Letecký průmysl je identifikován malajsijskou vládou jako jeden z prioritních sektorů a je nedílnou součástí strategického plánu Malajsie pro současné pětileté období (2021–2025). Letecký, ale i kosmický průmysl, je jedním z nejrychleji rostoucích průmyslových odvětví v zemi, který se opírá o implementaci tzv. Malaysian Aerospace Industry Blueprint 2015–2030. 

Národní úřad pro letecký průmysl Malajsie (National Aerospace Industry Corporation Malaysia), který spadá pod Ministerstvo investic, obchodu a průmyslu Malajsie, uvádí, že letecký průmysl dlouhodobě vykazuje stabilní růst jak z hlediska příjmů, tak i hodnoty vývozu. Letecký průmysl generuje ročně v Malajsii  28 500 kvalifikovaných pracovních míst, příjmy v hodnotě 18,1 mld. MYR (4 mld. USD) a export 6 mld. MYR (1,35 mld. USD). Do roku 2030 se očekává příliv investic v hodnotě 32,5 mld. MYR (8,9 mld. USD), přičemž do roku 2037 by mělo přibýt dalších 19 tis. pracovních míst. Těžiště aktivit v leteckém sektoru se v Malajsii nachází v oblasti MRO (údržby, opravy, renovace) s více než 250 společnostmi, nicméně trendem je i diverzifikace směrem k projektové činnosti a designu, které v poslední dekádě rostou průměrným tempem 5 % ročně. Dalším trendem je posun ve výrobně-logistickém řetězci k produktům s vyšší přidanou hodnotou či rozvoj vědy a výzkumu v tomto odvětví. 

Během poslední dekády se úspěšně etablovalo několik místních společností, jež se staly součástí globálního dodavatelského řetězce. Za zmínku stojí uvést UMW Aerospace, Sapura Aerospace, SME Aerospace, CTRM Aero Composite, Asia AeroTechnic a Airod. Své sídlo mají v Malajsii i tyto firmy: Airbus, Thales, Boeing, BAE Systems, GE Aviation,Honeywell, IAC Manufacturing, Asahi Aero Malaysia, Micron Concept Aerostructures and Morrissey Integrated Dynamics.

Sektor civilního letectví v Malajsii se již úspěšně přenesl přes negativní dopady spojené s pandemií covid-19, které tvrdě zasáhly celý průmysl, a i přes nepříznivý vývoj urychlil svůj rozvoj. V tomto odvětví neustále roste poptávka po kvalifikované pracovní síle. Malajsie se v tomto ohledu snaží o intenzivní podporu rozvoje lidského kapitálu vytvářením vazeb mezi leteckým průmyslem a akademickou sférou, a to jak v oblasti tréninku a vzdělávání, tak v oblasti výzkumu, vývoje a inovací. V současné době disponuje Malajsie více než třiceti institucemi, které nabízejí certifikace tak, aby vyhovovaly potřebám civilního letectví.

Kromě transferu know-how (například participace na vývoji pokročilých materiálů a designu) existuje příležitost do Malajsie dodávat i tradiční exportní položky v tomto oboru. Zájem je v Malajsii například i o sofistikované telekomunikační systémy jak v oblasti obrany, tak s civilním využitím.

Malajsie plánuje také rozšíření nové sítě místních i mezinárodních letišť. Mezi největší projekty patří otevření zbrusu nového mezinárodního letiště ve státě Pahang do roku 2026, anebo rozšíření mezinárodního letiště v Penangu. 

S plánovanou výstavbou letišť bude beze sporu stoupat poptávka po technologiích a službách, letištních radarech a vybavení a zabezpečení vzdušného prostoru. Příležitosti se naskýtají i v segmentu cvičných letadel a bezpilotních leteckých systémů (UAVs, drony).

Malajsie si plně uvědomuje, že pokud chce udržet krok v globálním hodnotovém řetězci, musí se zaměřit na odolnost, adaptace a inovace, aby udržela svůj ekonomický růst. Proto si klade za cíl spojit svůj hospodářský rozvoj s digitalizací. Obdobně jako v jiných asijských zemích má i v Malajsii rozvoj ICT sektoru vysoké předpoklady, které i nadále rozvíjí. MyDigital, program, který vláda adoptovala v souladu s plány současné pětiletky, je zaměřen právě na podporu rozvoje tohoto sektoru, prostřednictvím inkluze a také digitální transformace. Služby informačních a komunikačních technologií (ICT) přebírají ústřední roli při posilování těchto digitálních ekonomických cílů, mezi které patří 100% pokrytí internetem, podpora e-learningu, digitální gramotnosti, bezhotovostních plateb a atraktivity pro jednorožce (startupy s hodnotou více než 1 mld. USD). 

Mezi přední pododvětví ICT v Malajsii patří kybernetická bezpečnost a datové integrace, které zahrnují internet věcí (Internet of Things – IoT), datovou analytiku, cloud computing a umělou inteligenci. Malajsie také dokončila klíčový projekt na implementaci sítě 5G, čímž významně posílila konektivitu, zejména v poloostrovní části země.

V Malajsii probíhá s přímou podporou vlády digitální transformace a elektronizace jednotlivých sektorů ekonomiky, včetně státní správy (bezpečnostní systémy, informační systémy). ICT tak představuje sektor národního hospodářství s největším potenciálem pro růst. Mezi konkrétními projekty a podoblastmi, které skýtají příležitosti pro česká uplatnění, lze nalézt datová centra, cloudová úložiště, oblast bezpečnosti dat a big data. V oblasti software se pak Malajsie chce soustředit na tvorbu webových platforem, usnadňujících práci s tvorbou webových stránek a integraci, respektive propojení vývoje SW s vědou a výzkumem. Mezi neobvyklé, ale dynamicky se rozvíjející oblasti digitálního světa, se kterými chce Malajsie spojit svůj rozvoj, patří oblast elektronických sportů, herního vývojářského průmyslu a oblast animací. Malajsie v neposlední řadě klade zvýšený důraz na kybernetickou bezpečnost.

Jako nástroj k dosažení těchto cílů zformovala Malajsie nový vládní program Malaysia Digital, který navazuje a vychází z dlouholetého MSC (Multimedia Super Corridor), úspěšného při předchozích vlnách transformace ekonomiky. Malaysia Digital nabízí dvě vlajkové iniciativy. Malaysia Digital Trade Program byl zřízen za účelem harmonizace a standardizace při podpoře přeshraničního digitálního obchodu. 

Na sklonku roku 2024 Malajsie oficiálně zahájila činnost dlouho očekávaného Národního úřadu pro umělou inteligenci (NAIO), jehož cílem je podpořit integraci umělé inteligence (AI) do všech sektorů malajsijské ekonomiky. Tento krok je součástí širší strategie zaměřené na využití rostoucí digitální ekonomiky, která by podle prognóz měla do roku 2030 dosáhnout hodnoty 120 miliard RM. Malajsie správně chápe AI jako nikoliv pouze technologický trend, nýbrž jako klíčový faktor pro zajištění ekonomického růstu a inovační konkurenceschopnosti Malajsie. 

Již dříve připravila Malajsie novinku pro digitální nomády, když ze státního rozpočtu vyčlenila prostředky na rozvoj tohoto segmentu prostřednictvím podpory domácích i zahraničních IT talentů se zájmem o programování a zároveň o pobyt v této exotické destinaci.

V současnosti stále probíhá i projekt na pokrytí rurálních a periferních oblastí a zabezpečení internetového připojení do roku 2025 pro 95 % malajsijské populace, přičemž většinu z tohoto by měl tvořit signál sítí 4G a 5G. 

O úspěších v oblasti kybernetické bezpečnosti svědčí fakt, že v poslední vydání Global Cybersecurity Index (2024) vykázala Malajsie umístění v nejvýše hodnocené skupině což svědčí o ambicích a výsledcích, pokud jde o svůj závazek ke kybernetické bezpečnosti. 

Příležitosti je tak možné spatřovat zejména ve vývoji smart city mobilních aplikací (například platba jízdného pro veřejné dopravy, dovážka jídla nebo hry), e-commerce či vývoje řídicích systémů infrastruktury (křižovatky). Šanci mají uživatelsky přívětivé inovativní produkty. Vedle aplikací jsou potenciálně zajímavé také služby v oblasti ICT, například grafický design či ICT školení a certifikace. Pro start-upy z celého světa bývá také jednou až dvakrát ročně alokováno několik míst ve start-upovém inkubátoru/akcelerátoru MaGIC. Tato možnost je otevřena i českým start-upům.

S cílem podpořit růst sektoru ICT byl v rozpočtu na rok 2025 zaveden nový rámec investičních pobídek, který se zaměřuje na přilákání investic s vysokou hodnotou. Očekává se, že bude implementován ve třetím čtvrtletí 2025 a zaměří se mimo jiné na umělou inteligenci (AI). 

Malajsie dlouhodobě usiluje o modernizaci své armády, letectva a námořnictva (stvrzeno nákupy čtyř transportních Airbusů A400M, výstavbou moderních vojenských bojových plavidel a podobně), jedná se však o postupný proces. 

První historicky Bílá kniha Malajsie byla vydaná koncem roku 2019 a stanovuje zásady obrany a bezpečnosti země na období příštích deset let (2020–2030). Materiál je charakterizován novým pohledem a přístupem k otázkám obrany a bezpečnosti: komplexní pojetí a společné úsilí všech předpokládaných aktérů. Zdůrazněna je role občana, který se stává klíčovým prvkem strategie obrany. K naplnění strategie obrany je předpokládaná i reforma respektive modernizace ozbrojených sil a řídící struktury bezpečnosti a obrany.

Bílá kniha se opírá o šest pilířů: i) zlepšení připravenosti a obranyschopnosti; ii) posílení obranné kapacity a kompetence; iii) zlepšení blahobytu personálu a veteránů (alokace cca 35 mil. USD); iv) posílení civilně-vojenské spolupráce; v) rozvoj vědy, technologie a průmyslu; a vi) posílení mezinárodní spolupráce. Nedílnou součástí je také budování kapacit pro boj s kyberútoky. Hlavními úkoly v této oblasti je ochrana komunikační a informační struktury Malajsie. Malajsie za tímto účelem založila Národní kybernetický úřad (NACSA).

Malajsie dosáhla od vydání Bílé knihy pouze určitého pokroku v reformě obrany a mnoho klíčových bodů programu tak zůstává nesplněných. Důvodem je především nepříznivý vývoj pandemie covid-19 před několika lety, ale také i snížení výdajů na obranu. Ve stále napjatějším geopolitickém prostředí existuje nová naléhavost provést tyto reformy.

Česko-malajsijská spolupráce v oblasti obrany je dlouhodobou záležitostí. Možnosti lze také spatřovat v materiálu použitelném při zvládání živelních pohrom (přístřešky, záchranářské vybavení, přenosné generátory či řešení pro čištění vody) nebo pro polní medicínu (inovativní prostředky první pomoci, léky pro polní použití). Potenciál také existuje zejména v oblasti pokročilé elektroniky, pozemní i letecké techniky a ručních zbraní.

Firma, která chce uspět na malajsijském trhu, má výrazně vyšší šance, pokud bude kultivovat osobní kontakty, navíc záhy podpořené založením místního zastoupení.

Malajsie je země bohatá na vodní zdroje, přičemž přibližně 95 % zdrojů vody pochází z vnitrozemských říčních systémů. Zhruba 97 % dodávek vody pro domácí, průmyslové a zemědělské potřeby pochází právě z těchto povrchových vodních zdrojů, tedy řek. Malajsie má 189 povodí – 89 v poloostrovní Malajsii, 78 ve státě Sabah a 22 v Sarawaku. Dalším důležitým zdrojem vody jsou srážky, kde průměrný roční úhrn srážek činí přibližně 3 000 mm a dle odhadů se jedná až o roční zdroj vody přibližně ve výši zásob dosahující 900 mld. m³.

I přes rovníkové klima vyznačující se vydatnými srážkami, trpí Malajsie poměrně nedostatečně vyvinutým vodohospodářským sektorem, v důsledku čehož existuje nerovnoměrný přístup k vodě, sucha, či naopak povodně, degradace vodních zdrojů a další negativní důsledky. Dle nejnovějších průzkumů (duben 2024) bude Malajsie čelit ještě většímu riziku povodní, vln horka a tropických bouří, než bylo doposud předpokládáno. 

Dvanáctý transformační ekonomický plán Malajsie a jeho vize na roky 2021–2025 proto ještě více cílí na úsilí o zajištění přístupu k zásobování pitnou vodou a má za cíl pokrýt 98 % populace. K tomu mají pomoci nástroje jako program Ameniti Sosial, zaměřený na malé venkovské projekty s alokací cca 1,5 mld. Kč. V textu dvanácté pětiletky je rovněž ukotven cíl realizovat řadu projektů s náklady až 80 mld. Kč v oblastech jako zmírňování povodní, integrovaná správa povodí a pobřeží, ochrana proti erozi a také programy pro předpovědi povodní a systémy varování. Implementaci posledních z nich urychlily i stoleté povodně, které postihly Malajsii v prosinci 2021 či katastrofální sucha z roku 2016 způsobené fenoménem „El Niňo“, kdy hladiny vody v mnoha přehradách a nádržích výrazně poklesly. Během stále častějších období sucha klesají hladiny hlavních přehrad pod únosnou míru a některé oblasti jsou nuceny po přechodnou dobu hospodařit pouze s určitým přídělem vody.  

I přes to, že Malajsie disponuje určitou vodohospodářskou infrastrukturou, přetrvávají mnohé výzvy (především nedostatek vodních zdrojů, úprava a čištění vody, nedostatečná a zastaralá distribuční síť a také čištění odpadních vod), které mohou být právě obchodními příležitostmi pro české firmy. 

Malajsie se potýká s nedostatečnou vodohospodářskou infrastrukturou, zastaralou vodovodní sítí, kontaminací a překvapivě také nedostatkem vodních zdrojů. Samostatnou kapitolou jsou pak ztráty a úniky před vodoměrem, které jsou vyčísleny na miliardy malajsijských ringitů ročně. Zatímco akceptovatelný poměr představuje 20 – 25 %, celonárodní průměr v Malajsii činí 37,2 %. Určité státy však výrazně zaostávají i za tímto číslem (Kelantan přes 50 % a Perlis dokonce 63 %). V rámci údržby a opravy vodovodní sítě již nyní vznikají několikadenní odstávky dodávek vody, a to často pro několikasettisícové oblasti. Tedy na hony vzdálené od veřejných služeb vysokopříjmových zemí, mezi které se chce i Malajsie brzy zařadit. 

V současnosti činí spotřeba v Malajsii cca 245 – 270 l na obyvatele denně, tedy cca 170 m3 ročně na hlavu. Tato spotřeba je srovnatelná např. s mnohem rozvinutějším Dánskem. Zároveň však vysoký poměr –  45 % – směřuje do zemědělství, což je v zemi s obrovským úhrnem srážek nelichotivý výsledek. (pro srovnání, Česká republika vykazuje spotřebu 90 l na obyvatele denně).

Malajsie nadále zaostává v oblasti sběru použité vody. Také kanalizační a čisticí systémy ve svém rozvoji zaostaly za rozvojem vodovodní sítě a především ostrovní část Malajsie (Sarawak, Sabah) bude muset v nadcházejících letech investovat značné prostředky do jejich vybudování. Hlavní hráč v oblasti čištění odpadních vod v současné době plánuje standardizaci a modernizaci kanalizační sítě tak, aby se omezily její environmentální vlivy (zápach, znečištění) a zároveň bylo možné zpracování většího množství vody. Vláda do roku 2035 plánuje postavit přes 50 čistíren odpadních vod s celkovou investicí do 2 mld. MYR (500 mil USD).

Nový rozpočet na rok 2025 počítá s projekty na ochranu před povodněmi, na které jsou vyčleněny 3 miliardy MYR (16,5 mld. Kč), aby se čelilo zranitelnosti Malajsie vůči přírodním katastrofám.

Novým zajímavým projektem je výstavba čističky odpadních vod (zakázka v hodnotě 8 mld. Kč), která má vzniknout v Kuchingu ve státě Sarawak za účelem pokrytí zvýšené poptávky po upravené vodě v souvislosti se vznikem nových industriálních zón, ale i rostoucí populací. V první fázi bude mít tento projekt kapacitu 200 mil. litrů denně, nicméně po ukončení poslední fáze výstavby se počítá s kapacitou 800 mil. litrů denně. Čistička tak bude plnit spádové zařízení pro oblast celého jižního Bornea, čímž vzniknou další příležitosti pro další návazné obchodní aktivity. 

Segment čištění odpadních vod v Malajsii obecně zaostává. Nedostatečný pokrok v odpadním průmyslu je důsledkem především vysokých nákladů na provoz a údržbu. Indah Water Konsortium Sdn. Bhd., je hlavním provozovatelem kanalizace v zemi. Pouze omezený počet obyvatel v Malajsii má přímý přístup k čistírnám odpadních vod. Značná část populace stále spoléhá na septické nádrže a neekologické splachovací systémy. Indah Water, jak bylo již zmíněno, je hlavním hráčem v oblasti čištění odpadních vod a má v gesci většinu vodního odpadového hospodářství. V současné době prochází standardizací a modernizací sítí tak, aby se omezily environmentální vlivy a zároveň bylo možné zpracování většího množství vody. Předpokládá se, že v nadcházejících letech budou předloženy novou vládou další projekty týkající se infrastruktury odpadních vod, a tudíž i příležitost pro české firmy se zúčastnit či zapojit do tendrů.

Malajsie v souladu s „Shared Prosperity Vision 2030“ a dalšími vládními strategiemi, usiluje také o redukci pevného odpadu, a to systémem „3R“ (Reduce, Reuse, Recycle). Více než 50 % pevného odpadu tvoří odpad organický (zejména nezužitkované potraviny). Další výzvou, se kterou se země potýká, je vysoká míra skládkování a nízká míra zpracování pevného odpadu – např. kogenerací, kompostováním a podobně. Cílem vlády je dosáhnout 30% míry recyklace odpadu domácností do roku 2030.

Perspektivními produkty v těchto odvětvích je například čištění odpadních vod, monitorovací vybavení, pumpy, provzdušňovače, filtry či průmyslové čističky, technologie nakládání s nebezpečným odpadem, recyklace a čištění v oblasti těžby a zpracování ropy a zemního plynu (minimalizace environmentálních dopadů, zvýšení energetické efektivity), průmyslové čištění vzduchu, analýza emisí, lapače prachu, monitorovací vybavení, a to i pro automobily, ale také environmentální poradenství, audity, hodnocení dopadu na životní prostředí, zejména v oblasti chemického průmyslu a těžby ropy a podobně. 

Další poptávané produkty jsou nadzemní nádrže na vodu, služby spojené s rekultivací a sanací, dekontaminace během procesu zpracování palmového oleje, úprava vody či čištění vody od olejových skvrn. Samostatnou kapitolou by byl potenciál pro spolupráci ve výzkumu a vývoji v oblasti vodního a odpadového hospodářství nebo povodňových rizik. Malajsie nejde stranou ani v oblasti druhotného využití surovin a cirkulární ekonomiky. Stále více místních obyvatel si totiž uvědomuje společenskou odpovědnost a přizpůsobuje tomu své spotřebitelské chování a tlak na producenty. Můžeme se tak setkávat i s konceptem bezobalového obchodování a „zero-waste konceptu“. Napříč všemi oblastmi pro spolupráci pak lze uplatnit IT technologie, které jsou určeny pro zmíněné produkty.

Nejnovějšími trendy na cestě k posílení sektoru vědy, výzkumu a inovací je zvyšování výdajů vlády na tento sektor. Premiér Anwar Ibrahim během svých nedávných cest do vysoce inovačních zemí (Německo, Singapur) oznámil nejen důraz na spolupráci ve vědě a výzkumu s těmito zeměmi, ale také na posílení mezi soukromým a státním sektorem. Větší důraz na rozvoj lidských zdrojů, včetně zaměření na technické školství je také jednou z priorit. V neposlední řadě se Malajsie chce zaměřit na posílení interdisciplinarity a popularity vědy a výzkumu mezi veřejností.  

Ani rozpočet Malajsie na rok 2025 není výjimkou. Premiér Seri Anwar Ibrahim oznámil, že v rámci státního rozpočtu na rok 2025 bylo Ministerstvu školství a rovněž Ministerstvu vysokého školství přiděleno celkem 82,1 mld. MYR (451 mld. Kč) na modernizaci škol, zlepšení podpory studentů a posílení výzkumu a vývoje na univerzitách v zemi. Ministerstvo vysokého školství bude mít v rámci rozpočtu na rok 2025 přiděleno celkem 18 mld. MYR (99 mld. Kč). Vláda vyčlenila 4 miliardy MYR (22 mld. Kč) na stipendia, půjčky a příspěvky na vzdělávání, zatímco National Higher Education Fund Corporation poskytne 500 milionů MYR (2,8 mld. Kč) ve formě vzdělávacích půjček se zaměřením na studenty, kteří se věnují oborům souvisejícím s vědou, technologiemi a inženýrstvím.

Při předkládání rozpočtu premiér Anwar oznámil, že financování výzkumu a vývoje (R&D) se zvýšilo z 510 milionů MYR na 600 milionů MYR (z 2,8 mld. na 3,3 mld. Kč). V rámci vládního tlaku na rozvoj technologických dovedností bude 50 milionů MYR (275 mil. Kč) zaměřeno na výuku předmětů souvisejících s umělou inteligencí na výzkumných univerzitách a 20 mil. MYR (110 mil. Kč) použije Universiti Teknologi Mara (UiTM) na přilákání většího počtu inženýrů v oblasti elektrotechniky a elektroniky v polovodičovém sektoru.

Universiti Malaya se zaměří na využití umělé inteligence v lékařské oblasti v boji proti smrtelným nemocem, jako je rakovina, zatímco Universiti Putra Malaysia zřídí ve spolupráci s Národní agenturou pro kybernetickou bezpečnost centrum pro správu technologií a kryptologie, které bude řešit hrozby kybernetické bezpečnosti. 

Z mezinárodního srovnání vyplývá, že Malajsie je 2. nejvíce inovativní středně příjmovou ekonomikou na světě (Světová organizace duševního vlastnictví, 2024) a nebo 8. nejvíce inovační ekonomikou v Asii a Pacifiku. To vytváří poměrně perspektivní rámec pro spolupráci a příležitosti v sektoru.

Vědecko-výzkumná infrastruktura se v Malajsii soustředí do tří oblastí či regionů s největším potenciálem – Kuala Lumpur včetně širší aglomerace státu Selangor, dále pak Penang, představující centrum elektrotechnického průmyslu či Johor, který těží z blízkosti Singapuru, silně orientovaného na inovace a technologie. Za zmínku stojí dále Cyberjaya, město rovněž přezdívané malajsijské „Silicon Valley“, které se nachází na hranicích hlavního města Kuala Lumpur. Bylo vybudované v nedávné době jako součást Multimedia super koridoru a v současnosti eviduje přibližně 100 000 obyvatel, a to i přesto, že jeho hlavní funkce není rezidenční. Ačkoli byla Cyberjaya původně zaměřena na ICT a kyberbezpečnost, v současnosti zde má vývojové centrum mnoho mezinárodních společností, jako například Huawei, DHL, Dell, Tech-Mahindra, IBM či BMW.

V Malajsii existuje poměrně široká vědecko-výzkumná a akademická infrastruktura. Podobně jako v jiných asijských zemích, i v Malajsii platí fenomén úspěchu, což vytváří předpoklad pro další rozvoj vysokého školství. Nachází se zde 20 veřejných univerzit a na dalších 50 soukromých, včetně 10 poboček zahraničních univerzit. Bohužel, i vzhledem ke koloniální minulosti, existuje silná vazba na Velkou Británii, což určitým způsobem limituje příliv studentů na pevninskou část Evropy.

Dle žebříčku QS University Ranking pro rok 2025 patří mezi nejlépe  hodnocené University of Malaya (60. místo na světě), Universiti Kebangsaan Malaysia (National University of Malaysia (138), Universiti Sains Malaysia (146.) či Universiti Putra Malaysia (148.).

Trendy v sektoru lze spatřovat například v podpoře státu v oblasti robotiky, automatizace a zvýšení efektivity výrobních procesů. Podpora inovací prostřednictvím digitálních zón volného obchodu (DFTZ) proběhne dle prohlášení ministra vědy, výzkumu a inovací Chang Lih Kanga díky strategické národní iniciativě vedené Malaysia Digital Economy Corporation (MDEC), jejímž cílem je zajistit bezproblémový přeshraniční obchod prostřednictvím digitalizace a usnadnit místním malým a středním podnikům přístup k rozsáhlým příležitostem na globálních trzích prostřednictvím elektronického obchodování. S tím souvisí i podpora státu, která bude směřovat do oblasti e-commerce, respektive do inovací v tomto dynamickém sektoru.

Malaysian Research Accelerator for Technology & Innovation (MRANTI) je zase příspěvková organizace Ministerstva vědy, technologií a inovací Malajsie, zaměřená na komercializaci výzkumu a inovací, která má akcelerovat uvádění technologií na trh. MRANTI je rovněž garantem programu EU-Mystartup Program, přičemž plánuje pro další podporu postavit i významný technologický park, otevřený i zájmům českých startupů či technologických firem, a to z pěti prioritních oblastí – pokročilá výroba, biotechnologie, agrotechnologie, smart city, greentech a klíčové umožňující technologie.

Podobný úkol má i státní agentura NanoMalaysia, která si klade za cíl podporovat komercionalizaci vstupem venture kapitálu v sektoru nanotechnologií, podobně jako soukromí investoři. Aktivní roli v inovační infrastruktuře hraje rovněž vládní agentura na podporu investic – MIDA, která prostřednictvím vládních pobídek cíleně rozvíjí sektor R&D. 

Již zmíněné Ministerstvo vědy, technologií a inovací Malajsie je zodpovědné za rozvoj a správu kvartérního sektoru, a to prostřednictvím sady programů, jako je Národní strategie vědy, technologií a inovací, Malajsijského roku komercionalizace, Malajsijské velké výzvy (Malaysian Grand Challenge) a dalších. Pro R&D firmy z oblasti kyberbezpečnosti je důležitým akcelerátorem Národní agentura pro kybernetickou bezpečnost – NACSA. 

Na místě je rovněž doplnit, že Malajsie patří mezi významné producenty elektronických obvodů. Dle údajů Světové Banky (2021) byla Malajsie 5. největším exportérem na světě, a to po Hong Kongu, Taiwanu, Číně, Singapuru a Korejské republice. Ostatně položky týkající se čipů a elektronických obvodů vévodí i obchodní výměně s Českou republikou. Společné projekty na úrovni univerzit či soukromých inovátorů se tak jeví jako nejlepší cesta k transferu znalostí.

Na druhou stranu, Malajsie stále pokulhává, co se týče výdajů na vědu a výzkum v poměru k HDP. I ve státním rozpočtu na rok 2025 vyčlenila méně, než je průměr zemí OECD (0,65%) ale zejména ve srovnání s ostatními asijskými velmocemi (Japonsko, Korejská republika, Taiwan, Singapur, ale i třeba Čína). Rovněž podíl technologických start-upů na celkovém počtu nedosahuje ani 5 %.