část odpadních vod však stále odtéká do řek bez jakékoliv úpravy. Světový fond na ochranu přírody uvádí, že do kolumbijských řek se každoročně dostane 920 tisíc tun biologicky nerozložitelných organických látek. Největší podíl na znečištění mají chemické látky pocházející z průmyslové a zemědělské činnosti, jako jsou hnojiva a pesticidy. V některých regionech jsou vodní zdroje silně znečištěny také nelegálními těžebními aktivitami. Realizují se proto projekty dekontaminace místních řek, včetně silně znečištěné řeky Bogota, kde se počítá s investicí přes 1 mld. USD. Celkově lze konstatovat, že zemi chybí pokročilé know-how, které mohou spolu se svými osvědčenými zkušenostmi nabídnout české firmy. V Kolumbii se tak uplatní především čističky odpadních vod, technologie ekologické likvidace odpadů či následků nelegální těžby zlata, ale také technologická řešení pro úsporu spotřeby vody a elektřiny jak v zemědělství a průmyslu, tak u domácností.

Kolumbie je průkopníkem legislativy oběhového hospodářství v Latinské Americe. Národní strategie z roku 2019 zavádí kompenzace a daňové úlevy pro dovoz technologií spojených s tímto konceptem. Tržní potenciál cirkulární ekonomiky se odhaduje na 11,7 mld. USD ročně. Kolumbijské domácnosti vyprodukují 12 milionů tun tuhého odpadu ročně, z nichž by se podle odhadů až 70 % dalo dále využít a 40 % tvoří organický odpad. V zemi se v roce 2024 recyklovalo pouze 17 % odpadu. Naprostá většina odpadu končí na skládkách, které často nevyhovují mezinárodním standardům. Příkladem je největší kolumbijská skládka Doña Juana, která každý den přijímá v průměru 6 500 tun odpadu z hlavního města a má obrovské negativní dopady na životní prostředí. I přes dodatečné zdanění a omezování plastů na jedno použití zůstává jejich spotřeba velkou výzvou. Na jednoho obyvatele připadá v průměru 24 kg vyhozených plastů ročně a 74 % těchto plastů následně končí na skládkách. Kolumbijská ekonomika dále vyprodukuje přes 150 milionů tun biologického odpadu. Sílí proto poptávka po technologiích schopných zpracovat tuto biomasu na jiné užitečné materiály či energii. Roste zájem o zařízení pro zpracování organického odpadu včetně kompostování a bioplynové stanice. Soukromé společnosti ve spolupráci s místními úřady se dále zaměřují na vybudování stanic pro recyklaci plastů a skla. Příležitosti existují i pro technologická řešení v oblasti zpracování 18 milionů tun ročně produkovaného stavebního a demoličního odpadu, který se v zemi zatím využívá jen okrajově.

Poslední roky byly v Kolumbii charakteristické výrazným posunem ve výzkumu, vývoji a vzdělávání: program Colombia Científica završil svůj šestiletý transformační cyklus vytvořením stovek patentů, prototypů a technologických firem. Kolumbijské Ministerstvo pro vědu, technologie a inovace (VTI) vyčlenilo na období 2025–2026 více než 725 mil. USD na podporu různě zaměřených projektů. Prostředky směřují např. do rozvoje v oblasti udržitelného využívání přírodních zdrojů (201 mil. USD), infrastruktury pro vývoj umělé inteligence (170 mil. USD), spravedlivé energetické transformace (72,5 mil. USD), konkurenceschopnosti zemědělství v zájmu potravinové soběstačnosti (60 mil. USD) či posílení kapacit výzkumných a vědeckých center (53,7 mil. USD). Právě otázky adaptace zemědělství na klimatické změny jsou jedním z klíčových témat výzkumu a inovací v Kolumbii. Místní odborníci například vyvinuli platformu klimatických služeb Aclimate Colombia, která pomáhá pěstitelům optimalizovat produktivitu s ohledem na počasí nejen v několika zemích Latinské Ameriky, ale také v Africe a Asii. Výsledkem spolupráce veřejného sektoru, kolumbijských oborových svazů a mezinárodních i národních výzkumných center je program Udržitelná zemědělská a potravinářská Kolumbie (Colombia Agroalimentaria Sostenible). Pracuje na zavádění inovací k efektivnímu hospodaření s vodou, ochraně půdy i postupech pro zvýšení rozmanitosti plodin a živočišných druhů. Probíhá řada dalších iniciativ, které s využitím informačních technologií, klimatických nástrojů a genetického zlepšování usilují o udržitelné zvýšení produktivity venkova.

Kolumbie jako země s druhou největší biodiverzitou na světě má velký potenciál v oblasti bioekonomiky. Náležité využití obnovitelných biologických zdrojů ve zpracovatelském, potravinářském, zemědělském, chemickém či zdravotnickém sektoru k výrobě produktů udržitelným způsobem by se mohlo podle odhadů podílet na HDP země v roce 2030 až 10 %. V únoru 2024 byla slavnostně zahájena výstavba prvního bio-ekonomického centra v jižní části kolumbijského Pacifiku s počáteční investicí 1,3 mil. USD. Probíhá řada projektů a výzev za finanční podpory ministerstva VTI, nezávislých institucí i akademického sektoru.

Vysoké školy v zemi rozšiřují nabídku svých doktorských studijních programů, kterých je více než 500. Existují také vládní programy stipendií na podporu studia v zahraničí. Důraz je kladen na agroindustriální, ale také technicky zaměřené obory, vzdělávání lékařů a výzkum ve zdravotnictví. Ministerstvo VTI ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví nedávno zveřejnilo výzvu s investicí 12,6 mil. USD na podporu programů výzkumu, technologického rozvoje a inovací, které přispějí k posílení kapacit v oblasti zdraví v kolumbijských regionech. Projekty mohou zahrnovat vše od lékařských postupů, léčiv, zdravotnických prostředků až po organizační systémy ve zdravotnictví. Významnou platformou pro výzkumné iniciativy je také bogotský Institut pro vědu, biotechnologie a inovace ve zdravotnictví (IDCBIS).

Co se týče farmaceutického průmyslu, Kolumbie se aktivně snaží snížit závislost na zahraničních dodavatelích, přičemž aktuálně dováží přes 70 % léků. Za tímto účelem schválila plán posílení národní výroby farmaceutických výrobků na roky 2026 až 2035 s odhadovanou investicí 367,8 mil. USD. V roce 2026 se již realizuje výstavba nových výrobních závodů. Iniciativy probíhají i na lokální úrovni, konkrétně bogotská radnice v roce 2023 uzavřela dohodu s čínskou společností Sinovac na výstavbu a provoz první továrny na vakcíny v Kolumbii – BogotáBio. Sinovac investuje zhruba 300 mil. USD do projektu, který by měl trvat nejméně deset let. Samotná výroba vakcín proti COVID-19, žloutence typu A, planým neštovicím, dětské obrně a případně chřipce by měla být zahájena do pěti let. Iniciativa společnosti Sinovac v Bogotě však není jediná. V polovině roku 2023 otevřela v Medellínu své sídlo pro výzkum vakcín a biologických léčiv kolumbijská biotechnologická společnost VaxThera. Do laboratoře investovala 4 mil. USD, včetně vybavení technologiemi, jako jsou mRNA a virové vektory, pro výzkum metod výroby vakcín. V nedalekém městě Rionegro buduje zároveň závod na výrobu vakcín a biologických léčiv, který bude mít kapacitu 100 mil. dávek ročně.

Informační a komunikační technologie hrají v kolumbijském výzkumu, vývoji a inovacích stále zásadnější roli. Sektor ICT tvoří páteř digitální transformace země a je klíčový pro rozvoj oblastí, jako je umělá inteligence, FinTech, e-government nebo otevřená data. Kolumbie v posledních letech výrazně posílila svou digitální infrastrukturu, podpořila vznik inovačních center a vytvořila právní rámce pro využití technologií ve veřejném i soukromém sektoru. Programy jako Misión TIC, veřejné investice do cloudu a rozvoj kybernetické bezpečnosti zvyšují digitální gramotnost a připravují kvalifikovanou pracovní sílu. Význam ICT se rovněž odráží v národních strategiích výzkumu a vzdělávání – univerzity integrují nové technologické směry do kurikul, vznikají specializované výzkumné skupiny a narůstá počet technologických startupů. V roce 2025 vláda přijala národní strategii pro umělou inteligenci s rozpočtem 120 mil. USD a aktuálně rokuje o návrhu zákona regulujícího AI. Dále spustila iniciativu ColombIA Inteligente 2025 s cílem posílit rozvoj vznikajících technologií včetně kvantové výpočetní techniky.

Kolumbie vkládá do rozvoje výzkumu, vývoje, inovací a vzdělávání stále více prostředků a považuje tyto oblasti za důležité pro transformaci své ekonomiky. I přes pozitivní trend však země čelí strukturálním výzvám, jako je nedostatek výzkumných kapacit, nízká míra zapojení soukromého sektoru do vývoje inovací a omezený přenos znalostí mezi univerzitami a průmyslem. České firmy, výzkumné instituce a univerzity tak mohou nabídnout své zkušenosti s aplikovaným výzkumem, technologickým transferem či rozvojem odborné přípravy v oblastech digitálních dovedností, technických oborů a přírodních věd. Uplatnění zde mohou nalézt také platformy pro podporu startupů, odborné programy pro vzdělávání učitelů nebo řešení pro digitalizaci výuky. Mezinárodní partneři schopní přinést know-how, propojení s evropskými sítěmi a zkušenosti s implementací výzkumných a inovačních ekosystémů by pro zemi představovali velkou přidanou hodnotu.