Architektonická díla mají v oblasti autorského práva své zvláštní místo. Především je to dáno specifickou povahou jejich předmětu ochrany, jež kombinuje estetické a technické prvky, ale také tím, že hrají klíčovou roli ve vzhledu veřejného prostoru.

Článek přibližuje některé odlišnosti architektonických děl z hlediska autorskoprávní ochrany, a to zvláště pak v kontextu možného komerčního užití bez souhlasu autora ze strany osob, jež nejsou vlastníky nemovitosti – architektonického díla.

Související právní předpisy:

• Autorský zákon
• Občanský zákoník

Související právní průvodci:

• Autorské právo
• Nehmotné statky (vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory a ochranné známky)
• Právní možnosti ochrany nově vytvořeného výrobku (produktu) na českém i zahraničním trhu

Architektonické dílo

Úprava autorských práv je obsažena v zákoně č. 121/2000 Sb., o právu autorském, v platném znění (dále jen „Autorský zákon“). Byť Autorský zákon považuje architektonická díla za zvláštní skupinu autorských děl (vedle děl výtvarných apod.), kterou v ustanovení § 2 explicitně uvádí jako samostatnou kategorii, nijak pojem „architektonické dílo“ nespecifikuje (na rozdíl např. od slovenského autorského zákona č. 185/2015).

Podstatné jsou tedy samotné pojmové znaky autorského díla, tj.:

• jedinečnost;
• výsledek tvůrčí činnosti autora;
• objektivní vnímatelnost;
• vyjádření vnější formy.

Je příhodné upozornit, že architektonickým dílem nemusí být pouze samotné stavby, ale taktéž makety, interiéry, výtvory zahradní a jevištní architektury, popř. plány, náčrty a návrhy, které zachycují tvůrčí koncepci architekta.

Pro účely tohoto článku jsou však podstatné především stavby. S ohledem na zákonné vymezení pojmových znaků autorských děl je zároveň patrné, že pouhé standardizované technické konstrukce, stavby postrádající originální design, výsledky samotné řemeslné činnosti či netvůrčí a technické dovednosti bez uměleckého záměru, byť architektonického charakteru, nepožívají ochrany podle Autorského zákona, neboť se vůbec nebude jednat o dílo architektonické, respektive nebude se jednat o dílo autorské.

Aby stavba byla považována za architektonické dílo z hlediska Autorského zákona, musí splňovat pojmové znaky autorského díla, a tedy mít charakteristické rysy, které odrážejí tvůrčí volbu a umělecký záměr architekta. Její praktický užitný účel musí být spjat s jejím uměleckým ztvárněním.

Zpět na začátek

Užití díla

Možnosti užití stavby v rámci podnikatelské činnosti jsou prakticky neomezené. Zdaleka se přitom nemusí jednat jen o vlastníka takové stavby. Ostatně, tento článek se záměrně nevztahuje na situace, kdy je stavba – architektonické dílo, užívána právě vlastníkem nemovitosti, neboť právní vztah mezi vlastníkem a architektem je poněkud specifický. Jednak je ovlivněn zákonnou licencí k architektonickým dílům zakotvenou v ustanovení § 38d Autorského zákona (týkající se udržovacích prací), popř. se jedná o smluvní vztah v rámci smlouvy o dílo či licenční smlouvy.

Předmětem článku jsou tedy výlučně ty případy, kdy je architektonické dílo užíváno (či lépe řečeno jeho zobrazení) ke komerčním účelům nevlastníkem nemovitosti, např. v rámci vlastního vizuálního marketingu. To v praxi zpravidla znamená, že lokální výrobci a prodejci na svých internetových stránkách, etiketě či logu zobrazují stavbu, která je typická a dominantní pro příslušnou oblast, a to za účelem zvýšení atraktivnosti svého produktu prostřednictvím asociace s danou lokalitou (viz např. vysílač Ještěd v Libereckém kraji), případně je stavba takto zobrazováno jako reklamní vodítko, kde společnost působí či kde se nachází její sídlo (viz např. objekt Futurama nebo Dům Radost v Praze), popř. je smyslem takového zobrazení jen zvýšení prestiže (takto je s oblibou užívána např. silueta mrakodrapu Shard v Londýně).

Dalším běžným příkladem komerčního užití architektonického díla je nabídka a prodej podobizny budovy, např. ve formě obrázku či malé sošky (v tomto případě se zpravidla jedná o suvenýry určené turistům). Uvedený výčet rozhodně není kompletní, avšak je z něj nepochybně zřejmé, že možností, jak architektonické dílo užívat ke komerčním účelům je velké.

Pokud je architektonické dílo zobrazeno na reklamních materiálech, internetových stránkách nebo v jiných obchodních kontextech, jedná se o užívání díla ve smyslu ustanovení § 12 Autorského zákona, jež zakotvuje tzv. autorská majetková práva. Mezi majetková práva autora patří právo dílo užít v původní, jinak zpracované či změněné podobě, a to jak samostatně, nebo v souboru či ve spojení s jiným dílem a právo udělit jiné osobě licenci k užití díla.

Autorský zákon obsahuje pouze demonstrativní výčet způsobů užití díla, přičemž jedním z nich je mj. právo na rozmnožování díla. Rozmnožování díla je v Autorském zákoně definováno v ustanovení § 13 jako „zhotovování dočasných nebo trvalých, přímých nebo nepřímých rozmnoženin díla nebo jeho části, a to jakýmikoli prostředky a v jakékoli formě.“ Autorské dílo je možné rozmnožovat „zejména ve formě rozmnoženiny tiskové, fotografické, zvukové, obrazové nebo zvukově obrazové, stavbou architektonického díla nebo ve formě jiné trojrozměrné rozmnoženiny anebo ve formě elektronické zahrnující vyjádření analogové i digitální.“

Z výše uvedených ustanovení lze tedy dovodit, že užívání jakéhokoliv vyobrazení budovy (jež je architektonickým dílem) ať již formou fotografie, kresby, 3D modelu či jiným způsobem, je zásahem do autorských majetkových práv architekta, pokud ten nedal k takovému užívání souhlas. Užívání vyobrazení takové budovy bude nicméně i tak možné, pokud na daný případ bude dopadat tzv. svoboda panoramatu.

Výraz „svoboda panoramatu“ je autorskoprávní konstrukt vycházející z německého „Panoramafreiheit“, Autorský zákon nicméně tento výraz explicitně neužívá.

Zpět na začátek

Zákonná licence

Autorský zákon zakotvuje ve svém ustanovení § 33 zákonnou licenci na užívání autorský děl, jež jsou trvale umístěna na veřejném prostranství. Veřejné prostranství je přitom zákonem konkretizováno demonstrativním výčtem, kdy za veřejné prostranství je považováno náměstí, ulice, park, veřejné cesty apod. Podmínkou užití dle této zákonné licence je uvedení autora (je-li to možné), nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a umístění. Dané ustanovení se nevztahuje na pořízení rozmnoženiny či napodobeniny díla architektonického díla stavbou a na rozmnožování nebo rozšiřování díla formou trojrozměrné rozmnoženiny.

Uvedená zákonná licence tedy umožňuje vytvářet rozmnoženiny architektonických děl např. formou fotografií, audiovizuálních děl či malbou. Naopak neumožňuje vytvářet makety, miniatury, modely architektonického díla či dílo přímo zkopírovat samotnou stavbou.

K licenci na užití díla umístěného na veřejném prostranství nelze přistupovat tak, že je bez dalšího možné dílo užívat, pokud na takové užití daná licence dopadá. Zákonná licence je totiž přinejmenším omezena dvěma zásadními korektivy. Jednak užití nesmí zasahovat do osobnostních práv autora a zároveň musí splňovat tzv. tříkrokový test, jenž je definován v ustanovení § 29 Autorského zákona. Nutno dodat, že omezení užití díla může vycházet i mimo rámec Autorského zákona, např. z titulu ochrany před nekalosoutěžním jednáním, ochrany práv k ochranné známce či na základě obecné povinnosti jednat poctivě v právním styku.

Z hlediska osobnostních práv je podstatné především autorovo právo na užití díla způsobem nesnižujícím jeho hodnotu. Posouzení možného snížení hodnoty díla je třeba činit vždy individuálně ve vztahu ke konkrétnímu případu užití.

Zpět na začátek

Tříkrokový test

Podle první podmínky se musí jednat pouze o případy, které jsou jednoznačně vymezeny zákonem, přičemž musí být naplněny pro daný případ zákonem stanovené podmínky.

Dle podmínky druhé se nesmí jednat o užití narušující běžný výkon autorských práv. Za běžný výkon autorského práva se považuje takové užití díla, za které autoři mohou oprávněně očekávat poskytnutí odměny. V rozporu s běžným výkonem autorského práva je přitom takové užití díla, které vstupuje do hospodářské soutěže se způsoby užití, na základě kterých autoři běžně hospodářsky zhodnocují svá díla, a jsou tedy tímto výkonem potenciálně připraveni o podstatný či znatelný hospodářský příjem. Výše skutečné újmy není rozhodující, postačí újma potenciální (viz Telec, I., Tůma, P. Autorský zákon, Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019).

Na základě třetí podmínky nesmí užití díla nepřiměřeně poškodit oprávněné zájmy autora, přičemž termín „zájem“ není omezen pouze na hospodářskou výhodu či újmu. Tato podmínka vyžaduje ochranu všech zájmů, které jsou ospravedlnitelné ve světle cílů, které ochrana duševního vlastnictví sleduje. Z hlediska hospodářského dosahuje újma oprávněným zájmům autora nepřiměřené úrovně tehdy, pokud bezesmluvní užití autorského díla způsobuje nebo je schopno způsobit nepřiměřené omezení jeho příjmů z autorských práv (viz kniha Autorský zákon zmíněná výše). Z hlediska nehospodářského lze pak újmu autora spatřovat např. v případě, že by užíváním díla byla snižována jeho hodnota.  

Zpět na začátek

Aplikace v praxi

Při posouzení užití architektonického díla bez souhlasu architekta v relaci možného zásahu do autorských práv je třeba vycházet z výše uvedeného. Pro účely kvalifikovaného závěru je vhodné věc posoudit alespoň v těchto hlediscích:

1. Určení, zda je předmětná stavba autorským (architektonickým) dílem

Pokud stavba není výsledkem tvůrčí činnosti architekta, nemůže se jednat o autorské dílo, a tedy v takovém případě nebude možné zasahovat do autorských práv. Zpravidla se bude jednat o stavby, jež jsou ryze technického charakteru a bez jakéhokoliv originálního designu.

2. Posouzení, zda konkrétní užití zobrazení architektonického díla může snižovat jeho hodnotu

Zobrazení architektonického díla v rámci vlastní komerce zpravidla bude snižovat jeho hodnotu jen stěží, avšak nelze takové případy zcela vyloučit. O možném snížení umělecké hodnoty díla je možné uvažovat v takových případech, kdy by bylo architektonické dílo zobrazováno ve značně negativním kontextu (např. v rámci poskytování erotických služeb, prodeje zbraní, nevýhodných půjček apod.). Dále je možné uvažovat o snížení hodnoty v takovém případě, kdy by bylo zobrazení architektonického díla graficky upraveno ve zcela nepřijatelné míře (např. změnou barvy fasády).

3. Určení, zda se architektonické dílo nachází na veřejném prostranství

Drtivá většina architektonický děl se nepochybně nachází na veřejném prostranství. Ostatně, takové dílo, které se na veřejném prostranství nenachází, nebude z podnikatelského hlediska příliš zajímavé. Na druhou stranu je třeba vzít v potaz, že architektonické dílo se může nacházet na veřejném prostranství jen zčásti. Tato skutečnost může být relevantní, pokud se jedná např. o interiéry či dronové záběry, které snadno zachytí ty části budovy, které nejsou viditelné z veřejného prostranství, a na které se již zákonná licence nevztahuje.

Za zmínku v této souvislosti stojí, že dle německé soudní praxe nespadá pod rozsah zákonné licence i vyobrazení architektonického díla, jež se sice nachází na veřejném prostranství, ale je zjevně učiněno z místa, které není veřejnosti přístupné.

Potomci architekta Hundertwassera vyhráli soudní proces ve věci, kdy stavby architekta byly nasnímány z okna soukromého bytu a snímky následně použity na pohlednicích.

4. Specifikace formy užití rozmnoženiny architektonického díla

V rámci zákonné licence je možné užívat vyobrazení architektonického díla, ať již formou kresby, malby, fotografie, filmu, či jiným obdobným způsobem. Svoboda panoramatu se naopak nevztahuje na trojrozměrné rozmnoženiny (např. v podobě modelu, makety, spotřebního výrobku apod.). Ze zákonné licence jsou tak třeba vyloučeny muzea s miniaturami či případy, kdy je model samotné budovy umístěn u recepce. Trojrozměrné rozmnoženiny je tedy možné užívat jen se souhlasem architekta či až poté, co vyprší autorská majetková práva, tj. 70 let po smrti autora.

5. Vyhodnocení, zda užití díla není v rozporu s běžným způsobem užití architektonického díla

Po právní stránce je tento bod patrně nejproblematičtější, neboť hranice rozporu s běžným užitím nemusí být vždy zcela zřetelná. Samotná skutečnost, že se jedná o komerční užití díla, nicméně není určující. Pokud je však vyobrazení architektonického díla užíváno takovým způsobem, že je přímo spojováno se značkou daného podnikatele, jedná se o užití, které jde mimo rámec zákonné licence (např. užití siluety budovy ve vlastním logu, zobrazení díla na etiketách výrobků apod.). V takových případech se totiž jedná o reklamu, která je nepřiměřená a na újmu oprávněných zájmů nositelů autorských práv.

Pokud komerční užití spočívá ve výrobě a prodeji pohlednic, triček, hrníčků nebo jiných suvenýrů s motivem daného architektonického díla, je takové užití v souladu se svobodou panoramatu, a tedy v pořádku. Za právně konformní lze považovat i takové užití, při kterém je architektonické dílo užíváno v rámci podnikatelské činnosti takovým způsobem, který nemá přímý či nepřímý vliv na jednání zákazníků a spotřebitelů (např. zobrazení budovy, kde podnikatel sídlí, v rámci vlastních internetových stránek nebo jako grafická součást novoročního přání či jiného reklamního prospektu). Rozhodné v tomto ohledu mj. je, nakolik dominantní je architektonické dílo v daném reklamním materiálu.

6. Určení, zda nejsou užitím zobrazení nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora

Zájmy autora lze rozdělit na dvě skupiny, a to na hospodářského a nehospodářského charakteru. Potenciální hospodářská újma spočívá v tom, pokud by užití zobrazení architektonického díla mělo nepřiměřený vliv na příjmy z autorských práv. Mezi oprávněné zájmy autora nehospodářského charakteru lze řadit např. to, aby bylo uvedeno jeho jméno, či aby užitím zobrazení architektonického díla nedošlo ke snížení hodnoty díla (viz druhý bod). Je patrné, že se jedná o poměrně subjektivní podmínku, a její posouzení proto bude vždy záviset na konkrétním případě.

Zpět na začátek

Závěr: Souhlas je vhodný, ale není podmínkou užití

Pokud podnikatel užívá či má v úmyslu užívat architektonické dílo v rámci své podnikatelské činnosti, je s ohledem na vyšší stupeň právní jistoty nepochybně vhodnější, pokud k takovému jednání má souhlas architekta. Zajištění souhlasu však může být někdy komplikované, neboť architekt nemusí být vždy veřejně známou osobou, popř. se jedná o osobu zemřelou. V takovém případě vykonávají jeho majetková autorská práva dědicové, jejichž dohledání je ještě mnohem obtížnější.

Další variantou může být situace, kdy je architektonické dílo chráněno v rámci kolektivní správy. V České republice je kolektivním správcem v dané oblasti Ochranná organizace autorská – sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl (OOAS-S). Nutno dodat, že rejstřík děl OOAS-S je značně nepraktický a samotné vyhledávání architektonických děl v něm velmi obtížné. Licenci k užití lze nicméně zajistit i tímto způsobem.

Pokud podnikatel souhlas neobdrží (bez ohledu na důvod), může i přesto architektonické dílo užívat ke komerčním účelům. Nutno zdůraznit, že hranice oprávněnosti užití neleží mezi komerčním a nekomerčním užití, ale mezi tím, zda se jedná o užití v rámci svobody panoramatu, či nikoliv. Nejedná se nicméně o jedinou podmínku. Způsob užití nesmí snižovat hodnotu architektonického díla a zároveň musí splňovat tzv. „tříkrokový test“.

Autor: Karel Růžička, právník