Libanonskému zdravotnickému systému dominuje soukromý sektor, který se zaměřuje spíše na nemocniční léčebnou péči (48 % celkových výdajů na veřejné zdraví) než na primární a preventivní zdravotnická opatření. 

V roce 2024 Libanon dovezl 78 zásilek zdravotnického zařízení. Tyto dovozy dodávalo 7 zahraničních exportérů 8 libanonským kupujícím, což představuje tempo růstu 53 % ve srovnání s předchozími dvanácti měsíci. 

Celková hodnota dovozů zdravotnických výrobků dosáhla v roce 2024 174 mil. USD a vývozy 13 mil. USD.

Libanon dováží většinu zdravotnických výrobků z Indie, Spojených států a Turecka.

Libanon dováží přibližně 70% farmaceutických produktů a přibližně 30% vyrábí lokálně. Podle libanonské celní správy dosáhl celkový dovoz léčiv do Libanonu v roce 2027 737 mil. USD, vývoz 47 mil. USD. Hlavními zdroji dovozu léčiv do Libanonu jsou Německo (12,8%), Spojené státy americké (10,5%), Švýcarsko (8%), Francie (8%), Itálie (6,7%) a Irsko (4,9%). 

Místní výroba léků je zaměřena především na výrobu léků v licenci pro mezinárodní společnosti. Místní farmaceutické společnosti se kvůli klesajícím devizovým rezervám a hospodářské krizi snaží zvýšit domácí výrobu léků a nahradit část dovozů. Vysoké výrobní náklady, slabý regulační rámec a padělané léky jsou dalšími výzvami, kterým farmaceutický průmysl v Libanonu čelí.  Očekává se, že Libanon zůstane i nadále závislý na dovozu farmaceutických produktů.

Pro mezinárodní farmaceutické společnosti je Libanon dlouho malým, ale důležitým exportním trhem. Až donedávna, s přibližně 50 % celkových výdajů na zdravotní péči a přibližně 3,5 % HDP, patřily výdaje země na léky k nejvyšším v regionu Středního východu.

Plán libanonské vlády na řešení krize ve zdravotnickém sektoru se nadále zaměřuje na zlepšení přístupu ke komplexní primární zdravotní péči (PHC) pro všechny obyvatele, včetně nejnižší příjmové kategorie (i syrské a palestinské uprchlíky) prostřednictvím finančních dotací ve formě:

• poskytování bezplatné léčby chronických onemocnění,
• poskytování léků na akutní onemocnění, zdravotnických potřeb a komodit pro reprodukční zdraví,
• poskytování bezplatného očkování všem dětem do pěti let,
• bezplatné vakcinace proti covidu-19 (prioritním skupinám),
• zlepšení přístupu k nemocničním službám včetně pohotovosti,
• zvýšením přístupu k informacím o zdravotní péči pro nejzranitelnější dospívající a mládež.

Ministerstvo veřejného zdraví Libanonu čelilo během válečného konfliktu v roce 2024 obrovským výzvám a pracovalo na zvládnutí velkého počtu obětí a zachování základních zdravotnických služeb. Válka si vyžádala více než 4 047 mrtvých a 16 600 zraněných, což vyvolalo extrémní tlak na systém zdravotní péče v zemi. Mnoho nemocnic (více než 130 primárních zdravotních středisek a 7 nemocnic) bylo celkem zničeno, poškozeno, další nemocnice byly uzavřeny kvůli bezprostředné blízkosti k oblastem intenzivního bombardování, což nutilo kritické pacienty přemístit se do jiných přetížených nemocnic.

Při řešení krize spolupracovalo Ministerstvo veřejného zdraví se Světovou zdravotnickou organizací (WHO) na dodání základního zdravotnického materiálu. Začátkem října 2024 přiletěly do Bejrútu z logistického centra WHO v Dubaji čtyři lety s dodávkami vybavení pro traumatologii, prevenci cholery a léčby duševního zdraví, které poskytly pomoc přibližně 100 000 pacientům. Kromě toho ministerstvo koordinovalo s libanonským Červeným křížem vybavení krevních bank nezbytnými zásobami a provádělo výcvik chirurgů v oblasti válečné úrazové chirurgie.

Česká republika dlouhodobě aktivně podporuje libanonský zdravotní sektor (prostřednictvím programu MEDEVAC, vázaných peněžních darů, humanitární pomoci), čímž si české výrobky v zemi vydobyly vynikající renomé. Kvalita českých zdravotnických produktů je vysoce oceňovaná a tato dlouhodobá podpora výrazně usnadnila komerční vstup českých výrobců a vývozců zdravotnické techniky na libanonský trh.

Od roku 2021 je v platnosti rozhodnutí libanonského ministra zdravotnictví o zjednodušení dovozních podmínek pro léky a farmaceutika již certifikované v EU, USA a WTO. Tyto léčiva mohou být dováženy do země bez zdlouhavého testování a licenčních řízení. 

V Libanonu se v posledních letech několikanásobně zvýšila poptávka po potravinových doplňcích, vitaminech a organických produktech, kterých je na trhu nedostatek, čímž se také otevírá prostor pro české exportéry ve farmaceutickém průmyslu.

Libanon si vysoce cení i odbornosti českých lékařů a má zájem o odborná školení a výměnné odborné stáže. 

Některé regiony v Libanonu  byly válkou zcela zničeny a odborníci stále posuzují rozsah poškození elektrických sítí, vysokonapěťových přenosů a energetických systémů. Přestavba bude vyžadovat značný čas a zdroje. Libanonský ministr energetiky odhaduje, že škody v energetickém sektoru dosáhly 450 mil. USD, přičemž klíčová infrastruktura utrpěla vážné škody.

Libanonská energetická infrastruktura je zastaralá a ve velmi špatném technickém stavu, neschopná pokrýt základní poptávku po elektřině, což z ní činí jednu z hlavních překážek hospodářského rozvoje. Dostupná kapacita libanonského energetického systému v současnosti pokrývá méně než dvě třetiny poptávky (3,5 gigawattu), což má za následek deficit 1,5 gigawattu. V některých částech země je státní elektřina dostupná jen pár hodin denně a soukromé generátory se staly nezbytným vybavením všech domácností a veřejných budov. 

Státní energetická společnost v současnosti provozuje pouze dvě tepelné elektrárny a má monopol na výrobu, přenos a distribuci elektřiny v Libanonu. V důsledku vládní dotační politiky a nedostatečného výběru daní a poplatků představují celkové ztráty společnosti 40 % státního dluhu Libanonu.

Klíčové plány vlády na rok 2025:

• Expanze obnovitelné energie: Libanon upřednostňuje solární a větrnou energii, aby snížil závislost na dovozu drahých paliv. Během války však bylo zničeno 10–15 % solárních panelů, což způsobilo ztráty mezi 150 až 300 mil. USD.
• Obnova infrastruktury: akutní potřeba opravit poškozené přenosové vedení a distribuční sítě.
• Reforma energetického sektoru: Plány zahrnují přechod na zemní plyn v klíčových elektrárnách a zavedení tarifů odrážejících náklady
• Mezinárodní podpora: Libanon se snaží zajisti financování od Světové banky a uzavírá dohody s Jordánskem, Egyptem a Irákem o dovozu elektřiny a paliva.
• Právní a politické úpravy: vláda plánuje právní rámec. který by zajistil spravedlivý přístup k energiím.

Dlouhodobým cílem vlády je do roku 2030 zabezpečit 30% potřeb elektřiny z obnovitelných zdrojů. S více než 300 dny slunečního svitu ročně a potenciálem větrné energie v objemu 6,1 giga wattů je Libanon vhodný pro obnovitelné zdroje, chybí však kapitál, vhodný regulační rámec a přenosové soustavy..

Vzhledem k zastaralé a v současnosti nevyhovující elektrické přenosové síti Libanonu mají české firmy významné příležitosti v projektech spojených s výstavbou nových elektrických vedení, distribučních sítí, přenosových soustav, rozvoden a dispečinků.

Odpadní průmysl: 

Téma zpracování a recyklace odpadů se v posledním období dostává v Libanonu do popředí nejen na národní úrovni, ale i mezi mezinárodními donory. Produkce odpadu v Libanonu v průběhu posledních let výrazně vzrostla především v důsledku urbanizace, přílivu uprchlíků a zvyšujícího se počtu obyvatel. Nakládání s pevným odpadem je zásadní pro ochranu životního prostředí a ochranu lidského zdraví. V poslední době je Libanon svědkem krize v sektoru nakládání s odpady, která má za následek rozmach satelitních skládek a spálenišť po celé zemi, což má negativní dopady na zdraví obyvatel, ekonomiku a životní prostředí.

Libanonci produkují 1,05 kg (6500 tun v zemi denně) pevného odpadu na osobu denně. Libanon utrácí 154,5 USD za správu každé tuny pevného odpadu. V průměru Libanon utratí za nakládání s pevným odpadem přibližně 420 milionů USD ročně, zatímco země jako Jordánsko a Tunisko utratí 48 až 54 milionů dolarů ročně.

Náklady na znečištění životního prostředí nelegálním ukládáním odpadů a spalováním odpadu představují přibližně 10 milionů USD ročně a náklady na degradaci životního prostředí v důsledku nesprávného nakládání s pevným odpadem jsou 66,5 milionů USD ročně. 

Vylepšené postupy nakládání s odpady, jako je recyklace a kompostování, by mohly ušetřit 74 milionů USD ročně. V současné době jde asi 85 procent pevného odpadu na otevřené skládky nebo skládky. Důvodem je silný nedostatek finančních prostředků na komunální úrovni, která v rozvinutých zemích spravuje a provozuje lokální spalovny. Spalování odpadu je energeticky velmi náročný proces a vzhledem k tomu, že Libanon trpí akutním nedostatkem energií, zůstávají veškeré vládní plány a záměry na výstavbu spaloven nadále jenom na papíře.

Časový rámec Národní strategie integrovaného nakládání s pevným odpadem je 20 let, rozdělený do 3 implementačních období: Krátkodobé 2024-2028, Střednědobé 2029-2033 a Dlouhodobé 2023-2043, Strategie by měla být novelizována po max. 10 let. Strategie upřednostňuje prevenci vzniku odpadů, po níž následuje recyklace, využití a bezpečná likvidace.

Mezi klíčové složky patří:

• Tříděný sběr: Postupné zavádění odděleného sběru druhů odpadu u zdroje, aby se minimalizovala křížová kontaminace a zvýšila se kvalita recyklovatelného materiálu.
• Cílené kategorie odpadu: Podřízení konkrétních kategorií odpadu (např. biologický odpad, papír, plasty, nebezpečný odpad) tříděnému sběru.
• Zamezení spalování: Odpad shromážděný za účelem opětovného použití a recyklace by neměl být spalován, s výjimkou případů, kdy přináší nejlepší environmentální výsledky.
• Metody sběru: Využití systémů door-to-door, výdejních míst, míst občanské vybavenosti a komunitních center.
• Technologie zpracování: Možnosti zpracování biologického odpadu zahrnují kompostování, anaerobní digesci a biologické sušení. U směsného komunálního odpadu lze použít mechanickou biologickou úpravu (MBT) nebo tepelnou úpravu.

Libanon potřebuje pomoc v první řadě v zaměření na třídění odpadu a následně odborným kompostováním a recyklací (jenom 12% všeho pevného odpadu nelze dále recyklovat, či kompostovat).

Příležitosti pro české firmy jsou zejména v oblasti dodávek zařízení pro likvidaci a zpracování komunálního odpadu včetně recyklace. Vzhledem k stávající hospodářské krizi v Libanonu a finanční náročnosti podobných projektů stojí za úvahu vytvoření twinningového programu se zapojením českých odborníků v oboru, a to buď na dvoustranné, nebo mnohostranné evropské úrovni.

Vodohospodářský průmysl:

Libanon čelí smutnému paradoxu: zatímco je jednou z mála zemí regionu bohatých na vodní zdroje, až 70 % přírodních zdrojů vody v Libanonu je kontaminováno bakteriemi. V roce 2022 vypukla v důsledku silné kontaminace v zemi epidemie cholery. Podle aktuálních informací je 71 % domovních odpadních vod vypouštěno do přírodního prostředí bez jakékoliv formy čištění. Jedná se o více než 300 milionů metrů krychlových kontaminovaných odpadních vod, které končí ve vodonosných vrstvách (převážně krasové povrchy Libanonu), nebo v moři. Čistírny odpadních vod jsou z velké části nefunkční, což přispělo v loňském roce k vypuknutí cholery v zemi.

U příležitosti Světového dne životního prostředí oznámilo Ministerstvo energetiky a vody a Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Evropskou unií a UNICEFem zahájení nového projektu na udržení kontinuity služeb čištění odpadních vod v Libanonu v kontextu mnoha krizí. Tento projekt si klade za cíl uvést do provozu 11 velkých čistíren odpadních vod na různých místech v Libanonu během dvou let. Více než 70 čistíren odpadních vod, které v zemi existují, však vyžaduje mnohem více investic a podpory.

Vodní krize v Libanonu představuje nejen trvalé náklady na životní prostředí, vodní a mořskou flóru a faunu, ale i vysoké náklady na související zdravotní péči. 

Nadále zůstává v platnosti „Národní vodohospodářská strategie“ vypracovaná Ministerstvem veřejných prací, s cílem optimalizovat vodní zdroje a umožnit lepší hospodaření. Byla schválena v roce 2012. Při přípravě však strategie vycházela z předpokládaného počtu obyvatel 5,3 milionu v roce 2020, ale příliv uprchlíků v roce 2015 zvýšil ve stejném roce číslo na odhadovaných 5,9 milionu obyvatel. Strategie byla aktualizována v roce 2019 s podporou Libanon Crisis Response Group prostřednictvím shromažďování údajů a analýz o vodohospodářských a odpadních službách. Libanonské Rotary kluby vyvinuly projekt instalace UV systémů filtrace vody pro pitnou vodu ve všech veřejných školách v Libanonu (asi 1200 škol).

K prioritám Národní vodohospodářské strategie patří:

• Řízení vodních zdrojů s cílem zvýšení dodávek pitné a užitkové vody využitím přírodních vodních zdrojů a zaměřením na snižování přepravních ztrát. (Lze předpokládat, že poptávka v nejbližších letech vyroste z 1,5 miliardy metrů krychlových v roce 2020 na 1,8 miliardy v roce 2035); zpracováním auditů a bilancí, plánů povodí a integrovaného hospodaření s vodou; zachycováním dešťové vody, terénními úpravami pro zadržování vody.
• Čištění a opětovné použití odpadních vod: domácí, komerční, průmyslové čištění odpadních vod. V současnosti vyvíjí největší aktivity v této oblasti v Libanonu německá agentura KFW. Českým firmám doporučujeme navázat pracovní kontakt právě s touto agenturou s cílem vyhledání možností vzájemné spolupráce českých a německých firem. Libanon potřebuje komplexní dodávky technologií čištění odpadních vod.
• Udržitelné zemědělství: vodní zavlažování, akvaponie. Příležitost pro české firmy vidíme v dodávce technologických zařízení, odborných školení navazujících na dlouholeté působení českých vodohospodářských firem v regionu BVA (Sigma).

Mnoho vojenských kontrolních bodů, předsunutých stanovišť a areálů (včetně velitelských center, radarových stanovišť, sledovacích zařízení a logistických základen) v jižním Libanonu a pohraničních oblastech bylo poškozeno nebo zničeno v důsledku válečného konfliktu mezi Izraelem a HIzballáhem. 

Libanonské ozbrojené síly (LAF) v současné situaci významně přispívají k udržení stability, bezpečnosti a pořádku v zemi. Armáda je složena rovnoměrně ze zástupců všech konfesních skupin a má celkem 80 000 příslušníků. Vojenské výdaje dosahují 2 miliard USD ročně. Libanonská armáda však v současné době nemá prostředky pro účinné zabezpečení  ochrany jižní hranice Libanonu. Aby LAF mohla plnit tuto roli, potřebuje pokročilé sledovací systémy, obrněná vozidla, mechanismy protivzdušné obrany a lepší koordinační nástroje. Bez těchto platforem a mezinárodní podpory zůstává schopnost LAF chránit hranice země omezená. Se zdroji, které má libanonská armáda aktuálně k dispozici,  je schopna  zajistit méně než 20 procent svých potřeb . 

Dlouhodobým cílem LAF je rozvoj a profesionalizace libanonských ozbrojených sil hledáním cest k posílení soudržnosti, odolnosti a celkové stability vojenských a případně i vnitřních bezpečnostních sil. Armáda pořádá pravidelné výcvikové a výměnné stáže jak v USA, tak v Evropě. Česká republika se těchto aktivit v zemi aktivně účastní od roku 2015.

Libanonská armáda prochází transformací na armádu 21. století, kterou umožňuje dovoz bojových vozidel pěchoty, dopravních letadel a systémů protiletadlové protiraketové obrany.

Vzhledem k tomu, že Libanon nemá vlastní obranný průmysl a je v této oblasti 100% závislý na dovozu, představuje tato realita pro české zbrojovky významné příležitosti. Tyto příležitosti by měly být rozděleny do dvou kategorií:

1. Dodávky specializované techniky v souladu s výběrovými řízeními a soutěžemi Ministerstva obrany Libanonu;

2. Dodávky zbraní a střeliva pro civilní sektor (sportovní střelné zbraně a střelivo), včetně vybavení školicích středisek.

Libanonská armáda se od roku 2022 řídí  pětiletým plánem  (2022–2027) zaměřeným na „posílení budování kapacit svých jednotek“. 

Mezi klíčové sektory na libanonském obranném trhu patří vojenská munice, námořní plavidla, vojenská pozemní vozidla, taktická komunikace a systémy EOIR (elektrooptické infračervené systémy). Vojenská munice je největším segmentem libanonského obranného trhu, následuje námořní plavidla a povrchoví bojovníci. Mezi přední obranné společnosti na libanonském trhu patří AM General LLC a Oshkosh Defense LLC.

Pro zvýšení bezpečnosti libanonských důstojníků vězeňské služby při eskortě nebezpečných jedinců Libanon v současné době pracuje na specifikaci modulární ochranné sady, která bude integrovat balistickou a nárazovou ochranu.

Ke zvýšení bezpečnosti na mezinárodním letišti v Bejrútu a v námořních nákladních přístavech, zejména v oblasti kontroly a analýzy chemického složení přepravovaného zboží – ať už nákladu, pošty nebo zavazadel cestujících – potřebuje Libanon moderní technologie založené na spektrometrii a rentgenových principech.

V ČR vyvinuté modulární zdravotnické kontejnery, z nichž lze postavit celé polní nemocnice, by v Libanonu určitě  našly uplatnění.

Kromě toho je v Libanonu potřeba bezpečnostních skenerů a zařízení pro noční vidění.

Libanon hledá inovativní řešení, která jsou rychle nasaditelná a lze je přizpůsobit koncovému uživateli.

V oblasti dopravní infrastruktury je největším problémem Libanonu neexistence veřejné vnitrostátní dopravy. Obyvatelé jsou odkázáni na soukromou dopravu (vlastní automobily, taxislužby nebo soukromí provozovatelé mini autobusů). 

Pobřeží Libanonu v délce cca 250 km bylo v minulosti propojeno železnicí, která byla zničena v průběhu občanské války (1975–1990) a od té doby nebyla nikdy rehabilitována, i přesto, že ve městě Tripolisu stále existuje a z poplatků daňových poplatníků se nadále platí provoz nefunkčního nádraží se 120 státními zaměstnanci. Vláda v posledních letech vypracovala dopravní strategii na oživení železniční dopravy, vybudování železničních tratí kolem celého Libanonu s cílem propojit Libanon dále přes Sýrii až do Iráku. Za nejpravděpodobnější v dnešní krizové situaci v zemi přichází do úvahy rehabilitace železniční tratě mezi Tripolisem a syrským městem Homs. Pro české exportéry se v této souvislosti do budoucna naskýtají možnosti zejména v oblasti modernizace samotné tratě (výhybky, signalizační zařízení).

Libanonská vláda připravila také rozsáhlý projekt k zavedení veřejné městské dopravy v hlavním městě Bejrútu. Vládní projekt městské dopravy Velkého Bejrútu zamýšlí autobusové propojení mezi Bejrútem a druhým největším městem v zemi Tripolisem. 

V oblasti silniční dopravy ve městech a v celé zemi připravuje vláda tendry na dodávky silničního signalizačního zařízení, včetně zavedení důležitých bezpečnostních prvků, jako jsou číselná označení sloupů veřejného osvětlení. Cílem je zabezpečit komunikační a orientační spojení mezi bezpečnostními a záchrannými složkami – zprovoznění záchranného bezpečnostního systému. 

V oblasti letecké dopravy si je Libanon vědom, že mezinárodní letiště v Bejrútu je vstupní bránou do země a je třeba dodržovat veškeré bezpečností standardy letecké dopravy. Začátkem roku 2023 byl Ministerstvem dopravy Libanonu oznámen podpis kontraktu na výstavbu nového letištního terminálu mezinárodního letiště v Bejrútu. Terminál má být zprovozněn do roku 2030. Generálním investorem bude irská letecká společnost Daa. Tento projekt skýtá zajímavé možnosti pro české výrobce signalizačního zařízení, kteří by se mohli stát subkontraktory irského investora. 

V oblasti námořní dopravy probíhá modernizace námořního dopravního přístavu v Tripolisu, s cílem zvýšit přepravní kapacity dovážených komodit. Modernizace přístavu v Tripolisu je první čínskou investicí do libanonské infrastruktury. 

Po výbuchu sila v bejrútském přístavu převzal přístav v Tripoli skladovací kapacity pro obiloviny a probíhá modernizace místního sila. V této souvislosti se otevírá možnost dodávek řídicích zařízení pro monitorování kapacity sila a taktéž pro řízení samotné logistiky vykládek a nakládek nákladních lodí. Vzhledem k vysoké technologické náročnosti daných zařízení doporučujeme účast českých technologických výrobců a dodavatelů s orientací na zboží s vysokou přidanou hodnotou. 

V důsledku výbuchu v bejrútském přístavu je plánovaná jeho rehabilitace a rozšíření kapacit vzhledem k tomu, že 80 % všeho zboží se do Libanonu dováží. Přístavy jsou jedny z mála ziskových státních institucí, které pravidelně generují volně směnitelné měny, což skýtá záruku solidní návratnosti a profitability komerčních transakcí.

Dlouhodobou vládní strategií pro zemědělský a potravinářský sektor na léta 2020–2025 je učinit ze zemědělsko-potravinářského systému klíčový přispěvatel k dosažení potravinové bezpečnosti a hlavní hnací sílu transformace Libanonu z importně orientované ekonomiky na lokálně produktivní.

Celkovým cílem strategie je zlepšit životní úroveň libanonského lidu, včetně farmářů a všech aktérů v zemědělsko-potravinářském systému. Toho bude dosaženo s ohledem na následující konečný cíl: transformace zemědělsko-potravinářského systému tak, aby byl odolnější, inkluzivní, konkurenceschopný a udržitelný. Za tímto účelem se strategie zaměřuje jak na stránku produkce (farmy a další agropodniky tvořící zemědělsko-potravinářský sektor), tak na stranu místní spotřeby (zajištění potravin a výživy pro domácnosti), stejně jako na zvyšování exportního potenciálu.

Strategie odráží priority zemědělsko-potravinářského sektoru v Libanonu prostřednictvím pěti pilířů, strukturovaných do prioritních programů a intervencí. Na jedné straně se zaměřuje na obnovu živobytí a výrobních kapacit zemědělců, výrobců a všech aktérů v zemědělsko-potravinářském hodnotovém řetězci s cílem zvýšit jejich produktivitu a odolnost. Na druhé straně se strategie zaměřuje na zvýšení produkce a produktivity s cílem zvýšit zisky ze zemědělství, snížit náklady na dovoz, zvýšit konkurenceschopnost, zvýšit vývoz a zajistit udržitelné hospodaření s přírodními zdroji.

Libanon se v současnosti intenzivně zaměřuje na zvyšování vlastní zemědělské produkce. V roce 2021 byla podepsána dohoda o spolupráci s WFP na podporu zemědělství v Libanonu. Také americká agentura USAID zahájila v roce 2021 program posilování a podpory venkova pro libanonské zemědělství a produkci potravin. V roce 2024 EU pokračovala v poskytování finanční pomoci na podporu zemědělství v Libanonu se zaměřením na zlepšení standardů zemědělské výroby, podporu malých potravinářských podniků s cílem zvýšit produktivitu a zvýšit příjmy ze zemědělské činnosti.

Zemědělský sektor byl vážně zasažen válečným konfliktem mezi Izraelem a Hizballáhem. Ostřelování fosforem kontaminovalo plodiny a vodní zdroje, což představuje hrozbu pro hospodářská zvířata, lesy, pastviny, vodní plochy, kvalitu ovzduší a půdu. Bylo zničeno 97 800 m² olivových hájů (47 000 olivovníků), 66 000 m² citrusových farem, 98 800 m² banánových farem a 20 800 m² pastvin. Konflikt měl taky za následek velké ztráty v chovu dobytka, drůbeže a akvakultury. Údajně bylo zabito přibližně 200 000 kusů drůbeže a 700 kusů dobytka spolu s 250 zničenými včelími úly a 60 skleníky. K vyhodnocení celkového dopadu jsou zapotřebí další posouzení. To vytváří příležitost pro Českou republiku investovat nebo vyvážet zemědělské produkty do postiženého regionu a nabízí růst obchodu v oblasti obnovy zemědělské infrastruktury, jako jsou skleníky, chovy hospodářských zvířat nebo závlahové systémy v postižených oblastech.

Česká republika udržuje s Libanonem dlouhodobě aktivní obchodní bilanci. Mezi nejvýznamnější exportní položky z ČR patří sušené mléko, sýry, pečivo, krmiva, živý skot, obilné a ječmenné výrobky a cukrovinky. Perspektivní oblastí pro české exportéry jsou zemědělské stroje a technika.

Mezi prioritní intervence v sektoru zemědělství v Libanonu patří podpora inovativních zemědělských systémů a technologií, dodávky kvalitní závlahové techniky a pomoc při vzdělávání zaměřeném na zvyšování kvality produkce, zpracování a skladování zemědělských plodin s důrazem na dodržování mezinárodních hygienických standardů a norem.

Libanon je země s bohatou historií a kulturními kořeny, která se stala centrem vědeckého výzkumu a inovací v regionu Středního východu. V posledních letech se v oblasti výzkumu a vývoje v zemi významně investuje, aby se Libanon mohl stát předním hráčem v této oblasti.

Vláda Libanonu zavedla několik programů a iniciativ, aby podpořila vědecký výzkum a vývoj v zemi. Jedním z takových programů je Národní výzkumný a inovační program, který se zaměřuje na podporu inovativních projektů a rozvoj nových technologií v oblasti zdravotnictví, životního prostředí a dalších klíčových odvětví.

Výzkum a vývoj jsou klíčové pro rozvoj jakékoliv ekonomiky, a proto se v Libanonu věnuje značná pozornost rozvoji vědeckého výzkumu a technologického pokroku. V zemi se nachází několik významných vědeckých institucí, jako je například Libanonská univerzita v Bejrútu, která je jednou z nejprestižnějších vzdělávacích institucí v oblasti. Tato univerzita má dlouholetou tradici v oblasti vědy a technologie a její výzkumníci se podílejí na projektech v oblastech jako je biomedicína, inženýrství nebo informační technologie. Dalšími vzdělávacími institucemi jsou Université St-Joseph (USJ) a Americká univerzita v Bejrútu (AUB). Často spolupracují s jedním ze čtyř specializovaných výzkumných center Národní rady pro vědecký výzkum (NCSR) a/nebo Libanonského zemědělského výzkumného institutu (LARI). V posledních letech se v Libanonu také objevily iniciativy, které mají za cíl zlepšit vzdělání a zvyšovat jeho dostupnost. Například projekt Edraak je online platforma, která umožňuje zdarma přístup ke vzdělávacím materiálům v arabštině. Tento projekt byl spuštěn s cílem zlepšit přístup ke vzdělání pro všechny obyvatele Libanonu, bez ohledu na jejich ekonomické nebo sociální postavení.

V posledních letech se v Libanonu objevily iniciativy, které mají za cíl podporovat inovace a podnikání. Jedním z příkladů je Beirut Digital District, který je novým technologickým centrem v Bejrútu. Toto centrum přináší inovativní a kreativní společnosti do jednoho prostoru, ve kterém mohou sdílet své nápady a spolupracovat na projektech. Další iniciativou je například Beirut Creative Cluster, který je společným projektem vlády a soukromého sektoru, jehož cílem je podporovat kreativní průmysly v zemi. V posledních letech se v Libanonu objevily také nové technologické start-upy, které se zaměřují na inovativní produkty a služby. Tyto start-upy jsou podporovány vládou a různými investory, kteří vidí potenciál pro růst a rozvoj těchto nových společností.

V Libanonu neexistuje žádné ministerstvo odpovědné za tvorbu národní politiky v oblasti vědy a techniky. Tuto funkci plní Národní rada pro vědecký výzkum (NCSR), která byla založena v roce 1962 jako veřejná agentura s administrativní a finanční autonomií pod vedením předsedy vlády. NCSR spravuje a provozuje čtyři výzkumná centra: Centrum pro geofyziku, Centrum pro mořské vědy, Centrum pro dálkový průzkum Země a Libanonskou komisi pro atomovou energii.

Pro oblast výzkumu a inovací v zemědělství funguje od roku 1957 v Libanonu Libanonský zemědělský výzkumný ústav (LARI). Zabývá se zemědělstvím, vodou, klimatickými změnami, potravinovou bezpečností, nemocemi zvířat, výrobou semen, ochranou rostlin, ekologií.

Vzhledem k politickým a ekonomickým problémům, kterým Libanon čelí, je však stále mnoho výzev, které brání rozvoji v oblasti výzkumu, vývoje, inovací a vzdělávání. Jednou z hlavních výzev je nedostatek finančních prostředků pro výzkumné a inovační projekty. Další výzvou je nedostatek podpory ze strany vlády a soukromého sektoru pro výzkumné a inovační aktivity.

Nicméně, i přes tyto výzvy pokračuje Libanon v investování do výzkumu, vývoje a vzdělávání, aby se mohl stát předním hráčem v oblasti inovací v regionu Středního východu. S podporou vlády a soukromého sektoru, může Libanon dále rozvíjet své vědecké schopnosti a přinášet inovativní řešení pro problémy v oblasti zdravotnictví, technologie a dalších odvětví.