Maroko: Základní podmínky pro uplatnění českého zboží na trhu

Při vyhledávání partnerů lze využít katalogu firmy Kompass, který je dostupný i v internetové verzi. Před realizací spolupráce je však v marockých podmínkách obvyklý osobní kontakt v rámci návštěvy, nejlépe reciproční.

Provize zástupců představuje často 5 až 10 % z ceny zboží, může však být i daleko vyšší. Obchodní marže distributorů se pohybují zpravidla mezi 10 % až 40 % z ceny zboží.

Maročtí zástupci a distributoři často usilují o sepsání dohody o exkluzivním zastoupení, doporučuje se však posečkat s touto dohodou až po vyzkoušení partnera, případně podepsat ji na omezenou (zkušební) dobu.

Podmínky pro zaměstnávání cizinců a místních sil byly v minulých letech zjednodušeny. Jistá omezení však existují nadále pro činnost ve specializovaných oborech, jako je např. zdravotnictví, lékárenství a advokacie.

Zaměstnávaný cizinec musí získat povolení k dlouhodobému pobytu (carte ďimmatriculation) v Maroku.

K jeho získání je nutné po příjezdu do Maroka na místně příslušném pracovišti Národní bezpečnosti či královského četnictva kromě jiného předložit doklad potvrzující účel pobytu na území Maroka (tj. pracovní smlouvu schválenou marockým ministerstvem práce), adresu přechodného bydliště v Maroku a pro některá odvětví bývá vyžadován i výpis z trestního rejstříku.

Pracovní povolení zpravidla vyřizuje firma, u které bude cizinec zaměstnán. Má-li marocký zaměstnavatel zájem zaměstnat cizince, musí v těchto případech nejprve prokázat, že na dané místo nenalezl vhodného marockého kandidáta, a poté požádat o povolení k zaměstnávání cizince marocké Ministerstvo práce a profesního vzdělávání. V případě udělení povolení může uzavřít s cizincem smlouvu, kterou zkontroluje ANAPEC (Agence nationale de promotion de l’emploi et des compétences – Národní kancelář pro propagaci zaměstnanosti a kompetence) a vydá souhlas se zaměstnáním cizince.

Ke sdělování přesných podmínek zaměstnávání cizinců na území Maroka je příslušným úřadem Velvyslanectví Marockého království v ČR (Mickiewiczova 254/6, 160 00 Praha 6 – Hradčany, +420 233 325 656, sifamapragu@iol.cz). Informace lze nalézt též na: www.emploi.gov.ma či www.service- public.ma či v brožuře „Entrée et installation des étrangers„ ke stažení na www.invest.gov.ma.

K obecným podmínkám zaměstnávání v Maroku odkazujeme na příslušná ustanovení marockého Zákoníku práce (Code du travail z roku 2004). Délka pracovní doby je stanovena na 44 hod týdně (48 hod pro pracovníky v zemědělství). Minimální měsíční mzda je v Maroku aktuálně stanovena na 2 571 MAD (cca 6 428 CZK). Základní informace lze nalézt v brožuře „Code du Travail en bref“ ke stažení na www.invest.gov.ma.

V Maroku neexistuje zvláštní ochranářská politika domácí výroby proti zahraniční konkurenci. Maroko je členem GATT od roku 1987 a WTO od roku 1995. V souladu s podmínkami GATT/WTO byla postupně odstraněna omezení na dovozy. Dovozní zákazy jsou aplikovány na několik úzce definovaných produktů např. střelných zbraní, výbušnin, ojetých pneumatik (seznam je dostupný na stránkách Marocké celní správy). Při korespondenci (nejen) s celní správou je třeba používat francouzštinu nebo arabštinu. Zvolna začíná být akceptována rovněž angličtina.

Výše uvedená Marocká celní správa také přehledně uvádí na svých webových stránkách postup pro dovoz zboží – www.douane.gov.ma. Pro dovoz je nutné, aby byl dovozce zaregistrován v marockém obchodním rejstříku (registre de commerce) – většinou je tedy nezbytné mít marockého partnera. Číslo a místo registrace se uvádí při proclení zboží. Současně je třeba uvést marockou banku, u které bude dovozce operace spojené se zahraničním obchodem realizovat (pozn.: marocký dirham není volně směnitelnou měnou). Proclení zboží by měl zajistit marocký partner, resp. by měl komunikovat s celní správou.

Před deklarací na celnici je nutné znát celní tarif (klasifikaci) zboží, zemi původu zboží, místo vývozu, jeho hodnotu a váhu. Při odevzdání zboží na celnici je třeba předložit nejprve souhrnnou deklaraci (vyplňuje přepravce) a poté detailní celní deklaraci na formuláři Marocké celní správy (tzv. „Déclaration unique des Marchandises“ – D.U.M.) – detailní celní deklarace musí být před tím ještě zaregistrována do počítačového celního systému BADR. Detailní celní deklarace musí být doprovázena obchodní fakturou (ve francouzském jazyce s hlavičkou firmy, opatřené razítkem a podpisem), příslušným bankovním potvrzením z marocké banky, detailními informacemi o hodnotě jednotlivého zboží, certifikátem o zemi původu (tzv. Certificat de circulation des marchandises EUR.1 a deklarací o původu na faktuře), dokladem o převozu zboží, obalovou soupiskou, potvrzením o zápisu do obchodního rejstříku a eventuelně dalšími dokumenty (např. veterinárními certifikáty).

Převážná část dovozů ze států mimo EU podléhá clu, které se pohybuje od 0 % do 50 % ad valorem. Aktuální sazebník cel je dostupný on-line skrze program ADIL Marocké celní správy. Nadto je třeba uhradit daň z přidané hodnoty (tzv. TVA), která je 10 % či 20 %.

Zboží dovážené z EU však má speciální celní tarify na základě Asociační dohody (AD) mezi EU a Marokem podepsané v roce 1996 a platné od roku 2000, jejímž cílem je vytvoření zóny volného obchodu mezi oběma stranami dohody. Úprava cel je přímo uvedena v přílohách AD. K 1. březnu 2012 nabyla účinnosti ujednání o zóně volného obchodu mezi EU a Marokem vyplývající z AD – na dovoz veškerých nových průmyslových výrobků z EU do Maroka (vyjma osobních vozidel) tak byly odbourány celní tarify.

K 1. říjnu 2012 dále vstoupila v platnost Dohoda o liberalizaci obchodu zemědělskými produkty, potravinářskými výrobky a produkty rybolovu mezi EU a Marokem (tzv. zemědělská dohoda) – ihned tak bylo liberalizováno asi 55 % hodnoty marockého zemědělsko-potravinářského vývozu do EU a 45 % v opačném směru. Pro export zemědělských produktů z EU do Maroka byly definovány 4 skupiny zboží:

• zboží plně liberalizované, které je vyváženo bez cla a bez kvótních omezení (např. živá zvířata, všechny typy osení, surový olej),
• zboží s možností kvótního omezení, u kterého dojde každý rok k 20% snížení cla, do 5 let bude zboží plně liberalizováno (např. velká část zeleniny, citrusy, máslo, sýr, upravený olej);
• zboží s možností kvótního omezení, u kterého dojde k liberalizaci až po 10 letech (např. vejce, rýže, cukrovinky, jogurty);
• vybrané zboží, jež zůstane předmětem kvótního omezení a celního zatížení (jedná se o 19 položek – např. jablka, pšenice, olivový olej, těstoviny, uzenářské výrobky, konzervované mléko, hovězí maso aj.).

Od roku 1992 může být 100% majitelem S.A. (Société anonyme – akciová společnost) či S.A.R.L.

(Société a responsabilité limitée – společnost s ručením omezeným) zahraniční firma či cizinec. V praxi však platí, že je lepší mít marockého společníka, protože marocké úřady mají ke smíšeným firmám zpravidla lepší přístup.

Pro běžné typy podnikání marocké úřady vyžadují živnostenský list, zápis do obchodního rejstříku a prohlášení pro finanční správu. Obchodní činnost může samostatně provozovat i fyzická osoba.

Nejčastější formy obchodních společností pak jsou S.A.R.L. a S.A.

Při zakládání S.A. je třeba složit v bance minimální kapitál 300 000 MAD a k tomu je třeba nejméně 5 společníků. Nově založené obchodní společnosti svůj kapitál postupně zvyšují, v hlavičce svých dopisů uvádějí jeho výši a zvyšují tím důvěryhodnost firmy.

Při zakládání nové firmy se doporučuje využít služeb některé z poradenských firem. Kompletní seznam registrovaných poradenských společností je možné získat u některé z marockých obchodních komor. Administrativní pomoc se založením podniku by měla poskytovat také regionální investiční centra (CRI) formou „one-stop-shop“ – kvalita jejich činnosti se však regionálně různí.

Obchodní zákon povoluje zahraničním investorům zakládání, rozšiřování či fúzi společností. Pro zřízení kanceláře, resp. založení obchodní společnosti v Maroku je třeba splnit následující hlavní podmínky (pro více informací doporučujeme webové stránky Marocké agentury pro rozvoj investic):

• Registrace názvu firmy – vystavení certifikátu, že firma stejného jména v Maroku dosud neexistuje (vydává OMPIC)

• Přijetí stanov firmy – obsahující podmínky podnikání, na nichž se společníci dohodli
• Složení vkladů do banky
• Předání dokumentů o vzniku firmy na CRI či regionální ředitelství daňové správy
• Zapsání k platbě daní – na CRI či regionální ředitelství daňové správy
• Zápis do obchodního rejstříku – na CRI či na obchodním soudu
• Nahlášení firmy na správu sociálního zabezpečení
• Publikace v obchodním věstníku

Základní poplatky spojené se založením společnosti se pohybují min. kolem 3 000 MAD, bez započtení právních a notářských služeb. Celkově se můžou poplatky vyšplhat až na 15 000 MAD.

Propagační materiály a technická dokumentace k nabízeným produktům by měla být zpracována ve francouzštině či arabštině – znalost angličtiny není příliš rozšířená. Jednoduché instrukce ve francouzském jazyce, předvedení výrobku, poskytnutí vzorků a osobní návštěvy u distributora jsou k úspěšnému prodeji v Maroku nezbytné. Vhodné je zajištění servisu prostřednictvím zaškolených místních techniků, zejména u spotřebního zboží.

Nejvhodnější formou prezentace zboží v Maroku je důkladně připravená účast na specializovaném veletrhu nejlépe v hospodářském a obchodním centru země – Casablance. Veletrhy jsou zde pořádány zejména Office des faires et expositions de Casablanca (ofec.ma). Zastupitelský úřad ČR v Rabatu či kancelář agentury CzechTrade v Casablance jsou ochotni pomoci se speciální prezentací českých firem v Maroku.

V Maroku existuje řada reklamních agentur. Poměrně dobře je rozvinuta mediální reklama, zejména v novinách a časopisech. Mezi hlavní deníky, vydávané v Maroku ve francouzštině, patří Le Matin, L’Opinion, L’Economiste, či hospodářský týdeník La Vie Eco (blíže viz kapitola 4.7). Využít je možné i reklamních časů v televizních kanálech či v řadě soukromých rádiových stanic. V Maroku jsou rozšířeny také internetové servery, na kterých je rovněž možno firmu představit. Rozvíjí se i reklama prostřednictvím krátkých textových zpráv a emailů.

Maroko je členem Světové organizace duševního vlastnictví a je signatářem např. Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl; Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví; Smlouvy o patentové spolupráci; Smlouvy o známkovém právu; Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek; Protokolu k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu ochranný známek či Smlouvy Světové organizace duševního vlastnictví o právu autorském.

V Maroku funguje Národní kancelář pro ochranu průmyslového a obchodního vlastnictví (Office marocain de propriété industrielle et commerciale – OMPIC), jejímž úkolem je registrace a vedení databáze ochranných známek, patentů, návrhů a značek a dále osvěta v této doméně. Kancelář zároveň na požádání poskytuje právní informace o obchodnících, firmách a právní pomoc firmám v otázkách duševního vlastnictví. Hlavní zákonnou normou v problematice ochrany průmyslového vlastnictví je zákon č. 31-05 z roku 2005, který upravuje původní zákon č. 17-97.

Na webových stránkách kanceláře (www.ompic.org.ma) lze kromě dalších informací také nalézt statistiku a databázi v Maroku registrovaných známek. Na webu lze také vyplnit formulář se stížností ohledně neoprávněné kopie či falšování značky. V případě podezření na jakékoli neoprávněné použití registrované značky je také možno prostřednictvím OMPlC požádat celní úřady, aby zkontrolovaly dovoz konkrétního výrobku a jeho původ.

Na počátku roku 2015 Maroko podepsalo s EU dohodu o uznávání geografických značení zemědělských výrobků – evropská geografická značení jsou tak chráněna v Maroku a naopak marocká v EU.

I přes výše uvedené informace je nutné upozornit, že marocký trh má značné problémy s dodržováním pravidel duševního a průmyslového vlastnictví, ochranných a registračních známek apod. Je totiž zaplaven nejrůznějšími místními a zahraničními padělky značkového zboží zejména v oblasti textilu, módních doplňků a elektroniky.

Pravidelné zprávy o vývoji a trendech marockého hospodářství publikuje Ministerstvo hospodářství a financí (mj. měsíční „Note de conjoncture“ – www.finances.gov.ma/depf) a Vysoký úřad pro plánování, jenž provádí hlavní statistická šetření (souhrnné studie o stavu ekonomiky jsou zveřejňovány čtvrtletně – www.hcp.ma).

Další zdroje:

• oc.gov.ma/portal/ – Office des changes (informace k zahraničnímu obchodu)
• maroc.ma/fr – národní informační portál
• service-public.ma – informační portál o administrativních procedurách
  • invest.gov.ma – Agence Marocaine de Développement des Investissements (informace pro investory v Maroku)
• ofec.ma – Office des foires et expositions de Casablanca (informace o veletrzích)
• emergence.gov.ma/ – strategický plán rozvoje průmyslu, informace k prioritním odvětvím a podpoře podnikání v těchto oborech
• marchespublics.gov.ma/ – veřejné zakázky
• sodipress.com – tendry, soutěže

• Veřejné zakázky jsou trojího typu – na dodávky práce, materiálu či služeb. Jsou přístupné i pro zahraniční firmy. Od ledna 2014 je účinný nový vládní dekret k veřejným zakázkám (Décret n° 2-12-349 du 8 joumada Ier 1434 – 20 mars 2013 – relatif aux marchés publics), který v čl. 155 uvádí, že může být dána preference marockým podnikům tím, že cena zahraničních nabídek může být komisí navýšena až o 15 %.

  Otevřená výběrová řízení na veřejné zakázky (dle Dekretu č. 2-06-388 16 moharrem 1428 – 5 února 2007) jsou vždy publikovány minimálně ve dvou denících a na speciálním portálu (www.marchespublics.gov.ma). Zveřejnění je minimálně 21 dní před datem podání nabídky.

•  Veřejné soutěže se mohou zúčastnit pouze fyzické či právnické osoby, které:

  • prokáží vyžadovanou právní, technickou a finanční způsobilost,
  • jsou v řádné daňové situaci,
  • jsou zapsány u správy sociálního zabezpečení a řádně ji odvádějí platby.

   

• Zadávací dokumentace některých výběrových řízení je zpoplatněna – cena bývá kolem 500 MAD.

  Součástí podmínek výběrových řízení pro veřejné práce (ale i pro některé jiné zakázky) jsou záruky, jež vystavují marocké banky na základě protizáruk vystavených bankou v zemi dodavatele. Částka může být stanovena buď absolutně, nebo procentem z nabídkové ceny (až 10 %).

• • záruka (viz výše),
  • certifikát daňového úřadu (od účastníka z firmy založené v Maroku),
  • popis charakteru zboží,
  • reference o technické způsobilosti, lidských zdrojích a materiální základně.

  •  

    Záruky a dokumenty předkládané účastníkem tendrového řízení: některým nabídkám předchází předkvalifikační řízení, které je rovněž publikováno ve sdělovacích prostředcích současně s uvedením požadovaných dokumentů. Pouze vybrané firmy jsou poté vyzvány k předložení nabídek. Účelem předkvalifikačního řízení je vyloučit firmy, které nemají dostatečné technické, odborné a ekonomické předpoklady.

Přesný vzor pro řešení obchodních sporů není možné vypracovat – podmínky sporů jsou vždy individuální a i jednání marockých úřadů se často liší. Drobné spory jsou obvykle řešeny s příslušným ministerstvem. Spory mohou být postoupeny i soudu, ale vzhledem k pomalému fungování soudů se doporučuje vyzkoušet všechny možnosti dosažení narovnání sporu mimosoudně.

Maroko je členem Mezinárodního střediska pro řešení kapitálových sporů (International Center for the Settlement of Investment Disputes – ICSID) a účastníkem konvence z roku 1958 o uznávání a vymáhání rozhodnutí zahraničních rozhodčích soudů (s výhradami) a také konvence z roku 1965 o urovnávání sporů mezi státy a státními příslušníky jiných států.

Při oblastních obchodních a průmyslových komorách postupně vznikají arbitráže, které přebírají řešení sporů mezi účastníky trhu. Faktem však zůstává, že právě slabá efektivita obchodní justice je jedním z nejslabších článků marocké snahy zatraktivnit Maroko pro zahraniční investory a je zemi vytýkána mnoha mezinárodními organizacemi a ratingovými společnostmi. Evropská unie zařadila zlepšení podmínek k řešení obchodních sporů mezi hlavní témata jednání s Marokem na úrovni pracovních skupin pro obchod.

Maroko je islámská země, v níž je třeba ctít místní zvyky a respektovat určité zákazy vyplývající z tohoto náboženství. Není vhodné organizovat obchodní schůzky na pátek, který je hlavním modlitebním dnem.

V období měsíce ramadánu je třeba respektovat půst věřících, nekouřit, nejíst a nepít na veřejnosti. Toto doporučení neplatí pro vybrané hotely, v nichž jsou ubytování cizinci, a restaurace, ve kterých se stravují.

Ačkoliv jsou úředními jazyky arabština a berberština, nejvíce frekventovaným obchodním jazykem zůstává francouzština. V severních pobřežních oblastech je též rozšířená znalost španělštiny. Komunikace v anglickém jazyce nepatří k základní výbavě marockých obchodníků, avšak i to se mění u mladé generace. Jednání v arabském jazyce, nebo jeho alespoň částečná znalost, jsou velice ceněny, je však třeba mít na paměti, že marocká hovorová arabština se oproti klasické arabštině značně liší.

Rozdílnost kultur by se v ojedinělých případech mohla stát příčinou nedorozumění nebo faux pas.

Jednotný návod pro jednání s marockým partnerem však neexistuje. Obecně platí dvě zásady: I) při jednání dbát zvýšenou měrou na zásady lidského taktu, zejména u citlivých otázek, k nimž patří manželka a rodina, a vyhnout se debatám o marockém králi, Západní Sahaře a islámu; II) dodržovat základní pravidla společenského chování.

Charakteristika jednání

Schůzky ve firmě u marockého partnera bývají obvykle sjednávány na dopoledne. Společenská setkání jsou pak orientována na večerní dobu.

Marocké soukromé firmy vysílají na jednání jednoho nebo dva zástupce, kteří mívají rozsáhlé pravomoci. Je možné očekávat spíše dlouhá jednání s rozvláčnými úvodními proslovy. Přestávky v jednání marockým obchodníkům zpravidla nevadí, s lehkostí je přijímají a často také navrhují. Někteří bývají emotivní, sebevědomí, dokáží dát najevo i zlost, ale zpravidla jde o součást taktiky. Pokud je sjednána dohoda, drží se marocká strana spíše jejího doslovného znění (zejména v arabském jazyce) a myšlenky, s níž byla dohoda sepisována, nehrají pro její pozdější výklad velkou roli. Maročtí obchodníci neradi zacházejí do podrobností, dávají přednost řešení jako celku. Neradi se baví o konkrétní ceně zboží. Při jednání jen zřídka a velice pomalu ustupují. Maročané hodně dbají na zachování vlastního „pocitu vítězství“ při uzavření obchodu.

Problémem bývá uzavírání obchodů na dálku, obzvláště s novými partnery – doporučujeme vždy osobní návštěvu země a prověření marocké firmy. Rovněž dodržování časových harmonogramů sjednaných obchodů a platební morálka marockých partnerů bývá problematická. V případě vyskytnutí se obtíží při realizaci obchodu byly zaznamenány případy, kdy daný subjekt volil vyčkávací taktiku a nehlásil se k odpovědnosti.

Při jednání s marockými partnery a zejména státní správou je třeba být trpělivý, neboť v negociačním procesu se lze často setkat s řadou administrativních průtahů a místy až nesmyslných požadavků na doplnění podkladů. Dojde-li však na marocké straně k rozhodnutí, jednání často naberou nečekanou akceleraci a marocká strana začne vyžadovat rychlé uzavření obchodu.

Uvedené charakteristiky je však třeba přijímat s rezervou, neplatí paušálně.

Ke vstupu do Maroka musí být občan ČR, dle informací marocké celní správy, vybaven cestovním pasem s platností nejméně 3 měsíce od vstupu na marocké území. Držitelé cestovních pasů ČR nepotřebují ke vstupu do Maroka vízum pro pobyt nepřesahující 90 dnů. Občané ČR by však měli být pro pobyt vybaveni přiměřenou částkou finančních prostředků s ohledem na předpokládanou délku a účel pobytu. V případě, že občan ČR hodlá v rámci pobytu do 90 dnů vykonávat na marockém území výdělečnou činnost, je povinen si obstarat od marockého ministerstva práce pracovní povolení. Přihlašovací povinnost v Maroku plní hotely, kempy a ostatní ubytovací zařízení.

Po přicestování do Maroka je nutné vyplnit vstupní registrační formulář se základními osobními údaji a údaji o pobytu v zemi.

Pro cestu do Maroka není třeba speciální očkování a není vyžadován mezinárodní očkovací průkaz. Je však doporučováno očkování proti žloutence A, B a břišnímu tyfu.

Bližší informace o cestování do Maroka naleznete na webu Ministerstva zahraničních věcí v sekci Státy a území.

Podmínky pro zaměstnávání cizinců a místních sil byly v minulých letech zjednodušeny. Jistá omezení však existují nadále pro činnost ve specializovaných oborech, jako je např. zdravotnictví, lékárenství a advokacie.

Zaměstnávaný cizinec musí získat povolení k dlouhodobému pobytu (carte ďimmatriculation) v Maroku.

K jeho získání je nutné po příjezdu do Maroka na místně příslušném pracovišti Národní bezpečnosti či královského četnictva kromě jiného předložit doklad potvrzující účel pobytu na území Maroka (tj. pracovní smlouvu schválenou marockým ministerstvem práce), adresu přechodného bydliště v Maroku a pro některá odvětví bývá vyžadován i výpis z trestního rejstříku.

Pracovní povolení zpravidla vyřizuje firma, u které bude cizinec zaměstnán. Má-li marocký zaměstnavatel zájem zaměstnat cizince, musí v těchto případech nejprve prokázat, že na dané místo nenalezl vhodného marockého kandidáta, a poté požádat o povolení k zaměstnávání cizince marocké Ministerstvo práce a profesního vzdělávání. V případě udělení povolení může uzavřít s cizincem smlouvu, kterou zkontroluje ANAPEC (Agence nationale de promotion de Temploi et des compétences – Národní kancelář pro propagaci zaměstnanosti a kompetence) a vydá souhlas se zaměstnáním cizince.

Ke sdělování přesných podmínek zaměstnávání cizinců na území Maroka je příslušným úřadem Velvyslanectví Marockého království v ČR (Mickiewiczova 254/6, 160 00 Praha 6 – Hradčany, +420 233 325 656, sifamapragu@iol.cz). Informace lze nalézt též na: www.emploi.gov.ma či www.service- public.ma či v brožuře „Entrée et installation des étrangers„ ke stažení na www.invest.gov.ma.

K obecným podmínkám zaměstnávání v Maroku odkazujeme na příslušná ustanovení marockého Zákoníku práce (Code du travail z roku 2004). Délka pracovní doby je stanovena na 44 hod týdně (48 hod pro pracovníky v zemědělství). Minimální měsíční mzda je v Maroku nyní stanovena na 2 500 MAD (cca 5 667 Kč). Základní informace lze nalézt v brožuře „Code du Travail en bref“ ke stažení na www.invest.gov.ma.

Vybavení a úroveň státních zdravotnických zařízení (cca 140 státních nemocnic a zdravotních středisek) vyhovuje pouze základnímu ošetření. Ve vážnějších případech je nezbytné vyhledat lékařskou pomoc na soukromé klinice, kde je však třeba počítat s vysokými finančními náklady, často je nutné platit za ošetření v hotovosti. V zemi je kolem 50 soukromých klinik, většina na relativně dobré úrovni. V Casablance a Rabatu je řada anglicky hovořících lékařů. Soukromé zubní lékařství je na poměrně dobré úrovni.

Zdravotní pojištění

Pro všechny cesty do Maroka je pro občany ČR nutné uzavřít plné zdravotní pojištění, zahrnující případnou leteckou repatriaci do ČR, jelikož není v platnosti bilaterální smlouva o bezplatné lékařské péči.

Mezi Marokem a EU neexistuje jednotná dohoda týkající se poskytování lékařské péče občanům.

Využívání lékařské péče občany EU tedy závisí na konkrétních bilaterálních dohodách mezi zeměmi EU a Marokem.