Národní úřad pro letecký průmysl Malajsie (National Aerospace Industry Corporation Malaysia), který spadá pod Ministerstvo investic, obchodu a průmyslu Malajsie, uvádí, že letecký průmysl dlouhodobě vykazuje stabilní růst jak z hlediska příjmů, tak i hodnoty vývozu. Letecký průmysl generuje ročně v Malajsii  28 000 kvalifikovaných pracovních míst, příjmy v hodnotě 18,1 mld. MYR (4 mld. USD) a export 6 mld. MYR (1,35 mld. USD). Do roku 2030 se očekává příliv investic v hodnotě 32,5 mld. MYR (8,9 mld. USD), přičemž do roku 2037 by mělo přibýt dalších 19 tis. pracovních míst. Těžiště aktivit v leteckém sektoru se v Malajsii nachází v oblasti MRO (údržby, opravy, renovace) s více než 250 společnostmi, nicméně trendem je i diverzifikace směrem k projektové činnosti a designu, které v poslední dekádě rostou průměrným tempem 5 % ročně. 

Těžiště aktivit zůstává v oblasti MRO, kde Malajsie patří mezi významná centra v jihovýchodní Asii. V souladu s aktuálními trendy však dochází k postupné diverzifikaci směrem k pokročilé výrobě, inženýringu, designu a vývoji, včetně oblastí, jako jsou kompozitní materiály, digitalizace výroby, automatizace či bezpilotní letecké systémy. Dlouhodobým cílem je posun v rámci hodnotového řetězce od montážních aktivit k výzkumu, vývoji a technologickým inovacím.

Během poslední dekády se úspěšně etablovalo několik místních společností, jež se staly součástí globálního dodavatelského řetězce. Za zmínku stojí uvést UMW Aerospace, Sapura Aerospace, SME Aerospace, CTRM Aero Composite, Asia AeroTechnic a Airod. Své sídlo mají v Malajsii i tyto firmy: Airbus, Thales, Boeing, BAE Systems, GE Aviation,Honeywell, IAC Manufacturing, Asahi Aero Malaysia, Micron Concept Aerostructures and Morrissey Integrated Dynamics.

V sektoru neustále roste poptávka po kvalifikované pracovní síle. Malajsie se v tomto ohledu snaží o intenzivní podporu rozvoje lidského kapitálu vytvářením vazeb mezi leteckým průmyslem a akademickou sférou, a to jak v oblasti tréninku a vzdělávání, tak v oblasti výzkumu, vývoje a inovací. V současné době disponuje Malajsie více než třiceti institucemi, které nabízejí certifikace tak, aby vyhovovaly potřebám civilního letectví.

Kromě transferu know-how (například participace na vývoji pokročilých materiálů a designu) existuje příležitost do Malajsie dodávat i tradiční exportní položky v tomto oboru. Zájem je v Malajsii například i o sofistikované telekomunikační systémy jak v oblasti obrany, tak s civilním využitím.

Malajsie plánuje také rozšíření nové sítě místních i mezinárodních letišť. Mezi největší projekty patří otevření zbrusu nového mezinárodního letiště ve státě Pahang do roku 2026, nebo rozšíření mezinárodního letiště v Penangu. Tyto projekty pravděpodobně povedou ke zvýšené poptávce po letištních technologiích, radarových systémech, zabezpečení vzdušného prostoru a souvisejících službách.

Malajsijský letecký průmysl prochází postupnou transformací směrem k technologicky vyspělejším a inovativnějším aktivitám. Díky kombinaci silné vládní podpory, strategické geografické polohy a rostoucí poptávky v asijsko-pacifickém regionu má Malajsie potenciál stát se významným hráčem v globálním leteckém průmyslu.

Jedním z hlavních strategických rámců je MyDIGITAL, oficiální národní strategie digitální ekonomiky do roku 2030, která stanovuje priority pro výstavbu digitální infrastruktury, rozvoj lidského kapitálu a vytvoření příznivého prostředí pro technologické podnikání. V rámci této strategie se Malajsie zaměřuje na rozšíření vysokorychlostního připojení včetně sítí 5G, podporu digitální gramotnosti, rozvoj bezhotovostních plateb a podporu elektronického obchodu a digitálních služeb. MyDIGITAL rovněž klade důraz na standardizaci přeshraničního digitálního obchodu a na investice s vysokou přidanou hodnotou. 

V roce 2024 byla zahájena činnost National AI Office (NAIO), reflektující rostoucí důraz na umělou inteligenci jako strategickou technologii pro podporu produktivity, inovací a konkurenceschopnosti. NAIO má za úkol koordinovat výzkum, implementaci a regulaci AI napříč veřejným i soukromým sektorem.

ICT sektor tvoří významnou část malajsijské digitální ekonomiky a podílí se na růstu HDP. Digitální ekonomika jako celek má podle dostupných odhadů do roku 2030 dosáhnout hodnoty řádově desítek miliard malajsijských ringgitů, přičemž ICT je jejím významným pilířem. Klíčovými oblastmi jsou kybernetická bezpečnost, cloud computing, datová analytika, internet věcí (IoT), umělá inteligence a vývoj softwaru. Malajsie pokračuje ve výstavbě digitalizační infrastruktury, která pokrývá i venkovské a méně rozvinuté oblasti. Rozvoj sítí 5G je součástí širší digitální agendy a vytváří technologický základ pro další aplikace IoT, autonomní systémy a pokročilé digitální služby. ICT sektor rovněž nabízí příležitosti pro zahraniční podniky v oblastech datových center, cloudových úložišť, zabezpečení dat, analytiky a vývoje specializovaných softwarových řešení. 

Silná poptávka je zaznamenána také v oblasti digitalizace veřejné správy, digitálních financí a platebních systémů. Startupy a inovativní firmy mohou získat podporu prostřednictvím inkubátorů a akceleračních programů, jako je Malaysia Global Innovation & Creativity Centre (MaGIC), které podporují technologické podnikání a mezinárodní spolupráci. Podpora ICT je rovněž obsažena v investičních pobídkách zaměřených na high‑tech projekty, digitalizaci a oblasti jako umělá inteligence. To vytváří příznivé prostředí pro investory a technologické firmy, které hledají trhy s potenciálem růstu, silnou veřejnou podporou a rostoucí poptávkou po digitálních řešeních. 

ICT sektor v Malajsii představuje stabilní a rychle rostoucí oblast s významným potenciálem pro české firmy či instituce, které se soustředí na digitální technologie, kybernetickou bezpečnost, vývoj softwaru, cloudové služby a aplikace.

Zásadní impuls přineslo představení Národní politiky obranného průmyslu (National Defence Industry Policy, NDIP) v lednu 2026. Tento dokument vytváří dlouhodobý rámec pro budování technologicky vyspělejšího a odolnějšího obranného průmyslu. Hlavním cílem je posílit domácí průmyslovou základnu, podpořit výzkum a vývoj a zvýšit zapojení malajsijských firem do dodavatelských řetězců s vyšší přidanou hodnotou.

NDIP upravuje přístup k obranným zakázkám. Ty jsou nově chápány nejen jako nástroj pro pořízení vojenské techniky, ale také jako prostředek pro rozvoj domácí ekonomiky. Politika klade důraz na významný podíl místního obsahu v kontraktech (30 %), a podporuje, aby údržba, opravy a generální opravy (MRO) byly v maximální možné míře realizovány domácími firmami po skončení záruční doby. Tento přístup posiluje význam spolupráce se zahraničními partnery. Firmy vstupující na trh jsou motivovány vytvářet partnerství s místními subjekty a zapojovat je do realizace projektů, včetně transferu technologií a rozvoje odborných kapacit.

Součástí tohoto rámce je také důraz na transfer technologií a rozvoj lidského kapitálu, mimo jiné prostřednictvím programu Industrial Collaboration Programme (ICP). Cílem je zajistit dlouhodobý přínos obranných zakázek pro domácí průmysl, výzkum a inovace.

Malajsijský obranný sektor je tvořen kombinací státem podporovaných a soukromých podniků. Ty se zaměřují zejména na výrobu komponentů, obrněných vozidel, námořních plavidel, elektronických a komunikačních systémů, simulátorů a bezpilotních prostředků. Domácí průmysl zatím nedisponuje plnou schopností výroby komplexních zbraňových systémů a zůstává závislý na mezinárodní spolupráci a importu technologií.

Obranný rozpočet Malajsie pro rok 2026 dosahuje přibližně 21,7 miliardy MYR (cca 4,6–4,7 miliardy USD). Významná část prostředků směřuje do modernizace vojenské techniky, včetně leteckých systémů, námořních platforem, bezpilotních prostředků a systémů protivzdušné obrany. Vláda zároveň podporuje rozvoj technologických oblastí, jako jsou kybernetická bezpečnost, radarové a komunikační systémy či pokročilé obranné technologie.

Důležitou roli v rozvoji sektoru hraje Malaysia Defence Industry Council (MDIC), který koordinuje spolupráci mezi vládou, ozbrojenými silami a průmyslem a podporuje zapojení domácích firem do mezinárodních projektů i exportních aktivit.

Pro zahraniční firmy, včetně českých, představuje malajsijský obranný sektor perspektivní, ale regulatorně náročnější prostředí. Klíčovým faktorem úspěchu je schopnost navázat partnerství s místními firmami, zapojit se do společných projektů a nabídnout technologický transfer a dlouhodobou spolupráci. České firmy mají v Malajsii dobrou reputaci, zejména v oblastech pokročilé elektroniky, systémů velení a řízení, simulací, výcvikových technologií či specializovaných komponentů.

Pro vstup na trh a navazování obchodních kontaktů je důležitá také aktivní účast na klíčových oborových akcích, zejména na veletrzích Defence Services Asia (DSA) a Langkawi International Maritime and Aerospace Exhibition (LIMA), které patří mezi nejvýznamnější platformy pro prezentaci a rozvoj partnerství v regionu.

Obranný sektor Malajsie prochází transformační fází, ve které se propojuje modernizace ozbrojených sil s budováním domácí průmyslové základny. Důraz na lokální obsah, partnerství s domácími firmami a transfer technologií činí z tohoto trhu atraktivní prostředí, které ale vyžaduje dlouhodobý a strategický přístup ze strany zahraničních dodavatelů.

Malajsie je země bohatá na vodní zdroje, přičemž přibližně 95 % zdrojů vody pochází z vnitrozemských říčních systémů. Zhruba 97 % dodávek vody pro domácí, průmyslové a zemědělské potřeby pochází právě z těchto povrchových vodních zdrojů, tedy řek. Malajsie má 189 povodí – 89 v poloostrovní Malajsii, 78 ve státě Sabah a 22 v Sarawaku. Dalším důležitým zdrojem vody jsou srážky, kde průměrný roční úhrn srážek činí přibližně 3 000 mm a dle odhadů se jedná až o roční zdroj vody přibližně ve výši zásob dosahující 900 mld. m³.

Navzdory rovníkovému klimatu s vydatnými srážkami se Malajsie potýká s nedostatky ve vodohospodářské infrastruktuře. To vede k nerovnoměrnému přístupu k pitné vodě, častým suchům i ničivým povodním. Aktuální modely klimatických rizik z let 2025 a 2026 potvrzují, že země čelí mnohem intenzivnějším vlnám horka a tropickým bouřím, než předpovídaly starší scénáře, což zvyšuje tlak na urychlenou modernizaci sektoru.

Dvanáctý transformační ekonomický plán Malajsie a jeho vize na roky 2021–2025 proto ještě více cílí na úsilí o zajištění přístupu k zásobování pitnou vodou a má za cíl pokrýt 98 % populace. K tomu mají pomoci nástroje jako program Ameniti Sosial, zaměřený na malé venkovské projekty s alokací cca 1,5 mld. Kč. V textu dvanácté pětiletky je rovněž ukotven cíl realizovat řadu projektů s náklady až 80 mld. Kč v oblastech jako zmírňování povodní, integrovaná správa povodí a pobřeží, ochrana proti erozi a také programy pro předpovědi povodní a systémy varování. Implementaci posledních z nich urychlily i stoleté povodně, které postihly Malajsii v prosinci 2021 či katastrofální sucha z roku 2016 způsobené fenoménem „El Niňo“, kdy hladiny vody v mnoha přehradách a nádržích výrazně poklesly. Během stále častějších období sucha klesají hladiny hlavních přehrad pod únosnou míru a některé oblasti jsou nuceny po přechodnou dobu hospodařit pouze s určitým přídělem vody.

I přes to, že Malajsie disponuje určitou vodohospodářskou infrastrukturou, přetrvávají mnohé výzvy (především nedostatek vodních zdrojů, úprava a čištění vody, nedostatečná a zastaralá distribuční síť a také čištění odpadních vod), které mohou být právě obchodními příležitostmi pro české firmy.

Malajsie se potýká se nedostatečnou vodohospodářskou infrastrukturou, zastaralou vodovodní sítí, kontaminací a překvapivě také nedostatkem vodních zdrojů. Samostatnou kapitolou jsou pak ztráty a úniky před vodoměrem, které jsou vyčísleny na miliardy malajsijských ringitů ročně. Zatímco akceptovatelný poměr představuje 20 – 25 %, celonárodní průměr v Malajsii činí 37,2 %. Určité státy však výrazně zaostávají i za tímto číslem (Kelantan přes 50 % a Perlis dokonce 63 %). V rámci údržby a opravy vodovodní sítě již nyní vznikají několikadenní odstávky dodávek vody, a to často pro několika set tisícové oblasti. Tedy na hony vzdálené od veřejných služeb vysokopříjmových zemí, mezi které se chce i Malajsie brzy zařadit.

V současnosti činí spotřeba v Malajsii cca 245 – 270 l na obyvatele denně, tedy cca 170 m3 ročně na hlavu. Tato spotřeba je srovnatelná např. s mnohem rozvinutějším Dánskem. Zároveň však vysoký poměr –  45 % – směřuje do zemědělství. A to je v zemi s obrovským úhrnem srážek nelichotivý výsledek. (pro srovnání, Česká republika vykazuje spotřebu 90 l na obyvatele denně).

Malajsie nadále zaostává v oblasti sběru použité vody. Také kanalizační a čisticí systémy ve svém rozvoji zaostaly za rozvojem vodovodní sítě a především ostrovní část Malajsie (Sarawak, Sabah) bude muset v nadcházejících letech investovat značné prostředky do jejich vybudování. Hlavní hráč v oblasti čištění odpadních vod v současné době plánuje standardizaci a modernizaci kanalizační sítě tak, aby se omezily její environmentální vlivy (zápach, znečištění) a zároveň bylo možné zpracování většího množství vody. Vláda do roku 2035 plánuje postavit přes 50 čistíren odpadních vod s celkovou investicí do 2 mld. MYR (500 mil USD).

Nový rozpočet na rok 2026 vyčleňuje 2,2 miliardy MYR (cca 12,1 mld. Kč) na realizaci 43 prioritních projektů protipovodňové ochrany, čímž Malajsie reaguje na svou rostoucí zranitelnost vůči klimatickým změnám.

Malajsijský Sarawak v roce 2026 zahajuje pětiletou modernizaci vodovodní sítě v přepočtu za 5 miliard korun. Projekt, který nedávno představil premiér Sarawaku, Tan Sri Abang Johari Tun Openg, představuje svým rozsahem i rozpočtem výjimečnou příležitost pro dodavatele špičkových technologií a materiálů

Segment čištění odpadních vod v Malajsii obecně zaostává. Nedostatečný pokrok v odpadním průmyslu je důsledkem především vysokých nákladů na provoz a údržbu. Indah Water Konsortium Sdn. Bhd., je hlavním provozovatelem kanalizace v zemi. Pouze omezený počet obyvatel v Malajsii má přímý přístup k čistírnám odpadních vod. Značná část populace stále spoléhá na septické nádrže a neekologické splachovací systémy. Indah Water, jak bylo již zmíněno, je hlavním hráčem v oblasti čištění odpadních vod a má v gesci většinu vodního odpadového hospodářství. V současné době prochází standardizací a modernizací sítí tak, aby se omezily environmentální vlivy a zároveň bylo možné zpracování většího množství vody. Předpokládá se, že v nadcházejících letech budou předloženy novou vládou další projekty týkající se infrastruktury odpadních vod, a tudíž i příležitost pro české firmy se zúčastnit či zapojit do tendrů.

Malajsie v souladu s „Shared Prosperity Vision 2030“ a dalšími vládními strategiemi, usiluje také o redukci pevného odpadu, a to systémem „3R“ (Reduce, Reuse, Recycle). Více než 50 % pevného odpadu tvoří odpad organický (zejména nezužitkované potraviny). Další výzvou, se kterou se země potýká, je vysoká míra skládkování a nízká míra zpracování pevného odpadu – např. kogenerací, kompostováním a podobně. Cílem vlády je dosáhnout 30% míry recyklace odpadu domácností do roku 2030.

Perspektivními produkty v těchto odvětvích je například čištění odpadních vod, monitorovací vybavení, pumpy, provzdušňovače, filtry či průmyslové čističky, technologie nakládání s nebezpečným odpadem, recyklace a čištění v oblasti těžby a zpracování ropy a zemního plynu (minimalizace environmentálních dopadů, zvýšení energetické efektivity), průmyslové čištění vzduchu, analýza emisí, lapače prachu, monitorovací vybavení, a to i pro automobily, ale také environmentální poradenství, audity, hodnocení dopadu na životní prostředí, zejména v oblasti chemického průmyslu a těžby ropy a podobně.

Další poptávané produkty jsou nadzemní nádrže na vodu, služby spojené s rekultivací a sanací, dekontaminace během procesu zpracování palmového oleje, úprava vody či čištění vody od olejových skvrn. Samostatnou kapitolou by byl potenciál pro spolupráci ve výzkumu a vývoji v oblasti vodního a odpadového hospodářství nebo povodňových rizik. Malajsie nejde stranou ani v oblasti druhotného využití surovin a cirkulární ekonomiky. Stále více místních obyvatel si totiž uvědomuje společenskou odpovědnost a přizpůsobuje tomu své spotřebitelské chování a tlak na producenty. Můžeme se tak setkávat i s konceptem bezobalového obchodování a „zero-waste konceptu“. Napříč všemi oblastmi pro spolupráci pak lze uplatnit IT technologie, které jsou určeny pro zmíněné produkty.

Současným trendem v posilování malajsijského sektoru vědy, výzkumu a inovací je kontinuální navyšování vládních výdajů a strategické cílení investic. Premiér Anwar Ibrahim, navazující na své diplomatické mise v technologických centrech (jako jsou Německo, Singapur či nově země Perského zálivu), klade důraz nejen na mezinárodní vědeckou spolupráci, ale především na prohlubování partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem (PPP projekty).

Prioritou zůstává rozvoj lidského kapitálu se zaměřením na technické a odborné vzdělávání (TVET), které má zajistit dostatek talentů pro rostoucí polovodičový a digitální průmysl. Malajsie se rovněž soustředí na podporu interdisciplinárního výzkumu a zvyšování vědecké gramotnosti veřejnosti, s cílem transformovat zemi v inovativní ekonomiku s vysokými příjmy do konce tohoto desetiletí.

Ani rozpočet na rok 2026 není výjimkou v trendu posilování vzdělanostní ekonomiky. Premiér Anwar Ibrahim oznámil, že resortům školství a vysokého školství bylo celkem přiděleno rekordních 86,5 mld. MYR (cca 475 mld. Kč). Tyto prostředky směřují do modernizace infrastruktury, přímé podpory studentů a transformace univerzitního výzkumu. Samotné Ministerstvo vysokého školství hospodaří v roce 2026 s částkou 19,2 mld. MYR (105 mld. Kč).

Vláda dále vyčlenila 4,5 miliardy MYR (25 mld. Kč) na stipendia a granty, zatímco fond PTPTN (National Higher Education Fund Corporation) poskytne půjčky v hodnotě 600 milionů MYR (3,3 mld. Kč) se specifickým zaměřením na strategické obory STEM.

Výrazný posun nastal ve financování vědy a výzkumu (R&D), kde došlo k navýšení na 750 milionů MYR (4,1 mld. Kč). V rámci vládní strategie pro digitální transformaci je nyní 80 milionů MYR (440 mil. Kč) dedikováno na rozvoj programů umělé inteligence (AI) na klíčových univerzitách. Paralelně s tím obdržela Universiti Teknologi Mara (UiTM) a přidružené technické instituty 30 milionů MYR (165 mil. Kč) na cílené vzdělávání inženýrů pro polovodičový průmysl, který je pilířem malajsijského exportu.

Universiti Malaya se zaměří na využití umělé inteligence v lékařské oblasti v boji proti smrtelným nemocem, jako je rakovina, zatímco Universiti Putra Malaysia zřídí ve spolupráci s Národní agenturou pro kybernetickou bezpečnost centrum pro správu technologií a kryptologie, které bude řešit hrozby kybernetické bezpečnosti.

Z mezinárodního srovnání vyplývá, že Malajsie je 2. nejvíce inovativní středně příjmovou ekonomikou na světě (Světová banka 2021) a nebo 8. nejvíce inovační ekonomikou v Asii a Pacifiku. To vytváří poměrně perspektivní rámec pro spolupráci a příležitosti v sektoru.

Vědecko-výzkumná infrastruktura se v Malajsii soustředí do tří oblastí či regionů s největším potenciálem – Kuala Lumpur včetně širší aglomerace v podobě státu Selangor. Dále pak Penang, představující centrum elektrotechnického průmyslu či Johor, který těží z blízkosti Singapuru, silně orientovaného na inovace a technologie. Za zmínku stojí dále Cyberjaya, město rovněž přezdívané malajsijské „Silicon Valley“, které se nachází na hranicích hlavního města Kuala Lumpur. Bylo vybudované v nedávné době jako součást Multimedia super koridoru a v současnosti eviduje přibližně 100 000 obyvatel, a to i přesto, že jeho hlavní funkce není rezidenční. Ačkoli byla Cyberjaya původně zaměřena na ICT a kyberbezpečnost, v současnosti zde má vývojové centrum mnoho mezinárodních společností, jako například Huawei, DHL, Dell, Tech-Mahindra, IBM či BMW.

V Malajsii existuje poměrně široká vědecko-výzkumná a akademická infrastruktura. Podobně jako v jiných asijských zemích, i v Malajsii platí fenomén úspěchu, což vytváří předpoklad pro další rozvoj vysokého školství. Nachází se zde 20 veřejných univerzit a na dalších 50 soukromých, včetně 10 poboček zahraničních univerzit. Bohužel, i vzhledem ke koloniální minulosti, existuje silná vazba na Velkou Británii, což určitým způsobem limituje příliv studentů na pevninskou část Evropy.

Dle nejnověšjího žebříčku QS University Ranking pro rok 2026 patří mezi nejlépe  hodnocené University of Malaya (58. místo na světě), Universiti Kebangsaan Malaysia (National University of Malaysia (126)), Universiti Sains Malaysia (134.) a shodně Universiti Putra Malaysia (134.).

Trendy v sektoru lze spatřovat například v podpoře státu v oblasti robotiky, automatizace a zvýšení efektivity výrobních procesů. Podpora inovací prostřednictvím digitálních zón volného obchodu (DFTZ) proběhne dle prohlášení ministra vědy, výzkumu a inovací Chang Lih Kanga díky strategické národní iniciativě vedené Malaysia Digital Economy Corporation (MDEC), jejímž cílem je zajistit bezproblémový přeshraniční obchod prostřednictvím digitalizace a usnadnit místním malým a středním podnikům přístup k rozsáhlým příležitostem na globálních trzích prostřednictvím elektronického obchodování. S tím souvisí i podpora státu, která bude směřovat do oblasti e-commerce, respektive do inovací v tomto dynamickém sektoru.

Malaysian Research Accelerator for Technology & Innovation (MRANTI) je zase příspěvková organizace Ministerstva vědy, technologií a inovací Malajsie, zaměřená na komercializaci výzkumu a inovací, která má akcelerovat uvádění technologií na trh. MRANTI je rovněž garantem programu EU-Mystartup Program, přičemž plánuje pro další podporu postavit i významný technologický park, otevřený i zájmům českých startupů či technologických firem, a to z pěti prioritních oblastí – pokročilá výroba, biotechnologie, agrotechnologie, smart city, greentech a klíčové umožňující technologie.

Podobný úkol má i státní agentura NanoMalaysia, která si klade za cíl podporovat komercionalizaci vstupem venture kapitálu v sektoru nanotechnologií, podobně jako soukromí investoři. Aktivní roli v inovační infrastruktuře hraje rovněž vládní agentura na podporu investic – MIDA, která prostřednictvím vládních pobídek cíleně rozvíjí sektor R&D.

Již zmíněné Ministerstvo vědy, technologií a inovací Malajsie je zodpovědné za rozvoj a správu kvartérního sektoru, a to prostřednictvím sady programů, jako je Národní strategie vědy, technologií a inovací, Malajsijského roku komercionalizace, Malajsijské velké výzvy (Malaysian Grand Challenge) a dalších. Pro R&D firmy z oblasti kyberbezpečnosti je důležitým akcelerátorem Národní agentura pro kybernetickou bezpečnost – NACSA.

Na místě je rovněž doplnit, že Malajsie patří mezi významné producenty elektronických obvodů. Dle údajů Světové Banky (2021) byla Malajsie 5. největším exportérem na světě, a to po Hong Kongu, Taiwanu, Číně, Singapuru a Korejské republice. Ostatně položky týkající se čipů a elektronických obvodů vévodí i obchodní výměně s Českou republikou. Společné projekty na úrovni univerzit či soukromých inovátorů se tak jeví jako nejlepší cesta k transferu znalostí.

Malajsie se nadále potýká s výzvou v podobě nízkých investic do vědy a výzkumu (VaV) v poměru k HDP. I v rozpočtu na rok 2026 zůstávají tyto výdaje (pohybující se mírně nad 1 % HDP) výrazně pod průměrem zemí OECD (cca 2,7 %) a citelně zaostávají za asijskými technologickými lídry, jako jsou Jižní Korea, Japonsko, Tchaj-wan či Singapur, kteří běžně investují přes 3 % HDP. Slabým článkem zůstává také inovační ekosystém, kde podíl technologických start-upů na celkovém počtu firem stále nedosahuje 5 %.